Děčínské nákupní martyrium

Děčín má nevhodnou velikost, a to nejen kvůli nakupování. Ani velké město, ani prdelákov. Prostě něco mezi. Žádný ráj pro koupěchtivého zákazníka, spíš martyrium. Protřelý světák, znalý stylu (není můj případ), těžko hledá vhodné místo k utracení peněz, aby uspokojil své náročné požadavky, a je celkem jedno, zda chce ukojit hlad, nebo vylepšit zevnějšek nějakým dobrým v(W)ohozem.

Tak třeba děčínská Billa. Máte chuť na dobrou snídani a vyrazíte nakoupit. Z té věčné reklamní masáže, už znáte, že vás čeká jen to nejlepší zboží a navíc v akci, tedy skoro zadarmo, pro členy klubu úplně, jak se snaží vsugerovat. Dokonce můžete nabýt dojmu, že za odběr určitého zboží, vám ještě zaplatí.

Sebejistě nakráčíte do marketu s názvem Billa a začnete plnit košík. Vezmete rohlíky, cedule přesvědčuje o vysoké kvalitě a každodenní čerstvosti, naberete další "lahůdky" a s pusou plnou slin, pelášíte domů, připravit si vysněnou snídani. Jenže doma zjistíte, že mezi čerstvými rohlíky se nachází nezanedbatelný počet rohlíků starých (včerejších). Trochu vám to zkazí začínající den, ale necháte to tolerantně plavat. To se může stát. Když tuhle zkušenost zažijete v Bille podesáté, přestanete věřit na náhodu a pravděpodobně upadnete do stavu, zvaného nasranost.

Je jasné, že plýtvat se nemá, ale taky se nemá lhát. To snad platí i v byznysu. Inzerují čerstvé rohlíky za nějakou cenu, ale v klidu tam pravidelně přimíchají staré. Přece se to nevyhodí. To, že to jaksi pozapomněli oznámit, už nikoho netrápí. To by se muselo zlevnit a stejně se obtížně prodávalo.

Kdo by kupoval starý rohlíky? Leckdo, omylem! Když mu je přimícháte mezi čerstvé. Zdá se, že to je běžná praxe, alespoň v děčínském marketu Billa. Nabízí se myšlenka, že tohle zákazníci neřeší. Kdyby si každý postižený stěžoval, pěkně nahlas, obchod by si snad dal pozor, aby neklesaly tržby. Jenže doma, při vybalování nákupu, nad tím nejspíš každý mávne rukou.

ikona obrazku


Když vydýcháte pitomé rohlíky, jdete si udělat radost do obchodu s oblečením. Tváří se jako zápaďácký butik, tak tam důvěřivě vlezete a začnete přehrabovat stojany s hadříky, občas kontrolujíc visačku s cenou. Po chvíli pojmete podezření, že se tu někdo snaží prodávat brambory za cenu krevet. Máte "smůlu", že jste navštívil desítky podobných obchodů, porůznu v západní Evropě a začnete srovnávat.

Dojde Vám, že zde spoléhají na vidlákovu neznalost. Hodíte na to bobek, a koupíte si "značkové" kalhoty, jak se snaží zákazníkovi vsugerovat, všudypřítomnou záplavou log a reklam. Přestože značku neznáte, koupíte na zkoušku. Nejste přeci nějaký zaprděný, konzervativní "dědek".

Doma si kalhoty vezmete na sebe a v klidu si je podrobněji prohlédnete. Připadáte si jako v montérkách, tak plný zvědavosti navštívíte internet, zjistit o "značkových" kalhotách více.

Jste již otrlými borci a nehnete ani brvou, když zjistíte, že pod značkou šije turecká firma se specializací na pracovní oděvy. Pochválíte rostoucí úroveň dnešního designu montérek, jak narazíte v eshopu pracovních oděvů na svůj zakoupený model, hned vám však dojde, že montérky za dva litry, musejí mít v kapse zašitý mp3 přehrávač a čtečku od Amazonu, ale vy jste nic nenašli.

Nebuďte trudomyslní, máte přeci prachy, příště se na soukromé sociální experimenty vykašlete a vsadíte na svůj instinkt. Giorgio respektive Emporio budí důvěru, znáte i "příjmení", Armani.

