DC Bublina

Jak vložit na stránky jednoduchou kalkulačku

2012-01-24T02:05:00.000+01:00

Před časem jsem potřeboval vložit na webové stránky jednoduchou kalkulačku. Někde na internetu, bohužel nevím kde, jsem našel šikovný kód k vložení na stránky. Nejsem žádný odborník, ale myslím, že je to docela jednoduché a parádní řešení. Komu stačí základní kalkulačka s funkcemi, sčítání, odčítání, násobení a dělení, může být následující postup dobrým řešením.
Protože používám Blogger, popíši postup pro tuto platformu, ale kalkulačka bude jistě fungovat i jinde.

Vložení kalkulačky na blogger.com

Nejprve si zvolíme umístění kalkulačky. Kalkulačku můžeme vložit do článku na blogu, nebo jako widget (miniaplikace). Funguje v obou případech, takže volba je jen na vlastním uvážení.

Vložení do článku

Po přihlášení na blog, vytvoříme nový příspěvek. Když máme hotovo, zvolíme místo v článku kde chceme kalkulačku zobrazit. V panelu nástrojů pro editaci příspěvku, přepneme zobrazení na html kód, tak, že klikneme na tlačítko s názvem "HTML" (dvojice tlačítek nahoře vlevo v panelu nástrojů).

Tlačítko pro přepnutí zobrazení

V náhledu kódu přesuneme kurzor na místo zvolené pro zobrazení kalkulačky a vložíme kód uvedený níže.

Příklad HTML kódu:

<form name="calculator">
<table bgcolor="#73B27B" border="4" bordercolor="#FFFFFF" cellpadding="1" cellspacing="2" style="width: 222px;"><tbody>
<tr> <td>
<input length="25" name="ans" size="25" style="background: white; color: black;" type="text" value="" /></td> </tr>
</tbody></table>
<table bgcolor="#73B27B" border="4" bordercolor="#FFFFFF" cellpadding="2" cellspacing="2" style="width: 222px;"><tbody>
<tr> <td align="center">
<input name="seven" onclick="document.calculator.ans.value+='7'" type="button" value=" 7 " /></td> <td align="center">
<input name="eight" onclick="document.calculator.ans.value+='8'" type="button" value=" 8 " /></td> <td align="center">
<input name="nine" onclick="document.calculator.ans.value+='9'" type="button" value=" 9 " /></td> <td align="center">
<input name="divide" onclick="document.calculator.ans.value+='/'" type="button" value=" / " /></td> </tr>
<tr> <td align="center">
<input name="four" onclick="document.calculator.ans.value+='4'" type="button" value=" 4 " /></td> <td align="center">
<input name="five" onclick="document.calculator.ans.value+='5'" type="button" value=" 5 " /></td> <td align="center">
<input name="six" onclick="document.calculator.ans.value+='6'" type="button" value=" 6 " /></td> <td align="center">
<input name="multiply" onclick="document.calculator.ans.value+='*'" type="button" value=" * " /></td> </tr>
<tr> <td align="center">
<input name="one" onclick="document.calculator.ans.value+='1'" type="button" value=" 1 " /></td> <td align="center">
<input name="two" onclick="document.calculator.ans.value+='2'" type="button" value=" 2 " /></td> <td align="center">
<input name="three" onclick="document.calculator.ans.value+='3'" type="button" value=" 3 " /></td> <td align="center">
<input name="subtract" onclick="document.calculator.ans.value+='-'" type="button" value=" - " /></td> </tr>
<tr> <td align="center">
<input name="clear" onclick="document.calculator.ans.value=''" type="button" value=" C " /></td> <td align="center">
<input name="zero" onclick="document.calculator.ans.value+='0'" type="button" value=" 0 " /></td> <td align="center">
<input name="equal" onclick="document.calculator.ans.value=eval(document.calculator.ans.value)" type="button" value=" = " /></td> <td align="center">
<input name="add" onclick="document.calculator.ans.value+='+'" type="button" value=" + " /></td> </tr>
</tbody></table>
</form>

Uložíme a můžeme zhodnotit výsledek. V článku máme funkční kalkulačku.

Pro základní úpravu vzhledu kalkulačky lze změnit barvy pozadí, textu a orámování, editací položek označených červeně.
Výsledek může vypadat třeba takhle.

Vložit kalkulačku jako widget (miniaplikaci)

V nabídce nastavení blogu otevřeme položku "Rozvržení". Klikneme na "Přidat miniaplikaci" a zvolíme kartu "HTML/JavaScript". Dále je postup stejný jako v předchozím případě. Vložíme zkopírovaný kód a uložíme. Tak a máme to hotové.

O plné hlavě, sasance a nekonečných závodech

2011-07-12T12:27:00.000+02:00

Jako by zkamenělá postava seděla na židli, bez viditelného pohnutí a zřejmého důvodu. Hlava jí hučí, nabývá pocit, že se za radiátorem usadil neúnavný cvrček, který o sobě dává vědět s buldočí vytrvalostí. Naklání se mírně vpřed a její oči, těkavě sledují ruku, zápasící s perem, snažíc se o čitelnější písmo.

Ruka však, zdá se, žije vlastním životem, a jakžtakž čitelné písmo, se po chvíli mění ve škrabopis, podobný hieroglyfům, kříženým klínovým písmem, psaných rukou dyslektika z prvního stupně základní školy. To aby stihla překotný roj myšlenek, vítězí kvantita nad kvalitou.

Mírná nevolnost, způsobená emocemi, stoupá od břicha vzhůru a docela výrazně narušuje soustředění. Stav klouzajících myšlenek, jedné za druhou, střídají chvilky něčeho, co se dá nazvat "konec šichty". Ego se uklidnilo. Své emoce uvěznilo, alespoň na nějaký čas, do textu, aby se k němu mohlo vracet a při čtení se opájet vlastním šibalstvím.

Stroje utichly a zpitomělý dělník blaženě usedá s lahváčem do křesla a vnímá jen příjemné účinky, prostupující tělem, jež má na svědomí nejspíš dobře vychlazený jedenáctistupňový "Sviňák".

Přichází zvláštní období. Hlava intenzivně větrá a pouští dovnitř čerstvý vzduch. Chvílemi má dojem, že na krku, místo ní, sedí kaktus, nebo nějaká mořská sasanka, která se jen tak vlní, přichycená na korálovém podkladu, lovíce svými jedovatými chapadýlky drobné korýše a jiné potvůrky.

Na co asi sasanka v tu chvíli myslí? Nejspíš nemá nejmenší tušení. Možná je na tom s hlavou stejně. Je spokojená, když jen tak roztáhne "krovky", otevře se a na nic nemyslí. Pokud kolem sasanky proplouvá dostatečné množství planktonu, jistě také chrochtá blahem.

Všechno má svůj konec, takže i hojnost planktonu není věčná. Bezstarostnost sasanky, potažmo ego-hlavy je ta tam. Sasanka uvolní místo jinému tvoru a hlava zase přežvýkává jednu myšlenku za druhou. Nemá to hloubku, ani váhu, a k tomu pravopis pod psa. Chybí tomu snad všechno, na co se dá v této souvislosti pomyslet.

Pošetilé ego hledá opět něco na přežvýkání. Prvotní spokojenost pominula. Hlavu zase bombardují myšlenky s otazníkem, na které do úmoru hledá odpovědi. Každá odpověď působí jako "náplast" na odřené koleno, bohužel jen krátkodobě. Přináší sebou totiž minimálně jednu novou otázku: "Je tohle stehno ohlodané až na kost"?

A tak hlava bláznivě sprintuje ke svému cíli, s touhou, odpovědět co nejdříve, vymanit se tak ze začarovaného kruhu a mít konečně pokoj. A je tu cíl v podobě odpovědi. Vítězný sprinter spokojeně oddychuje a již toužebně očekává převzetí zlaté medaile. Slavnostní ceremoniál vrcholí a na závodníkově hrudi se blyští cenný kov.

Ještě na "bedně" se v hlavě zrodila nová otázka:"Není náhodou taky něco pod kostí?" Radost vystřídala frustrace z nejistoty, jakou prožívá sportovec, odstavený kvůli podezření z dopingu.

Ego-hlava ztratila víru, že nalezla správnou odpověď a už zase přelétá z jedné myšlenky na druhou, jako moucha z hovna na hovno. Možná by měla někdy, místo divoké jízdy za medailí, zatáhnout za ruční brzdu, zastavit a věřit, že kde nejsou otázky, není ani třeba hledat odpovědi.

Přinejmenším to může být účinný druh odpočinku. Možná tak někdo odpočívá celé dlouhé roky a už vlastně ani nechápe význam odpočinku, protože nic nepotřebuje, vědíc, že má vše.

Propojení Facebooku a Spotify, nová dimenze poslechu hudby.

2011-05-26T15:50:00.002+02:00

Podle některých médií kolují pověsti, že se internetový portál pro streamování hudby Spotify propojí se sociální sítí Facebook. Uživatelé Facebooku by pak mohli používat novou dimenzi poslechu nejnovějších hudebních titulů a to zcela zdarma.

Je možné, že již za dva týdny se uživatelům Facebooku po přihlášení objeví nová ikona loga hudební služby Spotify. Kliknutím na ikonu bude moci uživatel stáhnout a nainstalovat aplikaci, která umožňuje, z několika miliónového seznamu hudebních titulů, přehrávat hudbu.

O této možné spolupráci informoval americký ekonomický časopis Forbes ve svém online vydání. Přestože ani Facebook, ani Spotify, spolupráci nepotvrdili, zdá se být tento obrovský krok vpřed, pro obě zúčastněné firmy, jako reálný.

Šéf Facebooku Mark Zuckerberg již veřejně (jak jinak než přes Facebook) vyjádřil své nadšení pro Spotify. Navíc jeden z investorů a poradců Spotify, Sean Parker, jednou pomohl Zuckerbergovi, aby se Facebook stal dobře financovanou společností. Je tedy pravděpodobné, že mezi oběma firmami panuje vzájemný vztah.

Hudební služba Spotify je momentálně dostupná pouze v sedmi evropských zemích (Finsko, Francie, Holandsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie), což je vlastně jediné omezení. Jinak můžete za 10 eur měsíčně, jedno euro za den, nebo zdarma s reklamou, používat celý hudební katalog, na libovolném počtu počítačů, mobilních telefonů např. IPhone, bez omezení.

Spotify klient

O Spotify

Nabídka	milióny písní od všech hlavních nahrávacích společností ( Sony BMG, Universal, EMI, Warner) a mnoho meších.
Vzhled	Software Spotify (Windows a Mac) je malý, rychlý a velmi snadný na ovládání. Podobně jako Google, můžete zadat do vyhledávacího pole název skladby, nebo alba. V okamžiku vybíráte hity z katalogu nebo kliknutím přejdete na stránku s výsledky hledání o konkrétním umělci.
Rychlost	I když je na Spotify streamovaná hudba, nemá zpoždění. Po kliknutí můžete hned poslouchat oblíbeného interpreta nebo vybrat ze seznamu přímo skladbu. Obvykle je odezva rychlejší než ITunes na vašem počítači. Spotify požívá nejen vlastní servery, ale také počítače uživatelů jako Peer-to-Peer infrastruktura.
Svoboda	Spotify není rádio jako např. lastfm, ale logikou příbuzné ITunes: posloucháte co, kdy, kde a v jakém pořadí chcete.
Seznamy skladeb	Uživatelé mohou nasbírat libovolný počet skladeb, které jsou po přihlášení dostupné na jakémkoliv počítači se software Spotify a mohou být dále, jednoduše přetažením, sdíleny, importovány nebo posílány dalším, protože seznamy skladeb jsou pouze odkazy na server Spotify.

Již nyní se lze připojit na Spotify přes Facebook, ovšem zdaleka ne s budoucími možnostmi. Momentální vliv Spotify na Facebook je malý. Služba je dostupná pouze v sedmi zemích, v ostatních zatím nedošlo k dohodě o autorských právech. Vše se změní pokud bude služba dostupná všem uživatelům Facebooku. Perspektiva šest seti miliónů potenciálních uživatelů (zákazníků), v největším uzavřeném okruhu, určitě zapůsobí na většinu vydavatelů. Pokud dojde k popisovanému propojení, bude streamovaná hudba na Facebooku, vážnou konkurecí pro Amazon, Google a Apple. Narozdíl od jejich služeb, umožňuje Spotify poslouchat hudbu okamžitě a ne ji nejprve stáhnout a poté spustit.

Zatím je nejasné jak by se nová služba měla jmenovat. Oba názvy "Spotify on Facebook" a "Facebook Music" jsou zatím ve hře.

Za pár týdnů se ukáže výsledek. Osobně pevně doufám, že k tomuto propojení dojde. Velmi snadno poslouchat, posílat a sdílet jakoukoliv hudbu a to vše chcete-li zdarma je skutečně lákavé.

Million Marihuana March 2011 a ohlédnutí za jeho účastníky

2011-05-08T16:25:00.001+02:00

Včera se v Praze i v mnoha dalších zahraničních městech konal pochod konopných aktivistů "Million Marihuana March 2011" nesoucí se v duchu mota, "chceme 5 kytek". Pestrý výběr účastníků, kterým není lhostejná konopná legislativa a mnohdy neopodstatněný povyk kolem konopí, pochodoval městem směrem k parku Parukářka, kde byl pochod zakončen kulturním programem.

Pochodu jsem se osobně nezúčastnil a rovnou s přáteli zamířil na Parukářku, kde jsme pomáhali děčínskému growshopu "Taogrowshop" rozdávat reklamní vzorky konopného osiva a filtrů. O konopná semena byl tradičně obrovský zájem a šla na dračku. Jedna policejní hlídka nás po chvíli vykázala z betonových schodů u "Bunkru", ať se přesuneme nahoru, tvrdíc, že území akce začíná až za zmiňovanými schody, ale vzápětí jsme se na místo znovu vrátili a vesele rozdávali dál.

Nakonec i jedna z policejních hlídek nabízená semena s chutí přijala a v kapse odnesla sebou. Otázkou zůstává, nahodil jsem v legraci, jestli pro svou potřebu nebo na expertízu. Ve skutečnosti je to úplně jedno, protože naše konání neporušovalo zákon.

Jako vždy, na podobných akcích, tvořili účastníci pestré panoptikum figurek. Vyhulení puberťáci přehrávající svůj stav, aby nikdo nepochyboval jak "hustě" mají naloženo, kteří zatím tápou při hledání vlastního sebeurčení a jejich důvod účasti byl "ukázat se" ostatním. "Ostřílení mazáci" mající leccos za sebou, chápající většinu širších souvislostí, s vlastním přesvědčením o správnosti věci. Opilý pankáči podporující cokoliv proti mainstreamu. Zlatá mládež, opovrhující "sockami", berouce jointa jako chill out mezi lajnami koksu, a mnoho jiných postaviček.

Osobně považuji za mnohem důležitější jiný druh účastníků. Důchodci, nemocní a handicapovaní s mladistvým pohledem na svět, mající pravděpodobně zdravotní problémy a konopí považují stále častěji za alternativní možnost léčby s vlastními pozitivními zkušennostmi nebo naprosto "normální" lidé, které by na první pohled nikdo za uživatele konopných produktů nepovažoval. Tyto "druhy" občanů, dle mého názoru, mají velký potenciál změnit konopnou legislativu.

Většina lidí ovlivňující tvorbu zákonů, je ovládána množstvím předsudků o konopí a jeho uživatelích, s nevalným zájmem studovat informace a poznatky o této problematice. Pankáč s čírem, či vychechtaný rastaman, apelující na poslance není dvakrát silná páka. Znuděný poslanec, myslíc si něco o "vykouřené hlavě" co stejně k volbám nechodí, nemá zrovna chuť pálit si prsty kvůli nějakému exotovi a dávat v sázku své politické body a plné koryto.

Zdeněk Majzlík se svou dcerou na pódiu při "Million Marihuana March" 2011

Důchodce, vozíčkář a hlavně "spořádaný občan" to je jiné kafe. Tady už poslancova hlavička, šrotujíce na plné obrátky, znejistí. Potenciálního voliče a daňového poplatníka (chlebodárce) bez problémů se zákonem ve svém okolí považovaného za spořádaného, nelze jednoduše odpálkovat jako nějakou vyhulenku s věčnými "průsery". Celý zástup takových "hodňáků", požadujících změnu konopné legislativy, už může orosit poslancovo čelo krůpějemi potu a jak to ve vyspělých demokraciích bývá, začne v pudu sebezáchovy něco dělat.

Skoro deset let jsem se marně snažil mému otci nezaujatě vysvětlit jak se věci s konopím mají, avšak marně. Viděl ve mně totiž vyhulenku, jejíž názor neměl tu správnou váhu. Jeho příteli internistovi, lékařské kapacitě přednášející po celém světě, to trvalo pár hodin, aby můj otec změnil názor. Potvrdil otci některé moje argumenty a jeho věrohodnost zafungovala. Pruzení skončilo. Už víte o čem mluvím?

Chtěl bych se zmínit o jednom podnětném vystoupení v přestávce kulturního programu na akci "Million Marihuana March 2011". Na pódium přivezl na vozíčku svou dceru Zdeněk Majzlík z Týna nad Vltavou. Jeho dcera trpí roztroušenou sklerózou. Tato choroba ji upoutala na vozíček a její tělo začalo stále více tuhnout, jak sám pan Majzlík popisoval. Vyzkoušel prý s dcerou všechno možné, bez sebemenších výsledků. Když jeho dcera začala užívat marihuanu, začal se dít zázrak. Ztuhlost začala ustupovat a za úkony, které dnes jeho dcera znovu zvládne, podle pana Majzlíka vděčí konopí. Jeho dcera souhlasila a jako potvrzení, celé vystoupení potahovala z jointa.

Chápal jsem její prosbu směrovanou návštěvníkům, aby jí pomohli s koupí vodní dýmky a posílali případné finanční dary. Vypadala jako obyčejná žena a joint v její ruce vypadal trochu nepatřičně (že bych také trpěl předsudky). Chtěla zkusit nějakou jinou formu aplikace, protože jí dle vlastních slov dělá kouření jointů problémy. Hned po vystoupení se u jejího vozíku vytvořil hlouček dárců, včetně mě, kteří začali přispívat hotovými penězi na místě. Osobně bych dceři pana Majzlíka doporučoval dražší, ale zdravější alternativu kouření konopí jakou je vaporizer. Třeba se někdo najde, kdo pomůže.

Pamatuji doby, kdy se účastníci podobných akcí jako "Million Marihuana March" rekrutovali z řad "undergroundu" a skromný dav se hemžil číry, dredy a vyznavači okrajové kultury. O to větší radost mi dělá nepřehlédnutelná skupina účastníků, typově podobná mému otci, která se nepotácí od rána do večera v rauši, ale jde jí: "o změnu zákona ve prospěch využití užitného potenciálu rostlin konopí v medicíně, farmacii, vědě, průmyslu, a také o občanskou svobodu a relaxaci".

Marihuana is Not a Crime.

Cover verze skupiny Ministry a jejich původ

2011-05-06T18:14:00.004+02:00

Přestože americká industriální skupina Ministry ukončila oficiálně svou činnost americko-evropským turné v roce 2008, rozhodně to neznamená, že se kolem skupiny nic neděje. Frontman a zakladatel Ministry a Revolting Cocks, Al Jourgensen však, jak se zdá do důchodu neodešel a našel zalíbení ve vytváření remixů původních skladeb Ministry a cover verzí. Důkazem budiž několik posledních alb, namátkou Cover Up (2008) či Undercover (2010).
Ostatně to není nic nového. Již v roce 1996 kdy vyšlo album Filth Pig, realizovala skupina cover verzi slavné písně "Lay Lady Lay" od Boba Dylana nebo o sedm let později (2003) píseň "The Light Pours Out Of Me" od skupiny Magazine, která vyšla na albu "Animositisomina". V roce 2007 vzdávají Ministry poctu skupině The Doors a zařazují na své studiové album "The Last Sucker" jejich píseň "Roadhouse Blues".

V březnu roku 2008 vychází album "Cover Up" kde již nalezneme pouze cover verze písní, jak říká sám Jourgensen, spolu spiklenců. Jde o předělávky skladeb slavných skupin, které ovlivnili nejen skupinu Ministry, ale celou rockovou hudební scénu, včetně již v minulosti realizovaných cover verzí, "Lay Lady Lay" a "Roadhouse Blues".

Ministry - Cover Up (2008)

Seznam skladeb

Under My Thumb - (The Rolling Stones)
Bang a Gong - (T.Rex)
Radar Love - (Golden Earring)
Space Truckin' - (Deep Purple)
Black Betty - (Lead Belly)
Mississippi Queen - (Mountain)
Just Got Paid - (ZZ Top)
Roadhouse Blues - (The Doors)
Supernaut - (Black Sabbath)
Lay, Lady, Lay - (Bob Dylan)
What a Wonderful World - (Louis Armstrong)

Původ písní
Hned první předělaná píseň alba, "Under My Thumb", od rockových veteránů The Rolling Stones byla 3.prosince 2008 nominována na cenu "Grammy Award v kategorii "nejlepší metalový počin. K mému zklamání nakonec cenu získala Metallica se skladbou "My Apocalypse". Originální verzi skladby natočili Rolling Stones v roce 1966 jakou součast alba "Aftermath".

Další předělávka je skladba "Bang a Gong" od anglické rockové skupiny z 60. let Tyrannosaurus Rex. Původně folk rocková skupina v čele s Marc Bolanem, jejíž členem byl také perkusista Steve "Peregrin" Took, končí fiaskem, a pro neshody, následným vyhazovem Tooka. Steve Took si po nějakém čase vybírá dráhu drogového dealera, což ho později přivede do hrobu. S novým perkusistou Michaelem Finnem se na počátku 70.let kapela přejmenuje na T.Rex, stává se slavnou a de facto zahajuje éru glam rocku.

Píseň "Radar Love" je původně z alba "Moontan" od holandské rockové skupiny Golden Earring (původní název Golden Earrings byl v roce 1969 zkrácen) původem z Haagu. Skupinu založil George Kooymans a jeho známí ze sousedství Rinus Gerritsen. V té době jim bylo 13 a 15 let! Kapela doposud prodala miliony alb po celém světě. Píseň "Radar Love" převzaly, mimo kapely Ministry, také R.E.M., Def Leppard, Blue Man Group, U2 a další.

Další počin "Space Truckin" pochází od legendární anglické hardrockové skupiny Deep Purple vydané na albu Machine Head z roku 1972.

Původem velmi stará píseň "Black Betty" složil americký folk and blues multiinstrumentalista Lead Belly, původním jménem Huddie William Ledbetter. Žil v letech 1888 - 1949. Slavná píseň zazněla v mnoha filmech, TV pořadech, videohrách a reklamách.

Originál písně "Mississippi Queen" pochází od americké hardrockové skupiny Mountain z jejich debutového alba "Climbing!" vydaného v roce 1970. Jednu ze slavných cover verzí této skladby zrealizoval v roce 2005 také Ozzy Osbourne.

Další v pořadí je cover verze písně "Just Got Paid", původně od amerických rockerů ZZ Top. Je součástí jejich druhého alba "Rio Grande Mud" z roku 1972.

Slavná skupina 60. let The Doors, inspirovala Ministry k další cover verzi "Roadhouse Blues", která již zazněla na jejich dřívějším albu "The Last Sucker". V originále vyšla v roce 1970 na albu "Morrison Hotel" skupiny The Doors.

Píseň "Supernaut" stvořili původně britští Black Sabath na jejich čtvrtém albu "Black Sabath Vol. 4".

Snad každému známá píseň "Lay Lady Lay" zazněla jako cover verze skupiny Ministry již podruhé. Poprvé na jejich albu "Filth Pig". Je zřejmé, že Al Jourgensen je fanouškem takové legendy, kterou Bob Dylan bezesporu je. Originál pochází z jeho alba "Nashville Skyline" z roku 1969. Tato slavná píseň se dočkala mnoha dalších cover verzí, namátkou od Cher, Neil Diamond, The Everly Brothers, Richie Havens a další.

Poslední písní alba "Cover Up" je má oblíbená píseň "What a Wonderful World" od Louise Armstronga z roku 1967.

Dalším albem na kterém se Ministry vyřádili při úpravách známých písní je "Undercover" z roku 2010. Mimo několika skladeb původních písní skupiny opět znějí cover verze osvědčených skupin a hudebníků jako Black Sabbath,, ZZ Top a Rolling Stones. Nově se na albu objevují cover verze Jima Hendrixe, Amy Winehaus a AC/DC.

Ministry - Undercover (2010)

Seznam skladeb

Iron Man - (Black Sabbath)
Stranglehold - (Ted Nugent)
N.W.O. - (Jourgensen, Barker)
Stigmata - (Jourgensen)
Purple Haze - (Jimi Hendrix)
Paranoid - (Black Sabbath)
Thunderstruck - (AC/DC)
Sharp Dressed Man - (ZZ Top)
Jesus Built My Hotrod - (Jourgensen, Haynes, Barker, Rieflin, Balch)
Rehab - (Amy Winehouse)
Everyday is Halloween - (Jourgensen)
Paint It Black - (The Rolling Stones)
Khyber Pass - (Jourgensen, Raven, Victor)

Původ písní
Jako první "Iron Man" od osvědčených Black Sabath. Píseň z jejich alba "Paranoid" se původně jmenovala "Iron Bloke", později ji Ozzy Osbourne přejmenoval na nynější název "Iron Man".

Originál písně "Stranglehold" spatřil světlo světa v roce 1975 kdy hudebník, skladatel a aktivista Ted Nugent vydal první sólové album.

Kdy by neznal "mimozemšťana" a geniálního kytaristu Jimi Hendrixe. Další coververze na albu pochází od něho. Píseň "Purple Haze" nahrál v roce 1967 a stala se archetypem písně uživatelů psychadelických drog v 60. letech.

Další cover verzi není také třeba dlouze představovat. Skladba "Paranoid" je jednou z nejznámějších od Black Sabbath.

Poprvé máme možnost slyšet australskou hardrockovou skupinu AC/DC v podání Jourgensenovo party "Ministry". Celosvětově úspěšný hit "Thunderstruck" z alba "The Razors Edge" mi zde osobně zní poněkud divně.

A máme tu opět kovboje z Texasu ZZ Top. Tentokrát Ministry předělali skladbu "Sharp Dressed Man" z alba "Eliminator" z roku 1983.

Zvláštní pozornost si zaslouží píseň číslo 11 "Rehab". Původní píseň od anglické soulové zpěvačky Amy Winehaus pochází z jejího druhého studiového alba "Back to Black" které vyšlo v roce 2006 v Británii a o rok později v USA. Ministry ji předělali téměř k nepoznání a zní trochu jako parodie. Rychlost s jakou se valí dopředu si nezadá s množstvím drog, které stihla Amy Winehaus "sjet" za svůj život. Na závěr skladby slyšíme, pravděpodobně Jourgensena, vypít láhev čehosi na ex a následně hlasité krknutí. Je fakt, že v chlastu a spotřebě drog se může Amy od Jourgensena lecčemu přiučit.

Poslední cover verze na albu "Paint It Black" je předělávkou stařičké písně od Rolling Stones. Vyšla v roce 1966 na albu "Aftermath". Z tohoto alba je to již druhá cover verze, kterou Ministry udělali.

Současný hudební průmysl je cover verzemi doslova zamořen a některé jsou tak špatné, že původní verze doslova urážejí. Naštěstí v případě Ministry to tak zlé není. Na albech "Cover Up" a "Undercover" sice nalezneme slabší kusy, ale rozhodně ne vopruzy nevalné úrovně. Osobně považuju Joungersenův přístup při tvorbě cover verzí za osobitý, který nepostrádá nadhled, zábavnou ironii i respekt k jeho vzorům. Mými favority jsou jednoznačně "Rehab", "Black Betty", "Just Got Paid" nebo"What a Wonderful World" a "Roadhouse Blues".

Přeji příjemný poslech.

Ministry - The Last Sucker (video)

Nové možnosti zobrazení blogu pomocí rozšíření Chrome

2011-04-07T07:40:00.003+02:00

Nové rozšíření, prohlížeče Google Chrome, Blogger Dynamic Views, nabízí úplně novou perspektivu zobrazeni blogu služby blogger.com.

Pokud jste aktivními uživateli blogerského účtu na blogger.com, možná víte, že již týden funguje několik nových dynamických šablon, na základě moderních webových technologií, jako CSS3, HTML5 a AJAX, které nabízejí naprosto nové možnosti zobrazení vašeho blogu.

Podmínka pro správnou funkci zobrazení blogu je nainstalovaný prohlížeč Google Chrome s rozšířením "Blogger Dynamic Views". Po jejím splnění, můžete vyzkoušet jak to celé funguje. Načtěte si v prohlížeči jakýkoliv blog služby blogger.com, např. http://dc-bublina.blogspot.com/. Vpravo v adresním řádku se objeví známá ikona "blogger".
Po kliknutí na ikonu zobrazíte menu s pěti položkami.

Ikona blogger v adresním řádku a vyskakovací menu.

Flipcard: články se zobrazí jako miniatury obrázků, po najetí myší se miniatura otočí na druhou stranu, kde vidíme název článku, datum a počet komentářů. Po kliknutí se najetím ze strany zobrazí zvolená stránka s článkem. Články lze řadit, podle pořadí publikování, podle data, podle témat nebo autora.

Náhled režimu "Flipcard"

Mosaic: mozaika náhledů fotografií článků různých velikostí. Po najetí myší, se fotografie zvětší a zobrazí se název článku. Po kliknutí, obdobně jako v prvním případě.

Náhled režimu "Mosaic"

Sidebar: v levém sloupci články jako odkazy s ikonou obrázku a počtem komentářů. Po kliknutí se v pravém sloupci zobrazí požadovaný článek.

Náhled režimu "Sidebar"

Snapshot: náhledy fotografií z článků, s rámečky, nadpisem a počtem komentářů. Po najetí myší se zobrazí krátký úvodník článku.

Náhled režimu "Snapshot"

Timeslide: vzhled blogu ve třech sloupcích. Levý sloupec úvodník článku s obrázkem, prostřední sloupec jen úvodníky, pravý sloupec odkazy na články kde po najetí myší vyskočí úvodník.

Náhled režimu "Timeslide"

Své příznivce si nové prohlížení jistě najde. Bez práce, znalosti kódu a složitého nastavování se nabízí pět nových možností zobrazení blogu. Prohlížení je velmi svižné, nenačítá se grafická podoba stránek, ale jen text a fotografie v článcích.

Ze zvědavosti jsem vyzkoušel jak si se stránkami poradili ostatní prohlížeče. Oproti Google Chrome, který vše zobrazuje korektně, zaostávají ostatní mnou testované prohlížeče, Mozilla Firefox, Internet Explorer a Opera, jen nepatrně, v podání dynamických efektů, což v praxi neznamená velký problém a nebrání prohlížení stránek. Dále nenajdete, po načtení blogu, v adresním řádku klikatelnou ikonu "blogger" s vyskakovacím menu.

Pokud tedy chcete prohlížet blog ostatními prohlížeči, musíte prozatím zadat adresu ručně. Tvar adresy bude vypadat například takto:

http://název.blogspot.com/view/flipcard

Místo slova "název" vložíte jméno vašeho blogu a červeně označené, zaměníme podle potřeby za: mosaic, sidebar,snapshot, nebo timeslide. Po načtení některé stránky z těchto možností již adresu ručně vyplňovat nemusíme, stačí používat vyskakovací menu na horní liště vpravo.

Webdoc - zajímavá alternativa sociálních sítí

2011-03-26T17:33:00.003+01:00

Sociální sítě jsou fenoménem dnešního internetu, který ovlivnil i mou osobu. Přestože mám účet jak na Facebooku a Twitteru tak stejně hledám nějakou zábavnější alternativu. Momentálně mě velmi zaujal projekt mladé švýcarské firmy "Webdoc". V Čechách, pokud vím, je tato síť prakticky neznámá a v celosvětovém měřítku se také nejedná o žádného giganta typu Facebook a spol. Není divu, historie Webdoc.com je velmi mladá. Nicméně si myslím, že svůj potenciál rozhodně má a proto jsem se rozhodl, seznámit případné zájemce s tímto velmi zajímavým počinem.

Domovská stránka Webdoc.com trochu připomíná Twitter. Horní lišta slouží k navigaci, pod ní, v pravém sloupci, profil uživatele, nejčtenější posty atd., v pravém sloupci pak samotné náhledy příspěvků. Na rozdíl od Twitteru nejste omezeni počtem znaků na příspěvek. Oproti Facebooku, zde můžete každý post elegantně upravovat pomocí editoru.

Editor příspěvků na webdoc.com

Co umožňuje editor

Pomocí ikon lze upravovat pozadí příspěvku a text, můžete kreslit, vložit obrázek, video, hudbu a webové aplikace (widgets).
U pozadí příspěvku můžete měnit barvu nebo vložit některý z mnoha nabízených obrázků, změnit jeho velikost a povolit opakování.
Vkládání textových bublin, výběr tvaru bubliny, barvy pozadí a okrajů, orientace a libovolná změna velikosti.
Vkládání textových polí, výběr barvy pozadí a textu, změna fontu písma jeho charakter a velikost, vložení odkazu a seznamu s odrážkami.
Kreslení do příspěvku, změna tloušťky pera a barvy.
Vložit obrázek z internetu, nahrát z počítače, importovat z Facebook a dokonce vytvořit obrázek pomocí webové kamery.
Vložit video z Youtube, Vimeo, Myspace apod.
Vložit hudbu ve formátu mp3 z rozsáhlé databáze empétrojek.
Vložit widget jako například Google Maps, anketa, hodnocení, slideshow, webová stránka, Twitter a několik dalších.

