Dolnožlebská jarní inspirace umocněná hladem

Konečně to vypadá tak, že zima byla sesazena z trůnu a své místo uvolnila jaru. Převozníkovi v Dolním Žlebu svitla naděje, že časy zžíravého hladu se chýlí ke konci. V zimě moc zájemců o přívoz nebývá, k tomu se již podruhé přetrhlo vodící lano a přívoz stojí, doposud uvázán, mimo provoz na stanovišti.

Čtyři jídla týdně, všední realita, která doposud pokračuje, nedovoluje převozníkovi naplno vychutnávat radost ze začátku jara. Jeho mysl a pohled zastírá ne úplně nepříjemná melancholie a smutek, která ho inspirovala k procházkám, z jeho pohledu, na zvláštní místa, která mu dávají zapomenout na bouřící se prázdný žaludek.

Sněženky nejsou machři

Dokonce i profláknutý symbol začátku jara, kvetoucí sněženky,  donutily převozníka, na několik minut, usednout vedle kvetoucího trsu a mlčky pozorovat, pokornou a skromnou, přesto však dokonalou krásu. Na chvíli se zasnil, vzal svou mysl na výlet do jiné dimenze a setrval tam několik hodin.

Industriální harfa

Když se konečně nabažil sněženek, všiml si mezi harampádím nějakého nástroje. Již po pár krocích mu bylo jasné, že jde o nástroj hudební. Brzy určil, že se jedná o tzv. industriální harfu, na kterou se hraje pomocí flexi s leštícím kotoučem. Harfa nebyla v dobrém stavu, napadlo ho, že s ní někdo absolvoval dlouhou koncertní šňůru s industrial hardcore skupinou.

Ulice Kýčovka

Když po chvíli procházel ulicí Kýčovka, ani mu ten její kýčovitý vzhled nevadil. Zatoužil jen po relaxaci na nějakém klidném místě. Podvědomě automaticky zamířil ke hřbitovu, který byl v jeho snovém světě, něco úplně jiného.

V Háji teleportů

Brzy vstoupil branou do Háje teleportů. Spodní část háje je na výskyt teleportů poměrně bohatá, ale většina z nich přenáší cestovatele do méně významných destinací na krátkou vzdálenost.

Převozník hned věděl, že významné porty se nachází v horní části háje, celkem dobře maskované, tudíž nenápadné.

Maskování teleportů

Výjimku tvořil nejvýše položený teleport v háji, ukrytý v malé kapličce, za robustními dřevěnými dveřmi,  na konci dlouhého pískovcového schodiště.

Za dveřmi je vyhráno

Bylo zamčeno a klíče převozník neměl. Lze je získat jen za zásluhy. Tento teleport je jediný, který dopravuje pouze jedním směrem. Ostatní vás po nějakém čase vždy vyplivnou zpět.

A zase ty dveře

Teleport v kapličce přesunuje navždy do dimenze, kde nic nepotřebujete ani nechcete, protože máte všechno, tedy nic co by se dalo tahat v báglu. Vegetíte a chrochtáte blahem.

Pokus o tom jak vyzrát nad zapomínáním

Přece jenom existují případy návratů zpět, ale jsou velmi vzácné. Komu by se chtělo vyměnit absolutní štěstí tam, za trýzeň tady.  Tito vzácní jedinci, kterým se říká "ti, kteří strhávají pásku z očí", obětovali svůj věčný lábuž a stále se vracejí, aby ostatním natvrdlým vysvětlili, jak získat klíče, aby se taky mohli navždy rochnit.

Kvůli přehledu bývají "rozhodčí" na vyvýšeném místě

Už bylo jasné, proč tady mají takový velikáni pomník. Jednoho z nich si tady považují asi nejvíc, proto bývá vysoko a člověk kvůli němu musí zvedat hlavu.

Hlad opět mocně udeřil a portnul převozníka zpátky do Dolního Žlebu. Dříve či později bude jeho problém vyřešen. Pro převozníka je podstatné, že toto nádherné místo může považovat za svůj domov, kde se cítí svobodnější  a spokojený. A přechodná hladová období, jsou poplatkem, s kterým se ochotně smířil.

