Jmenuji se Geret, jsem Holanďan a žiji ve Zwijndrechtu. Dětství jsem prožil uzavřený v kleci, umístěné na střeše kajuty říční lodě mých rodičů. Řídit loď jsem uměl dříve než číst a psát. Nic jiného vlastně neumím a můj svět je jen řeka, kanály, mořské pobřeží a lodě. O ostatním nemám valný přehled ani znalosti, a je mi to buřt. Celý život pracuji na lodi. Mám základní vzdělání a velmi omezený pohled.
Nesnáším Marokánce, protože je jich u nás mnoho. V posledních letech musím bohužel snášet různé přivandrovalce jako kolegy v práci. V drtivé většině se jedná o Čechy.
Jó Češi. Pěkná pakáž, radši si od nich držet pěkně odstup a v rámci možností z nich systematicky "dřít kůži". Stejně jsou to celkem primitivní blbečci, který nemaj o šífortě (hovorově říční lodní doprava) šajn, berou nám práci, opruzují a kurví naše krásný lodičky.
To jen my Holanďané jsme opravdoví námořníci a "náříčníci", ostatní je jen slabej odvar něco jako kopie trička adidas na vietnamské tržnici. Proto si můj respekt zasluhují jen Nizozemci, ostatní je plebs a je s ním potřeba i tak jednat.
Milý Gerete, sám dobře víš, že výkon tvé práce, jediné co umíš, by zvládla i cvičená opice. Jsi zbytečně pyšný a směšný. Jsem rád, že to nemám hozené jako ty. Přeji ti brzké uzdravení. Kokotismus je věru nebezpečná choroba.
Sebevědomé ego sociálního netu jistě přivítá 
13 komentářů:
hehe, peknej clanek :-) Jeste jsi mohl pridat neco o natirani a bylo by to dokonaly :)))
Jsem rád,že nemám tyto zkušenosti!!!Avšak,pokud muže řídit lod cvičená opice,proč jí neřídíš Ty?
Uf,uf...Jsem rád,že chodím po břehu a podobná hovada mi nekazí náladu!!!Ačkoliv jsem podobné blby potkal i na Českých lodích a nebylo jich pomálu...
ze sbírky "Uvěřitelných historek" po zadání hesla: "bože, loď, opice" vypadlo z memoJáry toto:
Vždy když člověk zavíta do neznáma a netušena, uvítá přijetí a nějaké to vokázání. Zvláště pak s mokrou knížkou na další pokus.
Loď jménem Fitariek, kapitán Theo Baumann, né Holanďan, ale Frís! Proč by ne, yes, plýs.
Pro Goudy a jim podobné D a NL používám "nick" Jaro. Je to dle mého soudu jednoduché k zapamatování a tak. Né tak pro některé obzvlášť vymyté. Pan kapitán Theo mě jinak než Juri neosloví. Takže,Juri (Jaro, utrousím), tady je kajuta (na špičce), tak tady mužeš spát a vařit si.Tady je, Jeru (Jaro, utrousím), lednička. Tady je varná deska a konev, Jura. Konev nemusíš stavět na varnou desku, vaří sama. Tady je, Jura (Jaro, utrousím), televize. Tady je ovládání k televizi. Ten červený čudlík to zapne. Tady je pračka. Tudy dáš prádlo, Ju... (Jaro, utrousím) Juro a tudy prášek. Né moc, stači plná měrka nebo dvě když je to hodně špinavý. Tady, Juri, je palubní telefon. Tím mne můžeš zavolat do kormidelny.
Ok, Theo, ale proč mi to všechno ukazuješ?
Ach, no, aby kdyby´s třeba nevěděl něco nebo seš tu přeci jenom novej.
To jo, ale ukazovat mi co je pračka a jak vypada lednička?
No, já myslel, že když se tam u vás válčí a vůbec, jako, že to tam třeba nemáte nebo.....
Nebo ty nejsi z Jugoslávie?
(a tenkrát, ano, přiznávám, chyba která z dnešního pohledu opravdu způsobuje spousty nedorozumění)
Nee, ich bin aus Tschechie!
Aha, Čečna, to je ještě dál! Na chut. Es wirt chut. Toch.