Na každý váš příspěvek může uživatel reagovat komentářem, který je možné upravovat úplně stejně jako příspěvek, uložit si ho do oblíbených, poslat emailem nebo sdílet na Facebook či Twitter. Příspěvek je dokonce možné vložit do vašich webových stránek, pomocí vygenerovaného kódu, podobně jako vloženi videa z Youtube.

I takhle může vypadat příspěvek.

Vytváření příspěvků na Webdoc.com je dle mého subjektivního názoru o mnoho zábavnější než na mnou používaných sociálních sítích. Zkrátka poskytuje větší svobodu tvorby jednoduše srozumitelným způsobem a kreativní jedinci se mohou vesele vyřádit při tvorbě designu svého profilu.

Webdoc.com, běží zatím ve verzi beta, asi proto je odezva na některé stránce poněkud delší, ale to se stává i na Facebook a Twitter když tam zrovna "visí" půlka zeměkoule. V případě Webdoc.com se pravděpodobně jedná jen o malou skupinu uživatelů, tedy jde nejspíš o "nevychytané mouchy".

Mezi "hračičkami" si Webdoc své uživatele nejde a snad i u nás, přestože je pouze v anglické verzi. Jeho uživatelská přívětivost však nevyžaduje velkou znalost angličtiny.

Jste-li majitel účtu na Facebook nebo Twitter, můžete s nimi Webdoc propojit.

Thor Steinar a Dynamo Drážďany

2011-02-26T13:26:00.001+01:00

Fotbalový klub, třetí německé fotbalové divize, Dynamo Drážďany byl již podruhé za několik týdnů, nucen řešit pokutu související s podporou ideologicky pochybné značky Thor Steinar.

U našich německých sousedů je již tradičně, pohled na věci týkající se pravicového extremismu o poznání přísnější než je tomu u nás. Již před časem klasifikoval německý Úřad na ochranu ústavy v Brandeburgu, oděvní značku Thor Steinar jako symbol německých nácků.

Již několik let je značka Thor Steinar oficiálně zakázána na několika německých fotbalových stadionech - od roku 2007 platí oficiálně tento zákaz i pro stadion klubu Dynamo Drážďany. Jedním ze sponzorů klubu je prodejce sportovního zboží z Altenberku v Krušných horách.

Na začátku ledna klub oznámil uspořádání autogramiády v sídle sponzora. Vyšlo však najevo, že sponzor mimo jiné, prodává také trička, kalhoty a čepice, značky Thor Steinar. Sama iniciativa drážďanských fotbalových fanoušků, upozornila na pochybné podnikatelské jednání firmy.

Jak přiznal generální ředitel Volker Oppitz, sponzor tyto skutečnosti klubu oznámil. Firma prodává jen zlomek části modelové řady značky Thor Steinar, dodal Oppitz.

Další fópa sebou nese přejmenování fotbalového stadionu. V prosinci minulého roku byl drážďanský Rudolf-Herbig-Stadion, kde hraje Dynamo, přejmenován na Glücksgas-Stadion, podle nového sponzora, bavorského dodavatele zemního plynu. Spojení slova Glück (štěstí) a Gas (plyn), vyvolalo rozporuplné reakce.

Členové drážďanského městského zastupitelstva a místní židovská komunita, kritizovali použití kombinace slov štěstí a plyn - prý to může vyvolávat asociace s Třetí říší a hromadným vražděním židů plynem.

S tímto problémem však půjde těžko něco dělat, protože autorská práva na jméno stadionu byla prodána. Novým vlastníkem je Hamburger Vermarkter Sportfive, obrovská sportovní marketinková firma v jejíž barvách kope i extraligový fotbalový klub HSV Hamburg.

Pan guma a smradlavé nohy

2011-02-11T16:07:00.001+01:00

Možná to někomu připadá stupidní, ale chci si postěžovat na vážný problém sužující mne v bezesných nocích, a tím problémem jsou smradlavé nohy. Nebral bych to v žádném případě na lehkou váhu, protože takový smrad z nohou může způsobit spoustu vážných peripetií.

Představte si blitku, starou asi dva dny, obsahující nestrávené zbytky arašídů, tvrdého sýra, zeleniny, bůčku a já nevím čeho ještě. Už cítíte ten smrad? Já ho snad i vidím. Tak takovýhle plynový útok jsem zažil na vlastní kůži a málem to odmarodil.

Onehdy jsem se vracel z návštěvy Hamburku domů. Dutý jako bambus (ty hajzlíci kapitalistický mě ojeli v obchodech o všechna éčka), a tak jsem s radosti přijal nabídku svézt se domů s tirákem zadara.

Vyrazili jsme navečer, s tím, že šofér musí udělat povinnou přestávku. Byl to celkem sympatický típek, i když mdlého rozumu. O nákladních automobilech se s ním však dalo mluvit obstojně. Cesta ubíhala pokojně a já bezstarostně usnul.

Když mě řidič probudil, stáli jsme na parkovišti mezi ostatními kamiony. Řekl, že se musí na pár hodin vyspat a nabídl mi postel nad tou jeho. Vlastně to byla spíš pryčna, podobná těm, které známe z černobílých fotografií, koncentračních táborů. Poděkoval jsem, předstíraje radost z takového komfortu a nasoukal se nahoru.

Potom přišla ta pohroma. Kdybych byl majitelem nějakého vojenského měřiče chemického zamoření, ztropil by poplach dříve, než jsem vdechl první výpary prozatím neznámého původu. Otřesný smrad gradoval a já si konečně všiml, že si šofér zul boty. Tipuji, že je zul tento týden poprvé. Panebože, takováhle neděle, zač mě trestáš.

Začal se mi zvedat žaludek, místo nosem jsem dýchal pusou, urputně se bráníc smradu. Nepomáhalo to, sem tam jsem v nepozornosti, nadechl nosem a málem se poblil. Došlo mi, že musím začít konat. Nemělo cenu něco říkat té tupé "pneumatice". Pokud mu takový brutální smrad vůbec nevadí, což se dalo usuzovat z jeho klidného oddechování na posteli, nemá cenu ho prosit, ať několikrát proběhne myčkou na blízké benzínové pumpě a své ponožky hodí do kanálu.

Větrání nepřipadalo v úvahu, venku byla kláda a pan guma si už dříve postěžoval, že je nastydlý. Musel jsem jednat a s výmluvou na rtech, že musím něco koupit na pumpě, jsem opustil kabinu.

Venku jsem několikrát zalapal po dechu. Čerstvý vzduch mě brzy hodil do normálu. Dostal jsem spásný nápad. Naházím do sebe pár plechovkáčů a snad to tam vydejchám. Na pumpě jsem pořídil litrového Faxe, sednul venku na patník a popíjel. Po druhé piksle se mi zlepšila nálada natolik, že jsem zaběhl pro třetí. Na čas jsem zapomněl jaký humus mě to zase čeká a dál vydatně popíjel ten dánský bolehlav.

Konečně mi připadalo, že jsem adekvátně na kaši vzhledem ke smradu, který mě očekával. Začal jsem zimou drkotat zuby . Musím do tepla, nějak tu rychtu překlepu, do rána to na pumpě v téhle zimě nedám.

Nějak jsem se domotal k autu a dvakrát sebou říznul v blátě, když jsem si zkracoval cestu přes trávník. Obalený blátem jsem vlezl do kabiny a přitom si narazil koleno. Má stabilita měla vážné mezery. Humusák k humusákovi, napadlo mě při výlezu na pryčnu. Smrad byl už kupodivu snesitelný. Nebylo divu, cítil jsem se na šrot. Po chvilce jsem usnul.

Když mě šofér probudil, byla ještě tma. Musel být obutý, protože v kabině byl cítit jen běžný zápach, který jsem s chutí dýchal jako bych si užíval svěžího horského vzduchu. Řidič zůstal již po celou cestu obutý a mi v klidu dorazili do Ústí kde mě šofér vyložil u nádraží.

Než odjel zavolal na mě na rozloučenou z okýnka:"A umej si někdy kopýtka, docela ti táhnou." Tak tím mě úplně odrovnal, něco jsem zamumlal a zpitomělý pokýval hlavou.

Jó, na "pneumatiku" je člověk krátkej.

Hledání, zapomínání a nalézání

2010-11-12T10:01:00.001+01:00

Náš život je výhradně o hledání. Pořád něco hledáme. Sebe, svou vysněnou vílu, odvahu, štěstí, odpovědi. Často též klíče od auta a bytu, peněženku, doklady, svou hlavu a další nezbytně nutné věci. Problém nastává, když zapomenete, co vlastně hledáte.

Bezcílně bloumáte bytem a nejradši by jste dali sami sobě do huby. Poté vyprázdníte ruce, usednete do křesla a v klidu přemýšlíte, pro co jste se ty tři patra po schodech, vlastně vrátil.
Voala, bingo! Konečně se vám vrátila paměť a brzy najdete to co jste zapomněli hledat. Spokojeně sejdete k autu a již klidný chcete odemknout. Jenže není čím. Klíče jsou o tři patra výš, jak vám záhy dojde.

To už se vzteky pomalu neznáte. Vražedným tempem, hýkajíce, rvete se zpátky po schodech, cedíce mezi zuby, peprné nadávky na svou osobu.

Kvůli kulminující nasrannosti, máte zamlžený pohled a hledání klíčů vám zabírá dost času, který vás bohužel tlačí. Nervozita roste a hledání se stává stále těžším. Konečně. Nejlepší na těchto výpadcích je ta euforie, když "to" najdete.

Sbíháte již podruhé dolů před dům, usedáte do auta a ještě před nastartováním se ubezpečujete zda-li je telefon na svém místě. Jenže v náprsní kapse nic nenahmatáte, stejně tak ostatní kapsy. Aby ne, když leží doma na stolku, kam jste ho při hledání odložili.

V následném okamžiku, alespoň v mém případě, přichází naprostá rezignace a schlíplí výstup, již poněkolikáté, do třetího patra pro telefon. Telefon leží tam, kde jsem si představoval a pochvíli již vesele cupitám po schodech dolů. Odemykám auto a vítězně usedám za volant. Naprosto nesoudně se pochválím, že jen borec mého formátu stihne vyřešit tolik problémů za tak krátký čas, a zařadím "jedničku".

V tu chvíli přijde něco jako rána obuškem po hlavě. Uvědomím si, že vezu bratrovi tašku s jeho věcmi, která se válí na chodbě u vchodových dveří, a dělí mě od ní tři poschodí.

Ještěže interiér většiny aut postrádá ostré a tvrdé hrany. V tu chvíli by si jeden ublížil jak vzteky mlátí do volantu.

Lojza A. věděl

S pocitem naprostého probuzení je cesta pro tašku otázkou chvilky a konečně mohu vyrazit na cestu. První stovky metrů se opájím blažeností, vše je za mnou, ale později už zase vidím toho magora, co se musí padesátkrát pro něco vrátit, a je po náladě.

Snad je to všechno jen tím, že když hledám "jehlu v kupce sena", tak mě příliš rozptyluje ta sláma všude kolem a nemohu se pořádně soustředit na jehlu. Nebo že by to bylo již patologické a leze na mě ta německá nemoc. Teď nevím jak se jmenuje, ale ve finále hledáte koupelnu ve svém bytě, který již dvacet let obýváte.

Možná bych se měl pomalu začít snažit, shánět nějaké zařízení, pro podobné zoufalce, na klidném místě, s personálem oděným v bílých pláštích, věčně se shovívavě usmívajícím, a chápajícím vaše nekonvenční potřeby.

Nejvýkonnější superpočítače světa - Čína předstihla Ameriku

2010-10-28T21:30:00.000+02:00

Ještě pořád okupuje nejvyšší příčku žebříčku TOP 500 nejvýkonnějších superpočítačů světa, americký superpočítač "Jaguar" pracující pro Národní Laboratoř ve městě Oak Ridge poblíž Knoxville v Tennessee. Toto prvenství, zdá se, je již minulostí. Na první příčce ho již brzy vystřídá čínský superpočítač Tianhe-1A, který je údajně 1,4 krát rychlejší než jeho předchůdce.

V posledním vydání seznamu, pěti set nejvýkonnějších superpočítačů, vycházejícím 1.listopadu, by se měl již Tianhe-1A objevit na první pozici. Jak uvedl tvůrce seznamu Jack Dongarra, pro New York Times, je vysoce nepravděpodobné, že by se během příštího týdne objevil nějaký silnější stroj.

První příčka seznamu od jeho vzniku v roce 1993 doposud patřila americkým počítačům s výjimkou období mezi lety 2002 a 2004, kdy kraloval superpočítač "Earth Simulator" postavený japonskými vědci.

Výkon superpočítače "Tianhe-1A" je podle výrobce Nvidia, stejný jako cca 175 000 notebooků. Uváděný výpočetní výkon procesorů, pohánějících toto "monstrum" je podle LINPACK benchmarku 2,507 petaflopu za vteřinu - jeden petaflop je jedna biliarda (tedy 10¹⁵ , jednička a za ní patnáct nul) výpočetních kroků. Pro porovnání, americký "Jaguar" s výkonem 1,75 petafopu a druhý nejvýkonnější superpočítač čínský „Nebulae“ 1,271 petaflopu.

Čínský superpočítač Tianhe-1A

Tianhe-1A pohání moderní technologie, paralelním spojením 7168 grafických procesorů GPUs NVIDIA® Tesla™ M2050 a 14336 vícejádrových procesorů CPUs. Toto spojení umožnilo snížit o polovinu množství podlahové plochy potřebné k instalaci superpočítače.

Při zachování stejného výkonu, za použití pouze procesorů CPU by jich bylo potřeba přes 50 000, což znamená spotřebu přes 12 megawattů, zatímco spojení GPUs a CPUs dohromady spotřebuje jen 4,04 megawattů. Rozdíl ve spotřebě je schopen pokrýt roční spotřebu více než 5000 domácností.

Zařízení je umístěno v čínském Národním centru superpočítačů (National Supercomputer Center) ve městě Tianjin.

Nejrychlejší superpočítač v Evropě se nachází ve Výzkumném centru Jülich v Německu. Výkon přesahuje 1 petaflop což je výkon zhruba 50 000 moderních PC. Superpočítač se jménem "Jugene" se využívá k vědeckým simulacím. Je umístěn v 72 skříních, rozměrů telefonní budky, chlazených vodou.

Samotný počítač spotřebuje 2,2 megawattů elektrické energie, a celá počítačová hala pak 5,3 megawattů, asi tolik co vyprodukuje jedna velká větrná elektrárna. Systém IBM ze série "Blue Gene" disponuje kapacitou 144 terabyty operační paměti, což je přibližná kapacita 150 000 moderních pécéček.

Nejvýkonnější superpočítač Evropy "Jugene"

Qwimby a Miser, snobské setkání po letech.

2010-10-18T18:14:00.002+02:00

Na to setkání po tolika letech se Qwimby docela těšil. Dokonce se mu kvůli tomu podařilo skloubit jeho náročný pracovní rozvrh natolik příznivě, že měl najednou, místo jednodenního volna, volný celý víkend. Bylo jasné, že i na Qwimbyho doléhala ekonomická krize, a v rámci hesel, "zvyšování produktivity a snižování nákladů", studoval manažérské příručky, aby lépe zorganizoval svou specifickou pracovní dobu.

Qwimby, podobně jako lékař, nemohl nechat své zákazníky čekat. Pokud si klient objednal "expresní čistku", musel Qwimby využít první vhodné příležitosti a udělat zákazníka neprodleně. Mezi lékaři a Qwimbym fungoval celkem úchylný druh symbiózy. Felčaři ho zásobovali tabletami a on je, mrtvolami. Alespoň Qwimby to tak viděl.

Cestou na letiště přemýšlel jak se Miser asi za ta léta změnil. Na vejšce spolu na koleji sdíleli stejný pokoj a po nějakém čase se spřátelili. Qwimby se pousmál. Dosud mu nebylo úplně jasný, proč se s ním vlastně přátelil. Miser byl "kráčející pijavice," jak mu s oblibou ostatní na fakultě říkali. Qwi s ním podobné problémy neměl. Vycházeli si vstříc a navzájem respektovali vlastní zmrdství.

Z myšlenek ho vytrhl protivný hlas. Hej, kam se hrneš, ty sloní manekýne?! Obořil se na Qwimbyho sotva dvacetiletý zelenáč, když do něho nechtíc vrazil. Pospíchám za zábavou, k mraveništi, zadupávat mravence do země, odpověděl Qwi, a dřív než mohlo dojít na nějakou reakci, vytáhl z kapsy ruličku bankovek, jednu z nich mladíkovi podal a odešel. Koutkem oka na chvíli zahlédl naparujícího se zelenáče před obdivnými pohledy jeho roštěnky.

Qwi pocítil dobrou náladu, neupoutal na sebe pozornost a stálo ho to jen dvě stovky. Navíc mu bylo jasné, že tu "nevymáchanou hubu" v dohledné době někdo převálcuje. Bejt na mým místě to vymaštěný pako Blaster, nacpal by ho té jeho roštěnce doprdele. V tu chvíli se už viditelně usmíval.

Po příletu se Qwimby setkal s Miserem v jednom nablýskaném hotelu v nóbl čtvrti na předměstí. Objednali si. Qwimby mangový salát, Miser něco na lanýžích a šafránu, kaviár a ústřice. Dáš si také kávu Kopi Luwak, zeptal se snobácký Miser. Ne děkuji, dám přednost čaji, nejlépe zelenému Lung Keng. A prosil bych ten z klášterních keřů, pokud možno. V nejhorším se však spokojím s tou vědeckou náhražkou, pokud máte zboží z keře číslo 88, kontroval Qwi. Podobná divadýlka se mu zajídala.

Během jídla započali rozhovor. Často to byl spíš Miserův monolog popisující dokonalost, jeho, manželky, dětí, vily a firmy. Konečně prý našel smysl života. Být přínosem pro společnost ho naplňuje příjemným pocitem. Jenom ta spousta neschopných a nepřizpůsobivých flákačů u nás a některé zaostalé země, plné agresivních vidláků, co po nás střílejí, když jim tam v potu krve pomáháme.

Jak jim pomáháš ty Misere, mimo to, že živíš kšeft s cibetkovým trusem? Miser přehlédnuv narážku, vysvětloval, že dodává zbraňové systémy do "horkých" oblastí, ovšem pouze správné straně. Za ta léta zkušenností, prý dokáže určit tu správnou. Podle jakých kritérií se Miser rozhoduje se radši Qwimby neptal, Miserova přednáška mu začínala lézt na nervy.

Než se Qwi dostal ke slovu, dozvěděl se, že má založit rodinu, usadit se, a pečovat o manželku s dětmi a fungující byznys, čímž učiní šťastným sebe i je. Déle ubezpečoval, že to taky jednou Qwimby pochopí, jen je třeba do toho praštit.

V čem podnikáš ty, zeptal se konečně Miser. Nevypadá, že bys živořil, dodal s ironickým podtónem. Nabízím klientům totální řešení, vážných nebo vleklých problémů s jejich konkurencí, odpověděl Qwimby a posunkem ruky naznačil výstřel z pistole.

Miser chvilku pomrkávaje přemýšlel a pak začal Qwimbymu kázat, že by se měl živit poctivě, tak jako on, a ne za peníze zabíjet lidi.

Qwimby nebyl nějaký filozof, ale stejně se mu zdálo, že Miser mele páté přes deváté. Když začal Qwimbymu přísahat, že člověk jako on, nikdy podobně řešit problémy nebude, a jeho zbraně pomáhají ze světa sprovodit podobné kreatury jako je on. Zabíjet za peníze je odporné.

Odpornější je zabíjet pro peníze. Tvé zbraně prosazují něčí mocenské a ekonomické zájmy, kdy je výsledkem kupa mrtvol. Přehrab se v ní a najdeš i děti a hlavně omyly co je jen potkala zbloudilá včela adresovaná někomu jinému. To se mi nikdy nemůže stát. Jedna kulka, jedno tělo, jedna výplata. Tomu říkám transparentnost. Vy a tobě podobný jste jen soudci, rozhodující podle toho, kterou nohou ráno vstávali, a mlžíte podle pohybu burzovního indexu.

Qwimby se pousmál. Kdyby sis to přeci jen někdy rozmyslel, řekl a hodil před udiveného Misera svou vizitku. Když vycházel z hotelových dveří, obdaroval zdravícího poskoka stoeurovkou a na Miserovi výlevy si ani nevzpomněl.

Když ho asi za půl roku kontaktoval Miser, že potřebuje, rychle, ale hlavně diskrétně vyřešit problém, nebyl znát na Qwimbyho tváři ani náznak překvapení. Profíci jako Qwimby si totiž nemůžou "překvapení" dovolit.

Pohled na skutečnost pokřivují pocity

2010-10-15T14:45:00.001+02:00

Dneska jsem odhodil další stupeň rakety a pokračuji dále do mezihvězdného prostoru, který mám zhola neprozkoumán. Všechny mé dosavadní teorie a poznatky se začínají bortit nebo dostávají tak povážlivé trhliny, že se jen stěží udrží nad vodou. Všechno se začíná měnit. Je to jako by o tři góly vítězící hokejový tým, dostal v poslední třetině napráskáno a o tři prohrál. Je to šílený, hoši makáme, to bude dobrý.

Ač nejsem žádný fízl ani účetní, přesto obviněn z kontroly. Bylo to zvláštní. Znáš ten pocit, když tě soused tahaje za ucho, přivedl k tvým rodičům stěžujíce si na rozbité okno. "Váš synátor mi hodil do okna kámen", dodal ještě vytočený soused. V tu chvíli se na tebe začaly valit vlny bezradnosti a zoufalství, protože ty jediný jsi věděl kde leží pravda. Vlastně ani nevíš, proč jsi neutekl s ostatními když jeden ze starších kluků, soused z vedlejšího baráku, přesně mířeným hodem vysklil sousedovo okno.

"Já to nebyl", bránil jsem se plačky. "Tak kdo tedy, přestaň krýt grázly", naléhali rodiče a soused. Stejně jsem to neprozradil, už jsem věděl z minula, že mi to od hrozícího výprasku stejně nepomůže.

Když jsem trochu povyrostl a těšil se, že takové situace jsou minulostí. Jsem už přece velkej kluk, co má náležitý respekt, a jeho slovo má nějakou váhu. Jenže chyba lávky, situace kdy mé jednání bylo naprosto čisté, stejně klasifikovala protistrana jako nekalé, s úmyslem ublížit.

Ze začátku jsem se chlácholil, že takový pohled, na mou maličkost, mají jen ti co mě neznají, jenže to byl omyl. Dnes už vím, že když mé ego dovolí nechat se "ranit", nejvíc to bolí od člověka blízkého. Kde se v lidech které mám rád bere pocit, že jednám s úmyslem ublížit jim. Když si uvědomím, že jsem se poslední čas, snažil dotyčnému pomoci, měl jsem totiž dojem, že je to tak správně, obrátilo se mé jednání proti mně.

Zjistil jsem, že jednat s čistými úmysly je třeba stále. Okolí může být zaslepené a nemusí čistotu odhalit hned napoprvé. Své chování jsem podrobil opravdu důkladné analýze. Nezajímalo mě jak jsem se choval, ale proč jsem se tak choval. Naštěstí i s chladnou hlavou jsem neobjevil ve své hlavě pochybnost. Ani v první vteřině vzniklého konfliktu, nefigurovaly v mé hlavě zlé úmysly, naopak, byl jsem na daném místě a s takovými lidmi proto, že jsem s nimi chtěl být, sdílet situaci a případně pomoci.

Nebylo to nic platné. Už vím, že i kdybych se přetrhl, mohlo to klidně dopadnout stejně. Stejně jako já nemám šanci spolehlivě nahlédnout do hlav druhých, nemají druzí šanci vidět do té mojí. Abych druhého přesvědčil, že ho mám skutečně rád, a snažím se jednat v zájmu jeho dobra, nesmím po prvním pocitu vlastní ukřivděnosti, všechno vzdát, a litujíc se, zalézt někam do kouta a tam nadávat jaký jsou všichni blbci.

To je jediný způsob jak i tomu největšímu "dřevu" ukázat, že i takový "psí čumák" jako jsem já, nemá problém s (pravou) láskou.

Jak už jsem si několikrát stoprocentně ověřil jsem ryzí heterosexuál, přesto mám jednu, pro někoho, možná homosexuální úchylku. Dokážu milovat i chlapa. Se sexem to nemá absolutně nic do činění a dá se to těžko vysvětlit. Když tohle někde vyprávím, nemůžu si nevšimnout podivných rozpaků, zvlášť u mužského pohlaví. Mnozí jsou natolik zatížení předsudky, že by si nejraději hned překontrolovali, nemají-li po setkání se mnou natrženou prdel.

Nemám to nikomu za zlé. Většina považuje rovnici "sex = láska", za důležitý faktor láskyplného vztahu, pro někoho je doslova alfou a omegou. I kdyby se někdo permanentně najížděl viagrou a speedem (jak zpívá Vanessa v jedné písni), i takový provozuje sex jen zlomek času, jež je mu na zemi vymezen. No a co pak s tím zbytkem (času)?

V dnešní podivné době, má každý svých problémů až nad hlavu, mnoho z nás se musí sakra ohánět, aby dosáhl pocitu iluzorního a pomíjivého štěstí. Často kvůli tomu snášíme okolní tlak a žijeme ve stresu, který v mnoha případech, způsobuje podrážděnost a hněv. V takovém rozpoložení není ke konfliktu daleko, necháme se strhnout emocemi, a průser, kterého později můžeme litovat je na světě.

Žít každou pitomou vteřinu života v přítomnosti je pro většinu z nás nesmírně těžké. Místo toho, řešíme minulost a plánujeme budoucnost. To jediné podstatné je přítomnost, tahle vteřina. Ta jediná tvoří minulost, a budoucnost, když uteče. Po uplynutí je nenávratně pryč. Po ohlédnutí vidíme jen spoušť, jež napáchala nebo dala zrod nové, lepší vteřině v přítomnosti. Budoucnost tvoříme přítomností.

Naše omezené mozečky, nemají šanci pojmout všechny souvislosti něčeho tak, pro nás složitého jakým je celý vesmír. Otázka zní, jestli je to podstatné. Ludvík Pasteur, nazývaný "Přemožitel neviditelných dravců" vyhrál boj nad nepřítelem, kterého neměl šanci ve svém životě poznat. Původce vztekliny, byl objeven, a pozorován, až po jeho smrti. Přesto zvítězil, protože konal v té své vteřině jak nejlépe dokázal a neřešil nepodstatnou "omáčku".

Budu se snažit být jako on. Nepotřebuji vidět své nepřátele, ve skutečnosti neexistují, má mysl je vytvořila a je to tedy jen a pouze má vlastní soutěž. Karmu neojebu. Zvedám hlavu, párkrát "polknu suchej knedlík", setřesu ze sebe tu směšně malicherní lítost chudáčka a pokračuju dál. Nic jiného mi ani nezbývá.

Plátna starých malířských mistrů na dosah ruky

2010-10-13T15:13:00.002+02:00

Italská společnost Haltadefinizione nabízí službu pro milovníky umění, zvlášť toho malířského. Plátna starých malířských mistrů, za obrovské peníze, jsou obyčejně v galeriích a muzeích dostupná s určitým odstupem. Kdo si chce prohlédnout, z bezprostřední blízkosti, povrch plátna má smůlu a zbývá mu pouze virtuální možnost, ale zklamání rozhodně nečekejte.

Jedním z několika příkladů virtuální prohlídky plátna, na stránkách společnosti, je "Venuše" od Botticelliho. Jakoby jste zkoumali plátno velikou lupou.
Vidíte každý detail malby, stopy, které zanechal zub času v podobě popraskané barvy, a různé barevné detaily.

Caravaggio, Bacchus (1597), Florence, Uffizi Gallery
© Haltadefinizione

Obrázky jsou nafoceny v rozlišení 28 miliard pixelů, tedy ve zhruba 3000x vyšším rozlišení, než je v dnešní digitální fotografii běžné. Prvním nafoceným plátnem byla již před třemi roky "Poslední večeře" Leonarda da Vinci. Od té doby technologie výrazně pokročila a na současných snímcích jsou patrny i ty nejmenší drobnosti v řádu setinek milimetru.

Snímky byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D3X s rozlišením 24,5 megapixelů, osazenou velmi výkonými objektivy. Přístroj byl umístěn na speciálním stativu s motorem, ovládaným na dálku , aby bylo dosaženo co největší přesnosti. Technologii dodala německá firma Clauss, specializující se na panoramatickou fotografii.

Pomocí speciálního software, vyvinutého společností Haltadefinizione, která se zabývá digitální úpravou a restaurováním fotografií, byly jednotlivé snímky (v případě "Poslední večeře" 533 snímků), spojeny v jednu obří fotografii v rozlišení RHD.

Chcete-li stránky navštívit, není důvod váhat. Do budoucna bude prohlídka zpoplatněna, ale do konce ledna má být přístupna zdarma.

Související: Interaktivní prohlídka Paříže v nejvyšším rozlišení

Policejní zátah na krajní pravici v Německu

2010-10-06T19:07:00.001+02:00

V německých spolkových zemích, konkrétně v Durynsku, Sasku a Bavorsku, podnikla policie zátah na členy německé krajní pravice. Důvodem policejního zátahu bylo podezření, že radikálové nelegálně získávají a přechovávají výbušniny.

Dalším předmětem zájmu policie byly počítače, mobilní telefony, cédéčka a pevné disky inkriminovaných osob. Policie má důvodné podezření, že nalezne návody na výrobu a použití různých výbušných zařízení.

Na základě telefonického upozornění, má policie již dlouho podezření, že se krajní pravice v Durynsku podílí na výrobě výbušnin. Konkrétně se jedná o město Jena.

Kromě toho byly při policejní kontrole, v červenci, u města Saalfeld (Durynsko) nalezeny ve voze členů krajní pravice kukly a nádoby s hořlavinou.

Policie měla podezření, že krajní pravice plánuje útok na autobus, který často používá levicová poslankyně Catharine King.

Při hledání výbušnin, zaútočila policie již v září, ale bez předpokládaného výsledku. Přesto byli následně zatčeni čtyři muži, kvůli silnému podezření. Později je však policie, pro nedostatek důkazů propustila na svobodu.

V září zahájil státní zástupce ve městě Chotěbuz (Cottbus) vyšetřování proti čtyřem kandidátům, politické strany NPD, do krajského zastupitelstva Spree-Neiße. Dva z nich jsou obviněni z napadení, včetně Alexandera Bode (29), který byl v procesu odsouzen za smrtící útok na Alžířana Omara Ben Noui (†28). Omar přišel o život v únoru 1999, když ho parta neonacistů pronásledovala městem. Omar ze strachu vyskočil z okna a vykrvácel.

Kandidatura Alexandera Bode vyvolávala v kraji několik týdnů silné pobouření.

Proti dalším dvěma kandidátům strany NPD je vedeno vyšetřování kvůli podezření páchání škod na majetku. Údajně měli pomalovat několik zdí nápisy s neonacistickými hesly.

Starosta Klaus-Dieter Hübner (SPD) a guvernér Dieter Friese apelují na stranu NPD, aby těmto členům zabránila v kandidatuře.

Původní články v němčině zde a zde.

Trocha svrabu z ponurého světa

2010-10-06T05:55:00.004+02:00

V poslední době mívám stále častěji jistý druh nepříjemného pocitu, že je něco v nepořádku. Stručně řečeno, řada věcí je pěkně v prdeli. Můj poměrně pesimistický pohled nevznikl ze dne na den, ba naopak, jedná se o dlouhodobý proces, který vyústil do momentálního stavu. Startovním mechanismem, k napsání těchto plků, je uvažování předního světového ekonoma a nositele Nobelovy ceny Josefa Stiglitze. Citace z Britských listů:

Josef Stiglitz, čelný světový ekonom, varoval, že budoucnost eura je "špatná" a že slabé evropské hospodářské oživení zřejmě nenapravitelně poškodí "vlna škrtů", která probíhá po celém kontinentu.
Stiglitz, bývalý vrchní ekonom Světové banky a nositel Nobelovy cenu, také předpověděl, že spekulanti zřejmě brzo začnou vyvíjet tlak na Španělsko, která má vysoký deficit a vysokou nezaměstnanost. Ratingová firma Moody minulý měsíc snížila rating Španělska z AAA na Aa1.

Výplatu dostávám v eurech takže mě oslabování této měny a podobné úvahy celkem znervózňují. Ze všech stran jsem bombardován zprávami o ekonomické krizi, vojenských konfliktech, globálních změnách klimatu a sociálních nepokojích.

Ponuré zprávy, potažmo mé černé myšlenky jsou ještě umocňovány paranoiu, že podobné zprávy lžou o rozsahu, příčinách i důsledcích.

Když vlítli yenkyjové do Iráku, ospravedlňovali tento čin mnoha různými důvody, které se vlastně nikdy neprokázaly, napadlo mne již tenkrát, stejně jako řadu jiných lidí, že je zajímají hlavně irácké ropné zásoby a kontrola nad nimi.

Když dnes do google zadáte frázi, "Irák zásoby ropy" jsou výsledky hledání více než optimistické. Vezmu-li v potaz zpravodajskou úroveň Amíků, velikost a rozlehlost její infiltrace, musí mě nutně napadnout, že o tom dávno věděli a potřebovali jen převzít kontrolu. Přitom ze začátku nečině přihlíželi brutálnímu rabování země, během jejich mise přišlo o život stovky tisíc lidí, stát stejně nefunguje jak má, politická síla je rozložená na množství různých partiček a mocenských zájmových skupin, které se mezi sebou krvavě přou a obyčejný člověk to musí ve strachu sdílet s nimi.

