Vyhráváme bitvy, ale ne válku !

Když jedna z největších právních kapacit v Británii, lord Bingham, naprosto odsoudil válku v Iráku jako vážné porušení mezinárodního práva, rozhodl jsem se zjistit, jak to vlastně je s tou pověstnou arogancí, vraždění bezvěrců a rozpínavostí muslimského národa.

11. září úspěšně dovršilo 19 muslimských útočníku, útok na USA, jež měl mimo jiné za následek zničení Světového obchodního centra a o život přišlo přibližně 3000 lidí. Zápas byl zahájen a muslimský mančaft se ujímá vedení. Reputace muslimů ve světě strmě padá dolů, začíná na ně hon, jako by to nebyl útok 19 pomatenců a jejich přívrženců, ale celého národa. Mnozí z nich můžou vyprávět o několikaletém ubytování a pohostinnosti civilizovaných Američanů na základně Guantanamo. Většina "nájemníků" zakusila týrání, mučení, fyzický a psychický teror a "seděla" bez sdělení obvinění, nároku na obhájce a spravedlivý soud. Bylo s nimi nakládáno jako se zvířaty, tak je přeci většinou vidíme, ty zaslepené krvelačné šelmy. Někteří byli po několika letech propuštěni jako nevinní, ale nikdo se jim neomluvil. Zvířatům se přeci neomlouváme, nejsme blázni.


Když byl určen jako viník bin Ládin a jeho Al-káida, dostal Afghánistán ultimátum na vydání vousáče spravedlnosti. Po uplynutí lhůty byla zahájena vojenská operace, která skončila 13.11.2001 obsazením Kábulu a padnutím talibanské vlády. Vojenský kontingent spojenců činí zhruba 50000 osob a v nejbližší době má být ještě rozšířen. Bitva byla vyhrána ovšem válka nikoliv a problémy pokračují. Na straně spojenců dosahují ztráty přes 800 osob, na straně druhé se odhaduje, že ročně přichází o život kolem 100 civilistů, většina kvůli leteckým náletům.
Afghánistán je hornatá krajina s partyzánským stylem boje, většina jeho bojovníků žije od narození ve válce a neumí nic jiného než zabíjet. Jejich víra a přesvědčení jim nedovoluje vzdát se a pokud vím tato země se nikdy nikomu nepodařila dobýt. Bohužel bude obětováno asi ještě mnoho lidských životů, než se tento spor podaří vyřešit.

 Ve válce běžný pohled

Jednoho dne když se Bush probudil a šel pohlédnout do svojí křišťálové koule co je nového, bylo mu zděleno, že Irák vyrábí a vlastní jaderné zbraně a bezpochyby je hodlá použít. Muselo v něm zatrnout, asi si vzpomněl na jejich generaci otců, kteří úspěšně srovnali se zemí dvě japonská města, Hirošimu a Nagasaki a rozhodl se na ty agresory vlítnout.

Jelikož mocné země dnešního světa nemusí respektovat jisté nadnárodní úmluvy a společenství, stalo se tomu tak a konflikt v Iráku doposud trvá. Počet civilních obětí se pohybuje podle OSN kolem 700 000 mrtvých, některé zdroje uvádějí až 1,2 milionu. Oficiální číslo padlých amerických vojáků k 1.5. 2007 je 3474. K tomu je třeba ještě připočíst letošní rok a padlé vojáky ostatních spojenců.

Takže si to shrňme. Na jedné straně několik stovek teroristů podporovaných skupinou (nezapočítávám normální vojáky), která doposud v žádné muslimské zemi netvoří rozhodující většinu obyvatel, což se může do budoucna změnit, protože v očích stále více obyčejných lidí působíme jako vrahouni. Produktivita této strany v zabíjení bezvěrců v tomto konfliktu je zoufale nízká. Nechci se dobrat přesnému číslu, ale odhadem řečeno pár desítek tisíc a pevně doufám, že nadhodnocuji. Zatímco my jsme poslali už přibližně milion muslimů pod kytičky a to na území jejich svrchovaných států. Pokud se na to podívám "selským rozumem" třeba Iráčana, nechci domyslet co se mu honí hlavou na naši adresu.

Tvrzení o agresivitě muslimů a všemu co se kolem toho točí, zní v našich ústech trochu pokrytecky, řekl bych, že se nám úspěšně daří a náš mančaft se na body ujímá vedení. Vyhráváme bitvy, ale ne válku, která pokračuje a vybírá si svou krutou daň, za níž platíme naší nejcennější měnou, lidskými životy.