Vy co prachy nemáte, znalecky prohmatáte pečivo rukou a staré hodíte zpátky. Na vás si nepřijdou, supermarkety jsou Vaším druhým domovem. Nemáte problém ani s oblečením, některé tržnice nabízí vaše oblíbené "pecky" za babku.

Ještě o jedné skupině. Peníze mají i nemají, nejsou jimi příliš motivovány, zato však vidí na všem mouchy, snaží se o nápravu a tak dále. Necháváme je vyblbnout, dokud nezačnou příliš vyskakovat. V takovém případě se je pokusíme zdiskreditovat, zlehčíme a znevážíme jejich činnost, případně je namočíme do nějaké špíny a prohlásíme za blázny či násilníky.

Dolnožlebská jarní inspirace umocněná hladem

Konečně to vypadá tak, že zima byla sesazena z trůnu a své místo uvolnila jaru. Převozníkovi v Dolním Žlebu svitla naděje, že časy zžíravého hladu se chýlí ke konci. V zimě moc zájemců o přívoz nebývá, k tomu se již podruhé přetrhlo vodící lano a přívoz stojí, doposud uvázán, mimo provoz na stanovišti.

Čtyři jídla týdně, všední realita, která doposud pokračuje, nedovoluje převozníkovi naplno vychutnávat radost ze začátku jara. Jeho mysl a pohled zastírá ne úplně nepříjemná melancholie a smutek, která ho inspirovala k procházkám, z jeho pohledu, na zvláštní místa, která mu dávají zapomenout na bouřící se prázdný žaludek.

nahled obrazku
Sněženky nejsou machři

Dokonce i profláknutý symbol začátku jara, kvetoucí sněženky,  donutily převozníka, na několik minut, usednout vedle kvetoucího trsu a mlčky pozorovat, pokornou a skromnou, přesto však dokonalou krásu. Na chvíli se zasnil, vzal svou mysl na výlet do jiné dimenze a setrval tam několik hodin.

nahled obrazku
Industriální harfa


Když se konečně nabažil sněženek, všiml si mezi harampádím nějakého nástroje. Již po pár krocích mu bylo jasné, že jde o nástroj hudební. Brzy určil, že se jedná o tzv. industriální harfu, na kterou se hraje pomocí flexi s leštícím kotoučem. Harfa nebyla v dobrém stavu, napadlo ho, že s ní někdo absolvoval dlouhou koncertní šňůru s industrial hardcore skupinou.

nahled obrazku
Ulice Kýčovka


Když po chvíli procházel ulicí Kýčovka, ani mu ten její kýčovitý vzhled nevadil. Zatoužil jen po relaxaci na nějakém klidném místě. Podvědomě automaticky zamířil ke hřbitovu, který byl v jeho snovém světě, něco úplně jiného.

nahled obrazku
V Háji teleportů


Brzy vstoupil branou do Háje teleportů. Spodní část háje je na výskyt teleportů poměrně bohatá, ale většina z nich přenáší cestovatele do méně významných destinací na krátkou vzdálenost.

Převozník hned věděl, že významné porty se nachází v horní části háje, celkem dobře maskované, tudíž nenápadné.

nahled obrazku
Maskování teleportů


Výjimku tvořil nejvýše položený teleport v háji, ukrytý v malé kapličce, za robustními dřevěnými dveřmi,  na konci dlouhého pískovcového schodiště.

nahled obrazku
Za dveřmi je vyhráno


Bylo zamčeno a klíče převozník neměl. Lze je získat jen za zásluhy. Tento teleport je jediný, který dopravuje pouze jedním směrem. Ostatní vás po nějakém čase vždy vyplivnou zpět.

nahled obrazku
A zase ty dveře


Teleport v kapličce přesunuje navždy do dimenze, kde nic nepotřebujete ani nechcete, protože máte všechno, tedy nic co by se dalo tahat v báglu. Vegetíte a chrochtáte blahem.

nahled obrazku
Pokus o tom jak vyzrát nad zapomínáním


Přece jenom existují případy návratů zpět, ale jsou velmi vzácné. Komu by se chtělo vyměnit absolutní štěstí tam, za trýzeň tady.  Tito vzácní jedinci, kterým se říká "ti, kteří strhávají pásku z očí", obětovali svůj věčný lábuž a stále se vracejí, aby ostatním natvrdlým vysvětlili, jak získat klíče, aby se taky mohli navždy rochnit.

nahled obrazku
Kvůli přehledu bývají "rozhodčí" na vyvýšeném místě


Už bylo jasné, proč tady mají takový velikáni pomník. Jednoho z nich si tady považují asi nejvíc, proto bývá vysoko a člověk kvůli němu musí zvedat hlavu.

