Svět lásky malých srdcí

Nemohu dýchat, dusím se a zalykám vlastní krví. Před očima defiluje průvod pestrobarevných obrazců a hněv pomalu střídá smíření. Ten útok byl nečekaný. Ani v tom nejbrutálnějším snu by mě nenapadlo, že má láska vezme nůž a bodne mi ho do zad. Ano, nejsem bez chyb a trest si nepochybně zasloužím, ale potupně zhynout rukou člověka, jehož jsem miloval a hluboce respektoval se všemi jeho klady a nedostatky, mi připadá poněkud příliš.

Soudce s nožem v ruce vykonal svůj ortel. Ó jak vznešené by bylo, kdyby vzápětí obrátil svou zbraň proti sobě. Rozsudek vykonaný temným hříšníkem, mi nedovolil důstojný odchod, tedy "dobrou smrt", ale na náměstí plném lidí, mě s okázalými gesty podřízl jako ovci.
Opustil jsem rodinu své Milé. Nenašel jsem s nimi společnou řeč, vyvolával negativní reakce a trápil sebe i je. Odešel jsem tedy, chtěje utéct před problémy a sebou samým, s pocitem ulehčení, nahlodávaným obavami o svou lásku, k níž jsem cítil pořád to stejné. Nebylo to přece nic osobního, ji bych nikdy neopustil. Nejsem bohužel mistr "Soucitný", mé srdce je tak bezvýznamně malé, aby je pojmulo všechny.

Mé sobectví zapálilo v srdci mé lásky hněv, ten vlil sílu do paže zasahující smrtelný úder do zad, a v jejích očích, mě proměnil v prašivého psa.

Asi jsem udělal chybu. Neměl jsem utíkat, měl jsem je zabít a zůstat jen s tebou, Drahá. Možná bych kvůli tomu zůstal naživu nebo alespoň zemřel důstojně.

Lásko, možná bych tě také dokázal zabít, ale vždy důstojným způsobem jehož jsi hodna, nikdy však potupně porazit jako krávu na jatkách.

Teď se dívám shůry na to hemžení a snažím se tě najít a vzít si tě zpět, ale vidím už pouze vraha. Jen stále řídčeji opakující se záblesky minulosti mi připomínají čím jsme byli.

Necítím nic, jen naprostou prázdnotu, která osvobozuje a uklidňuje. Nebýt toho pálicího bodnutí na zádech, snad bych byl dokonce šťastný.

Pokud se cítíš jako ten lepší z nás dvou, který pro dobro věci zabil a necítí vinu, tak i když to vidím jinak, ze srdce Ti to přeji, jinak by tvá vražda měla ještě menší smysl, než tomu bylo doposud.

Jediné, za co ti děkuji je urychlení mé reinkarnace. Až čas ukáže, či jsem o stupínek klesl nebo postoupil.

ŽIJ V MÍRU.