Další depka v souvislosti s "firmou" Amíci a spol. na mě útočí z Afghánistánu. Přestože tam operují také již nějaký ten pátek, kladný výsledek vidím jen jeden. Třeba se mýlím, mám přeci jenom omezené zpravodajské možnosti obyčejného člověka, ale v Afghánistánu nastalo zlepšení pouze v produkci opia a výrobě heroinu. Afghánistán bez problému uspokojuje světovou spotřebu opia a množství vyrobeného heroinu na jeho území nemá v historii země obdoby.

Klid, staráme se jen o produkci

Na výrobu mnoha drog, heroinu včetně, je potřeba velké množství chemikálií a pokud vím, produkce afghánského chemického průmyslu je prakticky nulová. Nabízí se vysvětlení, že chybějící know how (tedy různé chemikálie) obstarávají zástupci zemí zainteresovaných na vojenském konfliktu. Jinak žádná změna mimo nevídaného nárůstu Afghánců závislých na heroinu.

Celá řada svinstev obarvených krví se páchá ve jménu boje proti terorismu. Způsobu vedení tohoto boje nerozumím ani za mák. Myslel jsem, že terorismus není žádná ideologie či politické zřízení, globálně uznávané a fungující třeba v celé zemi, ale jen jakýsi druh partyzánského boje militantních jedinců a izolovaných skupin jež těmito činy ovlivňují veřejné mínění.

Když někdo zavraždí druhého, také v rámci boje proti vraždění nevymlátíme či neperzekvujeme celou jeho rodinu, jen tak pro jistotu, aby se náhodou z jejího středu nerekrutoval další vrah. Nechápu boj proti terorismu, ale rozumím boji proti konkrétním teroristům a jejich skupinám. Napadnout stát pod zástěrkou boje proti terorismu, je podle mého názoru jež nikomu nevnucuji, ostudné a vůči většině nezainteresovaných, a v dané věci nevinných obyvatel, také nespravedlivé.

Nejen mou noční můrou je neustále se zhoršující životní prostředí, které dostalo letos ránu brutálních rozměrů. Není se čemu divit. Dno moře na několika místech světa rozvrtané jako ementál, neustála honba za stále vyššími zisky a stále častější nutnost snižování nákladů. Výše výdělku, bez snižování nákladů, donekonečna šroubovat nejde a tak není divu, že na sebe průser nenechal dlouho čekat. Když to bépéčku letos ruplo v Mexickém zálivu, bláhově jsem se domníval, že po vzoru amerického stylu "všichni za jednoho", půjde firma ke dnu.

Přirozeně k ničemu takovému nedošlo. Chápu fakt, že pokud necháme padnout obra, lehne s ním i mnoho životodárců (zaměstnanci) a příštipkařů (subdodavatelé), což ve výsledku znamená další katastrofu. Čemu nerozumím je mlžení, neochota přijmout zodpovědnost, kterou si různí přehazují jako horký brambor a snaha zamést toho většinu pod koberec. BP má schopnosti i prostředky, aby se jí z oprátky podařilo úspěšně vyklouznout. Těžit se bude dál (jak jinak, žádnou náhradu zatím nemáme) a tu totální devastaci kolosálních rozměrů ve finále, obrazně řečeno, zaplatíme všichni.

Jména hloupých na všech sloupích

Neustále je mi ze všech stran omíláno, že se světová ekonomika nachází v krizi, je potřeba postavit se problému čelem a začít rapidně šetřit. Jde mi to ztuha, nemám příkladný vzor. I naprosto obyčejní lidé, v každé zemi kteří platí daně, přiložili svou trochou do mlýna a umožnili vytvořit "záchranné balíčky" pro nenažrané obry zmítající se ve smrtelné agónii. Jaké asi musí být rozčarování těch "uvědomělých" když se dozvídají, že si bossové "padajících obrů" mimo jiné z těchto peněz vyplácejí historicky nejtučnější odměny. Být pruďas, přirovnal bych takové jednání k drzému "chcaní na hlavu".

Poslední dobou se zájmem sleduji kauzu vítkovských žhářů, kteří mají na svědomí těžce popálené malé dítě. Přirozeným vyústěním této skutečnosti je kupa emocí a mediální zájem. Snad také proto paní státní zástupkyně žádá tresty v horní hranici sazby za rasově motivovaný čin. Osobně nemám nejmenších pochyb, že obžalovaní jednali pod vlivem rasových předsudků. Ostatně jednomu z obžalovaných, při včerejším soudním stání, košile Thor Steinar opravdu "slušela", ale to bohudík není podstatné.

Tak chlapi, kde nechal tesař díru?
zdroj: lidovky.cz

Jak jsem již psal ve starším článku, vinu je třeba prokázat a v tomto případě (stejně tak v mnoha jiných), zdá se, odvedla žalující strana nekvalitní práci, což bohužel nahrává obviněným. Takových rozporů a procesních pochybení, které v závěrečné řeči pronesl právník obžalované strany, poukazuje na úmysl změnit některé skutečnosti, aby ten rasový motiv stůj co stůj pasoval. Cítím další kauzu v řadě, odkrývající úroveň práce zdejších soudů a praktikování zákona podle dvojího metru. Marná sláva, i ten největší hajzl má právo na spravedlivý proces podle stejných zákonů platících pro každého stejně.

V té hromadě sajrajtu, která pořád roste, bych se mohl hrabat donekonečna, ale délka textu již teď mnohé odradí číst dokonce, proto si dovolím ještě poslední stesk.

Až se jednou v křesle ředitele zeměkoule, vystřídá boss a do čela zasednou ti, kteří byli ještě donedávna zneužíváni a bez náležitého respektu, pevně doufám, že jejich úroveň bude natolik vysoká, aby na základě svých soudů, nezačali svým bývalým šéfům některé všivárny oplácet.

Krasová jeskyně Balcarka a její prostory

2010-09-25T22:48:00.002+02:00

Před několika dny jsem navštívil krasovou jeskyni Balcarka, která se nachází nedaleko jihomoravské obce Ostrov u Macochy. Ač jsem jeskyni navštívil omylem, byl jsem nakonec s prohlídkou spokojený, přestože se jedná o jeskyni menších rozměrů s chudší krasovou výzdobou a poměrně vysokým stupněm poškození od lidských nenechavců.

Původní záměr, navštívit Punkevní jeskyně, mi nevyšel. Až po zakoupení vstupenky mi došlo, že sice jeskyni navštívím, ale jinou než jsem zamýšlel. Jednoduše jsem se spletl. Protože jsem chtěl udělat nějaké fotky, zaplacením vstupného to nekončilo a u kasy mě ještě stáhli o třicetikorunový poplatek za focení.

Trochu jsem se cukal, ale nakonec zaplatil. Napadlo mě, že když chtějí za focení platit, bude na co koukat. Balcarka splnila mé očekávání jen do jisté míry. Krasová výzdoba nebyla tak okázalá jako v jiných jeskyních tohoto typu a mnoho míst neslo stopy nenechavců a vandalů, kteří si krápníkovou výzdobu po kouskách odnášejí domů.

Také mi vadilo, že místy prohlídka připomínala závod o nejkratší čas prohlídky. Fotit moc neumím a časté nastavování fotoaparátu mi zabíralo dost času, takže jsem často dobíhal skupinu poslepu, za tmy, při zhasnutých světlech. Pár celkem slušných fotek se mi nakonec podařilo udělat, i když k dokonalosti jim přeci jen něco chybí.

Jsem hluchý jako poleno, takže nehrozilo, abych slyšel výklad průvodkyně. Musel jsem tedy zapojit vlastní fantazii a jednotlivé krasové útvary pojmenovat sám.

Šéf kokotů s kokoty u rybníka

"Hrnečku dost", říká nasraná sova hrnci s přetékající kaší

Tohle musí být kaktus, nejspíš mega velká Lophophora.
Takový peyotl by určitě vylámal zuby,

Jako kousek ledovce s namodralým ledem. Voda, vápenec,
moře času, kouzlo tvořící kamennou krásu.

Barevné variace, tentokrát zlaté krápníky.

Paní Čvachtová v předpeklí.

Detail pí Čvachtové jasně ukazuje, že je na šrot.

Tenhle hever drží klenbu už nějaký ten pátek
a ještě dlouho bude.

Tak tyhle dva neznám, asi budou z jiné planety.

Jakoby vše bylo ze zlata

Všechny fotografie naleznete v mé galerii zde.

Jeskyně Balcarka sice nepatří k největším a nejkrásnějším jeskyním, ale jako prémie, třeba při návštěvě Punkevních jeskyní, za návštěvu určitě stojí.

Poloha jeskyně na mapě:

Zvětšit mapu

Jaký byl veletrh Cannabizz Prague 2010

2010-09-20T07:55:00.006+02:00

Včera večer skončil v Praze první ročník konopného veletrhu Cannabizz Prague 2010. Dostal jsem příležitost zúčastnit se veletrhu jako VIP host, které jsem s radostí využil. Můj přítel David, a zároveň majitel grow shopu "TAO Growshop" mě pozval, za což mu zde mockrát děkuji.

Karlínská průmyslová hala "Thámova", vyzařující ducha historie s mystickým nábojem, se přes víkend proměnila ve veletržní prostory. Evropské centrum konopného trhu se na víkend přesunulo do Prahy. Mezi tuzemskými vystavovateli výrazně dominovaly také zahraniční značky. Přirozeně největší zastoupení mělo Nizozemí kde má konopí dlouholetou tradici a jak mnozí vědí, velmi specifickou konopnou legislativu, která pomáhá k rozvoji konopné scény. Další zahraniční vystavovatelé, jako rakouské, německé, španělské či kanadské, byli vidět již méně, ale rozhodně měli také co nabídnout.

Stánek Tao Growshop - šéf a pomocníci

V nabídce konopného osiva jasně dominovaly holandské firmy, Sensi Seeds, která je na trhu již čtvrt století, Royal Queen Seeds nabízející hlavně feminizovaná semena a Nirvana. Nevím sice kolik se toho firmám podařilo prodat, ale všeobecně vysoká cena semen, ani o píď nižší než v běžných nabídkách, asi velký zisk nepřinesla. Spíše bych řekl, že podobným firmám šlo hlavně o zviditelnění na slibně se rozvíjejícím českém konopném trhu. Holanďané už vědí, že u nás hulí "každý, včetně prezidenta".

Stánek holandské semenné banky Sensi Seeds

Stánek konkurence z Royal Queen Seeds

Mateční rostlina u stánku firmy Nirvana
si našla své obdivovatele

Jinak byl o semena velký zájem a reklamní vzorky zdarma šly doslova na dračku. O reklamní zboží zdarma byl vůbec velký zájem. Český človíček měl zase žně a tak jste mohli vidět některé jedince jak obtěžkáni plnými igelitkami přebíhají od jednoho stánku k druhému a "bagrují" trička, samolepky, zapalovače, papírky, přívěšky a podobné cetky, aby vzápětí odtáhli svůj náklad domů a stihli se ještě vrátit pro druhou fůru.

Velmi zajímavé byly různé high tech přístroje určené k aplikaci, zpracování nebo průmyslovému pěstování konopí. Digitální vaporizéry s lcd displeji a čipy regulujícími teplotu, působí na mou generaci, která již před lety experimentovala s kouřením pomocí horkovzdušné pistole, jako z jiného světa. Osobně nejsem velkým příznivcem tohoto přístroje. Vím, že se jedná o zdravější způsob aplikace, ale inhalované výpary mi chuťově zkrátka nesedí a dávám přednost klasice. Komu odlišná chuť nevadí, lze vaporizér jen doporučit jako zdravější způsob konzumace různých bylin. Můj údiv sklidili i "šílené" stroje na zpracování úrody ve velkém kanadské firmy Trimpro, pro normálního smrtelníka nepotřebné, ale u velkých pěstitelů snad své uplatnění najdou.

Tahle "monstra" firmy Trimpro na zpracování úrody
mi zůstávají záhadou.

Dalším vystavovaným, zajímavým produktem se slibnou budoucností byla LED svítidla prezentovaná třeba značkou Mazar. Jejich relativně vysoká cena je vyvážena nízkou energetickou náročností při vysokém světelném výkonu, a bezkonkurenčně vysokou životností. Výbojku s příkonem 400W která je po půl roce K.O., prostě vyměníte za LED svítidlo s čtvrtinovým příkonem ovšem se srovnatelnou světelnou intenzitou a výdrží několik let. Při dnešních cenách elektřiny a časté výměně tradiční výbojky, si každý jednoduše spočítá, že návratnost relativně vysoké investice, do LED svítidla, je poměrně rychlá a do budoucna ještě rychlejší. Cena elektřiny se bude zvyšovat a LED svítidla zlevňovat.

Každá kytka potřebuje živiny, takže ani na veletrhu Cannabizz Prague 2010 nemohli chybět zástupci výrobců hnojiv a substrátů. Na tomto poli opět dominovaly holandské značky, např. Plagron, Hesi a Canna, které mají již v Čechách zastoupení. Firmy nabízejí velké množství hnojiv, boosterů, doplňků a substrátů. Výběr je opravdu veliký. V tomto oboru nejsem žádný znalec, takže ani nevím na co se některé druhy používají. Rovněž o hnojiva byl velký zájem, zvlášť o reklamní vzorky zdarma.

Pokud nebylo zákazníkovi něco jasné, poradenství fungovalo bezvadně a každý den se konalo několik přednášek zaměřených na produkty a vše okolo pěstování, hlavně konopí. Z malinko jiného soudku byly stánky novináře J.X. Doležala, který zde nabízel svou knihu "Marihuana užitečné rady", a České pirátské strany. S předsednictvem "pirátů" a jejich družkami jsme příjemně zapařili a pokecali nad zahřátým vaporizérem. Jsou to celkem příjemní lidé, milejší politiky by jeden těžko pohledal.

Skromný "koráb" českých "pirátů" se dvěma členy posádky

Zmínku si jistě také zaslouží pořadatelé a ředitel veletrhu Jiří Tomaško. Osobně jsem nenašel žádný nedostatek a pohlížel jsem na věc jako člen vystavujícího personálu, tedy jedinec s určitými privilegii oproti běžnému návštěvníkovi. Kvalitní sociální zázemí s čistými toaletami. Backstage s dýdžejem, masérem a občerstvením zdarma. Kultivovaná a slušná ochranka, která řešila problémy bez agresivity a nadutosti. Při problémech a nejasnostech se pořadatelé snažili maximálně vyjít vstříc a pomoci. Prakticky neustále byla k vidění úklidová četa romských žen, která se průběžně starala o pořádek a odváděla kvalitní práci.

Úroveň návštěvníků byla celkem slušná až na několik rozličných vidláků. Jeden z nich asi pětačtyřicetiletý típek, vyndaje nůžky ze svého batohu, jal se odstřihávat paličky z rostlin technického konopí, s prakticky nulovým obsahem účinných látek, umístěných pro okrasu u vchodu do haly. Nabral toho bezcenného materiálu slušnou otep a vzápětí nacpal do svého batohu, rozradostněn jak se doma vyhulí. Zklamání jež doma určitě zažil, si zaslouží.

Oblíbené místo VIP bar - stále temno, pití,
občerstvení a masáže! zdarma,
dýdžej a příjemné barmanky. Pohoda!

Kapitola sama pro sebe byla policie. Evidentně byla z veletrhu Cannabizz Prague 2010 na prášky. Na vlastní oči jsem viděl jakou pakárnu policajti udělali jedné mladé osádce automobilu. Dokonalé filcování, všechno z kufru ven, ukázat batohy, rozepnout kapsičky, kapsy a ukázat obsah atd.. Styl prohlídky jasně ukazoval o co policajtům jde. Hledali drogy, ale veletrh primárně o žádných drogách nebyl. Když o něco později policajti aplikovali podobný postup na postarší manželský pár, cítil jsem se trapně. Vyděšená, a stydíc se, dvojice slušných lidí nechápavě sledovala čmuchání policejních otrapů. Proboha snad je ve škole učí psychologii, aby víceméně rozpoznali potenciálního feťáka od člověka co zná drogy pouze z médií.

Policie "excelovala" i v dalších případech. Mám to z doslechu a neznám podrobnosti, ale při jedné ze sobotních přednášek, přednášející zapálil jointa a komusi podal. V tom okamžiku ho policajti zadrželi a nejspíš šoupli "do díry". Jak jsem v neděli dopoledne slyšel byl pořád na policii. Titulky z médií, jakože byl Karlín provoněný Marihuanou apod. přesně ukazují mizernou úroveň české novinařiny. Ano i já jsem občas cítil a viděl kouřit marihuanu, ale šlo o pár jedinců, pravděpodobně zahraničních vystavovatelů z Holandska. To co je u nich doma naprosto běžné a beztrestné, jinde porušuje zákon. Podobní "hříšníci" stejně kouřili někde stranou kam "normální" člověk neměl přístup.

Blube, šíša, bongo, vodník, vodárna všude kam se podíváš

Snad každou půlhodinu nabádal místní rozhlas, aby návštěvníci veletrhu Cannabizz nekouřili marihuanu na veletržní půdě a všude byli cedule s podobným upozorněním, a jak říkám, drtivá většina to dodržovala. Přístup policie však někdy vypadal jakoby si v Karlíně dalo dostaveníčko společenství evropských dealerů heroinu.

Pevně doufám, že proti-konopná lobby v tomhle státě, nezneužije nějakého banálního přestupku na veletrhu jako nástroje k zákazu, budoucích ročníků veletrhu Cannabizz a jiných akcí s konopnou tematikou, potažmo konopí jako takového. To by byla veliká škoda. Konopí si jistě zaslouží větší pozornost, minimálně kvůli prokazatelným léčivým účinkům a rozmanitému průmyslovému využití. Jenže tohle proti-konopná lobby nechce vidět. Jejím hlavním úhlem pohledu je konopí "zneužívané" jako droga ve formě marihuany, hašiše apod. a úmyslně mytizovaná představa o jejich uživatelích.

Veletrh Cannabizz Prague 2010 osobně považuji za povedenou a smysluplnou akci a přeji pořadatelům ještě mnoho budoucích ročníků a úspěch v nelehkém boji při propagaci, pro někoho tak kontroverzního konopí.

Diletantův pohled na spravedlnost

2010-09-07T15:41:00.002+02:00

Často slýchávám od některých lidí, že spravedlnost je důležitá. V médiích slyším od všech těch chytrých dam a pánů, s tituly co se ani nevejdou na jmenovku domovního zvonku jak je důležité spravedlnost ctít a držet se jí při různých rozhodnutích. Spravedlivě rozhodovat o vině či nevině. Spravedlivě rozdělovat kšefty, spravedlivě vládnout a nejlépe, spravedlivě žít.

Jako nevzdělaný nýmand tomu rozumím asi jako koza petrželi. Jako většina mně podobných, navštívil jsem wikipedii, abych se trochu přiblížil těm chytrým, kterým je všechno jasné. Wikipedie říká:

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.
V oblastech různých vztahů – osobních, pracovních, právních – kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:
rovné zacházení se všemi – spravedlnost jako rovnost před zákonem,
přiměřené tresty i odměny – retributivní spravedlnost,
spravedlivé rozdělování požitků i břemen – distributivní spravedlnost
rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně - procesní spravedlnost.

Bohužel mi to vůbec nepomohlo. Naopak ještě více mi to zamotalo hlavu. Myslel jsem, že jen "spravedlnost" významově nechápu. Z hrůzou jsem zjistil, že mé pomatení nezpůsobuje neznalost, ale jen častá absence spravedlnosti v mém okolí.

Pan Aristoteles musel být nesporně chytrý pán a mám pocit, že to byl podobný snílek jako jsem já. Moc se mi líbí jak za nejdůležitější ctnost, považuje vztah ke druhému, tedy "dobro pro druhé". Od Aristotela uběhlo již mnoho času, ale posun vývoje mezilidských vztahu tomu neodpovídá, řekl bych.

Doposud málokdo pochopil, že ti "druzí" jsou všichni lidé okolo a ne jen vlastní rodina, přátelé a známí, jedinci patřící do stejné zájmové skupiny apod. Zvláště ti co mají v rukou moc rozhodovat o osudu těch ostatních by měli Aristotelovi myšlenky biflovat každý den.

Chvilku se zastavím u bodu jedna z výše popisovaných. První bod hovoří o rovném zacházení se všemi a spravedlnosti jako rovnosti před zákonem. Myšlenka stará jak "černé uhlí" a její realizace stále v nedohlednu. Kasta "nedotknutelných" se ironicky pochechtává obyčejným plebejcům a rovné zacházení ze všemi je stále jako utopie. Rovnost před zákonem je mnohým k smíchu, navíc "na druhou". Je to jen můj skromný subjektivní názor, ale chceme-li, aby spravedlnost jako rovnost před zákonem byla opravdová, musí i zákony být spravedlivé. Pokud se nějaký zákon "přežije" nebo je špatný, protože byl tak v minulosti s úmyslem či nevědomky schválen, musí být změněn. Spravedlivě odsoudit na základě nespravedlivého zákona, není spravedlnost.

Můj kamarád sedí v base. Byl odsouzen za to, co neudělal a je nevinný. Je jako naivní dítě, proto si řekl, že nebude řešit situaci, která se ho netýká a nebyl přítomen na dvou soudních stáních. Vím že si to tak trochu tu basu zasloužil, kvůli své naprosté naivitě, ale píši o tom z jiného důvodu. V soudnictví nejde o spravedlnost tak jak ji chápu. Každého soudit podle stejných zákonů je spravedlivé. Vina nebo nevina, a spravedlivý trest je věc druhá.

Pokud překročím zákon, nemusí nutně následovat trest. O mé vině rozhodují jiní na základě různých poznatků pomocí složitého systému. Čím je systém složitější tím více chyb obsahuje. Systém tvoří kupa lidí se svými lidskými chybami. Hledání pravdy s tak nedokonalým aparátem je ošidné. Chybička se vloudí a vrah jež sám dobře ví o své vině je propuštěn jako nevinný na svobodu, a nevinný člověk který měl smůlu, protože se v systému nakupilo zrovna hodně chyb, dostane pět let natvrdo.

Koupit se dá bohužel skoro všechno

Asi se s tím nedá nic dělat, spravedlivější systém jsme zatím nevymysleli a tak posíláme do vězení nevinné a hajzla klidně pustíme na svobodu. Jediné o co má smysl usilovat je důsledná kontrola tohoto systému. Hlídat aby policie nevyráběla důkazy pomocí křišťálové koule, aby v systému nefigurovali úplatní a uplacení, prostě mít to vše pod drobnohledem. Jedině tak se můžeme přiblížit utopii spravedlivého soudu v každém případě.

Protože jsem smíchal bod jedna a dvě dohromady přejdu rovnou k bodu tři. Je jím spravedlnost rozdělování, pro mne další velmi složitá věc. Opět si myslím, že je jí dnes jako šafránu. Pominu-li otázku: má mít ligový fotbalista více peněz než lékař, ptám se, má mít muž za stejnou práci více peněz než žena? Má odpověď zní, ne. Je to nespravedlivé. Píši zde jen vlastní subjektivní názory, proto si dovolím znovu citovat z Wikipedie příklad, abych ukázal jak to cítím.

Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?

Zapeklitý případ se pokusím rozhodnout jako právně naprosto nevzdělaný člověk. Osobně nemám problém s prostředním synem, který by měl dát nejmladšímu deset ovcí jak bylo ujednáno. Ten nejstarší byl již potrestán za svou nedbalost a tře bídu s nouzí. Soucítím s ním, ale musí přijmout zodpovědnost. Proto by musel těch deset ovcí nejmladšímu bratrovy také odevzdat s nějakou rozumnou dodací lhůtou a zároveň bych apeloval na lidskost prostředního bratra, aby s tím svrabem nejstaršímu, v rámci možností pomohl.

Byl bych špatný soudce. Spravedlnost je slepá, její socha má přece zavázané oči, aby nevěděla kdo před ní stojí. Na rozdíl od ní jsem při rozhodování pásku s očí sundal. Mé rozhodnutí je nejspíš napadnutelné ze všech stran, chtěl jsem jen "prásknout" jak to cítím.

Došel jsem k závěru, že být spravedlivý je velmi složitá věc. Spravedlivé rozhodnutí vyžaduje, mít opravdu velký vhled, zachovat odstup, potlačit předsudky a oprostit se od emocí. Ani potom není vyhráno, ale je to rozhodně blíž ideálnímu stavu, než když se rozhoduje někdo "s dohledností na kraj vlastního pískoviště".

Snad jsem jako diletant měl alespoň trochu spravedlivý pohled na spravedlnost.

Mozkožrout - krysařova droga pomalu zabíjí

2010-09-05T23:25:00.004+02:00

Za městem které kvasí a smrdí jako stoka, nachází se nevysoký vršek. Na samém vrcholu ční jako varovný prst prosté stavení, jež je domovem známého a mocného krysaře. Neodolatelný zvuk píšťaly, v širokém okolí jeho vyhlášená ambrózie, pravidelně lákají poutníky, kteří jako krysy za píšťalou, podnikají namáhavý výstup úzkou cestou, příkře stoupající až k vytouženému cíli.

Podivné stavení, okupující vrchol je přitahuje jako magnet. Mnoho z nich, podniklo tento výstup již několikrát a když jim to zdraví dovolí, stanou na vrcholu ještě mnohokrát. I když po každém výstupu sami sebe urputně přesvědčují, že to bylo naposled. Bohužel každým dalším výstupem, slábne jejich vůle k rozhodnutí, a stále více propadají krysařově moci.

Krysařovo kouzlo ovládá poutníky stále více a více. Navozuje u nich slast a pocity prchavého štěstí po němž tolik prahnou. Cena za těch několik pomíjivých okamžiků je však nesmírně vysoká. Krysařovo kouzlo jim pokaždé ukradne kousek osobnosti a zdraví. Aby se totiž mohli cítit chvíli skvěle, kouzlo jim vpraví do hlav brouka mozkožrouta který požírá jejich mysl a na oplátku vylučuje své výkaly, jež jsou původcem slasti.

Problém je v tom, že vegetační období brouka mozkožrouta je velmi krátké, nanejvýš několik hodin, a tak chce-li poutník prožít euforický den musí si nechat vpravit do hlavy tak tři, čtyři brouky. Brouci jsou pěkní nenasytové a každý z nich spořádá nezanedbatelnou porci vědomí čímž po čase napáchají vážné škody.

Škody nejsou sice nevratné, ale návrat vědomí do původního stavu vyžaduje od poutníků mnoho vůle. Poutník stále více prahnouce po výkalech, se po čase stane otrokem brouka a využije každou příležitost k výstupu na krysařův kopec kde pokaždé zaplatí za prchavé pozlátko kusem svého vědomí.

Krysařovi brouci, přirozeně, nikdy na dluh nedají. Vylučovat mohou jen za předpokladu, že přijímají stravu, tedy poutníkovo vědomí. Každým dalším výstupem poutník snižuje své šance vrátit vědomí do původního stavu což obnáší vydržet nějakou dobu bez brouka. Délka "doby bez brouka" je úměrná počtu výstupů. Čím jich je více, tím delší je doba potřebná k návratu do normálu.

Úspěšnou léčbu zvládnou jen opravdu silní poutníci což je vzácnost. Většina se po delší či menší pauze opět vrátí k výstupům aniž by byla jejich mysl doléčena. Najdou se i tací, kteří své výstupy na krysařův kopec nikdy nepřeruší a utratí tam nahoře, vědomí celé.

Při jejich posledním výstupu však již na kopci krysaře nenajdou. Místo něj poutníky, s širokým úsměvem a otevřenou náručí, vítá zubatá s kosou. Krysař je nesmrtelný, a protože i lpění a chtíč jsou nesmrtelné, poutníci budou umírat navěky.

Festival "Reggae Area" a jeho lidé

2010-08-23T13:10:00.001+02:00

Víkend skončil a s ním i festival "Reggae Area 2010" konaný na letišti v Ústí nad Labem. Můj kámoš David, který měl na festivalu svůj prodejní stánek, mi nabídl volný vstup, když mu pomohu s obchodem, což jsem s radostí přijal.

Festival "Reggae Area" nebyl žádný mamutí podnik, čemuž odpovídala i návštěvnost, která byla nejspíš ještě nižší než normálně, protože se termín akce kryl s trutnovským festivalem a možná měl trochu vliv i souběžně probíhající Hip Hop Kemp. Nahuštěný dav, jak ho známe z velkých festivalů, mi rozhodně nechyběl. Pořadatelům asi ano, ale já se mohl lépe soustředit na muziku a hlavně na lidi kolem.

Tao stage poskytla pohodlné zázemí

Nejsem ortodoxní fanoušek reggae hudby, vlastně ji poslouchám velmi zřídka, takže jsem pořadatelům vděčný, že mezi reggae kapely vměstnali i trochu jiný žánr. Pár skupin hrajících hudbu reggae, mělo svou hudbu natolik přesycenou "cukrem" a křečovitou snahou frázovat, jako domorodý Jamajčan, že mi ty vsuvky "tvrdé" muziky zněly jako rajská hudba, i když šlo někdy o styl alá "namydlenej frajer z MTV".

I jiná hudba než reggae měla svůj prostor.

Naproti tomu jsem si mohl poslechnout také pro mě nové, zajímavé a energií nabité skupiny. Z těch známých příjemně překvapilo "Švihadlo". Pár let zpátky jsem je viděl naposledy, na dvou děčínských koncertech a působily na mě nafoukaně, otráveně a bez náboje. Jenže "Švihadlo" na festivalu Reggae Area bylo úplně jiné kafe. Hravost a uvolněnost, umocněná Vincentovou srandovní češtinou, působila vesele a přirozeně, a brzy "nakazila" publikum pod pódiem.

Ženskou krásu a pěkný námět zprznil
tatér svou bídnou technikou.

Že jsou členové skupiny výborní muzikanti netřeba připomínat. Chci jen říct, že jsem měl před lety příležitost, jednoho z nich, Jiřího Charypara, poznat osobně, u něj na chatičce kdesi v Jižních Čechách, a choval se jako obrovský pohodář a dobrák s velkou tolerancí. Mimo jiné, také toto jsem při jejich vystoupení cítil.

Vždycky je na co koukat

Nebyl jsem na festivalu primárně kvůli hudbě a nevěnoval jsem ji až tolik pozornost. Zato pozorovat lidi při práci ve stánku se přímo nabízela. Typově se zde lidé nijak nevymykali ostatním festivalům. Celkem slušný výběr: neškodní pozéři(rky), předvádějících svou "movitost" a vzhled, víkendoví rebelové s nezbytným jointem v ruce krmení kelímkovým Zlatopramenem, hlíno-žrouti ležící v bahně totálně "na kaši", "srdcaři" i opravdový rastamani a milovníci reggae.

Sladké sny

Mezi náctiletými nešel přehlédnout ještě jeden typ. Sebestředný namistrovaný frajer(ka) přesvědčený o své dokonalosti. Setkání s tímto typem bylo lehce šokující. Do stánku přišel přibližně šestnáctiletý hajzlík, holka s hezkým obličejem, namyšlená, drzá, přesvědčená, že vše řeší její "zázrak" mezi nohama. No jasně že s sebou měla ještě nejlepší kamarádku, patřičně ošklivou aby nekonkurovala. Tahle disko p*ča opovržlivě požádala o vonné tyčinky. Dostala jedno balení a byla požádána o zaplacení třiceti korun. Se slovy: Ses posral, kreténe, poslala prodavače do hajzlu a odešla bez placení.

Naštěstí byly vopruzy tohoto typu jen vzácnou výjimkou a mnohé napověděli i budky mobilních záchodů. Většinou mívám na festivalech problém s vyprazdňováním. Než jít na "velkou" do budky a riskovat, že vyprázdním i obsah žaludku, raději trpím. Připadá mi, že existují hovada, která si naberou plné dlaně sraček které pak rozmazávají po stěnách "kadibudky".

Festivalový svět

Absence podobného hnusu na festivalu Reggae Area 2010 mě velmi potěšila. Důvodem byl pravděpodobně menší počet návštěvníků, mezi něž se nestihl infiltrovat patřičný počet úchylných prasat a "hovnožroutů". Celkově působil festival příjemným, uvolněným dojmem a připočteme-li možnost uskutečnit vyhlídkový let ve sportovním letadle za rozumných 200 korun je má účast v příštím ročníku téměř jasná.

Jak se vyrovnávám s krádeží

2010-08-17T17:14:00.003+02:00

Ještě nikdy jsem nic neukradl pominu-li drobnosti jako několik vlašských ořechů odnesených z prodejny potravin na škole v přírodě. To už je dávno byl jsem ještě dítě. Možná, že jsem během života odcizil i jinou drobnost, ale na to si nevzpomínám. No a ten cizí zapalovač, který někdy najdu, po "tahu", ráno v kapse kalhot, lze přičíst mé roztržitosti, a ne úmyslu krást.

Přesto svým vzezřením budím u "normálních" lidí dojem potenciálního zloděje, šizuňka a vůbec jedince zrajícího pro šibenici. Když jsem při odchodu ze Spořitelny našel u vchodu obálku s dvanácti tisícovkami, okolí by předpokládalo, že po nahlédnutí do obálky jí strčím do kapsy a budu vesele pokračovat dál. Jenže já stejně spontánně udělal pravý opak a odevzdal obálku u přepážky.

Místo obdivu jsem sklidil rozpačitý obdiv. Paní u přepážky mi poděkovala a s vykulenými oči mi začala blekotat: Tohle bych od Vás nečekala, jiný by to odnesl, tohle jsem ještě nezažila, a podobné blá, blá, blá. Ve finále tu "událost" začala nenápadně sdělovat svým kolegyním. Začal jsem se stydět a co nejrychleji vypakoval ven. Ještě půl roku po popisované přihodě, mě některé úřednice Spořitelny očumovaly jako nějakého exota.

