Děčínské nákupní martyrium

Děčín má nevhodnou velikost, a to nejen kvůli nakupování. Ani velké město, ani prdelákov. Prostě něco mezi. Žádný ráj pro koupěchtivého zákazníka, spíš martyrium. Protřelý světák, znalý stylu (není můj případ), těžko hledá vhodné místo k utracení peněz, aby uspokojil své náročné požadavky, a je celkem jedno, zda chce ukojit hlad, nebo vylepšit zevnějšek nějakým dobrým v(W)ohozem.

Tak třeba děčínská Billa. Máte chuť na dobrou snídani a vyrazíte nakoupit. Z té věčné reklamní masáže, už znáte, že vás čeká jen to nejlepší zboží a navíc v akci, tedy skoro zadarmo, pro členy klubu úplně, jak se snaží vsugerovat. Dokonce můžete nabýt dojmu, že za odběr určitého zboží, vám ještě zaplatí.

Sebejistě nakráčíte do marketu s názvem Billa a začnete plnit košík. Vezmete rohlíky, cedule přesvědčuje o vysoké kvalitě a každodenní čerstvosti, naberete další "lahůdky" a s pusou plnou slin, pelášíte domů, připravit si vysněnou snídani. Jenže doma zjistíte, že mezi čerstvými rohlíky se nachází nezanedbatelný počet rohlíků starých (včerejších). Trochu vám to zkazí začínající den, ale necháte to tolerantně plavat. To se může stát. Když tuhle zkušenost zažijete v Bille podesáté, přestanete věřit na náhodu a pravděpodobně upadnete do stavu, zvaného nasranost.

Je jasné, že plýtvat se nemá, ale taky se nemá lhát. To snad platí i v byznysu. Inzerují čerstvé rohlíky za nějakou cenu, ale v klidu tam pravidelně přimíchají staré. Přece se to nevyhodí. To, že to jaksi pozapomněli oznámit, už nikoho netrápí. To by se muselo zlevnit a stejně se obtížně prodávalo.

Kdo by kupoval starý rohlíky? Leckdo, omylem! Když mu je přimícháte mezi čerstvé. Zdá se, že to je běžná praxe, alespoň v děčínském marketu Billa. Nabízí se myšlenka, že tohle zákazníci neřeší. Kdyby si každý postižený stěžoval, pěkně nahlas, obchod by si snad dal pozor, aby neklesaly tržby. Jenže doma, při vybalování nákupu, nad tím nejspíš každý mávne rukou.

Když vydýcháte pitomé rohlíky, jdete si udělat radost do obchodu s oblečením. Tváří se jako zápaďácký butik, tak tam důvěřivě vlezete a začnete přehrabovat stojany s hadříky, občas kontrolujíc visačku s cenou. Po chvíli pojmete podezření, že se tu někdo snaží prodávat brambory za cenu krevet. Máte "smůlu", že jste navštívil desítky podobných obchodů, porůznu v západní Evropě a začnete srovnávat.

Dojde Vám, že zde spoléhají na vidlákovu neznalost. Hodíte na to bobek, a koupíte si "značkové" kalhoty, jak se snaží zákazníkovi vsugerovat, všudypřítomnou záplavou log a reklam. Přestože značku neznáte, koupíte na zkoušku. Nejste přeci nějaký zaprděný, konzervativní "dědek".

Doma si kalhoty vezmete na sebe a v klidu si je podrobněji prohlédnete. Připadáte si jako v montérkách, tak plný zvědavosti navštívíte internet, zjistit o "značkových" kalhotách více.

Jste již otrlými borci a nehnete ani brvou, když zjistíte, že pod značkou šije turecká firma se specializací na pracovní oděvy. Pochválíte rostoucí úroveň dnešního designu montérek, jak narazíte v eshopu pracovních oděvů na svůj zakoupený model, hned vám však dojde, že montérky za dva litry, musejí mít v kapse zašitý mp3 přehrávač a čtečku od Amazonu, ale vy jste nic nenašli.