Hlad opět mocně udeřil a portnul převozníka zpátky do Dolního Žlebu. Dříve či později bude jeho problém vyřešen. Pro převozníka je podstatné, že toto nádherné místo může považovat za svůj domov, kde se cítí svobodnější  a spokojený. A přechodná hladová období, jsou poplatkem, s kterým se ochotně smířil.

Uzavřená zóna u Fukušimy dostupná na Street View

Jo to už dva roky, co severní Japonsko postihla ničivá vlna tsunami, která se vryla do paměti, hlavně kvůli zničené jaderné elektrárně u Namie-Machi v regionu Fukušima. Google dostal svolení nafotografovat uzavřenou zónu a je dostupná na Street View.

Když před dvěma lety pustošila severní pobřeží Japonska mohutná tsunami, zanechala své stopy i ve vnitrozemí. Trosky byly nahrnuty kilometry do vnitrozemí, lodě se povalovali ve městech. Nedaleko jaderné elektrárny leží malé pobřežní města Namie. V té době bylo z města evakuováno 21.000 obyvatel. Město je nyní uzavřená zóna.

Nyní dostal Google poprvé svolení vjíždět se svými Street View vozy do uzavřené zóny. Google kontaktoval místní starosta, aby snímky pomohly pochopit budoucím generacím, co způsobila jaderná katastrofa a zemětřesení. Technici se zvláštním povolením projížděli městem v ochranných oblecích a nikdy neopouštěli svoje vozy.


Zvětšit mapu

Pořízené snímky ukazují opuštěné oblasti bez jediného člověka, poničené domy, ulice téměř bez aut a lodě vyplavené daleko od břehu, rozptýlené po souši. Dva roky po katastrofě, kdy se řada poničených míst v Japonsku začala zotavovat, kolem Namie jako by se zastavil čas.

O nejsilnějších pivech a pivních druzích

Myslím, že se mohu považovat za pivaře. Jedna z mála věcí, které se věnuji prakticky celý život, je popíjení piva. V pořádném pivu je obsažený alkohol. Ten může při dlouhodobém nadměrném užívání, vypatlat mozek. Jelikož se zdá, že i můj mozek by se dal přirovnat k vyjedené spižírně, dokonale zametené a vytřené Savem, rozhodl jsem se zjistit, jak je to se sílou piv, u nás i ve světě, abych se mohl vyvarovat, vyložených dryáků, schopných katapultovat, můj upadající kvocient, mezi láčkovce.

Nejsilnější piva světa a jeho druhy

K mému překvapení je pivovarnictví celá věda a při hledání piv s nejvyšším obsahem alkoholu, jsem obohatil svůj slovník. Třeba v součastnosti nejsilnější pivo na světě Armagedon, skotského pivovaru Brewmaister Brewery, s obsahem alkoholu 65 procent, je tzv. Eisbock.
Eisbock
je druh německého tradičního speciálního piva původně z Kulmbachu. Výchozím pivním druhem pro výrobu je Doppelbock, který se částečně zmrazí. Obsažená voda se změní v led, ten je následně odebrán, takže zbyde nezamrzlý alkoholický obsah.
Doppelbock
nebo také double bock je silnější "bratr" tradičního pivního druhu Bock, který poprvé uvařili mniši z řádu sv. Františka z Pauly. V historii byl doppelbock, s vysokým obsahem alkoholu a cukru, používán mnichy jako "tekutý chléb" během půstu.
Bock
je silný ležák původem z Německa. Bock existuje v několika variantách jako maibock nebo Helles Bock, světlejší verze s vyšším obsahem chmele.
logo pivovaru
V žebříčku nejsilnějších piv na světě okupuje druhou a třetí příčku opět Eisbock.

Nedaleko od německého Norimberku, jihozápadním směrem, v malém městečku Oberasbach, stojí malý pivovar Schorschbräu. Právě zde se vaří pivo Schorschbock 57, s obsahem alkoholu 57,5 %, které se v říjnu roku 2011 stalo nejsilnějším pivem na světě a dnes mu patří druhé místo. K výrobě jednoho litru této speciality je zapotřebí 30 litrů šestnáctiprocentního piva Bock.

