Konečně to vypadá tak, že zima byla sesazena z trůnu a své místo uvolnila jaru. Převozníkovi v Dolním Žlebu svitla naděje, že časy zžíravého hladu se chýlí ke konci. V zimě moc zájemců o přívoz nebývá, k tomu se již podruhé přetrhlo vodící lano a přívoz stojí, doposud uvázán, mimo provoz na stanovišti.
Čtyři jídla týdně, všední realita, která doposud pokračuje, nedovoluje převozníkovi naplno vychutnávat radost ze začátku jara. Jeho mysl a pohled zastírá ne úplně nepříjemná melancholie a smutek, která ho inspirovala k procházkám, z jeho pohledu, na zvláštní místa, která mu dávají zapomenout na bouřící se prázdný žaludek.
Sněženky nejsou machři |
Dokonce i profláknutý symbol začátku jara, kvetoucí sněženky, donutily převozníka, na několik minut, usednout vedle kvetoucího trsu a mlčky pozorovat, pokornou a skromnou, přesto však dokonalou krásu. Na chvíli se zasnil, vzal svou mysl na výlet do jiné dimenze a setrval tam několik hodin.
Industriální harfa |
Když se konečně nabažil sněženek, všiml si mezi harampádím nějakého nástroje. Již po pár krocích mu bylo jasné, že jde o nástroj hudební. Brzy určil, že se jedná o tzv. industriální harfu, na kterou se hraje pomocí flexi s leštícím kotoučem. Harfa nebyla v dobrém stavu, napadlo ho, že s ní někdo absolvoval dlouhou koncertní šňůru s industrial hardcore skupinou.
Ulice Kýčovka |
Když po chvíli procházel ulicí Kýčovka, ani mu ten její kýčovitý vzhled nevadil. Zatoužil jen po relaxaci na nějakém klidném místě. Podvědomě automaticky zamířil ke hřbitovu, který byl v jeho snovém světě, něco úplně jiného.
V Háji teleportů |
Brzy vstoupil branou do Háje teleportů. Spodní část háje je na výskyt teleportů poměrně bohatá, ale většina z nich přenáší cestovatele do méně významných destinací na krátkou vzdálenost.
Převozník hned věděl, že významné porty se nachází v horní části háje, celkem dobře maskované, tudíž nenápadné.
Maskování teleportů |
Výjimku tvořil nejvýše položený teleport v háji, ukrytý v malé kapličce, za robustními dřevěnými dveřmi, na konci dlouhého pískovcového schodiště.
Za dveřmi je vyhráno |
Bylo zamčeno a klíče převozník neměl. Lze je získat jen za zásluhy. Tento teleport je jediný, který dopravuje pouze jedním směrem. Ostatní vás po nějakém čase vždy vyplivnou zpět.
A zase ty dveře |
Teleport v kapličce přesunuje navždy do dimenze, kde nic nepotřebujete ani nechcete, protože máte všechno, tedy nic co by se dalo tahat v báglu. Vegetíte a chrochtáte blahem.
Pokus o tom jak vyzrát nad zapomínáním |
Přece jenom existují případy návratů zpět, ale jsou velmi vzácné. Komu by se chtělo vyměnit absolutní štěstí tam, za trýzeň tady. Tito vzácní jedinci, kterým se říká "ti, kteří strhávají pásku z očí", obětovali svůj věčný lábuž a stále se vracejí, aby ostatním natvrdlým vysvětlili, jak získat klíče, aby se taky mohli navždy rochnit.
Kvůli přehledu bývají "rozhodčí" na vyvýšeném místě |
Už bylo jasné, proč tady mají takový velikáni pomník. Jednoho z nich si tady považují asi nejvíc, proto bývá vysoko a člověk kvůli němu musí zvedat hlavu.
Hlad opět mocně udeřil a portnul převozníka zpátky do Dolního Žlebu. Dříve či později bude jeho problém vyřešen. Pro převozníka je podstatné, že toto nádherné místo může považovat za svůj domov, kde se cítí svobodnější a spokojený. A přechodná hladová období, jsou poplatkem, s kterým se ochotně smířil.