Trochu jsem měl dojem jako bych dostál většímu "uznání" kdybych "ztopil balón". Nekrást mi prostě připadá přirozené jako "dýchat vzduch" a myslím, že drtivá většina to má stejně. Jenže má idealistická představa, bývá občas silně otřesena. Že si mám dávat pozor na svoje věci v cizím prostředí, už vím. I když to platí hlavně "u nás doma". V Německu jsem mockrát někde něco zapomněl (i relativně cenného). Když jsem se po nějaké době rozpomněl a vrátil se, vše leželo na svém místě. Tak nevím, buď jsou tam slušnější nebo mám štěstí.

Ladoo Gopala

Horší je když se mi něco ztratí mezi známými, jak říkám, mezi "svými". Naivně jsem si představoval, že se obklopuji jen "správnými" lidmi, kde jsou některé věci tabu. Když mi v takovém prostředí někdo něco šlohne, začnu přemýšlet, proč? Je to tím, že mě některý z nich "opíjí rohlíkem" a já ho beru, přestože je šmejd? Nebo se mezi nás vždycky infiltruje nějaký hajzlík "zvenčí"?

Asi to bude od každého trochu. Každý v sobě nosíme, větší či menší kousek "kurvy". Každopádně po krátkém čase tyhle myšlenky zapudím a zase se vrátím ke svým růžovým brýlím, kde všichni kolem mě ctí určité zásady. Zdá se mi to tak nejlepší. Nechci totiž "zakysnout" víc než je zdrávo. I kdyby bylo blíž realitě, že hustota osídlení kokotů kolem mě je vyšší, než se mi zdá, přesvědčím sám sebe o opaku. Jedině tak neprohloubím své pesimistické představy.

Další úleva přijde, když uvěřím tomu, že jsem byl okraden za trest. Nevím proč, ale vždycky mi v téhle souvislosti přijdou na mysl nějaká "hovna" co jsem způsobil, a odplata právě přišla. Nekradu, ale to automaticky neznamená, že jsem "svatý". I tento postoj po čase zapudím. Snažím se "nelpět", tedy nemohu považovat za trest když je mi odcizena nějaká "pitomá" věc.

Skutečně nasraný bych byl po odcizení vlastní svobody, kterou stavím hodnotově výše než svůj bídný život, i když ztráta souvisejícího "zdraví" by mě jistě taky vykolejila. Blbé je, že na ochranu vlastní svobody, nestačí jen nekrást, což mě mírně znepokojuje. Ale to už je o něčem jiném a poplkám o tom někdy příště.

How To Destroy Angels - první EP posledního Reznorova projektu

2010-08-16T01:35:00.002+02:00

Zatím poslední projekt, zakladatele slavné skupiny Nine Inch Nails, Trenta Reznora a jeho manželky Mariqueen Maandig se jmenuje "How To Destroy Angels". Třetím členem skupiny je anglický hudebník, skladatel a producent Atticus Ross.

Rossova přítomnost ve skupině How To Destroy Angels není náhodná. Již v roce 2000 byl přizván jako producent a programátor několika alb skupiny Nine Inch Nails: With Teeth, Year Zero, Ghosts I-IV (i jako spoluautor), a The Slip.

Mariqueen Maandig Reznor byla zpěvačka skupiny West Indian Girl v letech 2004 až 2009. Reznorovou manželkou se stala 17.října 2009. Od roku 2010 spoluzakládá s manželem How To Destroy Angels kde působí jako vokalistka.

První počin skupiny je stejnojmenné EP s šesti písněmi, které vyšlo 1.června letošního roku, je směsicí post-industrialu a experimentální elektroniky. Jak jsme již u T. Reznora zvyklí EP je zdarma ke stažení na stránkách skupiny How To Destroy Angels jako MP3 s nejvyšším bitrate.

Skuteční audio nadšenci také nepřijdou zkrátka a mohou EP stáhnout v několika bezztrátových formátech, včetně HD videoklipu k titulní písni "The Space in Between" v rozlišení 1080p a 480p. Není to sice zadarmo, ale 2 dolary za všechno jsou příznivá cena.

Když jsem si EP několikrát poslechl, stala se mou nejoblíbenější písní úvodní "The Space in Between". Pomalá, ponurá píseň s teskným zpěvem Mariqueen Maandig, jednoduchým doprovodem bicích a syntezátorů na mě brzy zapůsobila. Videoklip k písni, v režii Ruperta Sanderse, působí ještě více. Drásavé kytarové samply rozplizlý zvuk bicích a tichý ženský hlas to je skladba "Parasite". Další v řadě "Fur Lined" působí nejveseleji. Taneční rytmus a rozverný zpěv Mariqueen odkrývá závoj temnoty.

EP "How To Destroy Angels" není skotačivá hudba na rozjetí mejdanu, ale melancholický bonbónek, který nejlépe chutná v přítmí na pohodlném křesle. Nepřeslechnutelný Reznorův rukopis hudebního doprovodu, dostává pomocí ženského zpěvu nový rozměr.

EP "How To Destroy Angels" rozhodně stojí za poslechnutí. Nemáte co ztratit, dílo je nabízeno zadarmo. Pokud se vám EP líbit nebude, není nic jednoduššího ho s klidným srdcem smazat.

Značka "Thor Steinar", firmy Mediatex, prohrála soudní spor

2010-08-12T13:32:00.002+02:00

Známá oděvní značka "Thor Steinar", za níž stojí firma Mediatex, prohrála soudní spor.

Firma podala žalobu na hnutí "Endstation Rechts", které prodává trika s logem "Storch Heinar". Logo čápa s roztaženými nohami a křídly se prý velmi podobá registrovanému logu "Thor Steinar", které se skládá z kříže sv.Ondřeje se dvěma body na šedém pozadí. Firma si stěžovala na hrozící pomýlení zákazníka a záměně zboží této populární moderní značky, kterou v roce 2009 klasifikoval brandenburský úřad na ochranu Ústavy jako "poznávací znamení identity".

Kvůli "poškození" a hanobení ochranné značky, firma Mediatex požadovala zákaz prodeje značky "Storch Heinar".

Včera 11.srpna vyřknul norimberský vrchní soudce Horst Rottmann konečný ortel. Za prvé, nehrozí nebezpečí, že by potenciální zákazník "Thor Steinar" zaměnil oblečení za "Storch Heinar", kvůli podobným logům. Ani v případě slovních označení log, přestože obě mají stejný počet slabik a samohlásek, jsou rozdílná. Ani hanění značky nebylo prokázáno, spíše to byla parodie, jako kritické srovnání, zaručená svobodou umění.

Soudce Rottmann prohlásil, že hnutí "Endstation Recht" může nadále pokračovat v prodeji oděvů pod značkou "Storch Heinar" a logem čápa. Zakladatel hnutí "Endstation Rechts" Mathias Brodkorb z Rostocku, může být spokojen. Po neúspěšném boji proti "Thor Steinar" na politické úrovni, proces vyhraný "uměním" v podobě neduživého čápa (něm. Storch) se jménem "Heinar". Značka pokračuje dále, populárnější a "nakopnutá" úspěchem. Firma Mediatex je povinná zaplatit 94 procent soudních výloh.

Hnutí "Endstation Recht" musí uhradit zbylých 6 procent a náhradu škody za prodej čtyř baťůžků s názvem "Kampftasche Wüstenfuchs", protože název "Wüstenfuchs" má firma Mediatex registrován jako ochrannou značku. Celkový obrat byl však pouze 119,60€ a v takových případech je obvyklý poplatek 5 procent z částky.

Euforie z úspěchu dala vzniknout novému projektu "Achse Rostock-Leipzig" (Osa Rostock-Lipsko) a tak nás do budoucna na tomto poli čeká ještě mnoho zajímavého. V Lipsku totiž sídlí jiné recesistické hnutí, "Front Deutscher Äpfel" (Fronta Německých Jablek)


Parodie v podání členů hnutí "Front Deutscher Äpfel"

Související články:

Dým aneb po kouření pokouření

2010-08-06T13:19:00.002+02:00

Existuje velké množství látek při jejichž spalování se uvolňuje dým. Mnoho z nás dým fascinuje. Jeho struktura, neustále se měnící tvar, celá škála barev takřka bez omezení, vůně dýmu nebo jeho zápach, to záleží na gustu, či na to navazující účinky dýmu při jeho inhalaci, ať už chtěné nebo vnucené.

Dým nás provází celý život napříč všemi společenskými vrstvami, aby nabídl pomocnou ruku, v boji proti různým chorobám, k usnadnění spojení s Bohem, k uvolnění a relaxaci, k ochraně před obtížným hmyzem ( bohužel některé druhy např. Homo hmyzus blbus, jsou na dým rezistentní), při uzení masa a následném vysílání kouřových signálů jako pozvánka na hostinu. Je libo trochu dýmu na efekt? Žádný problém, dým má mystiky na rozdávání.

Známé přirovnání o dobrém sluhovi ale zlém pánu se dobře hodí stejně tak pro oheň jako pro dým. Dýmem můžeme rozplakat, účastníci demonstrací a návštěvníci krematorií dobře znají, dýmem můžeme zabíjet. Smrtící dým vám buď během chvilky zakroutí krkem nebo zcela nenápadně, avšak jistě, mění intelekt a tělo.

Rozeznat dobrý dým od toho špatného, jeho případnou kvalitu nebo nebezpečnost vyžaduje notnou dávku zkušenností a cesta k nim je trnitá, doslova řehole, provázená dřinou a odříkáním. Hlavně tréning dělá mistra, takže pokud to chcete někam dotáhnout, musíte s dýmem pravidelně "obcovat". Pokládáte své zdraví na oltář vaší soukromé vědy. Přestože může dým i jeho zdroj obsahovat léčivé látky dáváme plicím pěkně pokouřit. Stejně jako špičkový atlet toužící po vrcholu, dávaje v sázku své zdraví, musí i dýmolog.

Správný dýmolog, probuzený o půlnoci, musí okamžitě rozeznat dým z hořícího polystyrenu či ze škvařícího se methamphetaminu na skle. V dnešní době je to mnohdy problém. Kvalita polystyrenu, pokud vím je stálá. To ale neplatí v druhém případě a dým stoupající ze skla může být podobný humus jako sajrajt stoupající z hořícího polystyrenu. Jistě se najde mnoho rádoby dýmologů kteří přitom znalecky pomlaskávají máchaje při chůzi rukama až nad hlavu vyrážíce zbrkle městem hledat "jádro pudla".

Včasné rozeznání druhu dýmu nám může zachránit život. Tam kde udeří dým bez barvy a zápachu, nám zůstává pouze analýza patologických příznaků. Z toho vyplývá potřebná krátkodobá odolnost, kterou získáme jen usilovným tréninkem jakým je pravidelná inhalace malých dávek i prokazatelně karcinogenního a toxického dýmu. Pokud to nějakou chvíli ustojíme, poznáme co to vlastně (ne)kouří.

Pokročilý dýmolog ač nabitý vědomostmi, zdravotně chátrá. Některý rychleji, ostatní to jen tak šolíchají. Ty co chátrají rychleji lze podezírat s určitého stupně závislosti na konkrétním dýmu. Pokud dým spadá do kategorie toxický, nelze se divit, že dýmologovo zdraví slábne rychleji. Proto přeji všem dýmologům: Ať vás provází dým.

Dlouhodobý volební úspěch levice a extrémní pravice v Ústeckém kraji

2010-06-13T01:12:00.014+02:00

Nedávno skončili Volby do poslanecké sněmovny. Když jsem na stránkách Českého statistického úřadu studoval výsledky, zajímaje se hlavně o Ústecký kraj a okres Děčín, dospěl jsem k názoru, že u nás na severu, kvete dlouhodobě pšenka komunistům a stranám koketujícím s ultra pravicí. Od roku 1996, kdy se konali první Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, až dodnes, měla KSČM a strany sympatizující s ultrapravicí v Severočeském či později Ústeckém kraji, procentuálně nejvyšší podporu z celé republiky.

V roce 1996 zaznamenala Sládkova strana SPR-RSČ podporovaná také pravicovými extremisty nejvýraznější volební úspěch právě v Severočeském kraji. Při dalších Volbách o dva roky později byla situace obdobná. Strana sice mnoho voličů ztratila, ale opět získala největší podporu v Severočeském kraji, podobně jako komunisti. Obrázek si můžete udělat sami podle tabulek. Podle zdroje ČSÚ.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle krajů. rok 1996
strana		Celkem	PHA	StČ	JČ	ZČ	SČ	VČ	JM	SM
KSČM	hlasy	626 136	52 477	75 620	46 559	56 385	74 263	72 273	138 104	110 455
KSČM	proc.	10.33	7.45	11.22	11.16	11.31	11.56	9.56	11.16	9.78
SPR-RSČ	hlasy	485 072	26 231	54 272	32 632	49156	81 291	56 471	96 147	88 872
SPR-RSČ	proc.	8.01	3.72	8.05	7.82	9.86	12.65	7.47	7.77	7.87

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle krajů. rok 1998
strana		Celkem	PHA	StČ	JČ	ZČ	SČ	VČ	JM	SM
KSČM	hlasy	658 550	50 451	77 018	47 542	57 451	79 937	74 440	149 084	122 627
KSČM	proc.	11.03	6.99	11.52	11.50	11.73	12.59	10.00	12.34	11.26
SPR-RSČ	hlasy	232 965	15 494	26 034	14 113	20 854	38 768	27 413	43 054	47 235
SPR-RSČ	proc.	3.90	2.15	3.89	3.41	4.26	6.11	3.68	3.56	4.34

Na děčínsku si v této době vedli Sládkovci také velmi slušně a skončili na třetím místě před komunisty, jak ukazuje následující tabulka.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
okres Děčín rok 1996
strana	celkem	v %
Nezávislí	368	0.50
Svobodní demokraté-LSNS	1 573	2.15
Křesť.a dem.unie-Čs.str.lid.	2 379	3.25
Českomoravská unie středu	164	0.22
Česká str.sociál.demokratická	22 526	30.81
Demokratická unie	1 991	2.72
Důchodci za životní jistoty	2 680	3.67
Strana demokratické levice	115	0.16
Občanská demokratická aliance	4 109	5.62
Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl.	9 747	13.33
Česká pravice	35	0.05
Levý blok	1 135	1.55
Komunistická str.Čech a Moravy	7 646	10.46
Občanská demokratická strana	18 642	25.50

A o dva roky později posun na čtvrté místo i když počet hlasů výrazně klesl.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
okres Děčín rok 1998
strana	celkem	v %
Občanská demokratická strana	18 338	25.77
Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid.	2 941	4.13
Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl.	4 723	6.64
Česká strana národně sociální	235	0.33
Nezávislí	616	0.87
Česká str.sociálně demokrat.	26 008	36.55
Unie svobody	4 837	6.80
Důchodci za životní jistoty	2 831	3.98
Komunistická str.Čech a Moravy	8 335	11.71
Občanská koalice-Politic.klub	266	0.37
Demokratická unie	1 020	1.43
Strana zelených	1 015	1.43

V následujících Volbách o čtyři roky později kandidovala Sládkova strana již pod jiným jménem jako "Republikáni Miroslava Sládka". Volební výsledky strany byly již mizivé, ale tradice oblíbenosti na severu Čech pokračovala a nejvíce procent hlasů bylo opět z Ústeckého kraje. Stejně tak komunisté zde dopadli nejlépe ze všech krajů jak můžeme vidět v tabulce.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle krajů. rok 2002
strana		Celkem	PHA	StČ	JČ	Plzeňský	Karlovarský	Ústecký
KSČM	hlasy	882 653	65 136	100 312	53 098	50 893	26 626	83 951
KSČM	proc.	18.51	11.10	18.67	18.25	19.61	21.97	25.08
Republikáni M.Sládka	hlasy	46 325	2 821	5 201	2 478	2 316	1 620	6 348
Republikáni M.Sládka	proc.	0.97	0.48	0.96	0.85	0.89	1.33	1.89


strana		Liberec.	Kr. Hr.	Pardub.	Vysoč.	JM	Olomouc.	Zlínský	MS
KSČM	hlasy	32 542	42 928	42 664	50 185	108 819	62 804	47 134	115 561
KSČM	proc.	17.17	16.05	17.39	19.69	19.75	21.02	16.64	21.06
Republikáni M.Sládka	hlasy	2 334	2 598	2 125	2 254	4 936	2 911	2 196	6 187
Republikáni M.Sládka	proc.	1.23	0.97	0.86	0.88	0.89	0.97	0.77	1.22

Během uplynulých čtyř let ztratili Republikáni v děčínském okrese výrazně podporu a skončili až na sedmém místě a posbírali přes tisíc hlasů tedy necelé dvě procenta. Zato komunisti si výrazně polepšili téměř o polovinu a skončili na třetím místě hned za ODS viz tabulka.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
okres Děčín rok 2002
strana	celkem	v %
Národně demokratická strana	99	0.18
Demokratická liga	58	0.10
Česká str.sociálně demokrat.	16 268	29.72
Občanská demokratická aliance	690	1.26
Volba pro budoucnost	233	0.42
Humanistická aliance	129	0.23
Naděje	549	1.00
Republikáni Miroslava Sládka	1 020	1.86
Cesta změny	102	0.18
Česká strana národně sociální	376	0.68
Strana zdravého rozumu	248	0.45
Str.venkova-spoj.občan.síly	467	0.85
České sociálně demokrat.hnutí	55	0.10
Česká pravice	71	0.12
Republikáni	171	0.31
Sdružení nezávislých	1 748	3.19
Občanská demokratická strana	13 642	24.92
Komunistická str.Čech a Moravy	12 409	22.67
Koalice KDU-ČSL, US-DEU	4 049	7.39
Strana za životní jistoty	624	1.14
Pravý Blok	293	0.53
Strana zelených	1 422	2.59

Ani Volby roku 2006 nepřinesli změnu. Počet krajů vzrostl na třináct a nejvíce procent hlasů pro komunisty přinesl, jak jinak, sever Čech. Sládkovce vystřídala Národní strana a opět nejvíce procent hlasů bylo ze severu. Národní strana i KSČM dopadli opět nejlépe v Ústeckém kraji. Výsledky v tabulce.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle krajů. rok 2006
strana		Celkem	PHA	StČ	JČ	Plzeňský	Ústecký	Liberecký
KSČM	hlasy	685 328	51 925	79 964	45 099	40 578	60 175	24 823
KSČM	proc.	12.81	7.90	12.89	13.36	14.03	16.05	11.51
Národní strana	hlasy	9 341	973	1 257	524	495	532	861
Národní strana	proc.	0.17	0.14	0.20	0.15	0.17	0.38	0.22


strana		Kr. Hr.	Pardubický	Vysočina	JM	Olomoucký	Zlínský	Mor. Slez.
KSČM	hlasy	34 093	33 956	40 480	83 687	49 026	35 998	85 201
KSČM	%	11.52	12.39	14.66	13.74	14.68	11.25	13.96
Národní strana	hlasy	9 341	973	1 257	524	495	532	861
Národní strana	%	0.17	0.14	0.20	0.15	0.17	0.38	0.22

V okrese Děčín si oproti minulým Volbám komunisté pohoršili o téměř sedm procent a nástupce Republikánů, Národní strana, již předešlý úspěch nezopakovala. Podrobněji v tabulce.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
okres Děčín rok 2006
strana	celkem	v %
Strana zdravého rozumu	334	0.55
České hnutí za národní jednotu	33	0.05
Balbínova poetická strana	80	0.13
Právo a Spravedlnost	422	0.70
NEZÁVISLÍ	464	0.77
Česká pravice	31	0.05
Koruna Česká (monarch.strana)	92	0.15
Občanská demokratická strana	21 379	35.53
Česká str.sociálně demokrat.	21 345	35.48
SNK Evropští demokraté	1 077	1.79
Unie svobody-Demokratická unie	223	0.37
Pravý Blok	236	0.39
4 VIZE-www.4vize.cz	35	0.05
Strana zelených	3 425	5.69
Komunistická str.Čech a Moravy	8 850	14.71
Koalice pro Českou republiku	121	0.20
Národní strana	124	0.20
Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid.	1 349	2.24
NEZ.DEMOKRATÉ (předs.V.Železný)	431	0.71
STRANA ROVNOST ŠANCÍ	106	0.17

Ani výsledek posledních květnových Voleb nepřinesl v tomto ohledu žádné překvapení. Národní stranu nahradila Dělnická strana sociální spravedlnosti a jako již tradičně, nejlépe dopadla v Ústeckém kraji. Její volební úspěch byl však v celostátním měřítku zanedbatelný. Komunisti sice přišli o nějaká ta procenta, ale Ústecký kraj je i tentokrát nezradil a postaral se o nejvíce procent ze všech krajů jak dokládá tabulka.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle krajů. rok 2010
strana		Celkem	PHA	StČ	JČ	Plzeňský	Karlovarský	Ústecký
KSČM	hlasy	589 765	41 647	69 368	40 738	40 578	35 077	17 015
KSČM	%	11.27	6.53	11.00	12.22	12.51	13.07	13.64
DSSS	hlasy	59 888	4 242	6 034	3 641	3 096	2 842	9 575
DSSS	%	1.14	0.66	0.95	1.09	1.10	2.18	2.61


strana		Liberecký	Kr. Hr.	Pardub.	Vysoč.	JM	Olomoucký	Zlínský	MS
KSČM	hlasy	22 086	30 791	30 161	36 349	69 577	42 438	30 991	73 627
KSČM	%	10.32	10.65	11.21	13.41	11.65	13.18	10.04	12.61
DSSS	hlasy	2 720	3 753	2 833	2 290	5 095	3 913	2 268	7 586
DSSS	%	0.68	0.91	0.80	0.82	0.58	0.56	0.46	0.39

Na děčínsku komunisti opět něco procent ztratili a DSSS přelezla přes dvě procenta.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
okres Děčín rok 2010
strana	celkem	v %
Věci veřejné	7 080	12.07
Konzervativní strana	50	0.08
Komunistická str.Čech a Moravy	7 224	12.32
Česká str.sociálně demokrat.	15 092	25.74
Strana Práv Občanů ZEMANOVCI	2 821	4.81
STOP	55	0.09
TOP 09	8 008	13.66
Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid.	850	1.45
Volte Pr.Blok www.cibulka.net	328	0.55
Strana zelených	1 179	2.01
Suverenita-blok J.Bobošíkové	3 435	5.85
Česká pirátská strana	511	0.87
Dělnic.str.sociální spravedl.	1 315	2.24
Strana svobodných občanů	673	1.14
Občanská demokratická strana	9 997	17.05

Tyto výsledky celkem jasně ukazují, že Ústecký kraj je již minimálně 14 let "Mekkou" levice a komunistů. Politické strany sympatizující s extrémní pravicí mají také dlouhodobě nejlepší výsledky právě v této části naší země. Sever naší země je prostě již dlouho rudý, oranžový a zdá se, že i nejvíce pokukuje po hnědé.

Související články:

Děčínský dumpster diving a jeho kontíkáři

2010-06-10T15:25:00.013+02:00

Jedním z fenoménu moderní konzumní společnosti, která dotáhla plýtvání různými zdroji téměř k dokonalosti, je dumpster diving (ve Spojeném království známé jako skipping), tedy vybírání popelnic. Tento neobvyklý druh "sportu" je praktikován některými jedinci i v Děčíně, přestože je tato činnost masověji rozšířená hlavně ve velkých městech.

Vybírání popelnic (Dumpster diving) má několik různých příčin. V chudších zemích s méně rozvinutou ekonomikou je vybírání popelnic a odpadních skládek pro mnoho lidí otázkou přežití. Vybírači popelnic (dále jen "kontíkáři") tak řeší svou bezútěšnou situaci a chudobu. Na rozdíl od hospodářsky rozvinutých zemí, kde odpadní kontejnery, zvláště u velkých supermarketů obsahují množství potravin, se kontíkáři v rozvojových zemích specializují na třídění a obchodování s ostatním průmyslovým odpadem, protože obsah potravin v odpadu je mizivý a jedná se spíše o produkty pro člověka hůře stravitelné.
Ani ty však nepřijdou nazmar a nacházejí uplatnění jako krmivo pro hospodářská zvířata. Tam si lidé moc dobře uvědomují, že DVD přehrávač, televize a podobné blbosti jejich hlad neukojí, a potravin si váží.

V bohatých zemích je pro někoho vybírání popelnic také způsob jak řešit svou svízelnou situaci, ale protože skladba odpadu je v porovnání s rozvojovými zeměmi podstatně bohatší, často obsahující v podstatě nezávadné jídlo či výrobky, mnoho kontíkářů provozuje "dumpster diving" jako koníčka nebo z přesvědčení.

Koníčkáři hledají hlavně funkční či opravitelné přístroje a průmyslové výrobky. Jejich územím jsou hlavně sběrné dvory a skládky. Odpadní kontejnery vybírají zřídka, protože se stydí. Často se totiž jedná o celkem normální lidi se zaměstnáním a střechou nad hlavou, nechtějíc přijít o svou dobrou pověst. Ostatní totiž většinou pohlížejí na kontíkáře skrz prsty.

Další skupinou, provozujících dumpster diving, jsou kontíkáři z přesvědčení, kteří se těžko smiřují s neuvěřitelným plýtváním všeho a všude nebo jim z nějakého důvodu vadí obří supermarkety apod. Kontíkáři v této skupině, jdou hlavně po potravinách a nejčastěji je lze spatřit u velkých kontejnerů, za velkými supermarkety, plných jídla. Mnoho potravin je netknutých a zabalených, a jedinou vadou může být prošlá záruční lhůta, porušený obal, či částečně zkažený obsah, hlavně u ovoce a zeleniny. "Kvalita" odpadu je přímo úměrná bohatství firmy a dané země. Takže kontíkáři, třeba v Německu, jsou na tom v porovnání s českými, o něco lépe.

Jen pracovní nasazení a důslednost
přináší ovoce.

Jeden můj německý známí z Duisburgu provozuje dumpster diving již čtvrtý rok. Studuje vysokou školu, pochází ze středostavovské rodiny a je finančně zajištěn. Po stejnou dobu vybírá popelnice u supermarketů a živí se pouze jejich obsahem. Mohl by bez problému potraviny nakupovat, ale to odmítá. Nechce se prý podílet na podpoře tohotu druhu podnikání a plýtvání. Již čtyři roky za jídlo nezaplatil a dosud zastává názor, že dokud budou popelnice plné jídla, nikdy za něj peníze neutratí. Hlady ani podvýživou netrpí je zcela zdráv a jeho strava je poměrně chutná, jak jsem měl příležitost na vlastní kůži vyzkoušet.

V Děčíně lze pozorovat také několik skupin kontíkářů. Bezdomovci neúnavně čekující popelnice, nemají vyhraněný styl a berou cokoliv se jim může hodit. Jejich akční rádius je velký. Supermarkety, obchody, firmy, kontejnery na sídlištích, prostě všude. Hledají jídlo, vratné láhve, přístroje, nářadí či roztodivné rádoby historicko-umělecké cetky jež nabízejí k prodeji v bazarech, vetešnictvích a antikvariátech. Jsou výkonní, nezatíženi předsudky, takže se nestydí a často vlezou do kontejneru celý.

I koníčkáři v Děčíně nechybí. Jejich zájem se upírá hlavně na sběrné dvory, kde vykupují nebo kradou vše co se může hodit, funkční a opravitelné věci. Nemám bohužel informace jestli vybírají i běžné kontejnery, ale vzhledem k tomu, že jde většinou o "normální" lidi je to nepravděpodobné. Brání jim stud a strach z pomluv a následné špatné pověsti.

Další skupina kontíkářů vybírající v Děčíně popelnice jsou narkomani. Jedná se převážně o uživatele pervitinu. Mají moře času (málo spí), energie a záseků. Pod rouškou noci prošmejdí ta nejpodivnější místa, popelnice, dvory, sklepy, skládky. Jsou rychlí, bez zábran, neštítí se téměř ničeho. Berou všechno, někdy naprosto bizarní a šílené věci, z kterých poté třeba zkompletují ještě šílenější věci, pro normálního člověka naprosto nepochopitelné a neuchopitelné. Nejspíš to bude způsob jejich "uměleckého" sebevyjádření.

Děčínské kontíkáře z přesvědčení jsem si nechal na konec. Jistě jich tu pár také operuje, ale osobně znám pouze jednoho. Budu mu říkat Miloň Omárník. Není však ryzí specialista, dumpster diving provozuje jak z nutnosti, tak z přesvědčení. Vybíráním kontejnerů u supermarketů si přilepšuje na živobytí. Nikdy nepracoval, přesto je nesmírně manuálně zručný, opraví prakticky cokoliv je mistrem improvizace a jako jednoho z mála ho ulice dosud nesemlela. Bohužel užívá pravidelně doping. Když pominu pár ukradených kompotů ze sklepů, není zloděj. Vše si obstarává sám a v podstatě žije z odpadu.

Odpadový král a mistr kontíků

Drtivá většina jeho vlastnictví je bývalý odpad, který někdo vyhodil. Kolo, televize, DVD přehrávač, mp3 přehrávač, satelitní navigace, počítač s monitorem, babeta, množství nářadí, flexy, vrtačky, pily, sekačky, oblečení a já nevím co ještě. Je toho strašně moc, všechno funguje, nestálo ho ani korunu a není kradené. Tam kde jiný láme hůl a rozbitou věc vyhodí, tvrdíc, že nelze opravit, Miloň zapracuje a třeba již druhý den "neopravitelnou" věc používá funkční a bez nejmenších problémů. Miloň je králem odpadu. Odpad ho živí, šatí, obuje a baví.

V jedné věci mi tento společností opovrhovaný týpek otevřel oči. Je trestuhodné co my "bohatí" dokážeme vyhodit, a marnotratně plýtvat, přežráni nadbytkem, zatímco jiní nemají téměř nic.

Přeji kontíkářům hodně štěstí v činnosti, která profituje z blbosti lidí.

Heroin není pervitin aneb šíření chybné zprávy

2010-05-18T03:17:00.003+02:00

To, že většina českých médií má bídnou úroveň jsem zjistil již mnohokrát, a jistě nejsem sám kdo sdílí podobný názor. Dnes jsem opět narazil na důkaz, že kvalitní novinařina je kandidátem pro zápis do Červené knihy ohrožených druhů. Vypadá to, že většinu zpráv, hlavně na internetu, si autoři vycucávají z prstu, sedíce u počítače v přetopené kanceláři a srkajíc čerstvou kávu vyrábějí "pohádky" jako na běžícím pásu.

Ještě smutnější je ovšem skutečnost, že v našem státě chybí něco jako kontrola určité skupiny médií navzájem. Místo toho, od sebe navzájem některé bludy vesele kopírují, aniž by vlastně věděli co. Zpráva, o které zde chci mluvit, může být třeba jen tiskovou chybou serveru "Idnes" a ne promyšlený "fake", ale jak to, že se stejná "chyba" objevuje u několika dalších zpravodajských serverů? Čtenáře musí logicky napadnout minimálně dvě věci. Buď od sebe navzájem opisují nebo několik zpravodajských portálů, budících dojem samostatné nezávislosti, přesto patří pod jednu firmu.

Včera jsem na serveru Idnes.cz nalezl článek, že: "Kosovskému Albánci hrozí 15 let za prodej heroinu z Česka do Německa". Po přečtení celého článku jsem byl zmatený, protože o "heroinu" nepadlo jediné slovo, naopak všechno se točilo kolem Albáncových obchodních aktivit s pervitinem. Nejdřív mě napadlo, že to byl úmysl (možná vědí ze statistik, že heroin víc přitáhne čtenáře), či se v redakci "uhnízdil novinářský šotek, a jal jsem se hledat na jiných stránkách dychtíc po "pravdě".

Ten samý článek jsem dále nalezl na stránkách Relace.cz "Kosovskému Albánci hrozí 15 let za prodej heroinu z Česka do Německa". K mému zděšení článek neobsahoval o heroinu jedinou zmínku a vše se točilo, jak jinak, kolem pervitinu.

Tak do třetice všeho dobrého, zkusím to jinde. Dvakrát stejná chyba může být ještě náhoda. Jenže ten samý článek na stránkách AktuálníZrávy.cz obsahoval naprosto stejnou chybu. Myslel jsem, že mezi sebou některé weby kopčí až se chumelí, a něco jako "ověřování z více zdrojů" je trapný přežitek.

Další zklamání přišlo na serveru Drogy-info.cz. Můj pocit jistoty, že web specializovaný na drogy, uvede vše na správnou míru, rázem vyprchal. Zase stejná chyba. V tu chvíli mi to došlo. Nejedná se o kopírování v pravém slova smyslu, ale jen o zveřejňování RSS kanálu Idnes na jednotlivých stránkách.

Tohle zjištění trochu ospravedlnilo ostatní stránky, protože se na výrobě bludu vlastně nepodílely, ale jen ho šířily dál. Jenže v tomhle případě, jinak užitečné RSS, napáchalo víc škody než užitku. Chápu, že na schvalování obsahu RSS velkého portálu není čas ani energie, ale možná by stálo zato, jak kvalitní "kanál" na svých stránkách uveřejňovat. Na Google to totiž kvůli tomu vypadá tak, že Albánec kšeftující s "perníkem" půjde sedět za heroin. Taková blbost jako relevantní odkaz.

Předpokládám, že výše popisovaná, pro někoho banalita, je jen kapkou v moři mizerného zpravodajství molocha zvaného Idnes a jemu podobných. Naštěstí mi nakonec zlepšil náladu regionální Plzeňský.deník.cz jehož článek o Albánském dealerovi pervitinu, neposílá dotyčného sedět za heroin. Článek se totiž jmenuje, "Kosovský Albánec stojí kvůli drogám opět před soudem", a tomu nelze nic vytknout.