Pan guma a smradlavé nohy

Možná to někomu připadá stupidní, ale chci si postěžovat na vážný problém sužující mne v bezesných nocích, a tím problémem jsou smradlavé nohy. Nebral bych to v žádném případě na lehkou váhu, protože takový smrad z nohou může způsobit spoustu vážných peripetií.

Představte si blitku, starou asi dva dny, obsahující nestrávené zbytky arašídů, tvrdého sýra, zeleniny, bůčku a já nevím čeho ještě. Už cítíte ten smrad? Já ho snad i vidím. Tak takovýhle plynový útok jsem zažil na vlastní kůži a málem to odmarodil.

Qwimby a Miser, snobské setkání po letech.

Na to setkání po tolika letech se Qwimby docela těšil. Dokonce se mu kvůli tomu podařilo skloubit jeho náročný pracovní rozvrh natolik příznivě, že měl najednou, místo jednodenního volna, volný celý víkend. Bylo jasné, že i na Qwimbyho doléhala ekonomická krize, a v rámci hesel, "zvyšování produktivity a snižování nákladů", studoval manažérské příručky, aby lépe zorganizoval svou specifickou pracovní dobu.

Qwimby, podobně jako lékař, nemohl nechat své zákazníky čekat. Pokud si klient objednal "expresní čistku", musel Qwimby využít první vhodné příležitosti a udělat zákazníka neprodleně. Mezi lékaři a Qwimbym fungoval celkem úchylný druh symbiózy. Felčaři ho zásobovali tabletami a on je, mrtvolami. Alespoň Qwimby to tak viděl.

Cestou na letiště přemýšlel jak se Miser asi za ta léta změnil. Na vejšce spolu na koleji sdíleli stejný pokoj a po nějakém čase se spřátelili. Qwimby se pousmál. Dosud mu nebylo úplně jasný, proč se s ním vlastně přátelil. Miser byl "kráčející pijavice," jak mu s oblibou ostatní na fakultě říkali. Qwi s ním podobné problémy neměl. Vycházeli si vstříc a navzájem respektovali vlastní zmrdství.

Pohled na skutečnost pokřivují pocity

Dneska jsem odhodil další stupeň rakety a pokračuji dále do mezihvězdného prostoru, který mám zhola neprozkoumán. Všechny mé dosavadní teorie a poznatky se začínají bortit nebo dostávají tak povážlivé trhliny, že se jen stěží udrží nad vodou. Všechno se začíná měnit. Je to jako by o tři góly vítězící hokejový tým, dostal v poslední třetině napráskáno a o tři prohrál. Je to šílený, hoši makáme, to bude dobrý.

Ač nejsem žádný fízl ani účetní, přesto obviněn z kontroly. Bylo to zvláštní. Znáš ten pocit, když tě soused tahaje za ucho, přivedl k tvým rodičům stěžujíce si na rozbité okno. "Váš synátor mi hodil do okna kámen", dodal ještě vytočený soused. V tu chvíli se na tebe začaly valit vlny bezradnosti a zoufalství, protože ty jediný jsi věděl kde leží pravda. Vlastně ani nevíš, proč jsi neutekl s ostatními když jeden ze starších kluků, soused z vedlejšího baráku, přesně mířeným hodem vysklil sousedovo okno.

Mozkožrout - krysařova droga pomalu zabíjí

Za městem které kvasí a smrdí jako stoka, nachází se nevysoký vršek. Na samém vrcholu ční jako varovný prst prosté stavení, jež je domovem známého a mocného krysaře. Neodolatelný zvuk píšťaly, v širokém okolí jeho vyhlášená ambrózie, pravidelně lákají poutníky, kteří jako krysy za píšťalou, podnikají namáhavý výstup úzkou cestou, příkře stoupající až k vytouženému cíli.

Podivné stavení, okupující vrchol je přitahuje jako magnet. Mnoho z nich, podniklo tento výstup již několikrát a když jim to zdraví dovolí, stanou na vrcholu ještě mnohokrát. I když po každém výstupu sami sebe urputně přesvědčují, že to bylo naposled. Bohužel každým dalším výstupem, slábne jejich vůle k rozhodnutí, a stále více propadají krysařově moci.

