ČEZ je džes

Dneska ráno mě vzbudil zvonek. Energetika, jdu na hodiny, pojďte dolů. Ozvalo se komisním hlasem ze sluchátka. Hned mi bylo jasné, že mi přišli odpojit elektřinu. Byl to zvláštní pocit, stoprocentně jsem věděl, že mé platby jsou v pořádku, ale o odpojení vůbec nepochyboval. Na to nemusí být člověk nějaký génius, lidi od ČEZu jen tak na návštěvy nechodí. Komická představa. Dobrý den, tak jak Vám to dneska svítí pane Voháňka, a co žárovky nepoblikávají? Kdyby něco dejte vědět, přidáme Vám šťávu.


Ne, teď vážně. Běžím po schodech dolů k hodinám, a je to tady. Narazím na zamračeného montéra s kufříkem, který si důležitě pohrával s jakýmsi komunikátorem, připojeným bezdrátově, nejspíš do databáze jeho mocných chlebodárců.

Jdu Vám to odpojit, Vy totiž neplatíte. Začal jsem škemrat, že jde jistě o nedorozumění, ať si to ještě ověří. Zamumlal a něco vyťukal na klávesnici jeho mašinky na kterou byl viditelně pyšný. Po chvíli mě spražil pohledem a dodal, že jsem už přes dva měsíce neuhradil skoro pět a půl tisíce, chyba je prý vyloučená.

Přišel na mne krátký nával pocitu, jakoby mě někdo ojížděl borovou šiškou. Měl jsem sto chutí polít montérovu mašinku benzínem a zapálit, zbylý popel rozemlít, zalít vroucí vodou a pozvat montéra na kafe. Záhy jsem se vzpamatoval a odběhl domů, hrabat se v šílené kupě všemožných složenek. Šel jsem po zachovalých kouscích, ty vybledlé signalizovali dávnou historii, a já musel pátrat jen dva měsíce zpátky.

Ten pravý ústřižek jsem našel ve velmi krátkém čase, což mi značně zvedlo sebevědomí. Hledám něco takřka pořád, zabere to spoustu času, a najednou osobní rekord v řádu pár minut. Cestou do pobočky ČEZu jsem si maloval jak jim nakopu zadky.

Další adrenalin se dostavil při parkování. Přeplněné parkoviště se závorou, kde platíte za dobu parkování. Čtvrt hodiny jsem čekal na místo pak jsem zaparkoval na místě rezervovaném pro espézetku asi nějakého papaláše.

V kanceláři úřednice zjistila, že jsem zaměnil konečné dvojčíslí variabilního symbolu a platba se započítala do záloh, čímž faktura zůstala pro systém neuhrazena. Když jsem potom ukázal ústřižky, potvrzující všechny platby v řádném termínu, a argumentoval, že peníze ode mne mají všechny jen v jiném šuplíku, a že jsem taky jenom člověk, začala znejistělá úřednice budovat obranu proti mým eventuálním nárokům.

Zavolala si na pomoc kolegyni a obě svorně tvrdili, že chyba je bohužel na mé straně. Hned jsem jim vysvětlil o co mi jde. Neřeším na čí straně je chyba, ale znovupřipojení zdarma, protože ČEZu nedlužím ani halíř, a co nejdříve. Obě úřednice znovu něco ověřovaly v počítači, pokyvovaly hlavou a nakonec potvrdily, že výše úhrady je naprosto v pořádku a v řádném termínu. Ta zkušenější hned pohotově dodala, že znovupřipojení budu muset bohužel uhradit.

Naštěstí druhá z nich měla jiný názor a začaly se mezi sebou dohadovat. Tohle už musí řešit šéfová. V následném telefonním hovoru s "babou shora" úřednice paní Stáně (jméno šéfky?) zdůraznila, že jde o velmi specifický případ, a bla bla bla. Neslyšel jsem co šéfka drmolí do sluchátka.

Hovor skončil, úřednice se tajemně zaculila a zahlaholila, musím Vám dát dárek. Nechápal jsem, valíc oči. Úřednice odběhla. Za chvíli byla zpět s jakýmsi "pičifukem". Můžete si vybrat mezi voňavkou a úspornou žárovkou, povídá naprosto vážně. V transu odpovídám, že žárovku.

Byl jsem slavnostně obdarován a ubezpečen, že technik mě během hodiny znovu zdarma připojí. Cítil jsem se jako totální idiot, ale šťastný. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Otázka zní, kdo je vlk a kdo koza? Pro mě moc složité, jdu přemýšlet kam našroubovat dárek. Napadá mě opravdu řada míst.