Nebuďte trudomyslní, máte přeci prachy, příště se na soukromé sociální experimenty vykašlete a vsadíte na svůj instinkt. Giorgio respektive Emporio budí důvěru, znáte i "příjmení", Armani.

Vy co prachy nemáte, znalecky prohmatáte pečivo rukou a staré hodíte zpátky. Na vás si nepřijdou, supermarkety jsou Vaším druhým domovem. Nemáte problém ani s oblečením, některé tržnice nabízí vaše oblíbené "pecky" za babku.

Ještě o jedné skupině. Peníze mají i nemají, nejsou jimi příliš motivovány, zato však vidí na všem mouchy, snaží se o nápravu a tak dále. Necháváme je vyblbnout, dokud nezačnou příliš vyskakovat. V takovém případě se je pokusíme zdiskreditovat, zlehčíme a znevážíme jejich činnost, případně je namočíme do nějaké špíny a prohlásíme za blázny či násilníky.

Dlouhodobý volební úspěch levice a extrémní pravice v Ústeckém kraji

Nedávno skončili Volby do poslanecké sněmovny. Když jsem na stránkách Českého statistického úřadu studoval výsledky, zajímaje se hlavně o Ústecký kraj a okres Děčín, dospěl jsem k názoru, že u nás na severu, kvete dlouhodobě pšenka komunistům a stranám koketujícím s ultra pravicí. Od roku 1996, kdy se konali první Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, až dodnes, měla KSČM a strany sympatizující s ultrapravicí v Severočeském či později Ústeckém kraji, procentuálně nejvyšší podporu z celé republiky.

Děčínský dumpster diving a jeho kontíkáři

Jedním z fenoménu moderní konzumní společnosti, která dotáhla plýtvání různými zdroji téměř k dokonalosti, je dumpster diving (ve Spojeném království známé jako skipping), tedy vybírání popelnic. Tento neobvyklý druh "sportu" je praktikován některými jedinci i v Děčíně, přestože je tato činnost masověji rozšířená hlavně ve velkých městech.

Vybírání popelnic (Dumpster diving) má několik různých příčin. V chudších zemích s méně rozvinutou ekonomikou je vybírání popelnic a odpadních skládek pro mnoho lidí otázkou přežití. Vybírači popelnic (dále jen "kontíkáři") tak řeší svou bezútěšnou situaci a chudobu. Na rozdíl od hospodářsky rozvinutých zemí, kde odpadní kontejnery, zvláště u velkých supermarketů obsahují množství potravin, se kontíkáři v rozvojových zemích specializují na třídění a obchodování s ostatním průmyslovým odpadem, protože obsah potravin v odpadu je mizivý a jedná se spíše o produkty pro člověka hůře stravitelné.

Děčínská demonstrace proti stavbě protipovodňové zdi

Včerejší demonstrace "proti zdi", konaná na Střelnici v Děčíně, byla vlahá stejně jako den. Městské zastupitelstvo zasedalo od 15 hodin namísto běžnější 17. hodiny. Chytrý tah, protože většina potenciálních demonstrujících byla tou dobou v práci, což se výrazně projevilo na účasti, která byla spíše jen symbolická.

Tato hrstka velmi slušných lidí, jež měla k nějakému radikálnějšímu projevu stejně daleko jako ze Země na Měsíc, se pokojnou formou snažila upozornit na problém. Náhodný pozorovatel mohl klidně přehlédnout, že je svědkem demonstrace a i následná performance vyzněla plaše bez potřebné naléhavosti.

Děčín spolupracuje s NPC, která nabadá k bonzovaní

Tak už i Děčín, po vzoru jiných měst, zahájil spolupráci s Národní protidrogovou centrálou (dále jen NPC) při odhalování nelegálních pěstíren konopí. První krok spolupráce NPC je zveřejnění dopisu, kde jsou občané nabádáni ke spolupráci v boji proti drogám, a to bonzováním pro dobro věci. Dopis je formulován a staví na argumentech jako by měl oslovovat naivní děcka a ne rozumné dospělé občany. Citace dopisu NPC:

Děčínská protipovodňová zeď má prohnilé základy

Zdá se, že v Děčíně trůní opět něco prohnilého. Lidé byli postaveni takřka před hotovou věc. Jedná se o stavbu protipovodňové zdi.