Qwimby a jeho strýček

No nazdar ty jsi "hodně". Ty vole to vidim, jsi fakt hodně.
No počkej, jak hodně, co to meleš?
Hehe, nedělej vlny a ze mě blba, když vidím jak jsi "hodně". Vím svoje, něco mám za sebou.
Máš za sebou leda tak hovno, nejsem nijak, natož "hodně". A vůbec, vím kuloví o tom co tu blábolíš.
Hehe, respekt je to tvoje soutěž, ale vždyť jsi mezi svými, tak to přiznej, že jsi totálně "na kaši".
Nemám čas, musím poslat ty prachy, tak mě už proboha nech na pokoji.
Ty jsi se dočista zbláznil, osmdesát "litrů" na konto nějakejch pošahanejch kriplíků, zplozenejch nějakou z těch šlapek u nás na předměstí. To ty "éčka" tiskneš?

Panoptikum města děčínského

Každá díra v této zemi má svoje legendární obyvatele, nejinak je tomu i v Děčíně. Nemyslím legendární ve smyslu velikánů v jakémkoliv oboru, ale pro mne tito lidé znamenají mnoho. Nutí mě k zamyšlení a za to jim z celého srdce děkuji.

MODROZUB
Potkal jsem chlápka s hlavou neustále nakloněnou na stranu. "Proč tu hlavu nedržíš rovně", ptám se ho? Odpověděl, že to má ze zaměstnání, kde v jednom uchu neustále nosí bluetooth sluchátko, které svou vahou táhne hlavu na stranu.

Qwimby a jeho rutina

Je půl šesté ráno, po svítání ani stopa. Tma jako v pytli, drobně mží je sychravo a nevlídno. Přístavní molo je osvětleno z obou stran silnými reflektory. Jednu stranu mola okupuje středně velký italský trajekt do jehož útrob najíždějí s železnou pravidelností návěsy a osobní auta.

Z komínů trajektu vystupuje černě dehtový dým. Okolo krouží pochechtávajíc se racci. Fouká čerství vítr, který si bez ustání pohrává s Kyperskou vlajkou na zádi. Třepotající vlajka jako by prděla, přitom doprovázena zvukem, malých čínských činelů, způsobeným vlajkovou šňůrou narážející do stožáru.

Ptáci a smrt

Topím se v písku, snažím se plavat, šlapat ho, nic nepomáhá, zalykám se, nemohu dosáhnout dna. Hle, tamhle se topí další, a další nešťastník. Ta poušť nás pomalu, ale jistě všechny dostává. Všichni jsme tak stejní jako nějaká jednovaječná x-čata. Dokonce i cíl máme všichni naprosto stejný.

Nesmím to vzdát, musím přežít. Bojuji, chraptím a potím se námahou. Budu slavný, nikomu se to zatím nepovedlo.

Qwimby a parťák

"Krve by se v něm nedořezal", poznamenal policajt skláněje se nad nafouklou mrtvolou utopence. Ostatně kdo by to dělal, tělo leželo v teplé vodě snad týden, napadlo Qwimbyho. To co zůstalo z jeho bývalého parťáka se mu podobalo jen velmi vzdáleně a ten zápach obracel každou chvíli žaludek naruby.

Kdo mohl mít zájem poslat Tonyho pod kytičky, přemýšlel Qwimby, když už před lety pověsil řemeslo na hřebík a sekal dobrotu. Pak se pár let potuloval po Asii, nikdo neví přesně kde snad po nějakých klášterech kde všichni ti blázni nosí oranžová roucha a holé hlavy.

Svět lásky malých srdcí

Nemohu dýchat, dusím se a zalykám vlastní krví. Před očima defiluje průvod pestrobarevných obrazců a hněv pomalu střídá smíření. Ten útok byl nečekaný. Ani v tom nejbrutálnějším snu by mě nenapadlo, že má láska vezme nůž a bodne mi ho do zad. Ano, nejsem bez chyb a trest si nepochybně zasloužím, ale potupně zhynout rukou člověka, jehož jsem miloval a hluboce respektoval se všemi jeho klady a nedostatky, mi připadá poněkud příliš.