Vysoké náklady se odrazily i v ceně. Bylo vyrobeno pouze 36 třetinkových láhví, každá za cenu kolem 200 eur. Všechny jsou již prodány, takže se tímto nevšedním pivem, bohužel (bohudík) nemohu zlít.

Z téhož pivovaru pochází i Schorschbock 43. Tomuto pivu, s obsahem alkoholu 43 %, náleží třetí místo. Piva Schorschbock 57 a 43 jsou distribuována v třetinkových láhvích, ze světlé kameniny, vlastnoručně očíslovaných a signovaných hlavním sládkem.
pivní láhev
Exkluzivní balení Schorschbock 57
 

 Georg Tscheuschner založil pivovar v roce 1996. Poslední tři roky je to právě jeho pivovar, který se "pere" o první místo v žebříčku nejsilnějších piv na světě, se skotskými pivovary Brew Dog a Brewmaister Brewery.

Žádného z těchto "zabijáků" jsem logicky nikdy neochutnal. Patřím do jiné sociální vrstvy, takže mé nejsilnější pivo, které jsem dříve relativně často popíjel, byl německý EKU 28 Kulmbacher s pouhými jedenácti "volty" alkoholu, cenově dostupný, pro Čecha stravitelný. První seznámení, "na prase", trvalo čtyři třetinky, pak chvíli euforie, vzápětí přerušená ranou na umakart.

Nejsilnější česká piva

V žebříčku padesáti nejsilnějších piv, podle webu ratebeer.com, nefiguruje ani jediné české pivo.

Jestli se chcete cítit jako medvídek, tak by to mohlo jít U Medvídků v Praze. Ve svém minipivovaru vaří pivo s označením X-Beer33, s obsahem alkoholu 12,6 %. Jde o polotmavý ležák, kvasící 200 dní v dubových sudech.


pivní etiketa Primátor Rytířský

Zdá se, že nejsilnější světlé pivo v České republice se vaří v pivovaru Náchod. Primátor Rytířsky 21, je s obsahem alkoholu 9 %, nejsilnější světlé pivo u nás.

Pivo se vyznačuje medově nasládlou chutí. Unikátní je použití pšeničného sladu při výrobě. Jemnou hořkost v chuti způsobuje vysoký obsah žateckého chmele.

pivní etiketaPrimátor Double

Další specialitou náchodského pivovaru je tmavé pivo Primátor Double 24, které obsahuje 10,5 % alkoholu.

Obsah alkoholu z něho dělá jedno z nejsilnějších piv od roku 1990.
K výrobě se používá 5 druhů sladu, ječného i pšeničného, jejichž poměr je tajný. V jedinečné chuti dominují pražené slady.

V Praze bylo již uvařeno silnější pivo, ale nebylo určeno k veřejné distribuci. Střední průmyslová škola potravinářských technologií v Podskalské, má vlastní mini pivovar. V něm bylo v roce 2009 uvařeno pivo Podskalský smrtihlav 37 a o rok později Podskalská pusinka 38 s obsahem alkoholu přes 13 procent.

Tmavý speciál z Šumavy

Nedaleko Domažlic se nachází malý regionální pivovar Kout na Šumavě. Pivem zásobuje 35 restaurací, takže žádný moloch pro široké masy. Jejich Koutský tmavý speciál 18°, však obsahuje 8 % alkoholu.

Pivní teorie by stačila, teď musím všechny vzorky důkladně ochutnat, abych zjistil, kde mám ještě slabiny, kde je třeba přidat, upravit tréningovou dávku a optimálně vyladit formu. Prostě přistoupit k tomu zodpovědně a neponechat nic náhodě. :-)

Kalendář z třicátých let minulého století

Náhodou se mi dostal do ruky společenský kalendář z první poloviny 20.století. Sešit asi o sto stranách, sešitý kancelářskými sponkami na podprůměrném papíře. Ale ten obsah, mě vážně dostal. Až tak, že jsem se rozhodl, podělit se s ostatními.