A to já zase jezdím s chlapíkama, Eddie Poppema a Ian Koenen, a ty sou v poho. A taky náš mašinista Klaas Terpstra, oceánem provátej a mazut promaštěnej, tak trochu krásně zvláštně vymaštěnej, no, člověk se občas v práci usmívá.
PEACE, LOVE and HAPPINESS
Kormidelník Erwin mi tuhle povídá: "Víš, co na povel "Skoč!" odpoví Holanďan a co Němec?"
"Nevím", odpovídám svému holandskému kolegovi.
"Holanďan se tě zeptá: "Wie so?" (jak to, proč?)
kdežto Němec se zeptá: "Wie hoch? (jak vysoko).
"A co by odpověděl Čech?" ptá se mne jen tak pro úplnost.
"Čech se neptá, protože kdo neskáče není Čech!"
Hop hop hop.
Willem Drost byl holandský barokní malíř a printmaker.
On se narodil v čem byl pak známý jako sjednocené provincie Nizozemska. Ačkoli on žil a maloval v době když holandští umělci měli jejich největší dopad na vývoj evropského umění, Drost je malíř o kom velmi málo je znán.
Asi 1650, on se stal studentem Rembrandt, nakonec vyvíjet blízký pracovní vztah, obrazové historické scény, biblická složení, symbolická studia osamělého čísla jak studnu jako portréty. Jako student, jeho 1654 obrazu titul Bathsheba byla inspirována Rembrandt obraz oddělal stejný rok ke stejném tématu a dal stejný titul. Toto byla běžná praxe v té době a dokonce nemnoho sto roků pozdněji, jiní umělci takový jako Paul Cézanne namaloval obraz titulovaný Bathsheba. Oba, Drost a Rembrandt mistrovská díla byla získaná Louvre v Paříži.
Někdy ve středním 1650s, mladý umělec byl poslán k Římu, kde on maloval s partnerským Holanďanem Johannes Vermeer od Delft. Po nemnoho roků, Drost pokračoval k Benátkám k barvě s umělcem Johann Carl Loth.
Willem Drostův uznaný celý život dodaný předlohy je velmi malý, zatímco Rembrandt je připočítán s víc než 2,000 obrazů a etchings, většina kterého být ne podepsal. V uplynulých letech, některé obrazy přisuzované k Rembrandt mají jejich hodnověrnost dostala se pod otázku. Důležitost těchto Rembrandt prací je taková že Foundation Rembrandt výzkumný projekt byl založen v Amsterdamu zhodnotit všechny jeho práce na kterém tam mohly být otázka jak k zda to bylo to Rembrandt nebo jeden z jeho význačných žáků.
Drost se vyvinul do jednoho z Rembrandt je nejvíce nadaní učedníci, tolik tak že jeho 1654 obrazu Portrét mladé ženy s jejím Hands přeložil na knize byl jeden ones připsaný k Rembrandt pro více než 300 roků. Také, když portrét mladého člověka na koni nazval lesk Riderem byl objeven v 1897 to příliš bylo přičítáno Rembrandt. Získaný New Yorkem město je sbírka Fricka, polský jezdec je jeden z Frick muzea je nejvíce oceněné poklady. Nicméně, před roky, hodnověrnost obrazu byla zpochybňována několika učenci, nyní věřit tento velký obraz může také být to Willema Drosta jak smět být několik jiní.
V důsledku všech těchto vyšetřování, více a více učenců se dívá na Willem Drostovy známé práce a jeho pověst rostla v postavení k názoru, že dnes on je považován za jednoho největší “starých mistrů”.
vono si nevybereš, jezdit za desítku s vypitym "chvaletičákem" taky neni vodvaz....
to ještě jde, ale hlupákova pýcha po česku, to je teprv na článek....
Příliš pyšné na mou pýchu, nechám ji spát, stejně mě obklopuje zevnitř i zvenku.
Kdysi jsem velmi toužil stát se šífákem, i když to nejspíš byla taková ta zromantizovaná představa z dětství. Dokonce jsem jednou zajel do Děčína, a nabízel se jako "lidský zdroj". Nevyšlo to...
To Alfi: Přesně jak říkáš, i když to nejspíš byla taková ta zromantizovaná představa z dětství. Buď rád, že to nevyšlo :-).
Okomentovat
Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>, Nápověda