Soudce s nožem v ruce vykonal svůj ortel. Ó jak vznešené by bylo, kdyby vzápětí obrátil svou zbraň proti sobě. Rozsudek vykonaný temným hříšníkem, mi nedovolil důstojný odchod, tedy "dobrou smrt", ale na náměstí plném lidí, mě s okázalými gesty podřízl jako ovci.

Qwimby v Maroku

Nehnu ani prstem dokud nebudu mít prachy na dlani. Zakopávat dvě mrtvoly rovná se dvě kulky a dvě díry, a to se rovná dvěma odměnám, rezolutně prohlásil Qwimby a praštil nasraně hotelovým telefonem. Měl náladu pod psa už od příletu do Casablanky.

Před přistáním ho vzbudila letuška do nepříjemné kocoviny. Z letadla ho vyplivl houf marockých žen překřikujících jedna druhou. Qwimbymu se mohla rozskočit hlava bolestí. Už abych byl v hotelu, povzdychl si, a těšil se na postel.

Hlupákova pýcha po holandsku

Má práce mě nebaví. Dělám ji jen kvůli relativní svobodě a penězům. V mém oboru je poměrně hustě zastoupeno zmrdství neúnavně šířené hlupáky. Nestěžuji si. Sklízím, jen to co jsem zasel. Pokusil jsem se popsat, jak na mě působí jeden z mých spolupracovníků ze země tulipánů, větrných mlýnů a sýra.

Jmenuji se Geret, jsem Holanďan a žiji ve Zwijndrechtu. Dětství jsem prožil uzavřený v kleci, umístěné na střeše kajuty říční lodě mých rodičů. Řídit loď jsem uměl dříve než číst a psát. Nic jiného vlastně neumím a můj svět je jen řeka, kanály, mořské pobřeží a lodě. O ostatním nemám valný přehled ani znalosti, a je mi to buřt. Celý život pracuji na lodi. Mám základní vzdělání a velmi omezený pohled.

Qwimby na pohřbu

Vážení pozustalí, fanoušci Qwimbyho, milí hosté. Sešli jsme se v tento pietní den, abychom uctili památku našeho drahého, zesnulého přítele, ochránce, kolumbijského patriota a lidumila. Napijme se proto na jeho počest.

Všichni se chopili číší postavených před nimi a poslušně je vyprázdnili. Zajímavé, tolik důvěry od člověka, kterého někteří považovali za reálné nebezpečí. Ty číše s červeným vínem a kouzelnou přísadou, jak spiklenecky rád dodával, byly Qwimbyho nápad.

Zápisky z tajného deníku

Začínam mít stres, do Galaktického setkání zbývají tři měsíce a my jsme ještě nezvládli dat do kupy reaktivní jednotku, a pak frr zpátky domu. Je to tady pěkný, vo tom žádna, ale doma to taky nevypadá zle a přece jenom, človek je tam navyklej. Schází mi Kortona, naše druhý slunce.

Tiše klouzat nočním tichem, jen elektrické výboje mezi zadními nožkami brouka Pádníka Obloukového, brumem připomínají okolní prostor. Možná je to ševelení myšlenek, protékající jedna za druhou.

Qwimby obchodně v Česku

Když se Qwimby dozvěděl, že za dalším kšeftem se musí vydat kamsi do východní Evropy, pojala ho silná nervozita. Česko! Kurva, to bude nějaká ruská republika prolezlá čečenskou mafií. To abych s sebou přibalil dostatek pokrmu pro můj Dezert Eagle. Kdoví, čím tam ládujou ty svoje flusbroky.

Ten blbej net mě připravil o všechna překvapení. Chtěl jsem jen vědět, kde to blbý Česko vlastně je a teď jsem zahlcenej polohou GPS, fotkama a videem přímo z místa pobytu, včetně nadmořské výšky a kdepak čečenská mafie. Už zbývá jen uvést do praxe odrovnat klienta na dálku po síti a můžu jít do důchodu. Nakonec s takovou službou stejně jednou Voogle přijde a to abych si potom podal rodiny tamních šéfů.

