Mozkožrout - krysařova droga pomalu zabíjí

Za městem které kvasí a smrdí jako stoka, nachází se nevysoký vršek. Na samém vrcholu ční jako varovný prst prosté stavení, jež je domovem známého a mocného krysaře. Neodolatelný zvuk píšťaly, v širokém okolí jeho vyhlášená ambrózie, pravidelně lákají poutníky, kteří jako krysy za píšťalou, podnikají namáhavý výstup úzkou cestou, příkře stoupající až k vytouženému cíli.

Podivné stavení, okupující vrchol je přitahuje jako magnet. Mnoho z nich, podniklo tento výstup již několikrát a když jim to zdraví dovolí, stanou na vrcholu ještě mnohokrát. I když po každém výstupu sami sebe urputně přesvědčují, že to bylo naposled. Bohužel každým dalším výstupem, slábne jejich vůle k rozhodnutí, a stále více propadají krysařově moci.

Krysařovo kouzlo ovládá poutníky stále více a více. Navozuje u nich slast a pocity prchavého štěstí po němž tolik prahnou. Cena za těch několik pomíjivých okamžiků je však nesmírně vysoká. Krysařovo kouzlo jim pokaždé ukradne kousek osobnosti a zdraví. Aby se totiž mohli cítit chvíli skvěle, kouzlo jim vpraví do hlav brouka mozkožrouta který požírá jejich mysl a na oplátku vylučuje své výkaly, jež jsou původcem slasti.

Problém je v tom, že vegetační období brouka mozkožrouta je velmi krátké, nanejvýš několik hodin, a tak chce-li poutník prožít euforický den musí si nechat vpravit do hlavy tak tři, čtyři brouky. Brouci jsou pěkní nenasytové a každý z nich spořádá nezanedbatelnou porci vědomí čímž po čase napáchají vážné škody.

Škody nejsou sice nevratné, ale návrat vědomí do původního stavu vyžaduje od poutníků mnoho vůle. Poutník stále více prahnouce po výkalech, se po čase stane otrokem brouka a využije každou příležitost k výstupu na krysařův kopec kde pokaždé zaplatí za prchavé pozlátko kusem svého vědomí.

Krysařovi brouci, přirozeně, nikdy na dluh nedají. Vylučovat mohou jen za předpokladu, že přijímají stravu, tedy poutníkovo vědomí. Každým dalším výstupem poutník snižuje své šance vrátit vědomí do původního stavu což obnáší vydržet nějakou dobu bez brouka. Délka "doby bez brouka" je úměrná počtu výstupů. Čím jich je více, tím delší je doba potřebná k návratu do normálu.

Úspěšnou léčbu zvládnou jen opravdu silní poutníci což je vzácnost. Většina se po delší či menší pauze opět vrátí k výstupům aniž by byla jejich mysl doléčena. Najdou se i tací, kteří své výstupy na krysařův kopec nikdy nepřeruší a utratí tam nahoře, vědomí celé.

Při jejich posledním výstupu však již na kopci krysaře nenajdou. Místo něj poutníky, s širokým úsměvem a otevřenou náručí, vítá zubatá s kosou. Krysař je nesmrtelný, a protože i lpění a chtíč jsou nesmrtelné, poutníci budou umírat navěky.