Psal se rok 1933 a 17. duben bylo Pondělí Velikonoční. Slunce ten den vycházelo v 5 hodin a čtyři minuty, a za obzorem zmizelo 6 minut před devatenáctou, jak je uvedeno v kalendáři. A nejen to, pokud někoho zajímalo kdy vychází a zachází Měsíc, v které fázi a znamení se právě nachází, mohl si to přečíst. A to zdaleka není všechno jak je vidět.

kalendar
Z prvorepublikového kalendáře
Příloha kalendáře obsahuje řadu zajímavých článků s parádními obrázky. Jeden z nich, ekonomického zaměření, hodně překvapil. Začíná nadpisem "Průměrný příjem připadající na hlavu v nejdůležitějších státech". V článku je krátká zmínka o vzrůstající hospodářské tísni, jinak vysvětluje přiložený obrázek, který zobrazuje průměrný roční příjem jednotlivce ve čtrnácti ekonomicky nejdůležitějších státech. Příjem je uváděn ve švýcarských francích, proto je na vysvětlenou uvedeno:
Národním příjmem se rozumí peněžité ceny a hodnoty, které veškeré obyvatelstvo státu ročně vydělá. Náš obrázek znázorňuje, jaký je průměrný příjem jednotlivce v nejdůležitějších státech.

Protože se v obchodním mezinárodním styku počítá většinou podle švýcarských franků, udáváme také my čísla, výdělek označující, v této měně. Chce-li však někdo věděti, kolik to dělá podle měny toho kterého státu, může si to snadno přepočítati. Podle curyšského, stanoveného dne 1. ledna 1932 platil švýcarský frank přibližně:
  • 660 korun československých
  • 1098 dinárů jugoslávských
  • 165 rakouských šilinků
  • 82,50 německých marek
  • 388 italských lir
  • 498 francouzských franků
  • 173 polských zlotých
V té čtrnáctce nejdůležitějších figurovala Československá republika na sedmém místě, hned za Německem.

dobovy obrazek
Průměrný roční příjem připadající na hlavu v nejdůležitějších státech (r.1933)
Podle obrázku jsme si nevedli nejhůř, uzavíráme horní řadu, Po přepočtu na koruny, se dozvídáme, že ročně (1933) vydělal občan pro Československo průměrně téměř půl miliónu.

Nemám přehled o dnešním sazebníku služeb České pošty, ale o tom z roku 1933 mám jasnou představu. Z tohoto roku je v kalendáři otištěn:

Přehled poštovních a telegrafních poplatků

prehled postovnich poplatku
Přehled poštovních a telegrafních poplatků (r.1933)
Zajímavá jsou i jména, která v té době slavila svátek. Před více než osmdesáti lety, slavili tento měsíc jmeniny: Volnomil, Česta, Živsa, Střezimir, Křišťan, Spas nebo Kochan. Jmenovat se Volnomil je prostě "kchůl".

Poměrně obsáhlý článek se věnuje "převratným" vynálezům té doby. Pro lenošivé světáky je tu funkcemi nadupaný kávovar s časovačem a budíkem, takže zaspat do práce nehrozí a kafe máte hotové ještě než vyskočíte z postele.

"Myslící vařič" (r. 1933)
 Žít ve třicátých letech, kávovar bych měl doma. Asi si moc fandím, spíš bych někde na ulici vybíral popelnice a somroval na jídlo. Alespoň bych si tedy pořídil šikovný zapalovač, vestavěný v rukojeti deštníku či hůlky, a pořádně "nadiktoval".

kurak s hulkou
Zapalovač v rukojeti hůlky
Na závěr ještě ukázka humoru ve stylu třicátých let minulého století. Každopádně je na hony vzdálený tomu našemu dnešnímu. Nakonec, skoro jako všechno ostatní.

Když má člověk vole

kresleny vtip
Kreslený vtip v kalendáři z roku 1933
Pan Bachořina, který se honosí mohutným voletem, praví žertem ke svému malému synovečku: "Počkej, já tě sežeru!"
Malý čipera však ukáže na strýčkovo vole a praví kurážně: "Já se nebojím! Vždyť si toho druhého nedostal ještě z krku dolů!"

Vracím se z časů dětství mé babičky, zpět do naší doby, s pocitem jako bych přiletěl z jiné planety. Stačí na to vrátit se, o pouhý jeden lidský život, v čase.

S dobrou vůlí o dobru, sedláckým pohledem.

úvodní obrázek
 Už se zase cítí jako cizák mezi svými. Znají se tak dlouho, skoro stejně tak dlouho co si nalhávají "přátelství". Ale co to znamená? Bezpečí před fyzickým napadením? Ani to není jisté, ta jejich náklonnost má své meze, a komu nakloněni nejsou, může získat označení sráč, buzna, hovado...

