Je půl šesté ráno, po svítání ani stopa. Tma jako v pytli, drobně mží je sychravo a nevlídno. Přístavní molo je osvětleno z obou stran silnými reflektory. Jednu stranu mola okupuje středně velký italský trajekt do jehož útrob najíždějí s železnou pravidelností návěsy a osobní auta.
Z komínů trajektu vystupuje černě dehtový dým. Okolo krouží pochechtávajíc se racci. Fouká čerství vítr, který si bez ustání pohrává s Kyperskou vlajkou na zádi. Třepotající vlajka jako by prděla, přitom doprovázena zvukem, malých čínských činelů, způsobeným vlajkovou šňůrou narážející do stožáru.
Qwimby a jeho rutina
Ptáci a smrt
Nesmím to vzdát, musím přežít. Bojuji, chraptím a potím se námahou. Budu slavný, nikomu se to zatím nepovedlo.
Opilcovo pauza
Tak už zase sedím nad láhví a hledám pravdu na jejím dně. Samota a stíny obestírají můj zešeřelý pokoj, jen v krbu žhne dubové dřevo. Kočka se líně protahuje na okenním parapetu, hluboce zívne a stočíc se znovu do klubíčka pokračuje v dřímotě. Z láhve povážlivě ubylo a přítomnost zamlžuje tok překotných myšlenek z minulosti.
Opilost mi dává křídla stejně dlouhá jako měli slepice u nás na zahradě když jim je táta zastříhnul. Dětské vzpomínky mi přehrávají film jejich trapných leteckých pokusů. S bídou tři, čtyři metry a ryli zobákem v zemi.
Qwimby a parťák
Kdo mohl mít zájem poslat Tonyho pod kytičky, přemýšlel Qwimby, když už před lety pověsil řemeslo na hřebík a sekal dobrotu. Pak se pár let potuloval po Asii, nikdo neví přesně kde snad po nějakých klášterech kde všichni ti blázni nosí oranžová roucha a holé hlavy.
Německé pivo - kvalitní světlé ležáky
Jsem poměrně konzervativní pivař, navíc Čech, tedy nejraději holduji světlým ležákům plzeňského typu , ale dobrému vínu se také nebráním.
Moderní druhy rádoby piv, nařezané nějakým druhem limonády, pravděpodobně vraždí mou střevní faunu, načež často reaguji úporným průjmem, naštěstí s krátkým průběhem. Uznáte že jako odpůrce "masochismu" se podobnými druhy nechci zabývat, nejen z důvodu mizivé probádanosti daného prostředí.
České pivo se mi podařilo za ta dvě desetiletí poznat téměř dokonale a nabyv světáckého pocitu, že již není co objevovat, degustuji za hranicemi našeho pidi-státu tamní značky.
Policajti jsou všude i nad zákonem
V posledních dnech jsem si při jízdě autem všiml strmého nárůstu policejních kontrol. Policajti jsou snad všude, vyrostli jako houby po dešti, a vypadá to jako by chtěli, ze dne na den, napravit pošramocenou pověst českého silničního provozu. Otázkou je jestli bude mít jejich přístup nějaký výraznější účinek na řidiče a ostatní.
Policisté jsou strážci dodržování zákonů, a lze se tedy logicky domnívat, že právě oni by měly zákony striktně dodržovat a jít ostatním příkladem. Pokud tomu tak není, mohou se najít jedinci, jež říkají: "Na co dodržovat pravidla, když je nedodržují ani jejich strážci a v podstatě se jim vysmívají".
Podivná návštěva pana Fialového
Předminulou noc jsem nějak nemohl usnout tak jsem vstal a šel na cígo do obýváku. Hrozně jsem se lekl, dokonce málem zakřičel, v mém křesle seděl fialově fosforeskující chlapík a pojídal nedopalky z mého popelníku. Proč do sebe cpeš takovej sajrajt, zeptal jsem se již poněkud klidnější. Zcela vážně se mi snažil namluvit, že ty vaťany po mně jsou pochoutka, jakou u něj doma na HD 189733 prostě neznají.
Hned mi došlo, že mám co do činění s totálním magorem napatlaným po celém těle nějakou barvou obsahující fosfor, ta písmena s číslem označují nějakou planetu v souhvězdí labutě takže by to musel být mimozemšťan.


Sebevědomé ego sociálního netu jistě přivítá 