Qwimby a jeho rutina

Je půl šesté ráno, po svítání ani stopa. Tma jako v pytli, drobně mží je sychravo a nevlídno. Přístavní molo je osvětleno z obou stran silnými reflektory. Jednu stranu mola okupuje středně velký italský trajekt do jehož útrob najíždějí s železnou pravidelností návěsy a osobní auta.

Z komínů trajektu vystupuje černě dehtový dým. Okolo krouží pochechtávajíc se racci. Fouká čerství vítr, který si bez ustání pohrává s Kyperskou vlajkou na zádi. Třepotající vlajka jako by prděla, přitom doprovázena zvukem, malých čínských činelů, způsobeným vlajkovou šňůrou narážející do stožáru. Na břehu kam jen oko dohlédne stojí samé automobily pod bedlivým dozorem majestátních sloupů s žebříkem a montážní plošinou na konci. Sloupy nesou řadu silných reflektorů jež v nejbližším okolí pohlcují tmu, a nezbytné bezpečnostní kamery.

Mimo šoférů za volanty, léta zpracovaných rutinou a uvržených do netečnosti k okolí vyjma několika metrů před volantem, není nikde ani živáčka. Zkušený pozorovatel si však nemůže nevšimnout, přikrčené a dobře maskované osoby na jedné z montážních ramp vysokého sloupu nejblíže kotvícímu trajektu. Cosi vyndavá z podlouhlého kufru. Z útrob vytahuje několik částí jež spojuje v jeden celek. V odlesku světla se na vteřinu mihne obrys odstřelovací pušky s optikou.

Qwimby zaujímá střeleckou pozici a dalekohledem pohlíží směrem k italskému trajektu. Asi třista metrů od něho se na kapitánském můstku vybavují dva muži. Divoce gestikulují, zdá se, že se hádají. Jen Qwimby a oni dva vědí o co jde. V jednom z kontejnerů na návěsu, který je již spolehlivě zaparkovaný v nákladovém prostoru lodi, je naloženo asi deset tun kradeného koksu.

Původně patřil donu Carlitovi, jenže Drsnej Bill mu ho ukradl, myslíc že tak beztrestně přijde k pořádnýmu balíku peněz a zdrhne někam do Karibiku, kde si bude do smrti válet koule. Jenže jeden z jeho přátel ho za pár tisícovek prásknul.

Don Carlito se opravdu nasral a najmul Qwimbyho aby toho smradlavého zrádce co nejdříve oddělal. Nejprve ho chtěl dokonce mučit, vytrhat mu pár nehtů a předhodit jeho koule svým dobrmanům, jak s oblibou dělával. Nakonec v něm zvítězila lidskost a poručil ho jen popravit střelou do hlavy a na to byl Qwimby skutečný mistr.

Qwimby uklidnil dech, několikrát se zhluboka nadechl. Poslední nádech zadržel a precizně zamířil na Billovu hlavu. Zmáčkl spoušť. Ozvalo se plesknutí a Billova hlava se rozletěla jako zralý meloun. Zhasnul tak rychle, že si to ani nestihl uvědomit. Kousky jeho hlavy se válely po celém kapitánském můstku a zděšený kolega nachcaje si do kalhot se strachy několik vteřin ani nepohnul.

Druhá rána však nepřišla. Qwimby dostal zaplaceno jen za jednoho klienta a zadarmo střílel jen v sebeobraně. Než se posádka na trajektu vzpamatovala procházel Qwimby v klidu vrátnicí jako zaměstnanec v oranžových montérkách bohatší o sto tisíc dolarů a spokojený z dobře vykonané práce.

¡Sdílet!

4 komentářů:

Pompo

A Qwymbi a jeho rutinka, malá prácička za dost chechtáků, ten umí zahnat stesk, chá, no kámo jinak je to tu umřelý!

pitlDC

mám rád Quimbyho, i když je takovej jako je

sotee

Qwimby má solidní brigádu, kdyby se pak v Karibiku nebo Mexicu nebo třeba na Saychilách nudil, ať pošle concorda - Bonnie ho dycinky vytrhne z nudy;)

R2D2

Qwimby preferuje Mexiko, Island a Bora Bora. :-)

Okomentovat

Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>,  Nápověda

Hledat

 

DC Bublina v síti

Qwimbyho sloupek

Qwimby je nájemný zabiják, ze staré školy, s neomylnou muškou. Svou práci si nebere osobně, a v duchu jeho vlastního hesla: "Jeden výstřel, jedna mrtvola, jedna odměna", kráčí vpřed od jednoho kšeftu ke druhému a ještě stačí prohodit některé ze svých "hlubokých mouder."

Nové články

DC Bublina © 2012 obsah volně šiřitelný s uvedením zdroje | Články: RSS | Pohání: Blogger