Dokonce i někteří radní neměli o věci potuchy, dříve než se objevil projekt, a nesouhlas památkářů byl houby platný,  jak napsal Děčínský deník:

Proti zdi je i radní Valdemar Grešík. Do doby, než se objevil projekt, prý neměl informace o tom, jak by měla protipovodňová opatření vypadat. „Vždycky jsem byl ujišťován, že o výstavbě protipovodňových opatření, zejména o vhodnosti těch kterých zábran, lze diskutovat. Jenže události nás předběhly a my teď stojíme před téměř hotovou věcí,“ zlobil se Grešík.

Poukázal na to, že konkrétně proti betonové zdi u polikliniky a u Mariánské louky se ohradili i památkáři. To potvrdil náměstek ústeckého pracoviště Národního památkového ústavu Petr Hrubý.
„Naše nesouhlasné stanovisko ale bylo k ničemu, protože úředníci na děčínské radnici usoudili, že existují další veřejné zájmy, které jsou nad zájmy památkářů,“ uvedl Hrubý. Památkově chráněná je celá Mariánská louka i to, co je pod ní. „Výstavbou nezmizí jen stromy z Mariánské louky, ale zničí se i cenné historické souvislosti pod zemí,“ poznamenal Hrubý.

 Po městě se objevili plakáty, jež zeď pojmenovávají dě(čínská) zeď. Asi kvůli příměru, že se císař taky nikoho neptal a nařídil postavit zeď. Napochodovalo 300.000 maníků a s nasazením života zeď postavili. U nás v Děčíně nejspíš připochodoval někdo za císařem s tučnou obálkou a odešel s příslibem, že jeho firma dostane tučnou zakázku, a ptát se voličů, co oni na to, je zbytečný přepych, v této zemi poslušných ovcí, jak se pravděpodobně ti u koryta domnívají.

Co je to za partu šéfíků, kde jeden kuje pikle a druhý o tom nemá šajn? Jsou chytří, vědí, že čím méně toho "propálí", tím větší šance, že jim to projde, zvláště když se již věci dali do pohybu. Nechci tady řešit odbornou otázku stavby, do jaké míry je či není prospěšná, ale to, že o takových věcech by měli vědět lidé, kterých se to hlavně týká, tedy minimálně obyvatel Děčína. Vždyť jsme vlastně investoři podobných záležitostí. Daně jsou nemalé.

Je super volební rok a tak se nabízí, že bude tato kauza zneužita pro honění politických bodů. Zítra zasedá na Střelnici městské zastupitelstvo. Jak jsem se dozvěděl, chystá se před "Střelákem" performance, kde bude dobrovolník zalit do betonu, aby se tak poukázalo na problém betonové zdi. Zasedání začíná v 15 hodin. Vám, kterým není osud rodné vísky lhostejný, by si mohli udělat zítra na Střelnici procházku. Já se projdu určitě, tak neviděnou zítra.

Panoptikum města děčínského

Každá díra v této zemi má svoje legendární obyvatele, nejinak je tomu i v Děčíně. Nemyslím legendární ve smyslu velikánů v jakémkoliv oboru, ale pro mne tito lidé znamenají mnoho. Nutí mě k zamyšlení a za to jim z celého srdce děkuji.

MODROZUB
Potkal jsem chlápka s hlavou neustále nakloněnou na stranu. "Proč tu hlavu nedržíš rovně", ptám se ho? Odpověděl, že to má ze zaměstnání, kde v jednom uchu neustále nosí bluetooth sluchátko, které svou vahou táhne hlavu na stranu.