Děčínský dumpster diving a jeho kontíkáři

Jedním z fenoménu moderní konzumní společnosti, která dotáhla plýtvání různými zdroji téměř k dokonalosti, je dumpster diving (ve Spojeném království známé jako skipping), tedy vybírání popelnic. Tento neobvyklý druh "sportu" je praktikován některými jedinci i v Děčíně, přestože je tato činnost masověji rozšířená hlavně ve velkých městech.

Vybírání popelnic (Dumpster diving) má několik různých příčin. V chudších zemích s méně rozvinutou ekonomikou je vybírání popelnic a odpadních skládek pro mnoho lidí otázkou přežití. Vybírači popelnic (dále jen "kontíkáři") tak řeší svou bezútěšnou situaci a chudobu. Na rozdíl od hospodářsky rozvinutých zemí, kde odpadní kontejnery, zvláště u velkých supermarketů obsahují množství potravin, se kontíkáři v rozvojových zemích specializují na třídění a obchodování s ostatním průmyslovým odpadem, protože obsah potravin v odpadu je mizivý a jedná se spíše o produkty pro člověka hůře stravitelné.
Ani ty však nepřijdou nazmar a nacházejí uplatnění jako krmivo pro hospodářská zvířata. Tam si lidé moc dobře uvědomují, že DVD přehrávač, televize a podobné blbosti jejich hlad neukojí, a potravin si váží.

V bohatých zemích je pro někoho vybírání popelnic také způsob jak řešit svou svízelnou situaci, ale protože skladba odpadu je v porovnání s rozvojovými zeměmi podstatně bohatší, často obsahující v podstatě nezávadné jídlo či výrobky, mnoho kontíkářů provozuje "dumpster diving" jako koníčka nebo z přesvědčení.

Koníčkáři hledají hlavně funkční či opravitelné přístroje a průmyslové výrobky. Jejich územím jsou hlavně sběrné dvory a skládky. Odpadní kontejnery vybírají zřídka, protože se stydí. Často se totiž jedná o celkem normální lidi se zaměstnáním a střechou nad hlavou, nechtějíc přijít o svou dobrou pověst. Ostatní totiž většinou pohlížejí na kontíkáře skrz prsty.

Další skupinou, provozujících dumpster diving, jsou kontíkáři z přesvědčení, kteří se těžko smiřují s neuvěřitelným plýtváním všeho a všude nebo jim z nějakého důvodu vadí obří supermarkety apod. Kontíkáři v této skupině, jdou hlavně po potravinách a nejčastěji je lze spatřit u velkých kontejnerů, za velkými supermarkety, plných jídla. Mnoho potravin je netknutých a zabalených, a jedinou vadou může být prošlá záruční lhůta, porušený obal, či částečně zkažený obsah, hlavně u ovoce a zeleniny. "Kvalita" odpadu je přímo úměrná bohatství firmy a dané země. Takže kontíkáři, třeba v Německu, jsou na tom v porovnání s českými, o něco lépe.

Jen pracovní nasazení a důslednost
přináší ovoce.

Jeden můj německý známí z Duisburgu provozuje dumpster diving již čtvrtý rok. Studuje vysokou školu, pochází ze středostavovské rodiny a je finančně zajištěn. Po stejnou dobu vybírá popelnice u supermarketů a živí se pouze jejich obsahem. Mohl by bez problému potraviny nakupovat, ale to odmítá. Nechce se prý podílet na podpoře tohotu druhu podnikání a plýtvání. Již čtyři roky za jídlo nezaplatil a dosud zastává názor, že dokud budou popelnice plné jídla, nikdy za něj peníze neutratí. Hlady ani podvýživou netrpí je zcela zdráv a jeho strava je poměrně chutná, jak jsem měl příležitost na vlastní kůži vyzkoušet.

V Děčíně lze pozorovat také několik skupin kontíkářů. Bezdomovci neúnavně čekující popelnice, nemají vyhraněný styl a berou cokoliv se jim může hodit. Jejich akční rádius je velký. Supermarkety, obchody, firmy, kontejnery na sídlištích, prostě všude. Hledají jídlo, vratné láhve, přístroje, nářadí či roztodivné rádoby historicko-umělecké cetky jež nabízejí k prodeji v bazarech, vetešnictvích a antikvariátech. Jsou výkonní, nezatíženi předsudky, takže se nestydí a často vlezou do kontejneru celý.

I koníčkáři v Děčíně nechybí. Jejich zájem se upírá hlavně na sběrné dvory, kde vykupují nebo kradou vše co se může hodit, funkční a opravitelné věci. Nemám bohužel informace jestli vybírají i běžné kontejnery, ale vzhledem k tomu, že jde většinou o "normální" lidi je to nepravděpodobné. Brání jim stud a strach z pomluv a následné špatné pověsti.

Další skupina kontíkářů vybírající v Děčíně popelnice jsou narkomani. Jedná se převážně o uživatele pervitinu. Mají moře času (málo spí), energie a záseků. Pod rouškou noci prošmejdí ta nejpodivnější místa, popelnice, dvory, sklepy, skládky. Jsou rychlí, bez zábran, neštítí se téměř ničeho. Berou všechno, někdy naprosto bizarní a šílené věci, z kterých poté třeba zkompletují ještě šílenější věci, pro normálního člověka naprosto nepochopitelné a neuchopitelné. Nejspíš to bude způsob jejich "uměleckého" sebevyjádření.

Děčínské kontíkáře z přesvědčení jsem si nechal na konec. Jistě jich tu pár také operuje, ale osobně znám pouze jednoho. Budu mu říkat Miloň Omárník. Není však ryzí specialista, dumpster diving provozuje jak z nutnosti, tak z přesvědčení. Vybíráním kontejnerů u supermarketů si přilepšuje na živobytí. Nikdy nepracoval, přesto je nesmírně manuálně zručný, opraví prakticky cokoliv je mistrem improvizace a jako jednoho z mála ho ulice dosud nesemlela. Bohužel užívá pravidelně doping. Když pominu pár ukradených kompotů ze sklepů, není zloděj. Vše si obstarává sám a v podstatě žije z odpadu.

Odpadový král a mistr kontíků

 Drtivá většina jeho vlastnictví je bývalý odpad, který někdo vyhodil. Kolo, televize, DVD přehrávač, mp3 přehrávač, satelitní navigace, počítač s monitorem, babeta, množství nářadí, flexy, vrtačky, pily, sekačky, oblečení a já nevím co ještě. Je toho strašně moc, všechno funguje, nestálo ho ani korunu a není kradené. Tam kde jiný láme hůl a rozbitou věc vyhodí, tvrdíc, že nelze opravit, Miloň zapracuje a třeba již druhý den "neopravitelnou" věc používá funkční a bez nejmenších problémů. Miloň je králem odpadu. Odpad ho živí, šatí, obuje a baví.

V jedné věci mi tento společností opovrhovaný týpek otevřel oči. Je trestuhodné co my "bohatí" dokážeme vyhodit, a marnotratně plýtvat, přežráni nadbytkem, zatímco jiní nemají téměř nic.

Přeji kontíkářům hodně štěstí v činnosti, která profituje z blbosti lidí.