Hrozí Evropě hnědé nebezpečí ?!

V noci z 9. na 10. listopadu v roce 1938 byla v Německu, Rakousku a přilehlých Sudetech zahájená hrůzná akce namířená proti židovskému národu, nechvalně známá jako Křišťálová noc. Miliony židů skončilo nedobrovolně svůj život v plynových komorách a krematoriích koncentračních táborů Osvětim, Dachau, Buchenwald, Treblinka, Terezín atd.

Pomalá, strašná a bolestivá smrt pomocí cyklonu-B, kdy otcové ve smrtelném zápase šlapali po svých ženách a dětech, aby se dostali co nejvýše ke stropu, majíc pocit, že se tam dá lépe dýchat. Plyn se totiž šířil odspodu.

Organizace, která byla za tato zvěrstva zodpovědná má i dnes své přívržence, hlásících se hrdě k nacistickému odkazu i k jeho psychicky nemocnému a frustrovanému vládci. Mnozí z nich jsou ochotni tyto hrůzy slavit jako něco pozitivního.


V Maďarsku dneška pochodují náckové ve "slušivých uniformách" za zvuku píšťal a bubnů a mnozí z nich blokují Maďarsko-slovenské hranice na protest "nehumánnímu" zásahu slovenské policie. Historické zkušenosti nám jasně ukazují jakých zvěrstev jsou různé "-ismy" schopné a je si toho vědoma i policie. Ultra-přívrženci nejsou žádná ořezávátka a jednání v rukavičkách by registrovali jako příjemné lechtání na zádech. Navíc když na sebe narazí dvě skupiny které mají lecos v hlavách hozené podobně jak to asi může dopadnout. Ostatně již několikrát nám sdělovací prostředky nabídli pohled na tváře policistů, jež byli zároveň členy některé radikální skupiny.

Svět se potýká s ekonomickou krizí a to může být živná půda pro zvyšující se základnu "hnědých". V Německu v bývalých východních spolkových zemích je pozice nacionálních socialistů poměrně silná a dá se předpokládat, že ještě vzroste k vzhledem nijak růžové ekonomické situaci. S kručícím žaludkem, frustrací a nízkou vzdělaností se i Mein Kampf čte jako příjemná a rozumná věc, přestože se jedná o demagogickou slátaninu nevalné úrovně.

Lidé neuvěřitelně rychle zapomínají na věci minulé, pamětníci dávných hrůz pomalu vymírají a nám mladším nemá kdo podat svědectví z historie.
Sama tato historie byla několikrát úmyslně zkreslena posloužíc jiným zrůdným ideologiím.
Šestnáctiletý mladík vstupující do některé náckovské organizace má zidealizovaný pohled na věc, teprv se hledá a neví která bije. Je tvárný jako proutek a jeho hlavička se dá poměrně jednoduše "programovat". V tom se skrývá velké nebezpečí do budoucna a zároveň výzva pro rozumné "programátory" aby těmto jedincům na scestí zla, nabídli jinou, lidštější, rozumnější a potřebnější variantu realizace.

Moje babička sloužila za války na zámku v Panenských Břežanech. Zasvěcení jistě vědí, že zde za 2.světové války sídlil říšský protektor Reinhard Heydrich. Dnes je jí 86 let a dodnes tomu z kurvy synovy nemůže přijít na jméno, jak často říkávala. Snad ještě větší svině byla ta děvka Hajdryška jak nezapomene dodat. Slyšíte taky tu nenávist v těchto slovech, a to naštěstí pokud se nepletu nikoho v koncentráku nepochovala. Jenže co ti, jejichž celá rodina skončila v peci nebo v plynu? Jak se asi cítí, při pohledu na bezostyšně hajlující mladíky, které mnohdy ani nikdo nepotrestá ? Nikdo z nich ještě nepohlédl do tváře smrti, natož v takovéhle podobě. Nikdo z nich nemusel za svůj život vzít flintu a jít zabíjet lidi nebo pochovat celou rodinu najednou, a proto možná rozsévají násilí, nesnášenlivost, nadřazenost a zlobu.