Někdy kolem půlnoci se vrátil z hospody domů. Vypil jen pár piv, vůbec mu netáhlo. Jeho deprese se ještě prohloubila. Doma ho přivítali jen čtyři holé stěny. Stará mu utekla i s dětmi za jiným a nezapomněla sebou vzít i všechny věci co měli nějakou hodnotu. Neměl jí to za zlé. Už několik měsíců s ním nespala. Chovala se jako by se ho štítila. Kam zmizeli ty krásný časy, kdy myslel, že není lepšího kamaráda na týhle planetě.
Sehnul se pod postel a vytáhl pečlivě zabalený a nakonzervovaný Glock 17. Natáhl a přiložil zbraň ke spánku. V tu chvíli jako by ho něco osvítilo, rozzářili se mu oči a pochopil. Otevřel okno a za nelidského řevu vyprázdnil zásobník do vzduchu. Jedna ze zbloudilých kulek zasáhla ženu kouřící na balkóně protějšího domu, přímo do srdce.
Dostal 2 roky za neúmyslné zabití plus rok navíc za přechovávání omamných a psychotropních látek. Policajti u něj našli při domovní prohlídce 100g marihuany, kterou si občas dopřával. Oběsil se rok na to v cele na vlastním froté ručníku. Nakonec nepochopil.
KDO ŠETŘÍ MÁ ZA TŘI
Nacpal fajfku potáhl a zadržel dech. Uběhlo půl minuty a pořád nic. Až po čtyřiceti vteřinách vyfoukl dým. Skoro nebyl vidět, světlounce šedivě modrá. Asi po pěti minutách se krajinou rozhostil mír. Přestalo řinčení zbraní a zase bylo po ránu slyšet klevetění ptáků. Původní problém se rozplynul.
PROHRA JE NEVYHNUTELNÁ, ZÁLEŽÍ JEN NA ČASE
Je to předem prohranej boj už od začátku. Smrt. Narodíš se a vůbec nelpíš na životě. Není problém snad jen „opruzelá prdel“. Tato šťastná perioda má různou délku. V nejhorším případě několik málo okamžiků. A nebo v nejlepším?
JEN NEPŘÍTEL MÁ CO NABÍDNOUT
Dnes v noci jsem potkal člověka, který mě podrazil. Dozvěděl jsem se to až později. V mé přítomnosti se choval jako přítel a jak se říká, plácal mě po zádech. Měl jsem ho docela rád. Když prasklo, že je to vlastně šmejd jako většina, začal jsem ho mít plný zuby. Užíralo mě to. Pořád jsem si kladl spoustu zbytečných otázek proč to udělal, když jsem se k němu choval jako přítel, dokonce mě popadla sebelítost. Jak egoistické. No a dnes jsme se potkali. Byl unavený a tak, nevím co mě to napadlo, nabídl jsem mu čaj. Řekl jsem mu, že to zažehná jeho únavu. S chutí přijal. Popíjeli jsme a klábosili. Najednou, nevím odkud to přišlo, jsem k němu znovu pocítil náklonnost. Úplně ze mě vyprchala moje nevraživost. Byl to povznášející pocit. Jsem mu vděčný, až jako nepřítel mi něco skvělýho daroval.
Obrázek: kresba, prašná křída, autor Václav Zajíc, galeriezajic.cz
Sebevědomé ego sociálního netu jistě přivítá 
4 komentářů:
Wau..opět pecka..Prohra je nevyhnutelná :-)
Jako tohle je materiál... krátké a úderné... Jsem moc spokojený, že jsem si to mohl dneska přečíst. Pořadí obdivu článek 2,1,4,3. Sakra chlape, ženská - tohle je VÝBORNÝ.
nono zivot v egu je tezkej zavisi na tom mit neco,kdyz neni je tu deprese a stres.
to anonym: hned jak budu něco mít podrobím tuto myšlenku poctivé analýze abych pochopil co tím zakuklenec sledoval. Pokud střelím od boku, děkuji za zajímavý postřeh do projednání ho zařadíme hned na zítřejší schůzi, pokud se dostaví předseda, což je možné pouze za podmínek, že bude něco mít. Děkujeme za pochopení.
Okomentovat
Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>, Nápověda