Někomu snad může připadat, že "dělám z komára velblouda", jenže s podobným, větším či menším pochybením, jsem se setkal již tolikrát, že mám právo na paranoidní myšlenky typu:

dělají to úmyslně s postranními úmysly
zprávy vyrábějí na objednávku, pomocí křišťálové koule
zaměstnávají amatéry
razí filosofii "kvantita vydělává, kvalita je energeticky a časově náročná, a čas jsou peníze"
v nejhorším případě, všechno dohromady

Pokud si představím to kvantum návštěvníků, třeba na Idnes, krmených celkem často podobnou selankou, hrůza mne jímá. Vždyť oni se významně podílí na utváření veřejného mínění, a to považuji s odpuštěním za "průser".

Google zastaví sběr dat z bezdrátových sítí

2010-05-15T13:48:00.003+02:00

Google se přiznal, že při práci s videokamerou pro Street view, shromažďoval osobní data s okolních bezdrátových sítí. Prý se to stalo náhodou a nashromážděná data budou zničena co nejdříve. Mluvčí firmy v pátek uvedl, že této chyby Google hluboce lituje a všem se omlouvá.

Z bezdrátových sítí byla zachycována uživatelská data ("payload"), jako fragmenty emailů nebo obsah prohlížených webových stránek. Google také přiznal, že ukládal informace o druhu šifrování sítě (WEP, WPA, WPA2), a ke každému názvu sítě (SSID) přiřadil její unikátní adresu (MAC adresa), a oznámil ukončení této činnosti, která nesmí dále pokračovat.

Auto se zařízením na fotografování pro Street View

Za "náhodné" špehování údajů prý může chyba při nastavování skenovacího software. Chybou programátorů se do programu dostal kód z jiného projektu a tak byly bezdrátové sítě analyzovány v plném rozsahu. Zpravidla se jednalo jen o fragmenty uživatelských dat, protože wi-fi přijímač v autě měnil komunikační kanál pětkrát za vteřinu. Šifrovaná data např. pomocí protokolu HTTPS, nebyla zaznamenána.

Nicméně Google bere tento incident velmi vážně a neuzákoně uchovávané údaje zničí a nebude je již dále shromažďovat.

Kritikové v Německu, kteří si stěžovali v souvislosti se službou "Street View" na zásah do soukromí, byli vyslyšeni. Na konci dubna slavilo berlínské Ministerstvo pro ochranu spotřebitelů úspěch a všechny stížnosti občanů museli být vyřešeny ještě před spuštěním této služby.

Ve středu rozhodl Spolkový soud, že jednotlivci bezdrátově připojení k internetu musí svou síť zabezpečit heslem, jako prevenci před zneužitím přístupu třetí strany.

Podle článku ve "Frankfurter Algemeine Faz.net"

Politická finanční smažka versus strana opatrné spotřeby

2010-05-13T15:32:00.005+02:00

Volby do poslanecké sněmovny se kvapem blíží a většina z nás se horečně snaží vybrat tu správnou politickou stranu, která se konečně ujme vlády a začne v této zemi pracovat na vytvoření kýženého ráje. Ti minulý, prokázali výjimečnou schopnost a orientaci v tunelech, mlžení, šméčkách a čórkách. Dnešní doba je takovýmto "přednostem" dost nakloněna a mnoho jedinců s těmito schopnostmi je naplno využívá, spoléhajíc na všudypřítomnou "mlhu a pokorné "stádo".

Já jako jeden ze stáda, také mimo jiné, zjednodušeně toužím po naplněném korytu bez pocitu hladu a svobodném výběhu bez pasáků s bičem a lakotných řezníků. Jenže výběr toho správného pastýře není žádná legrace, zvlášť když kvalita nabídky značně pokulhává, a nedůvěra živená roky, způsobuje paranoiu, která volbu značně znesnadňuje.

Abych si svou volbu nějak usnadnil, rozhodl jsem se pracovat na své skromnosti. Jen slevou ze svých nároků mohu akceptovat jednookého krále mezi slepými. Po této terapii již začínám vidět jasněji a v seznamu finančních narkomanů se orientuji o poznání lépe. Jde mi vlastně jen o jedno. Nenapravitelní toxíci, nechť opustí velení a jdou se léčit, nejlépe do Somálska, a ti zbylí, ať prosím pěkně sníží svou spotřebu umaštěných papírků Státní banky.

Nedělám si iluze, vím jak těžké je proti nějaké závislosti bojovat a proto je potřeba schopných biřiců, kteří budou s bičem v ruce kontrolovat zvrhlé choutky beznadějných hadráků. Z toho vyplývá, že ti dlouhodobě užívající, co už nějaký ten pátek sedí na prameni jako žába, tentokrát ztratili mou podporu a po nových kandidátech se poohlédnu v řadách neokoukaných biřiců. Léčit ztracence je kontraproduktivní. Ať si se svými problémy někam zalezou a pustí ke korytu ty nezatížené nálepkou "politická a finanční smažka".

Doufejme, že v "nové krvi" nekoluje podobné svinstvo jako jejím předchůdcům. Patřím k těm co na "nové" pohlížejí zpočátku s nedůvěrou, ale přesto to zkusím a podpořím je. Už jenom proto, kolik "matroše" ze společného koryta sjeli a zašantročili ti stávající bossové, zatímco mnoho podanných, třelo v podhradí bídu s nouzí.

FETA SOS - Strana opatrné spotřeby

Stručně řečeno, sečteno, podtrženo, nechci zloděje, nenažrance a nepokorné agresivní despoty šlapající po svobodě, co své "špičky" nemají pod kontrolou. Ti ostatní se můžou spolehnout na mou podporu a trpělivost při přežívání veškerého marastu co teprve přijde, pokusíme-li se odrazit ode dna, vyplavat na hladinu, a svobodně se nadechnout vzduchu, provoněného šancí na lepší "zítřek".

Upínám se k ne zrovna pragmatickým důvodům jako je rčení: "Naděje umírá poslední!"

Němci na druhém místě v cenzuře internetu

2010-04-27T23:28:00.002+02:00

Němci se stávají více mistry světa v cenzuře internetu. Google nyní poprvé zveřejnil statistiky požadavků jednotlivých států na zablokování nebo smazání webového obsahu.

V odstraňování video obsahu, blogů a výsledků vyhledávání se Německo dostalo na druhé místo na světě hned za Brazílii. Chybí statistiky požadavků Číny, což Google vysvětluje, že informace podléhají čínskému státnímu tajemství.

Podle Google požadovali, mezi 1.červencem a 31.prosincem 2009, blíže neurčené německé orgány 188krát zablokování či smazání webového obsahu. Více požadavků měla pouze Brazílie jak naznačuje Google statistika, a to 291.

Google sám dokládá, že většina německých žádostí byla legitimní. 94 procent všech žádostí bylo realizováno zcela nebo částečně. Tak tomu nebylo u všech zemí, říká mluvčí firmy. Přestože některé země měly také mnoho požadavků, realizován byl jen zlomek. Celkově se dá říci, že data lze jen obtížně porovnávat.

Německé požadavky odhaluje Google jen částečně, například:

sedm požadavků kvůli obsahu blogu porušujících zákon
tři požadavky na nejmenované bloggery s blíže nespecifikovanými důvody
čtyři požadavky na výsledky vyhledávání
dva požadavky na video obsah
atd


Ukázka výsledků pro Německo (Government request tool)

Pokud si chcete prohlédnout výsledky dalších států, přehledné zobrazení nabízí Government Requests tool.

Podrobnější informace v němčině
Podrobnější informace v angličtině

ČEZ je džes

2010-04-27T17:57:00.004+02:00

Dneska ráno mě vzbudil zvonek. Energetika, jdu na hodiny, pojďte dolů. Ozvalo se komisním hlasem ze sluchátka. Hned mi bylo jasné, že mi přišli odpojit elektřinu. Byl to zvláštní pocit, stoprocentně jsem věděl, že mé platby jsou v pořádku, ale o odpojení vůbec nepochyboval. Na to nemusí být člověk nějaký génius, lidi od ČEZu jen tak na návštěvy nechodí. Komická představa. Dobrý den, tak jak Vám to dneska svítí pane Voháňka, a co žárovky nepoblikávají? Kdyby něco dejte vědět, přidáme Vám šťávu.

Ne, teď vážně. Běžím po schodech dolů k hodinám, a je to tady. Narazím na zamračeného montéra s kufříkem, který si důležitě pohrával s jakýmsi komunikátorem, připojeným bezdrátově, nejspíš do databáze jeho mocných chlebodárců.

Jdu Vám to odpojit, Vy totiž neplatíte. Začal jsem škemrat, že jde jistě o nedorozumění, ať si to ještě ověří. Zamumlal a něco vyťukal na klávesnici jeho mašinky na kterou byl viditelně pyšný. Po chvíli mě spražil pohledem a dodal, že jsem už přes dva měsíce neuhradil skoro pět a půl tisíce, chyba je prý vyloučená.

Přišel na mne krátký nával pocitu, jakoby mě někdo ojížděl borovou šiškou. Měl jsem sto chutí polít montérovu mašinku benzínem a zapálit, zbylý popel rozemlít, zalít vroucí vodou a pozvat montéra na kafe. Záhy jsem se vzpamatoval a odběhl domů, hrabat se v šílené kupě všemožných složenek. Šel jsem po zachovalých kouscích, ty vybledlé signalizovali dávnou historii, a já musel pátrat jen dva měsíce zpátky.

Ten pravý ústřižek jsem našel ve velmi krátkém čase, což mi značně zvedlo sebevědomí. Hledám něco takřka pořád, zabere to spoustu času, a najednou osobní rekord v řádu pár minut. Cestou do pobočky ČEZu jsem si maloval jak jim nakopu zadky.

Další adrenalin se dostavil při parkování. Přeplněné parkoviště se závorou, kde platíte za dobu parkování. Čtvrt hodiny jsem čekal na místo pak jsem zaparkoval na místě rezervovaném pro espézetku asi nějakého papaláše.

V kanceláři úřednice zjistila, že jsem zaměnil konečné dvojčíslí variabilního symbolu a platba se započítala do záloh, čímž faktura zůstala pro systém neuhrazena. Když jsem potom ukázal ústřižky, potvrzující všechny platby v řádném termínu, a argumentoval, že peníze ode mne mají všechny jen v jiném šuplíku, a že jsem taky jenom člověk, začala znejistělá úřednice budovat obranu proti mým eventuálním nárokům.

Zavolala si na pomoc kolegyni a obě svorně tvrdili, že chyba je bohužel na mé straně. Hned jsem jim vysvětlil o co mi jde. Neřeším na čí straně je chyba, ale znovupřipojení zdarma, protože ČEZu nedlužím ani halíř, a co nejdříve. Obě úřednice znovu něco ověřovaly v počítači, pokyvovaly hlavou a nakonec potvrdily, že výše úhrady je naprosto v pořádku a v řádném termínu. Ta zkušenější hned pohotově dodala, že znovupřipojení budu muset bohužel uhradit.

Naštěstí druhá z nich měla jiný názor a začaly se mezi sebou dohadovat. Tohle už musí řešit šéfová. V následném telefonním hovoru s "babou shora" úřednice paní Stáně (jméno šéfky?) zdůraznila, že jde o velmi specifický případ, a bla bla bla. Neslyšel jsem co šéfka drmolí do sluchátka.

Hovor skončil, úřednice se tajemně zaculila a zahlaholila, musím Vám dát dárek. Nechápal jsem, valíc oči. Úřednice odběhla. Za chvíli byla zpět s jakýmsi "pičifukem". Můžete si vybrat mezi voňavkou a úspornou žárovkou, povídá naprosto vážně. V transu odpovídám, že žárovku.

Byl jsem slavnostně obdarován a ubezpečen, že technik mě během hodiny znovu zdarma připojí. Cítil jsem se jako totální idiot, ale šťastný. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Otázka zní, kdo je vlk a kdo koza? Pro mě moc složité, jdu přemýšlet kam našroubovat dárek. Napadá mě opravdu řada míst.

Cestování osvobozuje

2010-04-17T18:55:00.003+02:00

Jaro je v plném proudu a na mě to zase přichází. Touha zmizet a jen tak se bezcílně poflakovat. Brouzdat se neznámými místy, kde nikdo neví kdo jste. Neznámí lidé vám s úsměvem hledí do tváře a občas dokonce pokynou na pozdrav, nezatíženi předsudky plynoucí ze známosti osob.

Najednou z vás spadne ta křeč, ten balvan co sebou den co den nosíte. Tu "musíte" zalhat, tu použít falešný úsměv. Jindy zase znalecky pokývat hlavou na hovadinu vypuštěnou kolegou. Ta neustálá kontrola a soustředění, aby se náhodou nezačal člověk chovat přirozeně.

Tohle není můj případ, snad jen nepatrně, ale čistej rozhodně nejsem. Kdo jsme, že. Ten nad náma mi promine.

Okouzlení z neznámých míst nám mimo jiné umožňuje absence naší minulosti na daném místě. Bez minulosti to se to špacíruje jedna báseň. Hodnotí přítomnost, ne to čím jste byli, tedy alespoň na čas. Při cestování to nevadí, nezdržíte se dlouho na jednom místě, takže můžete zanechat vzpomínku, jaký to borec vlastně jste i když si u vás doma někteří myslí něco o kokotovi.

Cestování zavání nádechem svobody, pocitu bez "koule u nohy" a je celkem jedno zda-li jste v sousedním městě nebo Bhútánu. Stačí být dostatečně daleko, tak aby jste byl pro kolemjdoucí neznámý. Pokud navštívíte nějaké místo kde se na čas zdržíte a komunikujete s domorodci, všímejte si, jak vás nazývají. Nejdříve při jejich rozhovorech o vás později při vašem oslovení. Může to lecco napovědět.

Mě, například, při pobytu v Egyptě už druhý den dali název či přezdívku "Jakuza". Sice jsem v tom neviděl valný smysl, snad jen kvůli mému potetovanému tělu, ale pořád lepší než když přede mnou v Maroku někteří domorodci odplivovali na zem. V Řecku se zase pro změnu, při setkání s mojí maličkostí, staří dědkové a báby, křižovali a mumlali cosi o pekle.

Jediné co jsem z tohoto chování pochopil je, že budím dojem zatracence spějícího do plamenů pekelných. Pro mne to hlavně byla motivace, přesvědčit je, že zase takový pekelník nejsem.

První dojem dlouho nevydrží, plivání a křižování ustane a nás čekají jen samá příjemná setkání. Nebo taky ne a všechno může "být na houby". Jenže tohle všechno je v našich rukách. V tom vidím tu svobodu na cestách. Jak nakládám s dneškem, takový bude zítřek.

Šťastnou cestu.

Znáte mušku Industriálku? Asi biotechnologie.

2010-04-11T15:47:00.001+02:00

Taky vás už někdy štípl komár? Určitě ano, a jistě to považujete za celkem banální záležitost, ale co takhle pulzující narudlá oteklina skoro na polovině ruky? Jestli jste zažili podobné přízraky a na obzoru není žádná včela nebo vosa, nejedná se o komáří hostinu, nýbrž o útok "Industriálky". Že nevíte o co jde? Vůbec se nedivím.

Jde totiž o tajný vojenský projekt japonského nano-průmyslu. Biomechanická muška s titanovým skeletem, řízená pokročilou elektronikou páté generece.

Mé první setkání s tímto pseudo-hmyzem se událo na čerstvě zoraném poli, kde mě jedna z industriálek nenápadně nabodla a začala odebírat vzorek mojí bídné krve. Po nějaké době to začalo štípat tak jsem industriálku instinktivně plácl dlaní. K mému údivu nerušeně pokračovala v započaté svačince. Až po druhé ráně přišla reakce. Bohužel rychlý úlet z místa činu.

Smůla, že neumím značkovat milimetrový hmyz, vsadil bych svůj holej zadek, že mě ta samá mrcha za minutu sála znovu.

Zvláštní pozornost si zaslouží sací náčiní industriálky, zhotovené pravděpodobně z titanové oceli, broušené laserem, napojené na hyper výkonnou nano-pumpu. Tenhle vercajk, ač miniaturní, dokáže natropit pěknou paseku.

Pomalu se blíží sezóna industriálek, dejte si na ně pozor, jejich OS je vyladěn do stále agresivnější formy. Raději vydýchám žihadlo běžné sériové vosy než "vrt" nějaké beta verze industriálky.

Jen aby nebylo pozdě, po posledním kousnutí "Industriálkou" se necítím ve své kůži.

Qwimby a jeho strýček

2010-04-04T20:04:00.003+02:00

No nazdar ty jsi "hodně". Ty vole to vidim, jsi fakt hodně.
No počkej, jak hodně, co to meleš?
Hehe, nedělej vlny a ze mě blba, když vidím jak jsi "hodně". Vím svoje, něco mám za sebou.
Máš za sebou leda tak hovno, nejsem nijak, natož "hodně". A vůbec, vím kuloví o tom co tu blábolíš.
Hehe, respekt je to tvoje soutěž, ale vždyť jsi mezi svými, tak to přiznej, že jsi totálně "na kaši".
Nemám čas, musím poslat ty prachy, tak mě už proboha nech na pokoji.
Ty jsi se dočista zbláznil, osmdesát "litrů" na konto nějakejch pošahanejch kriplíků, zplozenejch nějakou z těch šlapek u nás na předměstí. To ty "éčka" tiskneš?

Podívej, každej nějak platí účty. Já tak, že druhejm na zakázku vyrábím "třetí oka". O to víc musím vykupovat svou sesmaženou duši.
Ty sentimentální úleťáku, jeden z těch fakanů, bude beztak tvůj, tak se nesnaž. Mě nedojmeš. Koukej se konečně vzchopit a začni žít, jako normální lidi. Jsi vůbec šťastný?
Když mi strýčku přestaneš překážet, a necháš mě poslat ty peníze, budu o krůček blíž chladnější vodě v kotli, jež je pro mne připraven.
Panáček má černý svědomí. Je pozdě, hochu. Použij peněz pro svou budoucnost a na ostatní se vyser. Pamatuj! Rodina, ostatní tě ve finále zklame.
Budu na to myslet při příštím kšeftu, strýčku. Teď pošlu těch osmdesát litrů těm bezprizorným harantům.
Ty prachy pošleš jen přes moji mrtvolu.

Zákazníci zasluhují preciznost.
Grafika: stepan-janik.com

Desert čtyřiačtyřicítka štěknul jen jednou, ale nadělalo to i tak pěknou paseku. Strýček se stal minulostí a od té doby, podle dědičného práva, se Qwimby stal Kmotrem, své nepříliš velké, zato o to věrnější Rodiny.

Děčínská demonstrace proti stavbě protipovodňové zdi

2010-03-26T01:56:00.002+01:00

Včerejší demonstrace "proti zdi", konaná na Střelnici v Děčíně, byla vlahá stejně jako den. Městské zastupitelstvo zasedalo od 15 hodin namísto běžnější 17. hodiny. Chytrý tah, protože většina potenciálních demonstrujících byla tou dobou v práci, což se výrazně projevilo na účasti, která byla spíše jen symbolická.

Tato hrstka velmi slušných lidí, jež měla k nějakému radikálnějšímu projevu stejně daleko jako ze Země na Měsíc, se pokojnou formou snažila upozornit na problém. Náhodný pozorovatel mohl klidně přehlédnout, že je svědkem demonstrace a i následná performance vyzněla plaše bez potřebné naléhavosti.
V tvářích některých radních se usadil nenápadný shovívavý úsměv a jistě došlo i na ironické poznámky ohledně demonstrujícího mikro-davu. Najít nějaké tváře radních, hledících na dění kolem s obavami a nejistotou, bylo zcela vyloučené. Účastníci schůze přicházeli sebevědomě s pocitem jistoty s mírným ironickým šklebem. Vše podtrhoval děčínský primátor, jehož uhelně černý šat byl střižen po vzoru uniformy důlního předáka některé z ostravských šachet.

Včerejší akce mne utvrdila v názoru, že pokud nebudou podniknuty skutečně razantní kroky, kauza brzy vyšumí a zakrátko budeme ve městě potkávat plně naložené "mixy" betonem, krmící hmotou rostoucí zeď. Radní jsou nejspíš v časové tísni, aby neprošvihli dotace z EU, takže akci "protipovodňová zeď" upečou co nejrychleji využívaje momentu překvapení. Navíc "rozjetý vlak" se těžko zastavuje, obzvláště s nedostatkem "brzd". Ta zhruba padesátka protestujících, z nichž byla většina stejně členy různých občanských sdružení to asi nevytrhne a těch zhruba 1400 petičních podpisů jakbysmet. Řekl bych, že na padesáti tisícové město je to málo. Tož, děj se vůle boží.

S přiloženého videa si můžete udělat vlastní představu o včerejší události.

Děčín spolupracuje s NPC, která nabadá k bonzovaní

2010-03-25T00:54:00.002+01:00

Tak už i Děčín, po vzoru jiných měst, zahájil spolupráci s Národní protidrogovou centrálou (dále jen NPC) při odhalování nelegálních pěstíren konopí. První krok spolupráce NPC je zveřejnění dopisu, kde jsou občané nabádáni ke spolupráci v boji proti drogám, a to bonzováním pro dobro věci. Dopis je formulován a staví na argumentech jako by měl oslovovat naivní děcka a ne rozumné dospělé občany. Citace dopisu NPC:

Vážená paní, vážený pane,
obracíme se na Vás jako obyvatele tohoto státu se žádostí o spolupráci při odhalování ilegálních pěstíren konopí a prevenci jejich výskytu ve Vašem regionu. Z konopí vypěstovaného právě v ilegálních pěstírnách se následně vyrábí droga zvaná marihuana a to ve velkých objemech. Co vlastně znamená organizované pěstování marihuany a proč tuto činnost považujeme za tak nebezpečnou? Objekty, ve kterých dochází k pěstování konopí, jsou často úplně normální domy v obytných čtvrtích. Často se využívají budovy prostorově rozměrnější, protože poskytují dostatek prostoru, ale stejně tak lze tuto nezákonnou činnost provozovat v menší míře v podstatě v jakékoli budově, kdekoli ve Vašem okolí. Byly zaznamenány i případy, kdy se konopí pěstovalo v panelákových bytech, speciálně k tomu upravených, a to v rozsahu i několika set kusů rostlin. Aby se objekt stal vhodným pro pěstování marihuany, je třeba provést závažné změny v konstrukci domu či bytu. Pro pěstování rostlin je potřeba vysoká intenzita osvětlení (což je nákladné), takže se pachatelé velmi často nelegálně připojují k elektrické síti. Roste tak riziko požáru nebo smrti elektrickým proudem i pro ostatní obyvatele. Vysoká vlhkost a teplota provázející pěstování konopí způsobují, že dům či byt se stávají neobyvatelnými. Pokud nedojde k nákladné rekonstrukci objektu, užitná hodnota a prodejní cena takto využívané nemovitosti rapidně klesá. Osoby organizující nelegální pěstování konopí a výrobu marihuany mají často úzké vazby na pachatele jiných druhů trestné činnosti, nezřídka na členy skupin organizovaného zločinu. Dalšími průvodními jevy mohou být např. nárůst počtu násilných trestných činů v regionu, vandalismu a další drobné kriminality. Chtěli bychom Vás všechny oslovit žádostí o pomoc při odhalování podobných pěstíren. Buďte prosím všímaví ke svému okolí, pomozte nám v co nejvyšší možné míře omezit výrobu nelegálních drog na území České republiky – nejde přeci jen o věc policie ale o věc veřejného zájmu! S jakýmikoliv poznatky je možno se obrátit na níže uvedené kontakty.

V dopise jsem tučně zvýraznil několik formulací nad kterými se musím pozastavit. Přestože se velmi často pěstitelé připojují nelegálně k elektrické síti, znamená to také, že řada výjimek tak nečiní a svou spotřebu řádně zaplatí. Všímavý občan tak může napráskat i řádně platícího pěstitele, který by třeba zůstal normálně neodhalen. V horším případě vlétne URNA k nic netušícímu podivínskému kutilovi, jemuž častým požíváním elektrického nářadí enormně vzrostla spotřeba a nenamáhal se ČEZu nahlásit změnu tarifu. Podobně jako v mém případě, kdy jsem v přechodném období topil elektřinou, kvůli závadě na plynovém kotli. Okamžitě mi byla dvojnásobně navýšena záloha a úřednice za přepážkou, kroutíc hlavou vyzvídala jak je možný takový nárůst. Teď již zbývá nějaký všímavý občan, co mě nemůže vystát, hodící echo na patřičná místa a já mohu policii vysvětlovat proč si dovoluji navýšit svůj odběr. Musím podotknout, že žádnou pěstírnu neprovozuji. To mi bohužel nemusí někdo věřit.

Provádění závažných změn v konstrukci domu či bytu je zde popisováno jako pravidlo. Jistě mohou se najít takové případy, ale to je logicky možné pouze v neobývaném objektu, kde takové úpravy nebudí nežádoucí pozornost. V domě obývaném nájemníky je to prakticky nemožné a změny v konstrukci domu jsou omezeny na několik sádrokartonových příček a množství děr s hmoždinkami na upevnění jejich a ostatního příslušenství. Většinou nemohou takovéhle úpravy znamenat vážnější nebezpečí pro objekt nebo ho učinit neobyvatelným. Na rozdíl od ilegálních varen pervitinu, které se později pro šílený a velmi těžko odstranitelný pach nedají téměř obývat.

Riziko požáru nebo úrazu el. proudem hrozí jistě více u kutilů rádoby elektrikářů, jejichž rozvody po dílničce jsou udělány "na prase".

Pěstování konopí provází vlhkost a zvýšená teplota. Tyto nežádoucí vlivy pěstitelé eliminují odvětráváním pěstebního prostoru tak, že odtud ventilátory ženou vzduch ven z objektu. Kdyby tento teplý a vlhký vzduch odsávali zpět do objektu je to "nošení dříví do lesa" a zdá se mi dost nepravděpodobné. Snad jen v případě totálních lam, v opuštěném objektu, je toto možné.

Co se týče trestné činnosti navazující na pěstování konopí ve velkém, jsem přesvědčen o nesrovnatelně menší nebezpečnosti než v případě výroby tvrdých drog. O nabádání k ostražitosti občanů, kvůli zneužívání objektů na vaření a distribuci "perníku", či jiných tvrdých drog, se však dopis nezmiňuje.

Dopis dále zmiňuje další průvodní jevy, jež mohou být nárůst násilných trestných činů v regionu, vandalismus a drobná kriminalita. Slůvko "mohou" znamená též "nemusí". To je stejné jako, že si při práci se sekerou mohu useknout prst, rozsekat lavičku v parku nebo s ní navštívit banku a požadovat výplatu úspor někoho jiného. Dávejte pozor a upozorněte nás prosím na podezřelé chlapíky se sekerou. Nebo bude lepší rovnou sekery zakázat? Celé se to zdá poměrně absurdní.

Nejsem zastáncem drogové scény, jsem zastáncem svobody a práva na soukromí a cítím reálné nebezpečí narušení obojího. Jedno z nadání "malého" českého človíčka je "práskání", a zahořklý aktivní důchodce, nostalgicky vzpomínající na staré časy kdy hrdě nosil na rukávu pásku s písmeny PS - VB (pomocná stráž Veřejné bezpečnosti), může napáchat víc škody než užitku. Riziko nedorozumění "prásknutím" nevinného nelze vyloučit a nabádání NPC ke spolupráci pomocí směšných argumentů je ostudné a nutí nás vracet se do minulosti, kterou často vehementně odsuzujeme. Časy protektorátu Čechy a Morava a normalizačního Československa jsou doufám nenávratně pryč, tak na co vychovávat nové práskače.

Proč NPC nenapsala něco podobného jako:

Vážená paní, vážený pane, obracíme se na Vás jako obyvatele tohoto státu se žádostí o spolupráci při odhalování ilegálních pěstíren konopí a prevenci jejich výskytu ve Vašem regionu. Policistů je málo a peněz na jejich zaplacení taky. Tomu odpovídá i jejich výkon. Hledáme dobrovolníky, kterým nestačí, že "sponzorují" policisty ze svých daní, a chtějí zdarma, nesvázáni policejními předpisy, pomáhat zvedat procenta vyřešených případů. Nenechávejte si své dojmy pro sebe, na každém šprochu pravdy trochu a ten zbytek už obstaráme. Jako správní křesťané známe větu: "Hoď kamenem, kdo jsi bez viny". Nemusíte se bát, že by jste někomu ublížili, každej má nějakej vroubek.

Bývalý šéf "upírů" si v sání krve
nezadal s komárem (lid. komorousem)

Považuji se za člověka s nenarušeným intelektem, a jako takový jsem ve většině případů schopen rozeznat co je dobré a co špatné. Vím tedy, že lidé, motající se kolem drog (ne drogy, ale lidé), jsou vesměs špatní. I když patřím mezi jedince snažící se s nepravostmi bojovat, nikdy se nesnížím k tomu, abych své pocity nebo subjektivní závěry tlumočil policii. To k čemu, a jakým způsobem, nabádá NPC ke spolupráci shledávám ostudným a mnohé to napovídá o mentalitě, zdá se mnoha jedinců, tohoto národa.

Děčínská protipovodňová zeď má prohnilé základy

2010-03-24T20:08:00.002+01:00

Zdá se, že v Děčíně trůní opět něco prohnilého. Lidé byli postaveni takřka před hotovou věc. Jedná se o stavbu protipovodňové zdi. Dokonce i někteří radní neměli o věci potuchy, dříve než se objevil projekt, a nesouhlas památkářů byl houby platný, jak napsal Děčínský deník:

Proti zdi je i radní Valdemar Grešík. Do doby, než se objevil projekt, prý neměl informace o tom, jak by měla protipovodňová opatření vypadat. „Vždycky jsem byl ujišťován, že o výstavbě protipovodňových opatření, zejména o vhodnosti těch kterých zábran, lze diskutovat. Jenže události nás předběhly a my teď stojíme před téměř hotovou věcí,“ zlobil se Grešík.
Poukázal na to, že konkrétně proti betonové zdi u polikliniky a u Mariánské louky se ohradili i památkáři. To potvrdil náměstek ústeckého pracoviště Národního památkového ústavu Petr Hrubý.
„Naše nesouhlasné stanovisko ale bylo k ničemu, protože úředníci na děčínské radnici usoudili, že existují další veřejné zájmy, které jsou nad zájmy památkářů,“ uvedl Hrubý. Památkově chráněná je celá Mariánská louka i to, co je pod ní. „Výstavbou nezmizí jen stromy z Mariánské louky, ale zničí se i cenné historické souvislosti pod zemí,“ poznamenal Hrubý.

Po městě se objevili plakáty, jež zeď pojmenovávají dě(čínská) zeď. Asi kvůli příměru, že se císař taky nikoho neptal a nařídil postavit zeď. Napochodovalo 300.000 maníků a s nasazením života zeď postavili. U nás v Děčíně nejspíš připochodoval někdo za císařem s tučnou obálkou a odešel s příslibem, že jeho firma dostane tučnou zakázku, a ptát se voličů, co oni na to, je zbytečný přepych, v této zemi poslušných ovcí, jak se pravděpodobně ti u koryta domnívají.

Co je to za partu šéfíků, kde jeden kuje pikle a druhý o tom nemá šajn? Jsou chytří, vědí, že čím méně toho "propálí", tím větší šance, že jim to projde, zvláště když se již věci dali do pohybu. Nechci tady řešit odbornou otázku stavby, do jaké míry je či není prospěšná, ale to, že o takových věcech by měli vědět lidé, kterých se to hlavně týká, tedy minimálně obyvatel Děčína. Vždyť jsme vlastně investoři podobných záležitostí. Daně jsou nemalé.

Je super volební rok a tak se nabízí, že bude tato kauza zneužita pro honění politických bodů. Zítra zasedá na Střelnici městské zastupitelstvo. Jak jsem se dozvěděl, chystá se před "Střelákem" performance, kde bude dobrovolník zalit do betonu, aby se tak poukázalo na problém betonové zdi. Zasedání začíná v 15 hodin. Vám, kterým není osud rodné vísky lhostejný, by si mohli udělat zítra na Střelnici procházku. Já se projdu určitě, tak neviděnou zítra.

Interaktivní prohlídka Paříže v nejvyšším rozlišení

2010-03-18T23:17:00.005+01:00

Tak jsem dnes absolvoval skutečně působivou prohlídku Paříže aniž bych vytáhl paty z baráku. Prohlížel jsem na internetu jen fotografii tohoto města. Dvěma francouzským fotografům a jeho partě se povedl husarský kousek. Nafotili město a "slepili" dohromady přes 2000 fotografií. Výsledkem je největší fotka na světě o rozlišení 26 gpx, kterou lze interaktivně ovládat. Celé město máte jako na dlani, výhled 360 stupňů a i velmi vzdálené budovy můžete přiblížit natolik, že jsou rozeznatelné i malé detaily ve velmi dobré kvalitě. Jako pravidelný uživatel maps.google.cz jsem byl docela šokovaný z toho obrovského rozlišení. Zkrátka je to nezvyk a prohlídka stojí rozhodně zato.

Náhled ovládacího prostředí

Na stránkách můžete použít rychlý výběr dvaceti turisticky nejvýznamnějších míst Paříže s krátkým popisem. Dozvíte se jak tato obří fotografie vznikala nebo lze samozřejmě stránky sdílet v sociálních sítích. Na prohlídku v nejvyšší kvalitě, jež mi učarovala, potřebujete nainstalovat Microsoft Silverlight a exkurse může začít. Anglická verze flashové stránky se nachází na adrese http://www.paris-26-gigapixels.com/index-en.html, pro franštináře je k mání i francouzská verze.

