Kleště chleba nežerou

Na Vysočině stále panuje zima. Střídavě sněží, mrzne a zase se otepluje. Z plánovaných výletů sešlo a je třeba vymýšlet náhradní program, protože nikdo nemá chuť vytáhnout paty z baráku. Spotřeba papírků i zelené hmoty je poměrně vysoká a tak není divu, že míváme často různé zvláštní sny a vize. Včera se mě kolegové snažili přesvědčit, že mou svačinu po které jsem se sháněl, sežrali kleště. Přestalo je bavit jen tak se válet na půdě a tak prý pronikli do našeho pokoje a majíce hlad sežrali bez jakýchkoliv výčitek mou svačinku.

Ogar Oskar Christoph Waltz

To že zde nyní píši těch pár řádků, je mi důkazem podlehnutí mediálnímu tlaku, který zrovna vrcholí. Za pár hodin vypukne pro řadu lidí filmový svátek, předávání Oskarů, ceny americké filmové akademie. Celý dlouhý čas jsem se mylně domníval, že tahle soutěž jde tak trochu mimo mě a na výběr filmové tvorby, kterou hodlám konzumovat, nemá téměř žádný vliv, ale to jsem se mýlil.

Ingona - říční nákladní loď pro transport automobilů

Jednou z alternativ dopravy nových automobilů kolínské (Kolín nad Rýnem) automobilky Ford do nizozemského přístavu Vlissingen nebo do belgického přístavu Antverpy, poměrně zřídka i opačným směrem, tedy proti proudu Rýna do přístavu Worth, je doprava po řece Rýn pomocí speciálních plavidel k tomu určených. Jde o jednu z flotil, lodí pod nizozemskou vlajkou se jmény: Ingona, Titan, Forenso, Barco, a Kiruna. Dále je k dispozici několik tlačných člunů. Loď buď člun tlačí nebo je lany pevně spřažen na boku.

Panoptikum města děčínského

Každá díra v této zemi má svoje legendární obyvatele, nejinak je tomu i v Děčíně. Nemyslím legendární ve smyslu velikánů v jakémkoliv oboru, ale pro mne tito lidé znamenají mnoho. Nutí mě k zamyšlení a za to jim z celého srdce děkuji.

MODROZUB
Potkal jsem chlápka s hlavou neustále nakloněnou na stranu. "Proč tu hlavu nedržíš rovně", ptám se ho? Odpověděl, že to má ze zaměstnání, kde v jednom uchu neustále nosí bluetooth sluchátko, které svou vahou táhne hlavu na stranu.

Záchranná vesta

Začínám chápat co je v lidským životě důležitý. Záchranná vesta, a..., teď co jsem chtěl napsat? Moře dalších věcí, ale kde nic tu nic. To asi ten nápis na dveřích. Mám ho před očima vždycky když vylézám ven.

Ministry řvou do uší a to už bude půlnoc. Terapie začíná. Nejprve hruškovice. Je opravdu dobrá. Velké překvapení na to že je od "Pennyho". Čtyřiceti voltovej poctivej matroš. Kurva miluju Ministry.

Fakt se při nich uvolním. Samo že při těhle slintech taky. Proto to dělám.

Zpátky ke svému blogu

Tak jsem se zase vrátil zpátky ke svému blogu. Nějaký čas jsem hostoval jinde, ale znelíbil jsem se šéfovi, který vládne opravdu tvrdě, a tak mě s mou pomocí vyhodil. Blbý je, že jsem za tu dobu zapomněl login do vzkazníku. Snad si vzpomenu, to samé platí pro twitter. Nechám to ještě chvíli uležet a třeba si časem vzpomenu. Omezím trochu spotřebu "čokolády" třeba to pomůže.

Za chvíli jdu odklízet sníh z paluby, tady kolem Kolína (ten nad Rýnem) docela hustě sněží. Taková divná krupice, navíc mrzne, uvidíme co z toho vyleze. Třeba si u lopaty vzpomenu, co jsem zapomněl. Moc se mi do toho humusu venku nechce, ale třeba mě políbí Můza.

Qwimby a jeho rutina

Je půl šesté ráno, po svítání ani stopa. Tma jako v pytli, drobně mží je sychravo a nevlídno. Přístavní molo je osvětleno z obou stran silnými reflektory. Jednu stranu mola okupuje středně velký italský trajekt do jehož útrob najíždějí s železnou pravidelností návěsy a osobní auta.

Z komínů trajektu vystupuje černě dehtový dým. Okolo krouží pochechtávajíc se racci. Fouká čerství vítr, který si bez ustání pohrává s Kyperskou vlajkou na zádi. Třepotající vlajka jako by prděla, přitom doprovázena zvukem, malých čínských činelů, způsobeným vlajkovou šňůrou narážející do stožáru.