Schopnost ovládat sen slábne

Utíkal jako o život v patách své střílející pronásledovatele. Když doběhl na okraj sto metrů hluboké skalní propasti, zastavil se, a na chvíli váhavě nahlížel přes okraj srázu. Kulky létající stále častěji a hustěji nad jeho hlavou ho vzápětí přesvědčily a tak skočil.

Trochu za letu řval, byl to přeci jen neobvyklí pocit, a ještě si nebyl stoprocentně jist. Dopadl poměrně lehce a hned se ohlédl za svými pronásledovateli. Z hrůzou zjistil, že někteří z nich jsou již taky dole, živy a zdrávy, jen někteří skok nepřežili.
Pokusil se vzlétnout, ale šlo to ztuha a jeho let se podobal prvním nesmělým pokusům průkopníků létání. Byly to spíš takové dlouhé skoky kolem sta metrů.

Ani neví jak ho ty bestie dostali. Strčili ho pod zámek do smradlavé díry plné krys a okamžitě vynesli rozsudek smrti oběšením, který bude vykonán hned jak bude na šibenici volno.

Byl nezvykle klidný a dokonce se na popravu těšil, jak to těm zloduchům natře. Měl zkreslené vnímání času, nedokázal odhadnout za jak dlouho si pro něj popravčí četa přišla.

Na popravišti bylo již vše připraveno. Svázaného ho dostrkali k šibenici. Jejich šéf mu přečetl rozsudek a zeptal se na jeho poslední přání před popravou.

Smíchy jim začal vysvětlovat, že zde nad ním nemají žádnou moc, protože je to vše jen pouhý sen jež se mu zdá, jeho jistota dostoupila vrcholu, a když bude chtít zmizí jim před očima jako pára nad hrncem, donutíc se probudit nebo skočit do jiného snu a z jejich radosti z polapení, jim zbudou tak akorát oči pro pláč.

Pro změnu se začali smát zase oni, a se slovy, pověste toho blázna mu navlékli oprátku na krk. Začal se usilovně soustředit a po chvíli se probudil. Škoda, že nikdy nemohl pozorovat ty jejich kyselé ksichty, když se po něm v mžiku slehla zem.

Bohužel se jeho umění pomalu, ale jistě stává minulostí. O stometrových skocích si už nemůže ani nechat zdát, s bídou zvládne třetinové a pitomá dvacetimetrová skalka se stala problémem na celou věčnost. Něco nebo někdo ho připoutává k zemi jako železná koule přikovaná k noze a to je alarmující. Je na čase začít na sobě pracovat.

Ach ty časy, když mu bylo něco mezi desátým a dvacátým rokem. Matně si vzpomíná, že dokázal vzlétnout do obrovské výšky a překonával velké vzdálenosti naprosto bez omezení. Vysmíval se vrahům, katům, divokým dravcům a šelmám které ho lovili a smrt bral jako sen.

Schopnost ovládat sny je skvělá, a jak sám zjišťuji, stále těžší věc, a substituce v podobě vychytané PC hry s vymakanou grafikou ji zdaleka nenahradí. Kéž bych do budoucna nepřišel o její poslední zbytky.