Ptáci a smrt

Topím se v písku, snažím se plavat, šlapat ho, nic nepomáhá, zalykám se, nemohu dosáhnout dna. Hle, tamhle se topí další, a další nešťastník. Ta poušť nás pomalu, ale jistě všechny dostává. Všichni jsme tak stejní jako nějaká jednovaječná x-čata. Dokonce i cíl máme všichni naprosto stejný.

Nesmím to vzdát, musím přežít. Bojuji, chraptím a potím se námahou. Budu slavný, nikomu se to zatím nepovedlo.

Opilcovo pauza

Tak už zase sedím nad láhví a hledám pravdu na jejím dně. Samota a stíny obestírají můj zešeřelý pokoj, jen v krbu žhne dubové dřevo. Kočka se líně protahuje na okenním parapetu, hluboce zívne a stočíc se znovu do klubíčka pokračuje v dřímotě. Z láhve povážlivě ubylo a přítomnost zamlžuje tok překotných myšlenek z minulosti.

Opilost mi dává křídla stejně dlouhá jako měli slepice u nás na zahradě když jim je táta zastříhnul. Dětské vzpomínky mi přehrávají film jejich trapných leteckých pokusů. S bídou tři, čtyři metry a ryli zobákem v zemi.

Qwimby a parťák

"Krve by se v něm nedořezal", poznamenal policajt skláněje se nad nafouklou mrtvolou utopence. Ostatně kdo by to dělal, tělo leželo v teplé vodě snad týden, napadlo Qwimbyho. To co zůstalo z jeho bývalého parťáka se mu podobalo jen velmi vzdáleně a ten zápach obracel každou chvíli žaludek naruby.

Kdo mohl mít zájem poslat Tonyho pod kytičky, přemýšlel Qwimby, když už před lety pověsil řemeslo na hřebík a sekal dobrotu. Pak se pár let potuloval po Asii, nikdo neví přesně kde snad po nějakých klášterech kde všichni ti blázni nosí oranžová roucha a holé hlavy.

Německé pivo - kvalitní světlé ležáky

Jsem poměrně konzervativní pivař, navíc Čech, tedy nejraději holduji světlým ležákům plzeňského typu , ale dobrému vínu se také nebráním.

Moderní druhy rádoby piv, nařezané nějakým druhem limonády, pravděpodobně vraždí mou střevní faunu, načež často reaguji úporným průjmem, naštěstí s krátkým průběhem. Uznáte že jako odpůrce "masochismu" se podobnými druhy nechci zabývat, nejen z důvodu mizivé probádanosti daného prostředí.

České pivo se mi podařilo za ta dvě desetiletí poznat téměř dokonale a nabyv světáckého pocitu, že již není co objevovat, degustuji za hranicemi našeho pidi-státu tamní značky.