Jako by zkamenělá postava seděla na židli, bez viditelného pohnutí a zřejmého důvodu. Hlava jí hučí, nabývá pocit, že se za radiátorem usadil neúnavný cvrček, který o sobě dává vědět s buldočí vytrvalostí. Naklání se mírně vpřed a její oči, těkavě sledují ruku, zápasící s perem, snažíc se o čitelnější písmo.
Ruka však, zdá se, žije vlastním životem, a jakžtakž čitelné písmo, se po chvíli mění ve škrabopis, podobný hieroglyfům, kříženým klínovým písmem, psaných rukou dyslektika z prvního stupně základní školy. To aby stihla překotný roj myšlenek, vítězí kvantita nad kvalitou.
O plné hlavě, sasance a nekonečných závodech
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)