Qwimby a krize

Ta pitomá krize, povzdychl si Qwimby, už i na zabíjení lidí se šetří. Nemám do čeho píchnout a ostatní mafiáni na mě začínají koukat skrz prsty a šuškají si o mé situaci.

Křivej John o mně dokonce rozhlašuje, že jsem kokainová troska a měl bych se sebrat. Sám je mnoho let závislý na heroinu a odkrouhnout dítě mu nevadí.

Jeho kšefty se motaj kolem Afghánistánu a Iráku. V Afghánistánu šmelej se vším možným výměnou za opium a v Iráku? Zdá se, že si tam přišli na pěknej majlant. Povídá se, že projebali 125 miliard, které kmotrové vyčlenili na pomoc tamních rodin.

Chytrák Qwimby

Zahořklost Qwimbyho v těchto dnech dosahovala kosmických výšin. Proč do mně prudí pořád tolik lidí? Dělaj z komára velblouda, že jsem násilnickej exot a magor. Vždyť jsem zabil jen asi 15 lidí a to vše na příkaz mého zaslepeného šéfa. Kdybych mohl rozhodovat po svém, určitě bych alespoň 5 z nich nechal žít.

Ty toho nadělaj kvůli pár sejmutejm máčovkám. Znám frajery co se zasloužili o odkrouhnutí stovek tisíců lidí a dělaj z nich hrdiny. Přitom šlo jen o takovou banalitu, jako je jinej pohled věc. To není profesionální, když mám někoho sejmout, tak jedině za tučnej bakšiš. Přece nebudu páskovat zásobník, kvůli blbovi co tvrdí, že blondýny jsou nej. Co mi budou povídat. Brunety jsou styl.

Qwimbyho dobrodružství

I.
Qwimby byl opět viditelně rozladěn. Nervózně si pohrával se svým Dezertem .44 a co chvíli zlikvidoval ze stolu brázdu darovaného materiálu kolumbijských přátel. Vypadal jako nějakej psychopat těsně před výbuchem a i barman, s kterým se znal už roky, leštil skleničky a dělal, že ho ignoruje. Bohužel idylický klid netrval dlouho a do baru vlítla nějaká ženská, takový ten druh nezvládnutelného, prudivého kuru.

Qwimbyho trochu znala, hned si to k němu namířila a bez pozdravu se jala kázat o tom jak je v hajzlu a exot a že by se měl už konečně vzpamatovat a podobný soudcovský kecy, kterých má dnes každý druhý plnou hubu a přitom u vlastního prahu, bordel a humus. Je divné, že u nás je soudců takový nedostatek, pomyslel si.

Střípky fantazie

NEPOCHOPENÝ DAR
Někdy kolem půlnoci se vrátil z hospody domů. Vypil jen pár piv, vůbec mu netáhlo. Jeho deprese se ještě prohloubila. Doma ho přivítali jen čtyři holé stěny. Stará mu utekla i s dětmi za jiným a nezapomněla sebou vzít i všechny věci co měli nějakou hodnotu. Neměl jí to za zlé. Už několik měsíců s ním nespala. Chovala se jako by se ho štítila. Kam zmizeli ty krásný časy, kdy myslel, že není lepšího kamaráda na týhle planetě.

Sehnul se pod postel a vytáhl pečlivě zabalený a nakonzervovaný Glock 17. Natáhl a přiložil zbraň ke spánku. V tu chvíli jako by ho něco osvítilo, rozzářili se mu oči a pochopil. Otevřel okno a za nelidského řevu vyprázdnil zásobník do vzduchu. Jedna ze zbloudilých kulek zasáhla ženu kouřící na balkóně protějšího domu, přímo do srdce.

Dostal 2 roky za neúmyslné zabití plus rok navíc za přechovávání omamných a psychotropních látek. Policajti u něj našli při domovní prohlídce 100g marihuany, kterou si občas dopřával. Oběsil se rok na to v cele na vlastním froté ručníku. Nakonec nepochopil.