Snad to někoho zaujme a vyhraje si stejně jako já.

Související: Plátna starých malířských mistrů na dosah ruky

Blogger.com má nový editor šablon

2010-03-18T16:26:00.002+01:00

Ti z nás, kteří již nějaký čas provozují svůj blog pomocí služby blogger.com po nějakém čase většinou zatouží po větší svobodě výběru grafické podoby svých stránek. Velmi záhy jsem tento problém začal řešit. Má znalost kodu je bídná, proto jsem jako většina vzal za vděk výběrem šablony někde na internetu kde jsou ke stažení ve velkém množství. Jenže mi opět vadilo, že i drobné "kosmetické" úpravy vyžadovali znalost kódu. Než jsem pochopil základy, mělo mé "programátorské" snažení několikrát za následek totální rozložení layoutu. Než jsem se naučil zálohovat šablonu, párkrát jsem blog natolik dovrtal, že nešel uvést do původního stavu.
Teprve dneska jsem objevil v administrátorské části blogu v záložce "Rozvržení" nový odkaz "Návrhář šablon". Editor lze použít zatím jen v testovací verzi na draft.blogger.com. Dychtivě jsem si začal hrát s úpravou šablony a trochu litoval, že s tím google nepřišel o něco dřív. Mohl mi tak ušetřit několik bezesných nocí.

Nový editor šablony na draft.blogger.com

V nabídce jsou čtyři základní šablony. U každé můžete tunit pozadí s několika barevnými schématy, šířku a rozložení sloupců, barvy písma, fonty, velikost písma, atd. Možností je relativně dost a hlavně si s postupem poradí i začátečník.

Kleště chleba nežerou

2010-03-13T22:29:00.005+01:00

Na Vysočině stále panuje zima. Střídavě sněží, mrzne a zase se otepluje. Z plánovaných výletů sešlo a je třeba vymýšlet náhradní program, protože nikdo nemá chuť vytáhnout paty z baráku. Spotřeba papírků i zelené hmoty je poměrně vysoká a tak není divu, že míváme často různé zvláštní sny a vize. Včera se mě kolegové snažili přesvědčit, že mou svačinu po které jsem se sháněl, sežrali kleště. Přestalo je bavit jen tak se válet na půdě a tak prý pronikli do našeho pokoje a majíce hlad sežrali bez jakýchkoliv výčitek mou svačinku.

Dá se říct, že věřím téměř všemu, protože je vlastně skoro vše možné. Většinou je to jen otázka času, kdy se neuvěřitelné stává skutečností. Představa nenažraných kleští nám nenechala spát a pokusili jsme se zrekonstruovat jak by taková hostina kleští štípacích vypadala v reálu. Výsledek našich, pro někoho chorých hlav si můžete vychutnat v krátkém videu. Naše počínání provázeli všelijaké neshody, ale v oblíbenosti potravin kleští jsme se vzácně shodli. Všem nám totiž bylo jasné, že kleště chleba nežerou a preferují spíše bílkoviny obsažené v mase. Proto bývají někdy tak agresivní a způsobí Vám "štěnici" či jiné méně závažné poranění.

Zde je náš skromný výsledek vědeckého bádání založený na složitých pokusech při krmení kleští. Nepodceňujte kleště, mohlo by se to vymstít a váš párek skončí v útrobách hladem běsnících kleští.

Ogar Oskar Christoph Waltz

2010-03-08T14:52:00.001+01:00

To že zde nyní píši těch pár řádků, je mi důkazem podlehnutí mediálnímu tlaku, který zrovna vrcholí. Za pár hodin vypukne pro řadu lidí filmový svátek, předávání Oskarů, ceny americké filmové akademie. Celý dlouhý čas jsem se mylně domníval, že tahle soutěž jde tak trochu mimo mě a na výběr filmové tvorby, kterou hodlám konzumovat, nemá téměř žádný vliv, ale to jsem se mýlil.

Mám rád filmové umění, ale chybí mi zanícenost filmových znalců, kteří se nespokojí s tím co je jim servírováno a snaží se nalézat opravdovou kvalitu. Jsem jiný (líný) a svůj čas a energii marním jinak a pak z pohodlnosti sáhnu po nějakém vychvalovaném hollywoodském titulu, podpořeným známými hereckými jmény nebo puncem zlaté sošky Oskara. Nemám totiž náležitý přehled v dané oblasti a v té obrovské záplavě filmů se orientuji jen velmi těžko a třeba zrovna oskarové ocenění mě většinou ovlivní natolik, že podlehnu.

Častokrát jsem potom proklínal ty jež o udělení Oskara rozhodují. Film co mě "vzal" to projel a řemeslná kvalita, ovšem jen s pár doutnajícími jiskrami, slízla smetanu. Naštěstí tomu tak není vždy a porota jakoby mi z duše mluvila. Nakonec je to normální, žádný film se nezavděčí všem a já do toho, jako průměrný "filmomol", tolik nevidím.

Ten znak na čepici jsem mu uvěřil.

I tak mám v letošní Oskarové bitvě svého koně. Vídeňák s velkým charisma Christoph Waltz, který si v "Hanebných parchantech" vystřihl roli esesáka a lovce židů jménem Hans Landa. Scéna z francouzského venkova, na mléčné farmě, kterou Landa služebně navštíví filosofujíc nad sklenicí mléka o "krysách", se mi vryla hluboko pod kůži a považuji jí za nejlepší část jistě kvalitního filmu.

Sošku však hlavně přeji Christoph Waltzovi, který je nominován za výkon ve vedlejší roli. Rolí krutého nácka s mrazivě šíleným lehkým úsměvem ve tváři, se stal ve Státech známou postavou, točil něco s Cameron Diaz a spolu Reese Winterspoon připravuje nový film. Možná mu tahle "protekce" zvýší šance na Oskara. Než to stihnu dopsat, budou se už možná vítězové šklebit v globálních médiích.

Christoph Waltz a rakouský režisér filmu "Das weiße Band"
(nominace zahraniční film, kamera) Michael Haneke

Ingona - říční nákladní loď pro transport automobilů

2010-03-05T03:58:00.008+01:00

Jednou z alternativ dopravy nových automobilů kolínské (Kolín nad Rýnem) automobilky Ford do nizozemského přístavu Vlissingen nebo do belgického přístavu Antverpy, poměrně zřídka i opačným směrem, tedy proti proudu Rýna do přístavu Worth, je doprava po řece Rýn pomocí speciálních plavidel k tomu určených. Jde o jednu z flotil, lodí pod nizozemskou vlajkou se jmény: Ingona, Titan, Forenso, Barco, a Kiruna. Dále je k dispozici několik tlačných člunů. Loď buď člun tlačí nebo je lany pevně spřažen na boku.

Pojďme se trochu blíže seznámit s lodí nosící jméno Ingona. Jméno získala po dceři jejího majitele. Ingona je tzv. Ro-Ro plavidlo, něco jako trajekt, do jehož nákladového prostoru mohou po vlastní ose zajet automobily.

Zvětšit mapu
Místo nakládky vozů, které přivážejí šoféři z nedaleké automobilky Ford. Uprostřed je vidět jedna ze sesterských lodí "Titan"

Na pěti podlažích má Ingona naloženo až 536 nových automobilů značky Ford všech modelových řad, nejvíce však Fusion a Fiesta. Občas vozí i vytuňené chuťovky na objednávku, a když je potřeba s autem někam popojet, z legrace se posádka hádá kdo s tím pojede.

Vozy které mají najeto s bídou jeden dva kilometry, dostanou občas pěkně pokouřit. Na lodích je docela málo prostoru pro manévrování, proto přichází na řadu ruční brzda a ukázkový burnout při otáčení. Nikde to ale nepovídejte aby Fordovi neklesl prodej :-).

Ingona byla postavena v roce 1981 v belgických loděnicích Rupelmonde.
Technické parametry:

Délka 110 m
Šířka 12,60 m
Max ponor 2,10 m
Max počet aut 536
Nákladový prostor 5 pater
Hl. motor 2x MAK přeplňovaný dvanáctiválec o celkovém výkonu 1800 PS
Dva pomocné generátory
Na přídi pomocné kormidelní zařízeni o výkonu 600 PS
Posádka 3 osoby

Ingona v plavební komoře

Panoptikum města děčínského

2010-02-20T17:54:00.003+01:00

Každá díra v této zemi má svoje legendární obyvatele, nejinak je tomu i v Děčíně. Nemyslím legendární ve smyslu velikánů v jakémkoliv oboru, ale pro mne tito lidé znamenají mnoho. Nutí mě k zamyšlení a za to jim z celého srdce děkuji.

MODROZUB
Potkal jsem chlápka s hlavou neustále nakloněnou na stranu. "Proč tu hlavu nedržíš rovně", ptám se ho? Odpověděl, že to má ze zaměstnání, kde v jednom uchu neustále nosí bluetooth sluchátko, které svou vahou táhne hlavu na stranu.

To snad nemůže myslet vážně, přemítal jsem, vždyť má ta mašinka sotva pár desítek gramů. Vysvětlil mi, že jeho hlava pozná i velmi jemné rozdíly hmotnosti a reaguje na ně vychýlením do strany. Bylo mi jasné, že tenhle člověk si naložil moc. V hantýrce toxíků, jasný přeřach. Mě však poměrně dlouho přesvědčoval, že drogy užívá jen výjimečně a to pouze z léčebných účelů. Ten chlapík mě začal bavit.

LOBO
Říkají mu Lobo. Jeho vzezření připomíná gorilu, intelektem ji mírně převyšuje. Dříve se vyžíval v násilí, dnes je to spíš zlomený samec, který štěká, ale nekouše. Vzbuzuje ve mně hlavně soucit. Myslím, že nemá vůbec lehký život. Mé poslední setkání s ním začalo tím, že mi složil kompliment jaký jsem fešák a že by mě rád "ojel". Jeho klasické hláška, kterou počastoval již spoustu lidí.

Myslím, že jsem ho poslal do háje, což ho popudilo a začal se naparovat kolik má "odboucháno" a jak hodně je počmáranej. Abych od něho měl pokoj, s radostí jsem jeho "hru" přijal. Nasadíce výraz drsňáka, začal jsem ze sebe teatrálně strhávat oděv. Lobo si mě udiveně prohlížel a znalecky uznal, že mám určitě také hodně "odboucháno" a nechal mě na pokoji.

Musel jsem s ním sice na baru vypít panáka nějaké odporně chutnající vodky, ale na druhou jsem byl rád, že to takhle dopadlo. Lobo je o dobrých 30cm vyšší a o 30 kilo težší než já. Asi by to dopadlo, jako když nosorožeč nasupeně rozdupává mraveniště.

APAČ
Je znám pod přezdívkou Apač. Možná proto, že se trochu podobá indiánovi, ovšem se silnou nadváhou. Než jsem ho sám potkal, slýchávaje o jeho kouscích, kterak polil výtah benzínem a zapálil ho, když v něm byl uvězněný soused s kterým měl nějaký konflikt.

Prostě je to cvok, který má "papíry na hlavu" a střídavě ho zavírají do blázince kde se ho snaží léčit. S oblibou napadal lidi, bez racionální příčiny. Stačilo že se špatně díváte, což se mu nelíbí.

Přišel den kdy jsme se spolu setkali K mé smůle (štěstí) jsem vůbec netušil s kým mám tu čest a při našem rozhovoru jsem s ním komunikoval jako s jakýmkoliv jiným člověkem, kterého neznám. Bylo mi sice divné, že mě pod stolem, kope nenápadně do holeně můj kamarád, který ho znal, vždy když jsem se ohradil na nějaký Apačův výprud, ale nedal jsem se.

Asi jsem Apače svým jednáním úplně vykolejil. Na žádný útok nedošlo, přestože mi kámoš potom říkal, že s mnoha jinými "vytřel podlahu" za mnohem menší prohřešky než jsem napáchal já.

Když jsem se dozvěděl s kým jsem před chvílí vedl dialog, polykaje na prázdno chtěje zdrhnout, protože Apač stále seděl u baru, kde jsem byl také přítomen. Nakonec vše dopadlo dobře.

MEDVÍDEK
Medvídek nebo také "Lalok" je dobrák od kosti. Rád si pokecá, a při té příležitosti se pokusí vysomrovat nějakou tu kačku, hlavně na kafe, jak nezapomene zdůraznit, stěžujíc si na matku která mu ho zakazuje, a dodává, že bere léky na lalok, chytaje se za ohryzek na krku. Poté začne vysvětlovat, že lalok je vlastně nádor a léky které na to užívá se s kafem nesnášejí.

Všechno to vypráví se zvláštním tajemným úsměvem, pomrkávaje spiklenecky prasečími očičky. Jeden by věřil, že to na vás hraje a ve skutečnosti zastává nějakou důležitou funkci na městském úřadě. Bohužel Medvídek má skutečně nějaký problém, znám ho již moře let, ale to ty na úřadě nepochybně také.

Nechci aby to vyznělo hnusně, ale jakékoliv setkání, mě nabije dobrou náladou. Je postižený a já se tím bavím. Vypadá fakt věrohodně, jakoby hrál. Nicméně s ním vždy jednám s náležitým respektem, avšak na jeho některé hlášky se neubráním smíchu.

Pokračování příště...

Záchranná vesta

2010-02-10T23:27:00.002+01:00

Začínám chápat co je v lidským životě důležitý. Záchranná vesta, a..., teď co jsem chtěl napsat? Moře dalších věcí, ale kde nic tu nic. To asi ten nápis na dveřích. Mám ho před očima vždycky když vylézám ven.

Ministry řvou do uší a to už bude půlnoc. Terapie začíná. Nejprve hruškovice. Je opravdu dobrá. Velké překvapení na to že je od "Pennyho". Čtyřiceti voltovej poctivej matroš. Kurva miluju Ministry.

Fakt se při nich uvolním. Samo že při těhle slintech taky. Proto to dělám.

Zpátky ke svému blogu

2010-02-09T12:59:00.001+01:00

Tak jsem se zase vrátil zpátky ke svému blogu. Nějaký čas jsem hostoval jinde, ale znelíbil jsem se šéfovi, který vládne opravdu tvrdě, a tak mě s mou pomocí vyhodil. Blbý je, že jsem za tu dobu zapomněl login do vzkazníku. Snad si vzpomenu, to samé platí pro twitter. Nechám to ještě chvíli uležet a třeba si časem vzpomenu. Omezím trochu spotřebu "čokolády" třeba to pomůže.

Za chvíli jdu odklízet sníh z paluby, tady kolem Kolína (ten nad Rýnem) docela hustě sněží. Taková divná krupice, navíc mrzne, uvidíme co z toho vyleze. Třeba si u lopaty vzpomenu, co jsem zapomněl. Moc se mi do toho humusu venku nechce, ale třeba mě políbí Můza.

Qwimby a jeho rutina

2009-11-08T12:36:00.002+01:00

Je půl šesté ráno, po svítání ani stopa. Tma jako v pytli, drobně mží je sychravo a nevlídno. Přístavní molo je osvětleno z obou stran silnými reflektory. Jednu stranu mola okupuje středně velký italský trajekt do jehož útrob najíždějí s železnou pravidelností návěsy a osobní auta.

Z komínů trajektu vystupuje černě dehtový dým. Okolo krouží pochechtávajíc se racci. Fouká čerství vítr, který si bez ustání pohrává s Kyperskou vlajkou na zádi. Třepotající vlajka jako by prděla, přitom doprovázena zvukem, malých čínských činelů, způsobeným vlajkovou šňůrou narážející do stožáru. Na břehu kam jen oko dohlédne stojí samé automobily pod bedlivým dozorem majestátních sloupů s žebříkem a montážní plošinou na konci. Sloupy nesou řadu silných reflektorů jež v nejbližším okolí pohlcují tmu, a nezbytné bezpečnostní kamery.

Mimo šoférů za volanty, léta zpracovaných rutinou a uvržených do netečnosti k okolí vyjma několika metrů před volantem, není nikde ani živáčka. Zkušený pozorovatel si však nemůže nevšimnout, přikrčené a dobře maskované osoby na jedné z montážních ramp vysokého sloupu nejblíže kotvícímu trajektu. Cosi vyndavá z podlouhlého kufru. Z útrob vytahuje několik částí jež spojuje v jeden celek. V odlesku světla se na vteřinu mihne obrys odstřelovací pušky s optikou.

Qwimby zaujímá střeleckou pozici a dalekohledem pohlíží směrem k italskému trajektu. Asi třista metrů od něho se na kapitánském můstku vybavují dva muži. Divoce gestikulují, zdá se, že se hádají. Jen Qwimby a oni dva vědí o co jde. V jednom z kontejnerů na návěsu, který je již spolehlivě zaparkovaný v nákladovém prostoru lodi, je naloženo asi deset tun kradeného koksu.

Původně patřil donu Carlitovi, jenže Drsnej Bill mu ho ukradl, myslíc že tak beztrestně přijde k pořádnýmu balíku peněz a zdrhne někam do Karibiku, kde si bude do smrti válet koule. Jenže jeden z jeho přátel ho za pár tisícovek prásknul.

Don Carlito se opravdu nasral a najmul Qwimbyho aby toho smradlavého zrádce co nejdříve oddělal. Nejprve ho chtěl dokonce mučit, vytrhat mu pár nehtů a předhodit jeho koule svým dobrmanům, jak s oblibou dělával. Nakonec v něm zvítězila lidskost a poručil ho jen popravit střelou do hlavy a na to byl Qwimby skutečný mistr.

Qwimby uklidnil dech, několikrát se zhluboka nadechl. Poslední nádech zadržel a precizně zamířil na Billovu hlavu. Zmáčkl spoušť. Ozvalo se plesknutí a Billova hlava se rozletěla jako zralý meloun. Zhasnul tak rychle, že si to ani nestihl uvědomit. Kousky jeho hlavy se válely po celém kapitánském můstku a zděšený kolega nachcaje si do kalhot se strachy několik vteřin ani nepohnul.

Druhá rána však nepřišla. Qwimby dostal zaplaceno jen za jednoho klienta a zadarmo střílel jen v sebeobraně. Než se posádka na trajektu vzpamatovala procházel Qwimby v klidu vrátnicí jako zaměstnanec v oranžových montérkách bohatší o sto tisíc dolarů a spokojený z dobře vykonané práce.

Ptáci a smrt

2009-09-14T11:23:00.002+02:00

Topím se v písku, snažím se plavat, šlapat ho, nic nepomáhá, zalykám se, nemohu dosáhnout dna. Hle, tamhle se topí další, a další nešťastník. Ta poušť nás pomalu, ale jistě všechny dostává. Všichni jsme tak stejní jako nějaká jednovaječná x-čata. Dokonce i cíl máme všichni naprosto stejný.

Nesmím to vzdát, musím přežít. Bojuji, chraptím a potím se námahou. Budu slavný, nikomu se to zatím nepovedlo.
Na obloze krouží supi. Kruh je čím dál menší. Něco je přitahuje jako magnet. To vidina večeře kormidluje jejich let. Jsou ledově klidní naprosto jistí svou kořistí, kterou mají nejraději pěkně vychlazenou.

Kde jsi mé děvčátko? Pomoc mi prosím. Mám ústa plná písku, nemohu dýchat. Dýchám a polykám jen písek, který rozdírá mé vyprahlé hrdlo až do krve. Smrt se blíží, cítím její chladný odér, ostří její kosy a démony jež ji doprovází jako svatební družičky.

Jeden ze supů se snesl k zemi, těsně vedle mé hlavy a proměnil se v páva. "Kdo jsi", povídám. "Jsem tvé zrcadlo", odpověděl páv. Tvá hrdost a pýcha mě metamorfovala abych tě ukázal v celé tvé ubohé kráse. Třes se strachy bídný červe, přichází tvé poznání.

Slunce rudne při západu nad písečnými dunami. Poslední co je vidět z mé ubohé schránky je jen hlava vykukující nad hladinou všudypřítomného písku. Trhá a mlátí sebou ze strany na stranu v posledním zápase o něco tak zoufale abstraktního jako je můj bídný život. Supové se viditelně těší na svou hostinu. Jsem skrblík, krkoun bojící se o své chatrné tělo.

Nejprve mi vyklovali oči. Prý příliš lpím na obraze jež mi zprostředkovávají. Potom mě dva z nejsilnějších supů vytáhli z písku. Myslel jsem, že budu zachráněn, ale byl to omyl. Jen se chtěli dostat na mého "ptáka". Pták k ptákovi sedá a klove a klove. Můj pták je pryč. "Už ho nebudeš potřebovat", povídá sup náčelník. Beztak tvůj chtíč napáchal již mnoho zla.

Hostina je v plném proudu a z mého těla postupně mizí další části. Supové se spokojeně čepýří. Jejich peří nasáklé krví se třpytí v zapadajícím slunci a z mých rozpraskaných rtů vypustím poslední otázku, kterou napadlo zbytek mého vědomí:"Existuje bůh"? "To brzy poznáš", odpověděl sup náčelník a vytrhl mi svým ostrým zobákem srdce z hrudníku.

Moc dobré, pochvaloval si sup. Výtečný kus masa, uvidíme jak kvalitní je nádivka.

Pokračování v příštím životě...

Opilcovo pauza

2009-09-10T06:30:00.004+02:00

Tak už zase sedím nad láhví a hledám pravdu na jejím dně. Samota a stíny obestírají můj zešeřelý pokoj, jen v krbu žhne dubové dřevo. Kočka se líně protahuje na okenním parapetu, hluboce zívne a stočíc se znovu do klubíčka pokračuje v dřímotě. Z láhve povážlivě ubylo a přítomnost zamlžuje tok překotných myšlenek z minulosti.

Opilost mi dává křídla stejně dlouhá jako měli slepice u nás na zahradě když jim je táta zastříhnul. Dětské vzpomínky mi přehrávají film jejich trapných leteckých pokusů. S bídou tři, čtyři metry a ryli zobákem v zemi.

SMAŽKA
Byl "Smažka" s velkým "S". Měl styl, chování, úroveň. Jeho byt byl vždy jako "klícka". Působil "nad věcí", byl cool a bez problémů. Pravidelně za sebou měl hejno "dotěrných much" nebo se ho snažila "vysát nějaká pijavice". Táhly se za ním jako krysy za Krysařovou píšťalou prahnouc po jeho krystalicky čisté "Ambrózii".Navenek silný, ale ve skutečnosti čím dál slabší a zranitelnější. Viděl jsem to na něm více a více. Bohužel v té době mi nedocházela spousta věcí, byl "pouze" mým přítelem. Můj pohled byl zahalen oparem nepoznání.

Potom zemřel. Jeho smrt je dodnes obestřena tajemstvím jak se na správnou legendu sluší a patří. To však není důležité. Snad ovládám svou pošetilost když si na tebe vzpomenu ty jeden "Pouliční Zbrklýku, Lázeňský Šviháku, Motore. V první řadě však příteli.

HOVNO NA TEMENI
Řada lidí si vždycky nechá "srát na hlavu", pro peníze, kvůli místu, kariéře, rádoby lásce a podobným "nesmírně důležitým" věcem. Mnozí to poznají až když hovno vychladne a je skoro pozdě. Sladko-hořký důvod nechat si "srát na hlavu", třeba hypotéka. Zatnutá sekera několik mílí hluboko na desetiletí. To může znamenat držet hubu a krok a sem tam ustát nějaké to hovno na temeni.

Za ten baráček a tu úžasnou zahradu to přece stojí. "Smrdím" ale bydlím. Nemoc "Smraďošovina" má většinou příhodné klima a s určitými výkyvy se šíří v každém období.

BÍGL JE LEVNÝ
"Pojď tati koupíme psa. Já ho chci!" V televizi doporučovali Bígla. "Bígl je levný" opakují pořád dokola. "To už by na ně dávno někdo vlítnul kdyby to byla pravda. Tak to přeci chodí, synku."

Qwimby a parťák

2009-09-06T19:17:00.004+02:00

"Krve by se v něm nedořezal", poznamenal policajt skláněje se nad nafouklou mrtvolou utopence. Ostatně kdo by to dělal, tělo leželo v teplé vodě snad týden, napadlo Qwimbyho. To co zůstalo z jeho bývalého parťáka se mu podobalo jen velmi vzdáleně a ten zápach obracel každou chvíli žaludek naruby.

Kdo mohl mít zájem poslat Tonyho pod kytičky, přemýšlel Qwimby, když už před lety pověsil řemeslo na hřebík a sekal dobrotu. Pak se pár let potuloval po Asii, nikdo neví přesně kde snad po nějakých klášterech kde všichni ti blázni nosí oranžová roucha a holé hlavy.
Qwimby se domníval, že podobnost k sestřihu "skinhead" není náhodná. Zakuklení náckové, myslel si až do té doby než měl možnost setkat se s jedním takovým "skinheadem", navíc s vysokou úrovní.

Po identifikaci těla se Qwimby policajtů zeptal na příčinu smrti. Nevěděli nic a stále se dohadovali co způsobilo tu malou ranku na temeni hlavy. Po chvíli to Qwimby nevydržel a vmísil se do rozhovoru:"Vím o co jde viděl jsem to v Tibetu, na jednom mnichovi, při jedné z mých obchodních cest."

Vzápětí litoval své výřečnosti. Policajty hned začalo zajímat všechno ohledně cesty, a v jaké branži podniká. Za nic na světě jim nechtěl vykládat, že mu nějací hlavouni z čínského politbyra zacvakali za odklizení jednoho významného a prý velmi militantního lamy jak se mu snažili namluvit. Qwimby uměl docela dobře poznat lež a tohle mu nehrálo. Při osobním setkání s "klientem" po čase změnil rozhodnutí. Udělal to poprvé v životě, kdy ušetřil dospělého muže. U žen a dětí to byla samozřejmost. Odeslal zálohu za kšeft zpět do Pekingu, zároveň s výhrůžným dopisem, že pokud ho Strana nenechá napokoji, zahájí její pomalou likvidaci a začne u nich dvou. Qwimby byl snad na dobré cestě k sebenápravě, ale ještě se mu nerozsvítilo.

Místo toho jen poznamenal, že je to jizvička po odchodu duše do "Čisté země", kterou viděl u několika starých mnichů když zemřeli, a říkají tomu "phowa". Policajti se začali smát, pochválili Qwimbyho jak je zábavný a dále se o něho nezajímali.

Qwimby pokrčil rameny, popřál Polišům dobrou noc, sedl do svého Ferrari, prošlápl plyn až na podlahu a nechal ten smrad a zdánlivě zlý svět v dýmu za sebou.

Ani kousek těla nazmar

Německé pivo - kvalitní světlé ležáky

2009-09-04T12:45:00.003+02:00

Jsem poměrně konzervativní pivař, navíc Čech, tedy nejraději holduji světlým ležákům plzeňského typu , ale dobrému vínu se také nebráním.

Moderní druhy rádoby piv, nařezané nějakým druhem limonády, pravděpodobně vraždí mou střevní faunu, načež často reaguji úporným průjmem, naštěstí s krátkým průběhem. Uznáte že jako odpůrce "masochismu" se podobnými druhy nechci zabývat, nejen z důvodu mizivé probádanosti daného prostředí.

České pivo se mi podařilo za ta dvě desetiletí poznat téměř dokonale a nabyv světáckého pocitu, že již není co objevovat, degustuji za hranicemi našeho pidi-státu tamní značky.

Poetický svět německého piva jsem okusil nejdříve formou televizní reklamy. Poprvé jsem tak mohl spatřit jak vypadá opravdová "Perla přírody", kde křišťálově čistá pramenitá voda v jezerech obklopených panenskými nepochybně listnatými (snad i dubovými!:-) ) lesy, podtrhuje jedinečný zážitek chuti. Nesmíme zapomenout na sytě žluté lány ječmene původce unikátního sladu. Tolik chvály najednou zdálo se mi podezřelé.

Vše dohromady se dá shrnout do jednoho slova "Krombacher". Světlý ležák ze soukromého pivovaru Krombach, u města Kreuztal má obsah alkoholu 4.8 procenta a svou nahořklou chutí s pozdějším nádechem karamelové příchuti se dost podobá "plzeňskému" z Čech a je dle mého velmi kvalitní, chutné pivo. fanouškům nahořklých, světlých ležáků bych ho rozhodně doporučil.

Historie Krombachu spadá až do 13. století. Rozmach pivovaru nastává během průmyslové revoluce roku 1840. Dělníci z hutí mají neskutečnou žízeň a pivovar rapidně navyšuje produkci. V roce 1999 zahajuje pivovar produkci nealkoholického piva. O tři roky později vzniká "Radler" míchanice piva a limonády. V roce 2005 se "Krombacher" stává vedoucí pivní značkou v Německu.

Dalším kvalitním německým mokem bez výčitek doporučení hodným je Warsteiner. "Královna mezi pivy" jak hlásá nápis na pivní etiketě, pocházi z města Warstein. Jedná se opět o světlý ležák poněkud sladší než předchozí značka s totožným obsahem alkoholu. Historie pivovaru se začíná psát od roku 1753 kdy zemědělec Antonius Cramer musel poprvé za své vlastnoručně vyráběné a prodávané pivo, zaplatit daň ve výši 19 zlatých.

"Bitte ein Bit". Reklamní slogan pod kterým je známý další populární a chutný ležák zvaný "Bitburger". V mnoha německých hospodách ho čepují a tam kde to umí má pivo krásnou "čepici" tak jak je zvykem u nás v Česku.

Jako patriot severoněmeckého přístavu a hanzovního města Hamburk musím zmínit tamní značku Holsten. Pivo je sice na můj vkus již dost poznamenané, jak já říkám "Heineckenovským ocasem", ale pořád jde o pitelný ležák.

Všechny značky zde popisované jsou velmi známé a bohaté. V Německu působí řada tradičních regionálních pivovarů s malým výstavem. Aby přežili v nelítostném tržním prostředí jsou daňově zvýhodňovány. Na průzkum těchto "malých" značek se teprve chystám.

Policajti jsou všude i nad zákonem

2009-08-18T03:54:00.005+02:00

V posledních dnech jsem si při jízdě autem všiml strmého nárůstu policejních kontrol. Policajti jsou snad všude, vyrostli jako houby po dešti, a vypadá to jako by chtěli, ze dne na den, napravit pošramocenou pověst českého silničního provozu. Otázkou je jestli bude mít jejich přístup nějaký výraznější účinek na řidiče a ostatní.

Policisté jsou strážci dodržování zákonů, a lze se tedy logicky domnívat, že právě oni by měly zákony striktně dodržovat a jít ostatním příkladem. Pokud tomu tak není, mohou se najít jedinci, jež říkají: "Na co dodržovat pravidla, když je nedodržují ani jejich strážci a v podstatě se jim vysmívají". Protože si myslím, že jedním z důvodů nebezpečnosti našeho silničního provozu je právě pokrytecké chování policie, přestože nejde o důvod hlavní, chci ho probrat podrobněji.

Třeba budu vyveden z omylu, ale domnívám se, že policejní vůz se stává vozidlem s absolutním právem přednosti v jízdě teprve tehdy, když pustí maják. V opačném případě je nucen dodržovat pravidla jako všichni ostatní. Jak je tedy možné, že jsem byl již několikrát svědkem, jak si policejní vůz bez majáku a za téměř nulového provozu zkracuje cestu "zákazem vjezdu všech vozidel" nebo tam přímo zaparkuje?

Za naším domem je dvůr jehož vjezd je označen dopravní značkou "zákaz vjezdu všech vozidel" s dodatkem "dopravní obsluze vjezd povolen". Domnívám se, nejspíš znovu mylně, že vjezd je povolen těm co zde bydlí, či mají na dvoře garáž, nebo firemnímu náklaďáku co přivezl Pepíkovi z druhého patra nábytek, nebo policejnímu vozu se zapnutým majákem, respektive vypnutým, pokud veze radu Vacátka, toužícího po výslechu Pepíka, kde že to vzal peníze na nový nábytek.

Jenže co když parta "Švestek" dostane hlad a má chuť, zašít se na delší dobu do hospody v přízemí domu? Než parkovat na hlavní silnici před hospodou, provokovat a riskovat stížnost aktivního rejpala, který nechápe co můžou ve službě přes hodinu pohledávat v putyce aniž by někoho vyslýchali, vjedou do zákazu a zaparkují za domem, kde není auto na očích.

Na tom samém dvoře mě dva policajti udělili pokutu za nezapnuté pásy. Když za mnou přijížděli na dvůr, samozřejmě ani jeden z nich nebyl připoután. U nás to je jejich poznávací znamení, většina jezdí, hlavně po městě nepřipoutána. Dávají tím jasně najevo, kdo je tady šéfem. Napadla mě i jiná, velmi nepravděpodobná, možnost. Většina strážníků má potvrzení od lékaře, že ze zdravotních důvodů nemohou používat pásy. Že by "eine Simulantenbande"? :-)

Lecos o charakteru policejní práce napovídá včerejší umístění radaru na výpadovce Kamenická, přibližně sto metrů před cedulí "konec obce" kde mimo benzínové pumpy a zahrádkářské kolonie, není jiná zástavba, a právě zde většina z povinné "padesátky" přišlápne plyn. Do konce obce však ještě pár metrů zbývá.

Nejsem žádný vědátor, proto asi nechápu jaký výchovný a preventivní charakter, takové měření může přinést. Jedině se zvyšuje produktivita výběru pokut. Tam kde i slušný řidič, ceduli "konec obce" na dohled, většinou trochu přidá plyn, je to jednoduché. Takových "nesmyslných" míst je u nás mnoho.

Nedávno jsem si dopřál opravdový luxus a v závěsu za policejním vozem prosvištěl "třicítku". Můj tachometr ukazoval lehce přes 60 km/h a můj odstup od policejního vozu se neměnil, protože jel zhruba stejně rychle, přirozeně bez majáku s nepřipoutanou posádkou.

