Diletantův pohled na spravedlnost

Často slýchávám od některých lidí, že spravedlnost je důležitá. V médiích slyším od všech těch chytrých dam a pánů, s tituly co se ani nevejdou na jmenovku domovního zvonku jak je důležité spravedlnost ctít a držet se jí při různých rozhodnutích. Spravedlivě rozhodovat o vině či nevině. Spravedlivě rozdělovat kšefty, spravedlivě vládnout a nejlépe, spravedlivě žít.

Jako nevzdělaný nýmand tomu rozumím asi jako koza petrželi. Jako většina mně podobných, navštívil jsem wikipedii, abych se trochu přiblížil těm chytrým, kterým je všechno jasné. Wikipedie říká:


Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.
V oblastech různých vztahů – osobních, pracovních, právních – kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:
  1. rovné zacházení se všemi – spravedlnost jako rovnost před zákonem,
  2. přiměřené tresty i odměny – retributivní spravedlnost,
  3. spravedlivé rozdělování požitků i břemen – distributivní spravedlnost
  4. rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně - procesní spravedlnost.
Bohužel mi to vůbec nepomohlo. Naopak ještě více mi to zamotalo hlavu. Myslel jsem, že jen "spravedlnost" významově nechápu. Z hrůzou jsem zjistil, že mé pomatení nezpůsobuje neznalost, ale jen častá absence spravedlnosti v mém okolí.

Pan Aristoteles musel být nesporně chytrý pán a mám pocit, že to byl podobný snílek jako jsem já. Moc se mi líbí jak za nejdůležitější ctnost, považuje vztah ke druhému, tedy "dobro pro druhé". Od Aristotela uběhlo již mnoho času, ale posun vývoje mezilidských vztahu tomu neodpovídá, řekl bych.

Doposud málokdo pochopil, že ti "druzí" jsou všichni lidé okolo a ne jen vlastní rodina, přátelé a známí, jedinci patřící do stejné zájmové skupiny apod. Zvláště ti co mají v rukou moc rozhodovat o osudu těch ostatních by měli Aristotelovi myšlenky biflovat každý den.

Chvilku se zastavím u bodu jedna z výše popisovaných. První bod hovoří o rovném zacházení se všemi a spravedlnosti jako rovnosti před zákonem. Myšlenka stará jak "černé uhlí" a její realizace stále v nedohlednu. Kasta "nedotknutelných" se ironicky pochechtává obyčejným plebejcům a rovné zacházení ze všemi je stále jako utopie. Rovnost před zákonem je mnohým k smíchu, navíc "na druhou". Je to jen můj skromný subjektivní názor, ale chceme-li, aby spravedlnost jako rovnost před zákonem byla opravdová, musí i zákony být spravedlivé. Pokud se nějaký zákon "přežije" nebo je špatný, protože byl tak v minulosti s úmyslem či nevědomky schválen, musí být změněn. Spravedlivě odsoudit na základě nespravedlivého zákona, není spravedlnost.

Můj kamarád sedí v base. Byl odsouzen za to, co neudělal a je nevinný. Je jako naivní dítě, proto si řekl, že nebude řešit situaci, která se ho netýká a nebyl přítomen na dvou soudních stáních. Vím že si to tak trochu tu basu zasloužil, kvůli své naprosté naivitě, ale píši o tom z jiného důvodu. V soudnictví nejde o spravedlnost tak jak ji chápu. Každého soudit podle stejných zákonů je spravedlivé. Vina nebo nevina, a spravedlivý trest je věc druhá.

Pokud překročím zákon, nemusí nutně následovat trest. O mé vině rozhodují jiní na základě různých poznatků pomocí složitého systému. Čím je systém složitější tím více chyb obsahuje. Systém tvoří kupa lidí se svými lidskými chybami. Hledání pravdy s tak nedokonalým aparátem je ošidné. Chybička se vloudí a vrah jež sám dobře ví o své vině je propuštěn jako nevinný na svobodu, a nevinný člověk který měl smůlu, protože se v systému nakupilo zrovna hodně chyb, dostane pět let natvrdo.

Koupit se dá bohužel skoro všechno


Asi se s tím nedá nic dělat, spravedlivější systém jsme zatím nevymysleli a tak posíláme do vězení nevinné a hajzla klidně pustíme na svobodu. Jediné o co má smysl usilovat je důsledná kontrola tohoto systému. Hlídat aby policie nevyráběla důkazy pomocí křišťálové koule, aby v systému nefigurovali úplatní a uplacení, prostě mít to vše pod drobnohledem. Jedině tak se můžeme přiblížit utopii spravedlivého soudu v každém případě.

Protože jsem smíchal bod jedna a dvě dohromady přejdu rovnou k bodu tři. Je jím spravedlnost rozdělování, pro mne další velmi složitá věc. Opět si myslím, že je jí dnes jako šafránu. Pominu-li otázku: má mít ligový fotbalista více peněz než lékař, ptám se, má mít muž za stejnou práci více peněz než žena? Má odpověď zní, ne. Je to nespravedlivé. Píši zde jen vlastní subjektivní názory, proto si dovolím znovu citovat z Wikipedie příklad, abych ukázal jak to cítím.
Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?
Zapeklitý případ se pokusím rozhodnout jako právně naprosto nevzdělaný člověk. Osobně nemám problém s prostředním synem, který by měl dát nejmladšímu deset ovcí jak bylo ujednáno. Ten nejstarší byl již potrestán za svou nedbalost a tře bídu s nouzí. Soucítím s ním, ale musí přijmout zodpovědnost. Proto by musel těch deset ovcí nejmladšímu bratrovy také odevzdat s nějakou rozumnou dodací lhůtou a zároveň bych apeloval na lidskost prostředního bratra, aby s tím svrabem nejstaršímu, v rámci možností pomohl.

Byl bych špatný soudce. Spravedlnost je slepá, její socha má přece zavázané oči, aby nevěděla kdo před ní stojí. Na rozdíl od ní jsem při rozhodování pásku s očí sundal. Mé rozhodnutí je nejspíš napadnutelné ze všech stran, chtěl jsem jen "prásknout" jak to cítím.

Došel jsem k závěru, že být spravedlivý je velmi složitá věc. Spravedlivé rozhodnutí vyžaduje, mít opravdu velký vhled, zachovat odstup, potlačit předsudky a oprostit se od emocí. Ani potom není vyhráno, ale je to rozhodně blíž ideálnímu stavu, než když se rozhoduje někdo "s dohledností na kraj vlastního pískoviště".

Snad jsem jako diletant měl alespoň trochu spravedlivý pohled na spravedlnost.

¡Sdílet!

1 komentářů:

pompo

Tak tohle se mi líbilo, naprosto souhlasím s koncem článku, že nejvíce se spravedlnosti přiblížíme nezkaleným pohledem emocemi, city, ale jasným, ode všech předsudků oproštěným vhledem.

Okomentovat

Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>,  Nápověda

Hledat

 

DC Bublina v síti

Qwimbyho sloupek

Qwimby je nájemný zabiják, ze staré školy, s neomylnou muškou. Svou práci si nebere osobně, a v duchu jeho vlastního hesla: "Jeden výstřel, jedna mrtvola, jedna odměna", kráčí vpřed od jednoho kšeftu ke druhému a ještě stačí prohodit některé ze svých "hlubokých mouder."

Nové články

DC Bublina © 2012 obsah volně šiřitelný s uvedením zdroje | Články: RSS | Pohání: Blogger