Nejdou stejnou cestou, mají jen společný cíl. Rozešli se už dávno, podlehli chtíči, stejně jako on. Stali se součástí ovčího stáda, pro které otročí a mají plnou hubu svobody, kterou dávno opustili. Jejich hlavy jsou jako přehřáté kalkulačky, řeší rovnice s mnoha neznámými, kam nemají co dosadit. To je pro ně frustrující, brzdí je to v kupení hromady matroše k ničemu. Čím je hromada vyšší, tím víc se jim oči lesknou blahem. Cokoliv dělají, provádí z rozmyslem. Průšvih nastane,  jakmile provedou něco spontánně. Najednou se může z pohodáře vyklubat sráč.

Zpitoměle pochodují životem, opojeni vlastním pohledem na skutečnost. V ruce hlásnou troubu a vyřvávají rozkaz do útoku proti armádě, které slouží. To je ta jejich láska. Posluhovat mančaftu se stejným dresem. "Protivník" snad ani není člověk.

To co vidí kolem svého kmenového ohně, považují za to pravé a hodné následování. Obklopují se podobnými individui a ostatní nevyhledávají. Když už vyrazí za kopečky, tak izolováni ve zlaté kleci, nebo s rákoskou, aby napravili špatnosti potrestáním viníků.

Oni přece viníka poznají, sami vykonali tolik dobrého, tak to musí vědět.

To je toho pomáhat "bratrovi ve zbrani" nebo milovat svoji "matku" a zahrnovat ji dárky. Berou to jako normální věc, prý nad tím nepřemýšlí.

O něco jiného jde v případě cizáka. Hned jim zbystří smysly, spočine-li jim zrak na jiné, neznámé barvě dresu. Přirozené chování v přítomnosti "matky" je rázem fuč. Hlava startuje na plné obrátky a hledá v archivu nějaké informace z minulosti. Další jednání je již ovlivněno. Myslí, že vědí, ale to jen analyzují zprostředkované, či vlastní zážitky z minulosti a podstatná přítomnost jim uniká.

Jakmile v "archivu" vyšťourají něco, v jejich očích, významného, špatného i dobrého, bohatě to stačí k zamlžení pohledu. Už jim tolik nejde o to, co se v souvislosti s cizákem děje teď, ale co se (možná) dělo.

Mají "tolik" rozumu, že když se jim pes vychčije doma na koberec, a oni to zjistí až za hodinu, pejskovi to projde bez potrestání, ale v případě cizáka minulost neodpustí i v případě, že může být na hony vzdálená pravdě. Čerpá přeci z věrohodných zdrojů.
To znamená:
  • mám to od kámoše ten by si to nevymyslel 
  • četl jsem to v *****, to je věrohodná značka, tam nekecají 
  • mám svoje zkušennosti a naučili mě to rodiče, tomu já věřím 
Prostě na každém kroku přemýšlí a přemýšlivě konají a pomáhají.

Chlubí se jak, obdarovali bezdomovce drobáky. Jeho kolega měl smůlu, táhlo z něj víno a motal se, trhan. Přeci mu nebudou dávat prachy na chlast. Ať jde makat, když chce chlastat. Jó, na chytráky jejich kalibru si nikdo nepřijde. Oni pomáhají potřebným.

Když se někdo "topí", potřebuje pomoci, měl by se vytáhnout z vody. Jasná věc, rychle do akce.

ilustrační foto


Oni začnou přemýšlet o rizicích a důsledcích. Vzápětí si stihnou všimnout, že je to známej ksicht od vidění, ten přičmoudlík z vedlejší čtvrti, s pověstí kreténa. Vzhledem k situaci je zachránce vystaven riziku, které musí náležitě zvážit. Má smysl pálit si kvůli němu prsty, ten si to nezaslouží, a vytahuje z kapsy mobil, aby zavolal hasiče a mohl konečně zahájit záchrannou akci. Mezitím volání o pomoc ustalo a není koho zachraňovat.

Těm druhým se za horečného sundavání bot, jen mihne hlavou, jestli je čas sundat taky bundu a už jsou ve vodě. Sama podstata pomoci v nesnázích jim stačí, považují to za dobrou věc, a posuzování kvalit jedince, jeho zásluhy a příslušnost ke kmeni, nechávají koňovi. Ten má totiž větší hlavu.