"Špatný příklad" policie nemá pravděpodobně výrazný vliv, avšak nikoliv žádný, na bezpečnost silničního provozu. Alkohol za volantem, například, ji ovlivňuje mnohem výrazněji a málokomu takový přestupek projde. Výjimku tvoří hrstka vyvolených oplývajících mocí a vlivnými známostmi, a nesmíme zapomenout na naše drahé policisty.

Jedině policajt si může pravidelně dovolit "nakopat" do sebe v hospodě 10-15 piv a pak odjet pokaždé v klidu vlastním vozem domů, jak jsem byl několikrát svědkem. Chápu, "POMÁHAT A CHRÁNIT" je pro policistu nesmírně stresující, namáhavá činnost a má svaté právo, zlít se jak Dán a pak to odřídit sám domů. Jedině to zaručí, že nebude na příští šichtě k smrti unavený vyčerpávající chůzí opilce z hospody. Taxík nepřichází v úvahu. Při dnešních cenách a výši policejních platů by taková jízda, vážně ohrozila policistův rodinný rozpočet a následné odpojení elektriky.

Už těchto několik zde popisovaných "banalit", utvrzuje můj dojem z nadřazenosti policie před zákonem i ostatními lidmi. To v důsledku zvyšuje můj již beztak velký strach z ní.

Cestuji-li vozem sám a zastaví mě policejní hlídka, jejíž členové jako by ultrapravicovým radikálům z oka vypadli, rozklepu se strachy jako bych v kufru vezl mrtvolu policejního prezidenta.

Ozbrojená, dvoumetrová "hrana", nasraný obličej nezřídka pokrytý akné z důvodu častého užívání anabolických steroidů, významně hladíc pouzdro s pistolí, chladně odsekává žádost o doklady. Já, již téměř v panice, klopím zrak, nasazuji co nejpokornější výraz a modlím se, abych vyvázl se "zdravou kůží".

Svým vzezřením asi budím špatný dojem, protože tenhle typ policisty u mě vždycky něco najde a pak dá náležitě "sežrat". V mém případě většinou platí, že mi vyholená "hrana" napaří pokutu, ve výši dvojnásobku oproti "standardnímu" příslušníkovi, a jako koření přidá několik jízlivých poznámek. Vše je doprovázeno "přehrávanou" ostražitostí a gesty, jež se hodí při styku s těžkými zločinci.

Abych si pořád jen nestěžoval, musím zde také vyzdvihnout jeden klad. Již hezkou řadu let jsem neokusil terapii zvanou "gumoléčba", tolik oblíbenou, naší, převážně ex-policií. Tento pokrok však evidentně neplatí všeobecně. Pár známých se občas svěří, že dostali "nakládačku" za svůj "blbej ksicht" relativně nedávno.

Při pohledu na policii mám tendence vidět to špatné a zažívám často strach a úzkost. Můj trestní rejstřík je jak sníh, nikdy jsem nebyl obviněn nebo vyšetřován, pokud vím.

Může jít tedy v mém případě o fóbii, vytrvale živenou filmovou produkcí, hospodským tlacháním a bulvárem? Možná ano. Jako "bezúhonný" občan jsem okusil "držkovou", urážky, výhrůžky i zesměšňování. To by snad mohlo trochu ospravedlnit můj postoj.

Možná je to všechno úplně obráceně a benga jsou svatý, a já ten zlý. Jenom to o sobě ještě nevím, oni jen dělají svou práci, a já "dělám z komára velblouda".

Podivná návštěva pana Fialového

2009-08-10T22:52:00.009+02:00

Předminulou noc jsem nějak nemohl usnout tak jsem vstal a šel na cígo do obýváku. Hrozně jsem se lekl, dokonce málem zakřičel, v mém křesle seděl fialově fosforeskující chlapík a pojídal nedopalky z mého popelníku. Proč do sebe cpeš takovej sajrajt, zeptal jsem se již poněkud klidnější. Zcela vážně se mi snažil namluvit, že ty vaťany po mně jsou pochoutka, jakou u něj doma na HD 189733 prostě neznají.

Hned mi došlo, že mám co do činění s totálním magorem napatlaným po celém těle nějakou barvou obsahující fosfor, ta písmena s číslem označují nějakou planetu v souhvězdí labutě takže by to musel být mimozemšťan.
Začal mi vysvětlovat, že jeho úkolem je likvidovat zlo tak, že ho do sebe nasaje, něco jako velký vysavač a že prý má problém s identifikací našeho pozemského zla a potřebuje někoho na analýzu.

Jako by mi četl myšlenky a věděl o mých pochybnostech, vznesl se asi půl metru nad zem, celý se ještě víc rozzářil a od nohou mu šlehaly zeleno modré blesky až do podlahy. Když si všiml, že začínám panikařit, jeden z blesků jdoucí od nohou mně zasáhl do hlavy. Na chvíli jsem pozbyl vědomí.

Když jsem se probral, po strachu ani památky, došlo mi, že můj duševní rozhled nápadně vzrostl a já cítím i jemné záchvěvy zla v okruhu několika kilometrů. Po chvíli mi z toho začalo být špatně. Na tak velký příval sraček jsem nebyl připraven a nějaká neviditelná tíha mě tlačila, doslova zadupávala do země. "Musíme si pospíšit, dlouho tu tíhu neuneseš", řekl pan "fialový", a dal povel k odchodu.

Po naší Zemi jsme se přesunovali, pro mě neznámou dimenzí, já jako soudce hledající zlo, které kolega úspěšně "vysával". Ten "výlet" mi připadal jako celá věčnost. Ke konci jsem pociťoval šílená muka žalu, frustrace a beznaděje, přesvědčený, že tolik bolesti nejsem schopen unést a brzy té ukrutné tíze podlehnu.

Začal jsem svého Známého velmi obdivovat. Ač nafouklý zlem k prasknutí, stále se tajemně uculoval a o nějakých psychických problémech, podobným těm mým, nemohla být řeč.

Konečně jsme se vrátili ke mně domů, veškerá tíha ze mě jako zázrakem opadla, a mohli jsme začít hodnotit výsledky našeho úsilí.

Během dalšího týdne, stráveného na internetu a sledováním televize, se začali dít vskutku neuvěřitelné věci. Izrael uzavřel mír s Palestinou, uznal její svrchovanost a začal se stahovat z okupovaných území. Čínská armáda, rozlezlá po Tibetu, začala balit a ohlásila, že do dvou měsíců, definitivně odejde. Dalajláma se vrátil do Lhasy. V Barmě skončila občanská válka a všichni političtí vězni dostali svobodu.

Když začali v Africe hromadně padat diktátorské režimy, nahrazené vládou pro lidi, nevěřil jsem vlastním očím a vřískal radostí. To hlavní, však teprve přišlo.

Američané se domluvili s Rusy o definitivním jaderném odzbrojení, přidala se Čína, Indie a všechny ostatní jaderné mocnosti. Všichni dohromady založili fond z ušetřených peněz za zbrojení, a že jich bylo pohádkové množství, začali se dít skoro zázraky.

Saharská poušť se začala stále více zelenat pod náporem zemědělců, využívajících důmyslného zavlažovacího systému, postaveného národním společenstvím. Lidí trpících hladem, začalo vytrvale ubývat. Bývalá chudina začala posílat své děti do školy, jež přestala být luxusem.

Nejvyšší zástupci velmocí a světových náboženství se na vrcholné schůzce schůzce domluvili na vzájemné spolupráci, respektu a pomoci. De facto byl zahájen proces vzniku národa Pozemšťanů.

Byl jsem blahem bez sebe a děkoval "Fialovému", že tak krásně vysál "zlo". Znovu se tajemně usmál a začal mi vysvětlovat, že pouze ukradl většinu našeho ega a pomohl propojit naše kolektivní vědomí. Zlo nám tedy zůstalo, ale jen jako protiváha, k uvědomění si dobra.

Můj, teď už přítel, pan Fialový se chystal vrátit domů a mě pálila na jazyku ještě jedna otázka. Co bude dělat se vším tím nasátým egem? Prý si ho vezme sebou domů, kde ho chtějí podrobit výzkumu. Pro jeho civilizaci je to pojem bez obsahu, prozatím, nad rámec jejich chápání.

Trochu jsem té civilizaci záviděl a doufal, že k nim pan Fialový, nezavleče něco jako "veš do kožichu".

Když odletěl, začal jsem myslet v obavách na ostatní lidi, zda-li jsou šťastní. Mé obavy trvaly krátce. Došlo mi, že ostatní myslí stejně a to je věru mocná zbraň proti zlu.

Lidské požáry hasí zvířata

2009-08-09T22:18:00.008+02:00

Již mnohokrát jsem se pokusil uchopit "to" za pačesy a nalézt odpovědi na všechny ty otázky co prolétávají, na křídlech mysli, mou hlavou a dokážou jednomu řádně zatopit. Některé z nich, jako by byly živeny benzínem či jinou prudkou hořlavinou, rozpalují do červena a tělem, které se stalo mořem, bičují s železnou pravidelností ohnivé vlny, spalující hrdlo, a dým z nich stoupající, dráždí oči, bránící se pláčem.

Požár byl založen, hasiči slaví "okurkovou sezónu", jejich zívání a malátnost znemožňuje jakýkoliv zásah a zbývá tedy poslední možnost, začít hasit sám. Jenže ne každému se chce okusit tu lopotnou práci s taháním věder ze vzdálené studny, zvláště když se zdá, jako by hrách na zeď házel. Plameny jedno vědro nespasí.
Protřelý avšak lenivý druh, vymyslel další možnost řešení. Vyštrachal odkudsi nehořlavý protipožární oblek, rozhodnut náhlým pocitem domnělého bezpečí, že nechá vyhořet obsah s tím, že forma neutrpí, přesvědčen, že ta skořápka je nesmírně důležitá. Odmítá se jí zbavit, takřka od té doby co se vyklubal a opečovává jí, s tvrdošíjnou precizností.

Našel zalíbení v jednom z výtvorů Matky Přírody, stal se želvou, dokonale ovládl její ochranný reflex a při sebemenším náznaku nebezpečí, bleskově mizí do svého krunýře, nebo skořápky chcete-li. Tam, opojen pocity Pána nedobytné tvrze, začne okolí kázat to své pokřivené a bohapusté evangelium, s úmyslem naverbovat další želvy.

Protože želva nedohlédne kraj lesa, houf utěšeně narůstá a s ním i pocit nedobytnosti. Tohle opojení bohužel netrvá dlouho. Každý krunýř se dříve či později podaří prorazit, hlavně když je úsilí hnáno touhou dravce po chutném masíčku, skrývajícím se uvnitř.

Je zřejmé, že ani na tento druh obrany nelze spoléhat. Navíc někomu přijde potupný a raději volí postoj Medojeda Kapského. Nezná strach a cítí-li se ohrožen, zaútočí i proti přesile. Jedná však v zájmu kořisti, k obraně se tedy nehodí a co teprve u požáru, tam napáchají víc škody než užitku.

Ach, ta inspirace světem zvířat. Jsme již tolik fascinováni, že zapomínáme, kdo jsme? Nemajíce žádný záchytný bod, bloudíme pralesem bezcílně používajíc jen své vrozené pudy nelítostného dravce a naší oblíbenou pochoutkou je Dobrák se svou nahotou a srdcem na dlani.

Prokazujeme jim velkou službu, slýchám od nich, trápí se ve své hlouposti a naivitě. Blázni bez schopnosti přežít. Jistě, "zvířata" to tak mohou vidět, vůbec si neuvědomují, že jednají jen ve svém zájmu, aby nechcípla hlady.

S tímhle zvířecím pohledem však brzy dojde žrádlo a nastanou jatka. Slabšího sežere silnější, jehož radost z vítězství ukončí ještě silnější. Ten poslední, začne žrát sám sebe, bojí se, nechce umřít hlady. Nakonec mu všechno dojde, že sežral sám sebe. Pochopil a chce svůj stav sdílet.

Je pozdě, nikde nikdo, měl svou poslední večeři zahájit mnohem dříve.

Obchodní triky prodeje elektroniky

2009-08-03T17:06:00.002+02:00

Taky se vám už někdy stalo, že výrobek který jste zakoupili na základě působivé prezentace v obchodě, doma nesplnil očekávání? Také jsem se v minulosti nechal několikrát "opít rohlíkem". Obchodníci s elektronikou totiž používají řadu triků jak své zboží ukázat v co nejlepším světle. Jakmile zákazník toužící po nějakém druhu spotřební elektroniky vyjeví před obchodníkem svou neznalost v oboru, začíná tahání za nos. Prodávajícímu jde primárně pouze o to, za každou cenu výrobek prodat. Pojďme se tedy podívat na některé triky obchodníků, které mohou nevhodně ovlivnit naše rozhodnutí, z pohledu mých zkušeností.

Grafické vylepšení: některá TV s plochým panelem, mají v obchodě brilantní obraz oproti ostatním, což může ovlivnit naše rozhodnutí. Přitom nemusí jít o důkaz kvality, ale přístroj je připojen např. k Blue-Ray přehrávači a na televizoru sledujeme obraz ve vysokém HD rozlišení.

Obrana: navolte na stejném přístroji normální televizní kanál a zhodnoťte obraz. Je obraz v pořádku, bez blikání a poskakování? Je obraz při rychlých pohybech rozmazaný? Věnujte pozornost zobrazování barev, zvlášť zelené a červené. Měli by být přirozené co nejblíže skutečnosti.

Zvuk zní lépe: Obchodníci zesílí zvuk některých reprobeden na úkor ostatních a zákazník často zamění vyšší hlasitost s dobrým zvukem a může zbytečně utratit peníze navíc.

Obrana: Ubezpečte se, že každý reproduktor má nastavenu stejnou úroveň hlasitosti. Pokud je to možné, všechny reproduktory co vás zajímají, zkoušejte stejným zdrojem, tedy zesilovačem. Teprve potom se rozhodněte.

Dražší než jsme plánovali: Prodavač se vás snaží přesvědčit ke koupi výrobku, těsně nad cenovou hranicí, kterou jste si stanovili. Tvrdí, že výrobek je kvalitnější nebo nabízí lepší vybavení. Často také tvrdí, že levnější model není již na skladu.

Obrana: Mějte svojí cenovou hranici stále před očima. V krajním případě změňte obchod. Levnější přístroj můžete najít právě tam.

Úmyslné podcenění: S vaším novým počítačem chcete psát pouze dopisy, surfovat na internet a poslouchat hudbu. Obchodník vás přesvědčuje ke koupi drahého, nadupaného PC pro hráče počítačových her.

Obrana: Držte se zpátky a nevyhazujte peníze za něco, co vůbec nepotřebujete. Pro vaší potřebu bohatě dostačuje kancelářské PC na spodní hranici cenového žebříčku nebo ten nejobyčejnější notebook.

Pevná cena: Prodavač tvrdí, že nelze slevit a nikde to levněji neseženete, protože velkoobchodník či výrobce stanovil pevně cenu.

Obrana: Smlouvat je samozřejmě možné, žádná závaznost cen u spotřební elektroniky není. Skoro vždy se vyplatí před nákupem v "kamenném" obchodě navštívit několik internetových obchodů a porovnat ceny. Při koupi monitoru mě má důvěra v obchodníka stála bezmála 2.000 Kč. Právě o tolik byl na internetu levnější. Na porovnávání cen výrobků v internetových obchodech lze s úspěchem používat třeba službu zboží.cz

Mlžení při smluvních podmínkách: U písemných smluv, platí jen to co je na papíře i když prodavač tvrdí něco jiného. Hlášky typu, "To je psáno jen pro jistotu" nebo "To nemusíte číst" jsou nesmysl.

Obrana: Věnujte maximální pozornost obsahu smlouvy. U smluv na delší čas, (např. mobilní telefon) si zvlášť pozorně a v klidu přečtěte dodatky vytištěné nenápadným, drobným písmem. Předejdete tak pozdějším možným nepříjemnostem.

Tlak prodejce: Prodavač si všiml vašeho upadajícího zájmu a vyvíjí nátlak argumenty jako: "Měl by jste to koupit, za chvíli zavíráme a toto cenové zvýhodnění již zítra neplatí.

Obrana: Nenechte se do nákupu tlačit. Nikde se nekonají slevové akce pouze jednou. Pokud máte nějaké pochybnosti počkejte raději na další příznivou cenovou nabídku.

Těchto pár bodů není zdaleka všechno s čím se při nákupech můžete setkat. Buďte opatrní, mějte stále na mysli co má daný přístroj umět, protože funkce navíc, které nikdy nevyužijete, jen zvyšují cenu. Nepodlehněte dojmu, že prodavači záleží na vašem dobru. Jde mu jen o to jak v rámci možností co nejvíc vydělat a dobrý prodavač pro to udělá všechno.

Pokud kupujete produkt z oboru jemuž nerozumíte poraďte se. Na internetu najdete mnoho informací, včetně zkušeností a ohlasů zákazníků co již výrobek používají.

Svět lásky malých srdcí

2009-07-31T03:59:00.004+02:00

Nemohu dýchat, dusím se a zalykám vlastní krví. Před očima defiluje průvod pestrobarevných obrazců a hněv pomalu střídá smíření. Ten útok byl nečekaný. Ani v tom nejbrutálnějším snu by mě nenapadlo, že má láska vezme nůž a bodne mi ho do zad. Ano, nejsem bez chyb a trest si nepochybně zasloužím, ale potupně zhynout rukou člověka, jehož jsem miloval a hluboce respektoval se všemi jeho klady a nedostatky, mi připadá poněkud příliš.

Soudce s nožem v ruce vykonal svůj ortel. Ó jak vznešené by bylo, kdyby vzápětí obrátil svou zbraň proti sobě. Rozsudek vykonaný temným hříšníkem, mi nedovolil důstojný odchod, tedy "dobrou smrt", ale na náměstí plném lidí, mě s okázalými gesty podřízl jako ovci.
Opustil jsem rodinu své Milé. Nenašel jsem s nimi společnou řeč, vyvolával negativní reakce a trápil sebe i je. Odešel jsem tedy, chtěje utéct před problémy a sebou samým, s pocitem ulehčení, nahlodávaným obavami o svou lásku, k níž jsem cítil pořád to stejné. Nebylo to přece nic osobního, ji bych nikdy neopustil. Nejsem bohužel mistr "Soucitný", mé srdce je tak bezvýznamně malé, aby je pojmulo všechny.

Mé sobectví zapálilo v srdci mé lásky hněv, ten vlil sílu do paže zasahující smrtelný úder do zad, a v jejích očích, mě proměnil v prašivého psa.

Asi jsem udělal chybu. Neměl jsem utíkat, měl jsem je zabít a zůstat jen s tebou, Drahá. Možná bych kvůli tomu zůstal naživu nebo alespoň zemřel důstojně.

Lásko, možná bych tě také dokázal zabít, ale vždy důstojným způsobem jehož jsi hodna, nikdy však potupně porazit jako krávu na jatkách.

Teď se dívám shůry na to hemžení a snažím se tě najít a vzít si tě zpět, ale vidím už pouze vraha. Jen stále řídčeji opakující se záblesky minulosti mi připomínají čím jsme byli.

Necítím nic, jen naprostou prázdnotu, která osvobozuje a uklidňuje. Nebýt toho pálicího bodnutí na zádech, snad bych byl dokonce šťastný.

Pokud se cítíš jako ten lepší z nás dvou, který pro dobro věci zabil a necítí vinu, tak i když to vidím jinak, ze srdce Ti to přeji, jinak by tvá vražda měla ještě menší smysl, než tomu bylo doposud.

Jediné, za co ti děkuji je urychlení mé reinkarnace. Až čas ukáže, či jsem o stupínek klesl nebo postoupil.

ŽIJ V MÍRU.

Qwimby v Maroku

2009-07-13T17:37:00.004+02:00

Nehnu ani prstem dokud nebudu mít prachy na dlani. Zakopávat dvě mrtvoly rovná se dvě kulky a dvě díry, a to se rovná dvěma odměnám, rezolutně prohlásil Qwimby a praštil nasraně hotelovým telefonem. Měl náladu pod psa už od příletu do Casablanky.

Před přistáním ho vzbudila letuška do nepříjemné kocoviny. Z letadla ho vyplivl houf marockých žen překřikujících jedna druhou. Qwimbymu se mohla rozskočit hlava bolestí. Už abych byl v hotelu, povzdychl si, a těšil se na postel.
Asi po čtyřiceti minutách zůstal Qwimby u zavazadlového pásu sám. Ten se mezitím zastavil a Qwimbymu došlo, že "den blbec" bude pokračovat.

V kanceláři ztrácených zavazadel nikdo neovládal angličtinu, španělštinu, dokonce ani urdštinu a francouzsky zase neuměl Qwimby. Domluva k zbláznění, Qwimbymu tekly nervy a byl rád, že u sebe nemá svého Dezerta .44, nejlepšího to přítele.

Při čekání na taxíka do hotelu narazil Qwimby na podivného otrapu, který začal nabízet vtíravím způsobem něco ke kouření, pasujíc Qwimbyho na svého bratra pro kterého chce samo sebou to nejlepší. Qwimby ho odpálkoval několika dolary a až na světle zjistil, že mu týpek prodal materiál nařezaný urážlivým množstvím henny.

Ty prase líné, zační konečně něco dělat, burácel Qwimbyho vnitřní hlas, a on jen schlíple naslouchal, jak dopadá na úrodnou púdu a nahlodává jeho již beztak černé svědomí. Jsem skutečně jen pytel nacpaný starými hadry, který se jen tak někde povaluje, když ho tam tenkrát někdo pohodil.

Kdo to byl ten starý popelář, kterému se zželelo pytle a pohodil ho stranou, aby neskončil ve spalovně za městem. Byl to kouzelný dědeček s šedivými vlasy a vousy až popás jež vyplní každé přání a zaslouží si můj dík nebo sobecký hajzlík, myslící jen na svá rovná záda a míjící pytel jakoby bez povšimnutí.

Qwimbymu buď začalo hrabat nebo se dal na filozofii. Pravda byla nejspíš taková, že byl z marockého materiálu totálně na kaši.

Severomaročtí zemědělci své řemeslo opravdu ovládají, pomyslel si Qwimby a byl rád, že od jednoho rolníka, kterého již nějaký ten rok navštěvuje, koupil dvě kila, tak jak to dělal vlastně vždycky a rád, protože v tom viděl smysl. Zároveň měl příjemný pocit, že i kvůli němu může rolníkova dcera zase odletět do Paříže na univerzitu kde studovala.

Potají, aby to její otec nevěděl ji dával tu a tam 500 nebo tisíc dolarů na přilepšenou, které stejně většinou ušetřila a darovala otci či matce, jak se později dozvěděl. Qwimby byl z takového jednání velmi dojatý, protože sám lásku k rodičům nikdy nepoznal. Otec ho jen neustále týral a surově bil a matku zajímal jen jako domácí poskok. Oba rodiče odešli na Věčnost, když byl Qwimby ještě dítě. Matka se předávkovala heroinem a otce předhodili prasatům, za nesplacení půjčky 30.000 dolarů, které prohýřil po hernách a bordelech.

Sny a vzpomínky přerušil náhle hotelový telefon. Volal zákazník. Qwimbymu se na tváři rozjasnil úsměv a pokyvoval hlavou. Dva klienti, dvě odměny, domluveno. Qwimby položil telefon, natáhl se na postel, zapálil ubaleného špeka a znovu se pohroužil do svých myšlenek.

Násilné vnucování názoru a předsudky

2009-06-04T00:40:00.003+02:00

To co se mi stalo před pár dny v děčínském supermarketu Kaufland jsem chtěl původně rychle zapomenout. Dnes jsem na stránkách Českého rozhlasu narazil na jeho vyjádření znepokojení nad rostoucím počtem rasově motivovaných útoků a sílící radikalizací společnosti. Došlo mi, že i já jsem se stal terčem útoku. Nebyl sice rasově motivován, patřím k rase jež u nás určuje pravidla této "barevné" hry, ale jeho příčinu vidím právě v sílící radikalizaci společnosti.
Společnost je od nepaměti rozdělena odlišnými názorovými proudy a pohledem na Svět. Já sám, chtěje nechtěje, jsem její součástí s vlastním názorem a pohledem. Od chvíle co jsem si tohle uvědomil, řeším mnoho otázek. Jednu z nich, či můj názor a pohled na Svět je ten správný, řeší nebo řešila většina z nás.

Ta nejnebezpečnější paka se ve větší míře vyskytují ve skupině, která se již dobrala výsledku a je přesvědčena o jeho správnosti. Přesto jsou někteří její členové ochotni své přesvědčení vnucovat ostatním a neváhají přitom použít násilí. V mých očích to bohužel potvrzuje, že se ve výsledku mílí.

Užití násilí při prosazování vlastního názoru je špatné, na tom se snad shodne většina z nás. Ti z nás, kteří se na tom neshodnou, tvoří skupinu, kterou osobně vidím jako radikální. Mít vlastní názor a prosazovat ho lidsky akceptovatelným způsobem je v pořádku. Použití násilí a jiného zla považuji za extrémní, chcete-li radikální. Počet lidí, prosazujících vlastní názory tímto způsobem roste, a s nimi sílí radikalizace společnosti.

Zároveň mám dojem, že společnost v jistém ohledu hloupne. Tam kde místo přemýšlení nad argumenty a soustředěním na dialog vezmu do ruky klacek, leniví mozek. Máchání klackem si lze osvojit poměrně rychle, chytře polemizovat pomocí přesvědčivých argumentů a respektovat oponenta již vyžaduje jistou úroveň a čas.

Násilně to jde sice rychleji, ale radost z vítězství nebývá dlouhá. Přesvědčení a strach jsou dvě rozdílné věci. Strach se stane rutinou, rozplyne se a může ho nahradit touha po pomstě, končící výměnou majitele klacku. Násilí plodí násilí, říká se, a jsme v kruhu. Jedině upřímné přesvědčení nabyté svobodně, lze považovat za souhlas dávající záruky.

Uvedu příklad. Policii mnozí "respektují", protože si uvědomuji její obrovskou moc a v obavách mlčí. S tou pitomostí "Pomáhat a chránit" co mají načmárané na vozech to nemá nic společného. Mnozí jistě namítají, že poctivý člověk se nemá čeho bát, ale to je jen chiméra. I poctivý může sdílet odlišný názor či pohled na věc než policista, který je v dané chvíli popuzen a patří do skupiny, která nehodlá o žádné poctivosti diskutovat.

Pro samé žvanění jsem se doposud nedostal k původní příhodě. Takže až nyní.

Vyrazil jsem autem nakoupit do Kauflandu. Měl jsem chuť na pečené kuře. Kvůli těm pár drobnostem jsem sebou nechtěl tahat vozík. Proto jsem požádal na informační přepážce pro zákazníky o zapůjčení nákupního košíku, který jsem po složení sto korunové zálohy také obdržel. Zde musím poznamenat, že jsem při předání košíku nedostal žádné instrukce o firemních předpisech jak je zákazník povinen s košíkem zacházet. Stejně tak jsem si nevšiml žádného výstražného plakátu, zakazujícího po zaplacení nákupu zálohovaný košík vynášet z budovy Kauflandu. Věřím, že žádný takový předpis neexistuje a já se stal jen obětí mírně zapáchajícího frustrovaného burana, který si ostrahu supermarketu spletl s ostrahou vrahů v III. nápravně výchovné skupině někde na Borech.

Když jsem vynášel zaplacený nákup a namířil si to přes parkoviště směrem k autu, hodlajíc si po vyložení potravin vyzvednout sto korun zálohy a košík vrátit, někdo na mě agresivním tónem zařval ať se pakuji zpátky. Že ten částečně plešatý tlusťoch řval na mě, bylo jasné z oslovení, ty s tím košíkem. Když jsem toho hulváta uviděl, trochu mě zmátl (tohle agresivní podezřelé individuum s vizáží násosky IV.cenové skupiny jako ostraha?) a pomalu jsem pokračoval dál směrem k autu.

Ve vteřině byl u mě, zastoupil mi cestu, roztáhl něco jako teleskopický obušek a výhružně poznamenal, že tu ten košík nemá co dělat, ať ho vrátím, protože jsem ho beztak chtěl ukrást. Doposud klidně jsem odpověděl, že košík v ceně 90,- Kč mnou zálohovaný stokorunou snad ani ukrást nelze a že hned jak odnesu nákup, dojdu ho vrátit. Bohužel mi nedošlo, že zmíněný postup by fungoval jen u člověka na určité úrovni, ale ne u takového "Křováka" (Křováci ať mi odpustí). Okamžitě mě násilně obejmul, pokoušeje se mě jednou rukou stisknout mezi nohama a silou táhl zpět ke vchodu. Nejdřív jsem se nebránil a z legrace volal na procházející, aby zavolali policii, protože jsem se stal obětí úchyla co mi rukou projíždí přirození. Až když mi několik zevlounů odpovědělo, že nemám krást a patří mi to, došlo mi v praxi co znamená výraz "radikalizující se společnost".

Dál už to nebudu rozepisovat. Zavolal jsem na tísňovou linku policie, doufaje, že až přijedou pomůžou mi a nedostanu přitom naloženo. Přijeli asi za 15 min. Asi měli na služebně křišťálovou kouli, která jim řekla, že o nic nejde a klidně se můžou cestou stavit na Hamburger. V mém případě o nic nešlo, ale co kdybych potřeboval vážně pomoc. Nebudu spekulovat.

Nakonec jsem si pomohl sám, pokorně vrátil košík, nadiktoval příslušníkovi své nacionále, zatímco ostatní krátili chvíli konverzací s členem "fašounské" ochranky, který vysvětloval, že si mne spletl s jednou "známou firmou", ale stejně poznal, že jsem taky pěkná pakáž, která si na něj nepřijde, a kdybych ho nenapadl, nemusel mít problémy.

Přepadla mě netečnost, zdržel se všech reakcí, a propuštěn odjel domů. Začínám pomalu chápat jak to tady chodí. Polovinu z roku pobývám v zahraničí a nakupuji v Holandsku nebo v Německu. Nic podobného se mi tam nikdy nestalo a idealisticky věřím, že by to nebylo možné i když každý na první pohled pozná, že jsem cizinec a k tomu z východu, když promluvím. Zaměstnanec s takovým dobytčím přístupem by totiž brzy skončil ve frontě na pracovním úřadu. Po případné recidivě by byl odepsaný a to si tam v dnešní době těžko někdo dovolí.

Myslel jsem, že tu budujeme nebo jsme vybudovali společnost po vzoru té na západ od našich hranic. Dokonce i zdejší propaganda mě v tom dlouho utvrzuje. Přesto mám sílící pocit, že jde jen o kecy, prdy a beďary.

V pátek jdu volit. Vždy když hodím do urny volební lístek, uklidňuje mě ten iluzorní pocit, že ovlivňuji případnou změnu společnosti, kde mnou popisované zhovadilosti ztrácí živnou půdu.

Volební guláš a pálení žáhy

2009-06-01T20:41:00.004+02:00

To zase bude týden. Popadla mě občanská uvědomělost, a i přes svou znechucenost celým politickým spektrem se zodpovědně přehrabuji volebními lístky, které mi vnutila babička, protože k ní chodí moje pošta.

Chvílemi mám pocit, že studuji obsáhlejší jídelní lístek, pro mě, neznámé restaurace. Název jídla které neznám a k tomu často nějaká zkratka. Nejspíš kulinářská. RNDr. jako ryba na domácím roštu, Bc. bude nejspíš bůček, Mgr. upozorňuje na úpravu marinováním a gratinování. Osobně dávám přednost Prof. tedy pravé ofčí maso, jež někteří znají pod výrazem skopové.
Blíží se doba, kdy budeme vybírat ty nejlepší kulinářské speciality, které budou reprezentovat a obhajovat zájmy té naší specifické kuchyně, z níž už některé ukrutně pálí žáha a touží po lepší a zdravější výživě. Nejinak je tomu i u mě a vědom si nebezpečí zvýšené produkce žaludečních šťáv a pálení žáhy, zúčastním se v pátek nebo v sobotu té evropské kulinářské soutěže, jako jeden z mnoha (doufám mnoha milionů), a pomůžu tak ztížit některým nenažrancům cestu ke korytu plnému nezdravého tučného červeného masa, zkažených zelených uzenin, zkvašené oranžády a připáleného kapra na modro.

Pokusím se tedy vyvarovat těchto zkažených a nebezpečných potravin, které v posledních letech způsobily mnoha strávníkům vleklou otravu. Nesmím ovšem také zapomenout na nový nebezpečný trend a tím je vypékání dohněda. Mnoho zdánlivě zdravých a hodnotných dobrot se po upečení do hněda stává karcinogenními a životu nebezpečnými. Jsem gurmán, a co má nádech do hněda nemohu pozřít. Je smutné, že mnoho rádoby labužníků tuto prasáckou úpravu preferuje.

Některá jídla v nabídce jsou připravována z masa přestárlích kusů dobytka. Navíc je jejich maso kontaminované jedy, protože zvířata spásala nevhodné plochy obsahující psychoaktivní byliny způsobující podrážděnost, agresivitu a demenci.

Nalezl jsem však také pokrm, na první pohled z masa křehkého a vláčného, získaného bezpochyby z mladého telátka či selátka. Zní to dobře, ale i z prvotřídního mladého masa lze uvařit kejdu určenou akorát zase pro dobytek.

Můj výběr se začíná povážlivě zužovat. Navštěvuji propagační weby jednotlivých jídel, studuji technologie jejich úpravy a použité suroviny, energetickou hodnotu, obsah vitamínů a stopových látek, vše co je pro nás strávníky důležité.

Začíná mi být jasné, že mé rozhodování bude velmi těžké. Někteří mají již jasno a jasně demonstrovali, že za alfu a omegu mezi potravinami považují vejce. Já moc vajíčka nemusím, snad jen ve výjimečných případech vaječnou omeletu.

Pane Bože co mi tedy zbývá? Nacpat se naklíčenou čočkou a prdět na to či sežrat kilo třešní, uhasit ho láhví jemně perlivé minerálky a pos... se? Ani jedno ani druhé. Do poslední chvíle budu debužírovat a jídlo které bude nejvíc vonět a chutnat po svobodě, lidství, empatii, porozumění, soucitu a spravedlnosti, podpořím v Bruselu.

Že nemám nic na výběr? Budu hledat jehlu v kupce sena, ale pokusím se.

Související články: Dlohodobý volební úspěch levice a extrémní pravice v Ústeckém kraji

Hlupákova pýcha po holandsku

2009-05-28T12:11:00.004+02:00

Má práce mě nebaví. Dělám ji jen kvůli relativní svobodě a penězům. V mém oboru je poměrně hustě zastoupeno zmrdství neúnavně šířené hlupáky. Nestěžuji si. Sklízím, jen to co jsem zasel. Pokusil jsem se popsat, jak na mě působí jeden z mých spolupracovníků ze země tulipánů, větrných mlýnů a sýra.

Jmenuji se Geret, jsem Holanďan a žiji ve Zwijndrechtu. Dětství jsem prožil uzavřený v kleci, umístěné na střeše kajuty říční lodě mých rodičů. Řídit loď jsem uměl dříve než číst a psát. Nic jiného vlastně neumím a můj svět je jen řeka, kanály, mořské pobřeží a lodě. O ostatním nemám valný přehled ani znalosti, a je mi to buřt. Celý život pracuji na lodi. Mám základní vzdělání a velmi omezený pohled.
Nesnáším Marokánce, protože je jich u nás mnoho. V posledních letech musím bohužel snášet různé přivandrovalce jako kolegy v práci. V drtivé většině se jedná o Čechy.

Jó Češi. Pěkná pakáž, radši si od nich držet pěkně odstup a v rámci možností z nich systematicky "dřít kůži". Stejně jsou to celkem primitivní blbečci, který nemaj o šífortě (hovorově říční lodní doprava) šajn, berou nám práci, opruzují a kurví naše krásný lodičky.

To jen my Holanďané jsme opravdoví námořníci a "náříčníci", ostatní je jen slabej odvar něco jako kopie trička adidas na vietnamské tržnici. Proto si můj respekt zasluhují jen Nizozemci, ostatní je plebs a je s ním potřeba i tak jednat.

Milý Gerete, sám dobře víš, že výkon tvé práce, jediné co umíš, by zvládla i cvičená opice. Jsi zbytečně pyšný a směšný. Jsem rád, že to nemám hozené jako ty. Přeji ti brzké uzdravení. Kokotismus je věru nebezpečná choroba.

Schopnost ovládat sen slábne

2009-05-27T18:33:00.003+02:00

Utíkal jako o život v patách své střílející pronásledovatele. Když doběhl na okraj sto metrů hluboké skalní propasti, zastavil se, a na chvíli váhavě nahlížel přes okraj srázu. Kulky létající stále častěji a hustěji nad jeho hlavou ho vzápětí přesvědčily a tak skočil.

Trochu za letu řval, byl to přeci jen neobvyklí pocit, a ještě si nebyl stoprocentně jist. Dopadl poměrně lehce a hned se ohlédl za svými pronásledovateli. Z hrůzou zjistil, že někteří z nich jsou již taky dole, živy a zdrávy, jen někteří skok nepřežili.
Pokusil se vzlétnout, ale šlo to ztuha a jeho let se podobal prvním nesmělým pokusům průkopníků létání. Byly to spíš takové dlouhé skoky kolem sta metrů.

Ani neví jak ho ty bestie dostali. Strčili ho pod zámek do smradlavé díry plné krys a okamžitě vynesli rozsudek smrti oběšením, který bude vykonán hned jak bude na šibenici volno.

Byl nezvykle klidný a dokonce se na popravu těšil, jak to těm zloduchům natře. Měl zkreslené vnímání času, nedokázal odhadnout za jak dlouho si pro něj popravčí četa přišla.

Na popravišti bylo již vše připraveno. Svázaného ho dostrkali k šibenici. Jejich šéf mu přečetl rozsudek a zeptal se na jeho poslední přání před popravou.

Smíchy jim začal vysvětlovat, že zde nad ním nemají žádnou moc, protože je to vše jen pouhý sen jež se mu zdá, jeho jistota dostoupila vrcholu, a když bude chtít zmizí jim před očima jako pára nad hrncem, donutíc se probudit nebo skočit do jiného snu a z jejich radosti z polapení, jim zbudou tak akorát oči pro pláč.

Pro změnu se začali smát zase oni, a se slovy, pověste toho blázna mu navlékli oprátku na krk. Začal se usilovně soustředit a po chvíli se probudil. Škoda, že nikdy nemohl pozorovat ty jejich kyselé ksichty, když se po něm v mžiku slehla zem.

Bohužel se jeho umění pomalu, ale jistě stává minulostí. O stometrových skocích si už nemůže ani nechat zdát, s bídou zvládne třetinové a pitomá dvacetimetrová skalka se stala problémem na celou věčnost. Něco nebo někdo ho připoutává k zemi jako železná koule přikovaná k noze a to je alarmující. Je na čase začít na sobě pracovat.

Ach ty časy, když mu bylo něco mezi desátým a dvacátým rokem. Matně si vzpomíná, že dokázal vzlétnout do obrovské výšky a překonával velké vzdálenosti naprosto bez omezení. Vysmíval se vrahům, katům, divokým dravcům a šelmám které ho lovili a smrt bral jako sen.

Schopnost ovládat sny je skvělá, a jak sám zjišťuji, stále těžší věc, a substituce v podobě vychytané PC hry s vymakanou grafikou ji zdaleka nenahradí. Kéž bych do budoucna nepřišel o její poslední zbytky.

Qwimby na pohřbu

2009-05-11T22:57:00.004+02:00

Vážení pozustalí, fanoušci Qwimbyho, milí hosté. Sešli jsme se v tento pietní den, abychom uctili památku našeho drahého, zesnulého přítele, ochránce, kolumbijského patriota a lidumila. Napijme se proto na jeho počest.

Všichni se chopili číší postavených před nimi a poslušně je vyprázdnili. Zajímavé, tolik důvěry od člověka, kterého někteří považovali za reálné nebezpečí. Ty číše s červeným vínem a kouzelnou přísadou, jak spiklenecky rád dodával, byly Qwimbyho nápad.
V úvodu bych chtěl poděkovat panu Arrhetovi, který zařídil, využíc svých vlivných známostí, toto krásné Strašnické krematorium v námi stanovený den, přestože zde měl původně být obřad jakéhosi Paroubka, vlivného to "zvířete". Dále děkujeme firmě pitlionDC GmbH. za ostrahu soukromí pozůstalých a za květinové dary.

Najednou prořízl tíživou atmosféru smích. Nejprve nesměle potlačovaný, později bláznivě divoký.

Obtloustlý brejloun v tmavém smokingu smíchy skoro nadskakoval v křesle. Ostatní nejprve pohoršeně zdvihali obočí, po chvíli se k němu však začali přidávat. Prskali, kouleli očima a mohli se smíchy potrhat, ukazujíc směrem k piedestalu, kde ležela rakev. Pieta se rozplynula v hurónském smíchu.

Na víku rakve stepovalo sedm růžově fosforeskujících stonožek, doprovázeje se vydatným prděním do rytmu, sjíždějíc tlusté lajny z lakovaného povrchu. Jejich souhra byla skutečně obdivuhodná. Zvlášť, když ta největší z nich korunovala výstup rapovým doprovodem, jehož text zněl podobně jako:

Qwimby je nesmrtelný
nebuďte malicherní
Vycpeme si plyšáka
pohoníme syčáka
a budeme ždímat

Obřadní síň burácela smíchem a trojice Qwimbyho ctitelek v první řadě se jala předvádět striptýz. Qwimbyho "kouzelná přísada" nejspíš kulminovala svými účinky.

Za ohlušujících ran čtyřiačtyřicýtky a odlétávajících pilin z rakve, se masakrované stonožky rozprskávají jako stříkance narůžověle fosforeskující "krve" o zeď. Rakev se rozpadá a z ní v namodralém dýmu (děkujeme panu Kundrhaltovi) vystupuje silueta vypadající podobně jako Qwimby. "Příští měsíc mě najdete v Tiznit (Maroko pozn. aut.) na "čokoládové kůře", zařve "něco" jako Qwimby a beze stopy zmizí propadlištěm pro rakev.

Vzhled Qwimbyho od stepan-janik.com

ZASTÁVKA V BARU

Vzduch byl plný našedlého dýmu a Qwimbyho pálily oči, jak se snažil zaostřit na protější roh baru. Stála tam jen tak u kulečníku a hleděla do prázdna. Vypadala nepatřičně, nepatřila do tohohle pajzlu, kde existence bez budoucnosti propíjely přítomnost, zahleděny do minulosti. Její šaty a vlasy byly z jiného světa. Byla nepatřičně nádherná.

První kulka prolétla Qwimbyho skleničkou, druhá provrtala kulečníkový stůl, třetí zasáhla neznámou krásku do hrudi a potvrdila starou pravdu, kterou Qwimby dávno znal.

Nic netrvá věčně, všechno je pomíjivé i krása.

Je obava z ultrapravice jen odvádění pozornosti?

2009-04-23T02:43:00.004+02:00

Když jsem před nějakým časem na blogu rozebíral hrozící nebezpečí pravicového extrémismu v Evropě, většina lidí si nic takového neuvědomovala. Někteří problém ještě bagatelizovali a obviňovali jedince upozorňující na nárůst vlivu extrémní pravice z odvádění pozornosti.

Jeden čtenář mi napsal, že Evropu zamořují muslimové apod. ve velkém a já prý odvádím od problému popisujíc činnost několika málo bezvýznamných jedinců.
Když v Německu před 2.světovou válkou nacionální socialisté v čele s Hitlerem připravovali její zahájení, zbrojní průmysl jel naplno a masově se zbrojilo, mnoho lidí, kteří na to upozorňovali, nebylo bráno vážně. V Británii toho času, to byl například W.Churchill, který neustále upozorňoval na rostoucí fašistické nebezpečí a válku. Sklízel za to od svých kolegů posměšky, narážky o senilních dědcích, většina mu nevěřila, že by v Německu po 1.světové válce bylo něco takového možné. Ti samí, ho o pár let později prosili, ať zachrání Británii před Hitlerem.

Dnes je jiná doba, lidé se mění, ale myšlenka nacismu a jeho podpora, přetrvává dodnes. Dnes, stejně jako v minulosti před válkou,lze ve společnosti najít tři základní druhy lidí z hlediska jejich postoje k této bezpochyby kontroverzní ideologii.

První skupina, a řadím se do ní i já, nacismus a vše kolem něho odmítá, jako scestnou, netolerantní, nesvobodnou, násilnou a primitivní ideologii, a uvědomuje si naplno nebezpečí s ní spojené. Pominu-li vzdělané a inteligentní šéfy extrémní pravice, kteří svůj "dar" zneužívají službě extrému, domnívám se, že je drtivá většina přívrženců "selského rozumu" se základním vzděláním a zjednodušeným pohledem na svět. Dohromady se tedy jedná o jakýsi druh "armády", složené z "chytrých velitelů", rozdávajících rozkazy "hloupým pěšákům", kteří je v terénu s radostí plní, využívajíc svých fyzických dispozic, svého jediného potenciálu.

Druhou skupinu, tvoří lidé, ne nepodobní výše jmenovaným "pěšákům". Nejsou sice přímými stoupenci ultrapravice, ale neschopnost, správně pojmenovat příčiny jejich životních strastí a frustrace, je z pohodlnosti nutí ultrapravici nepřímo podporovat, zvláště, když dojde na akci v místě jejich bydliště.

Pan Novák bydlí na sídlišti. Když se před lety přistěhoval, byl tu celkem spokojen. Dnes sdílí svůj životní prostor se stále narůstající komunitou nepřizpůsobivých Romů. Kvůli tomu je nasraný a jeho nasranost roste, protože má pocit, že s tím nikdo nic nedělá. Jedinou snahu o řešení problému je schopen vidět, při občasných nájezdech ultrapravičáků v místě jeho bydliště, kteří problém s cikány řeší způsobem jim tolik vlastním, tedy násilím. Sám o sobě rád prohlašuje, že je slušný člověk a násilí nemá v jeho životě místo, ale v daném případě se postaví na stranu vyholených hlav.

Třetí skupinou jsou členové a sympatizanti ultrapravice. Jak jsem již psal, většina neoplývá "širším rozhledem" a místo hlubšího zamyšlení, zjednodušeně a přímočaře určí příčinu problému. Stejně tak vypadá i jeho řešení, tedy použití násilí. Ten zjednodušený pohled chápu na obou stranách, přestože je naprosto proti mému přesvědčení. Jednu věc jsem však doposud nepochopil. Co všechno je pro ultrapravici nepřípustné a hodné potrestání? Jako odpůrce ideologie nečtu jejich stanovy a programové cíle a obrázek jsem si udělal čerpajíc ze svých životních zkušenností.

Ještě před pár lety, mě jeden přibližně šestnáctiletý skinhead, strčil zezadu ze schodů, doprovázeje to slovy, ty zasranej, zfetovanej anarchisto. Chápu jednání toho dítěte, vím jak to mají hozené. Šel jsem domů z nějakého baru v mírně podroušeném stavu, kapuci na hlavě a bomber. Pro dětského skina jasný signál, anarchista, sejmi ho. Vzhledem tomu, že to nedochůdče hlídala zpovzdálí čtveřice namakaných o dost starších kolegů, nepokoušel jsem se útok oplatit a soustředil se jen na kontrolu pádu ze schodů, což se mi podařilo a vyvázl jsem bez jediného škrábnutí. Nebyla to má jediná životní zkušennost a dodnes nemám příjemný pocit, když na ulici míjím skupinku jejich přívrženců.

Reakce na mou osobu mi jen potvrzují jejich povrchní vnímání. Jak to, že jsem viděn jako jejich nepřítel? Pokud vím, jsem "bílej" jako poleno, narodil jsem se v této zemi, a flákal jsem se pouze jednou, půl roku, pobírajíc podporu v nezaměstnanosti, jinak celý život pracuji, platím daně a nekradu. S takovou referencí nemusím mít přece obavy. Zapomněl jsem však, že tohle holohlavého Pepíka ve finále nezajímá, je to příliš složitá dedukce a jeho rozhodnutí vyplynulo z mé vizáže. Kapuce a bomber mě odhalili, jako nenáviděného nepřítele jejich představy kvalitní společnosti. Dnes, kdy můj věk pokročil, radikálnost mládí odvál čas, a s ní i má uniformita, nemám s ultrapravicí, již žádný osobní problém. Štěstí, že jsem nebyl nucen podstoupit, nějaký kosmetický zákrok na vybělení kůže. Jsem bílej jak sejr.

Odpor vůči ideologii však zůstal a představa, že by v budoucnu získala legitimně podíl ve státní moci, mě dost znervózňuje. Dnešní společenská situace víceméně ultrapravici nahrává a praktický důkaz vidím u našich západních sousedů. V Německu, již před časem, v několika bývalých východních spolkových republikách, získala svůj podíl křesel v parlamentu strana NPD, napojená na ultrapravici a v rámci možností hájící její zájmy ve spolkové vládě.

Pevně doufám, že u nás nikdy nenastane taková situace, a nějaká podobná strana se prostřednictvím svých voličů, nevyhoupne do "sedla". Spousta z nás nadává dodnes na komunisty a jejich styl. Bohužel je i nemálo takových, co jim dá při volbách hlas a umožní jim, aby se podíleli na rozhodování o věcech, které ovlivňují i mě samotného. Mám z toho divný pocit, situaci však respektuji, pevně doufám, jako svobodné rozhodnutí voliče. Snad do budoucna nehrozí účast ultrapravice v parlamentu. Subjektivně mám pocit, že voličů by se našlo dost i když dnes volí jinak kvůli absenci té "správné" strany na volebním seznamu. Připočteme-li k tomu nerozhodnuté "pány Novákovi", s pravidelnou negativní zkušeností s cikány, plné zlosti a pocitu bezmocnosti, už by to mohlo třeba stačit na pár křesel ve vládě.

Levice a pravice jsou rozdílné jako dva protichůdné póly. Pokud před tato slova vložíme předložku ultra, rozdíly se stírají a v mnohém panuje shoda, což v politice nabízí možnost koalice. Šíleně ulítlá představa, že? Bohužel však není nemožná.

Potom bych musel skousnout divný pocit na druhou, a to by byla "rána", z které bych se jen těžko dostával, třeba psaním blogu, jako nyní. Historie ukazuje, že společenské zřízení, ovládané jednou nebo druhou ultra-stranou, mělo vždy vymakanou propagandu, a mocný policejní aparát, umlčující oponenty. Místo psaní do blogu, bych smolil motáky na kus hajzl papíru v nějaké vězeňské cele.

Závěrem doufám, že jsem jen případ pro psychiatra, a všechny mé podobné představy, jsou neopodstatněné šílenosti mé choré mysli, nemající s dnešní realitou nic společného.

Související články:

Nezáleží na tom kdo jsme, ale co si lidi myslí

2009-04-19T02:53:00.003+02:00

Jako spíše podprůměrný člověk a pisatel, jsem v dnešní době dospěl k názoru, že už bych se měl konečně rozhodnout, přestat přešlapovat na rozcestí, a zvolit mezi jednou z posledních dvou, zbývajících cest. Smíření nebo drsný bulvár okořeněný nejlépe amatérským pornem. Ta třetí cesta, tvořit kvalitní obsah je mi zapovězena. Nadání jsem ve své genetické výbavě neobdržel a jsem líný.
Jsem ve skutečné tvůrčí krizi. Stále si stěžuji.Co mám proboha psát. Koš na nápady je prázdný. Mé ego se cítí nespokojené. Sem tam doslova vypotím článek a když jsem hotov, kochám se výsledkem, kroutím si bradavkami jak jsem dobrej, ale ouha. Po publikování a nějakém čase života článku na blogu zjistím, že to co jsem považoval za dobrý článek je odpad, který nikdo nečte, a naopak. Poučen těmito zkušenostmi brouzdám po netu, hledajíc ten správný příklad kvalitního obsahu, který přesvědčí návštěvností o svých kvalitách, aby mě inspiroval k napsání podobných skvostů, a já mohl sledovat strmý nárůst umístění na Toplistu, či snad dokonce atakování čelních pozic, tedy zároveň vstup do Síně slávy, kde mi nadšeně třesou pravicí Vyhulánovi, Ptákovi, Dellfensovi, a jiní velikáni.

Pokud se rozhodnu pro cestu smíření a konečně si přiznám svou úroveň psaní v té dnešní obrovské konkurenci, mohl bych nalézt konečně pohodu a mír, a v klidu si šmrdlat tu svojí hatmatilku, co mi často nežere, ani můj dobrý kamarád. Alespoň kdyby ta hatmatilka měla nějakou úroveň. Není tak důležité rozumět sám sobě, ale aby vám rozuměli ostatní. Toho se mi bohužel nedostává, pominu-li těch pár "psychopatů" co smýšlejí podobně, byl bych jak kůl v plotě.

Vím tedy na čem jsem. Prozradil mi to všemocný internet. Brouzdám, projíždím stránku za stránkou, hledám tu navštěvovanou kvalitu. Občas se zaseknu a strávím dlouhý čas prohlídkou kvalitního obsahu, ale kde je ta návštěvnost, říkám si? Jakto, že takovouhle "pecku" (nemyslím náš blog!), má jen několik sporadických přístupů denně? Stránky, co jsem navštívil předtím, byla jen řídká směs sraček, částečně obšlehnutých odjinud a jako třešnička na dortu, prcání, mrdání, šoustání a kundy, bobři, mušle, pindy, pekáče, ale přístupů jak máku. To by mohla být dobrá cesta na návštěvnost, vrhnout se na Kundologii a prošpikovat to "bombou", jaké kalhotky si dnes na sebe oblékla Paris Hilton, když šla na drink. Nakoupit hafo zpětných odkazů, nastudovat SEO, rychle zvednout Rank a hyjé.

Nebo bych mohl psát o počítačích a zúročit mé odborné znalosti, protože v mém blízkém okolí platím za odborníka. Naštěstí jsem soudný a vím, že "jednooký mezi slepými král". To co znám dneska zvládne lecjaký klučina z "osmičky", a nebo se hádat s nějakým vystudovaným informatikem, že můj postup je špatně, přestože mi funguje, mě nebaví.

U některých uživatelů je samozřejmostí mít blog propojený s ostatními službami. V reálném světě s cizími lidmi moc nekomunikuji, stejně to mám i na síti. Na facebooku jsem byl asi týden čistého času a smazal jsem účet. Chvilinku mě to bavilo, jako každá nová věc, ale pak jsem to nerozdýchal. Nejsem z generace vychované internetem, to je velký nedostatek, a nejvíc mě "rozhazovali" někteří známí z reálu, kteří tam vedou druhý život, jehož prezentace je povrchní, přiblblá a směšná. Asi bych skončil stejně, a to nechci, proto jsem odešel.

Je taky možné, že nejsem schopen posoudit kvalitu a to co mi připadá jako hromada sraček, znalec pozná jako hodnotnou informaci, a já žiji v přeludu.

Nakonec jsem tedy k úplnému smíření nedošel. Zdá se, že vím na čem jsem. Jako podprůměrný nemám šanci na úspěch, ale co ti dobří, kteří jsou tak málo čteni. Zbývá mi tedy smířit se s tím, že rovnice, "vyšší kvalita = vyšší spotřeba" většinou v životě neplatí.

Na závěr citace úryvku jedné písničky od skupiny Kurtizány z 25.Avenue

Nezáleží na tom kdo jsme
ale co si lidi myslí
Nezáleží na tom kdo jseš
ale co si lidi myslí.

Pravda o pravdě, že lžu

2009-04-14T02:52:00.004+02:00

Už hodinku mi za zády někdo pracuje s cirkulárkou. Snažím se vymyslet nějaký solidní téma co by zaujalo nejdřív mě a potom potenciální čtenáře. Soustředění je v prdeli, navíc ta Podlampa je nějaká silná. Pořád odbíhám, zalil jsem palmu a vracím se k monitoru. Pusť fantazii z řetězu ať se vydá na cestu. Už mám ohryzaný skoro všechny nehty na levé ruce a pořád nic, jen překotný úprk myšlenek bez ladu a skladu, proudí jako voda potrubím bez nouzového uzávěru.
První krátké zastavení, "Krize je v krizi". Koho to zajímá? Jsou toho plný média a časy dychtivého zájmu vystřídá otupění z přežrání. Na jednoho je to moc. Prabába byla hotová, když se dozvěděla o mordu v sousedním městě; a dneska? Ten kdo se chce babrat v tý hoře sraček, kterou sami sobě provádíme jich musí přeházet pořádnou fůru.

Konflikty, vznikající na základě egoistického posouzení jinakosti společensky založených mechanismů chování, budou určitě ještě vzrůstat. Čím dál více nabýváme pocitu, že vidíme jeden druhému do talíře a víme o tom druhém vlastně velmi hodně. Tento falešný pocit nám velmi ochotně zprostředkovávají všemož(c)ná média. Některá si neberou servítky a ani nezastírají, že jde tak trochu o srandu, jenže horší jsou ta druhá.

Vážný tón o vážných věcech, a jako by lední medvěd psal o potápění na korálovém útesu. Je výborný plavec i přesvědčivý potápěč, má tedy k tématu rozhodně co říci, a to může leckoho zmást. Velmi brzy se s názorem ztotožní a už vůbec neřeší, že lední medvěd se na korálových útesech, potápět nikdy nemohl. Už jeho zkušenost byla převzatá. Každé "převzetí" je jako stanice, podobná transformátorovně elektrického proudu s tím rozdílem, že se místo snižování napětí, snižuje úroveň určitého druhu pravdivosti. Mnoho z nás, má větší či menší tendence, přijatou zprávu předat dál v pozměněné podobě.

Rozdělujeme se do několika skupin. Té první se říká "Pepřiči". Vědomě a s potěšením zprávy upravují, překrucují, přidávají a mění původní situaci. Dělají to pro zábavu svou nebo ostatních, co mají chuť nechat se bavit, protože vědí.

Další skupina jsou v podstatě také "Pepřiči", ale se zcela jinými zájmy. Zprávy koření s úmyslem vyvařit, sledujíc tak vlastní cíle, ať už politické, mocenské, obchodní, rasové... Zkrátka lžou ve svůj prospěch. Pokud si mohou dovolit "zabalit" svou lež do věrohodné značky, pravděpodobnost úspěchu je přímo úměrná velikosti dosahu hlásné trouby.

Další skupina vyznává styl, kterému říkám "Emosel zpráv". Zprávy podávají zamořené svými emotivními soudy, hodnoceními, sklony k předpojatosti, a pýchou. Budu trochu tvrdý. Domnívám se, že jde o nejpočetnější skupinu a spadám do ní v jistých ohledech i já a mé okolí. Přesvědčeni, že jsme poslové pravdy, přitom ve výsledku živíme lež. Pět takových "transformátoroven" na cestě k cílovému odběrateli a říkám si, co asi z původního zbylo?

Dostali jsme se k pravdě. Co je to pravda? Tonda spadl, ze žebříku, viděl jsem to. Tohle jediné:"Tonda spadl", bych mohl obhájit i po čase, jako pravdu, které věřím. Jenže to po krátkém čase nikoho nezajímá. Řeší se, jestli nebyl rozviklaný jak v kůlně rozeschnul; a neměl v sobě náhodou panáka? Vyrojí se zaručení znalci Tondova nitra a žebříků, a podrobí případ hluboké analýze v rámci úsilí o nalezení pravdy. Za měsíc mohu být považován za vyhulence, protože každý ví, že Tonda spadl ze štaflí a ne ze žebříku, byl nalitej jak taška a kdoví, jestli jsem do nich nekopl jak jsem měl na Tondu pifku, kvůli té hádce u piva. Jaký to má smysl? Sám nevím, žádný?

Pravda je jen přesvědčení, uvěřil jsem naplno bez nejmenších pochybností, mám neochvějný pocit. Tak to můžou být klidně milióny pravd. Jak může být něco takového jako Pravda tak relativní? To nemůže být Pravda!

Usilovat o vlastní pravdu je vlastně egoismus. Nerozumím filozofii a tu pravou Pravdu, si představuji jako něco univerzálního, nepodléhajícího plynutí času, na čem se shodnou všichni bez rozdílu. Pravda existující bez lži.

Cvak! Jsem zpět u monitoru, nic jsem nevyřešil. Tu chvíli, co jsem byl "mimo", jsem jen psal průběh tekoucích myšlenek aniž bych je řešil a to bylo příjemné. Teď řeším, co jsem napsal. Příjemko vystřídala frustrace a pochybnosti.

Lední medvěd napsal o Amazonském pralese. O čem jsem to psal? O pravdě? Opravdu? Napsal jsi pravdivě, pravdu o pravdě ? A je Qwimby opravdu mrtvej?

Jak zobrazit v blogger nové komentáře

2009-04-12T02:50:00.020+02:00

Zobrazení komentářů ve službě blogger je velmi jednoduché, pokud nám stačí zobrazení posledních pěti komentářů. V opačném případě je to trochu složitější. Nejprve ten lehčí způsob. Přihlásíme se ke svému účtu na blogger.com a v menu Rozvržení > Prvky stránky, zvolíme "Přidat miniaplikaci" tam kde chceme komentáře zobrazovat.

Ze seznamu aplikací vybereme "Feed" a do kolonky pro adresu zadáme http://ADRESA_VAŠICH_STRÁNEK/feeds/comments/default . Nastavíme počet zobrazovaných komentářů a chceme-li zobrazit datum a autora. Uložíme a máme hotovo.

V předchozím případě jsme omezeni počtem zobrazení komentářů, jehož maximum je pět.
Pro zobrazení 5 a více komentářů buď nakonfigurujeme a exportujeme na blog widget např. z těchto stránek ranithebrainy.com, nebo v menu Rozvržení > Prvky stránky > Přidat miniaplikaci, vybereme "HTML/Java script" a do textového pole zkopírujeme tento kód:

<script style="text/javascript" src="http://rani.dababneh.googlepages.com/recentcomments.js"></script><script style="text/javascript">var a_rc=10;var m_rc=true;var n_rc=true;var o_rc=100;</script><script src="http://NÁZEV.blogspot.com/feeds/comments/default?alt=json-in-script&callback=showrecentcomments"></script>

Doplníme adresu vašich stránek a zadáme počet zobrazovaných komentářů. Uložíme a zkontrolujeme výsledek.

Hyeny a lidé

2009-04-11T14:38:00.002+02:00

Smradlavá "hyena" mi začala dýchat do tváře, prskajíc a hněvivě vyhrožujíc, cosi o mých pastelkách, kterými se s bídou najím, natož abych se jimi mohl bránit.
V tu chvíli se ve mě nahromadilo tolik energie a jistoty, že jsem mu řekl, co si myslím o smradlavých hyenách a tím to skončilo. Musel jsem být přesvědčivý nebo "hyeně" v několika minutách, prudce vzrostla duševní úroveň.

Jako holka ?

2009-04-11T14:20:00.027+02:00

Jednou bych si chtěl splnit svůj dávný sen a probudit se jednoho rána jako holka. Vyrazil bych zapařit s ostatníma holkama a hlavně bych poslouchal jejich zasvěcené rozhovory. Věřím, že bych nebyl ani moc překvapený. Vlastně bych se nemusel ani stát ženskou stačilo by být na týden pravým homosexuálem.

Škoda že jsem se nenarodil na K-Paxu, to by byla pohoda. Sex tam bolí a vedlejší produkt aktu je nesnesitelný smrad, takže se mu logicky nedostává takové důležitosti jako u nás. Když se tam narodí nový tvor, je to proto, že byl opravdu chtěn a vztahy tam fungují neuvěřitelně harmonicky.

Chlapy se tam nezamilovávají do Díry, ale do osobnosti jako takové a ženám je ukradený jestli tvůj pták vypadá jako telegrafní sloup a to dá rozum že preferují spíše předčasnou ejakulaci. Ten smrad a ta bolest se dá vydržet opravdu jen chvíli.

Jestli se dožiju mezikontinentálních komerčních letů našetřím si a odletím tam a sem budu lítat jen na dovolenou, do té doby než zapomenu co je to ryzí sex. A budu mít o jeden problém méně.

Jak vložit html kód do článku na blogger

2009-04-10T23:21:00.027+02:00

Občas potřebujeme v textu článku zobrazit html kód nebo skript. V případě, který jsem si vybral se kód zobrazuje ve vložených polích. Barvu pozadí, šířku, druh fontu apod. je možné editovat pomocí CSS stylu.

Přihlásíme se ke svému účtu na blogger.com a v menu Rozvržení, zvolíme Upravit HTML. V tomto případě "Rozbalit šablony pomůcek" neoznačíme. Nejlépe pomocí Ctrl+F vyhledáme část kódu jako

]]></b:skin>

Před tuto část vložíme následující kód:

pre {
background:#efefef;
border:1px solid #A6B0BF;
font-size:120%;
line-height:100%;
overflow:auto;
padding:10px;
color:#000000
}

pre:hover {
border:1px solid #efefef;
}

code {
font-size:120%;
text-align:left;
margin:0;padding:0;
color: #000000;}
.clear { clear:both;
overflow:hidden;
}

Změnou parametrů CSS měníme vzhled. Kód html, který chceme v článku zobrazit, uzavřeme do tagu

<pre>vložit kód</pre>

Jak v blogger editovat ikonu záložky stránky

2009-04-10T11:10:00.001+02:00

Změna obrázku ikony záložky stránky (favicone, shortcut icon).
Přihlásíme se na svůj účet blogger.com. Pro jistotu uložíme původní šablonu v Menu > Rozvržení > Upravit HTML. Klikneme na odkaz Stáhnout úplnou šablonu.

V kódu úvodu stránky, nad <b:skin><![CDATA[ najděte část vypadající takto:

<link href='http://PŘESNÁ_ADRESA_OBRÁZKU.png' rel='shortcut icon'/>

Změňte adresu podle nového umístění obrázku.

Obrázek je možné umístit do Vaší Picasa galerie a doplnit jeho přesnou adresu. Příklad:

http://lh3.ggpht.com/_NXRlVmwvuwA/Sd6mNxldkXI/AAAAAAAAACc/Vtt56WF-VAo/logo-bublina.png

Uložíme šablonu. Je dobré smazat historii prohlížeče a obnovit stránku, někdy i 2x. Nová ikona stránky by se měla zobrazovat.

Jak v blogger rozdělit článek na úvod a celý obsah

2009-04-10T07:57:00.086+02:00

Rozdělení článku na samostatný úvod a celý obsah. Přidání odkazu "číst celé".
Nejprve upravíme html kód šablony. Přihlásíme se ke svému účtu na blogger.com. V menu zvolíme Rozvržení > Upravit HTML a označíme "Rozbalit šablony pomůcek". Šablonu si uložíme.

Vyhledáme pomocí kláv. zkr. Ctrl + F část kódu jako <data:post.body/> a přepíšeme ho následujícím kódem:

<b:if cond='data:blog.pageType == "item"'>

<b:else/>

</b:if>

Uložíme šablonu. Váš kód by měl vypadat takto:

V menu přejdeme do Nastavení > Formátování > Šablona záznamu a do textového pole vložíme:
Zde je začátek mého příspěvku. <span class="fullpost">A zde jeho zbytek.</span>