Konání dobra, účelově, ze zištných důvodů a náklonnosti, nedokazuje nic, o morálních kvalitách jedince. Může být dokonce sobecké s jasnými cíli. To je legální, zlepšuje to pověst, ale nemusí mít s dobrem nic společného.

Opravdu pomáhat a konat dobro, není o hledání souvislostí s minulostí, poddávání se úrovni sympatií a vyhodnocování možných důsledků do budoucna. Je o dobré vůli a podstatě dobra samotného.

Konám-li nezištně s dobrou vůlí, protože vím, že to považuji za dobré samo o sobě, konám podle dobrého rozhodnutí. :-D

Pozn. aut.: Napsáno členem "stáda" v dobré vůli, o vlastních představách dobra. Autor se omlouvá velikánům jako Kant a Nietzsche.

Co přináší nové album skupiny Ministry

Srdce fanoušků americké industriální kapely Ministry, opět tepou vzrušením. Frontman Al Jourgensen a jeho parta vypustili do světa nové album Relapse. Album vyšlo 23.března pod tradičním labelem 13th Planet. Produkce alba se ujali Al Jourgensen a hudební a vizuální umělec Samuel D'Ambruoso, který spolupracoval s Jourgensenem již dříve jako vokalista, spoluhráč a spolutvůrce textů a hudby.

Padesátiminutové album (limited edition) obsahuje 11 skladeb, z toho jednu cover verzi od legendární crossover thrash kapely S.O.D. (Stormtroopers of Death) - United Force, a jako bonus track mixovanou verzi písně Relapse (Defibrillator Mix).

cd cover relaps

MINISTRY - Relapse (2012)

  1. Ghouldiggers" – 7:41
  2. Double Tap" – 4:06
  3. FreeFall" – 4:36
  4. Kleptocracy" – 3:54
  5. United Forces" – 4:53 (Stormtroopers of Death cover)
  6. 99%" – 3:53
  7. Relapse" – 5:49
  8. Weekend Warrior" – 5:43
  9. Git Up Get Out 'n Vote" – 3:59
  10. Bloodlust" – 5:37
  11. Relapse (Defibrillator Mix)" – 7:06 (limited edition bonus track)
Jako promotion alba Relapse vyšel již v prosinci minulého roku singl "99%" a letos v únoru maxi-singl "Double Tap".

Audio ochutnávka a text písně

Ministry - 99 Percenters

Powered by mp3skull.com

Refrén:
99 percenters
1 2 3 4 5 6 7 8
99 percenters

Hey! Hey! Hey hey hey!

Let's put 'em all away
Let's put 'em in handcuffs
Throw away the keys
'Cause enough is enough

[Refrén]

Let's occupy Wall Street
Let's occupy Oakland
Let's occupy Chicago
Let's occupy London

How much do people need
To have to lie and cheat?
But the 99 percenters
Will not be beat

[Refrén]

RELAPSE Special Limited Edition Fan Box

Pro opravdové fanoušky připravila skupina lahůdku v podobě speciální limitované edice alba Relapse. Jakýsi polstrovaný dřevěný kufřík, obsahující kovovou láhev ("placku")  na alkohol, zapalovač Zippo, žetony, a karty na Poker (Special Edition Set for Ministry).


Mimochodem, na fotkách dárkový box, moc pěkně vypadá. Série je omezena pouze na 2000 kusů za cenu 100$. Další fotky a podrobnosti naleznete na facebookovém profilu skupiny.

http://www.facebook.com/Ministry

Album jsem poslouchal zatím jen dvakrát, takže nebudu dělat ukvapené závěry. Už teď však můžu poznamenat, že mě Al a jeho parta rozhodně nezklamala. Nadupaná klasika a la Ministry s nově znějící kytarou.

Přeji příjemný poslech.

Hledat

Načítání
 

DC Bublina v síti

Qwimbyho sloupek

Qwimby je nájemný zabiják, ze staré školy, s neomylnou muškou. Svou práci si nebere osobně, a v duchu jeho vlastního hesla: "Jeden výstřel, jedna mrtvola, jedna odměna", kráčí vpřed od jednoho kšeftu ke druhému a ještě stačí prohodit některé ze svých "hlubokých mouder."

Nové články

DC Bublina © 2012 obsah volně šiřitelný s uvedením zdroje | Články: RSS | Pohání: Blogger