Volební guláš a pálení žáhy

To zase bude týden. Popadla mě občanská uvědomělost, a i přes svou znechucenost celým politickým spektrem se zodpovědně přehrabuji volebními lístky, které mi vnutila babička, protože k ní chodí moje pošta.

Chvílemi mám pocit, že studuji obsáhlejší jídelní lístek, pro mě, neznámé restaurace. Název jídla které neznám a k tomu často nějaká zkratka. Nejspíš kulinářská. RNDr. jako ryba na domácím roštu, Bc. bude nejspíš bůček, Mgr. upozorňuje na úpravu marinováním a gratinování. Osobně dávám přednost Prof. tedy pravé ofčí maso, jež někteří znají pod výrazem skopové.

Hlupákova pýcha po holandsku

Má práce mě nebaví. Dělám ji jen kvůli relativní svobodě a penězům. V mém oboru je poměrně hustě zastoupeno zmrdství neúnavně šířené hlupáky. Nestěžuji si. Sklízím, jen to co jsem zasel. Pokusil jsem se popsat, jak na mě působí jeden z mých spolupracovníků ze země tulipánů, větrných mlýnů a sýra.

Jmenuji se Geret, jsem Holanďan a žiji ve Zwijndrechtu. Dětství jsem prožil uzavřený v kleci, umístěné na střeše kajuty říční lodě mých rodičů. Řídit loď jsem uměl dříve než číst a psát. Nic jiného vlastně neumím a můj svět je jen řeka, kanály, mořské pobřeží a lodě. O ostatním nemám valný přehled ani znalosti, a je mi to buřt. Celý život pracuji na lodi. Mám základní vzdělání a velmi omezený pohled.

Schopnost ovládat sen slábne

Utíkal jako o život v patách své střílející pronásledovatele. Když doběhl na okraj sto metrů hluboké skalní propasti, zastavil se, a na chvíli váhavě nahlížel přes okraj srázu. Kulky létající stále častěji a hustěji nad jeho hlavou ho vzápětí přesvědčily a tak skočil.

Trochu za letu řval, byl to přeci jen neobvyklí pocit, a ještě si nebyl stoprocentně jist. Dopadl poměrně lehce a hned se ohlédl za svými pronásledovateli. Z hrůzou zjistil, že někteří z nich jsou již taky dole, živy a zdrávy, jen někteří skok nepřežili.

Qwimby na pohřbu

Vážení pozustalí, fanoušci Qwimbyho, milí hosté. Sešli jsme se v tento pietní den, abychom uctili památku našeho drahého, zesnulého přítele, ochránce, kolumbijského patriota a lidumila. Napijme se proto na jeho počest.

Všichni se chopili číší postavených před nimi a poslušně je vyprázdnili. Zajímavé, tolik důvěry od člověka, kterého někteří považovali za reálné nebezpečí. Ty číše s červeným vínem a kouzelnou přísadou, jak spiklenecky rád dodával, byly Qwimbyho nápad.

Je obava z ultrapravice jen odvádění pozornosti?

Když jsem před nějakým časem na blogu rozebíral hrozící nebezpečí pravicového extrémismu v Evropě, většina lidí si nic takového neuvědomovala. Někteří problém ještě bagatelizovali a obviňovali jedince upozorňující na nárůst vlivu extrémní pravice z odvádění pozornosti.

Jeden čtenář mi napsal, že Evropu zamořují muslimové apod. ve velkém a já prý odvádím od problému popisujíc činnost několika málo bezvýznamných jedinců.

Nezáleží na tom kdo jsme, ale co si lidi myslí

Jako spíše podprůměrný člověk a pisatel, jsem v dnešní době dospěl k názoru, že už bych se měl konečně rozhodnout, přestat přešlapovat na rozcestí, a zvolit mezi jednou z posledních dvou, zbývajících cest. Smíření nebo drsný bulvár okořeněný nejlépe amatérským pornem. Ta třetí cesta, tvořit kvalitní obsah je mi zapovězena. Nadání jsem ve své genetické výbavě neobdržel a jsem líný.

Pravda o pravdě, že lžu

Už hodinku mi za zády někdo pracuje s cirkulárkou. Snažím se vymyslet nějaký solidní téma co by zaujalo nejdřív mě a potom potenciální čtenáře. Soustředění je v prdeli, navíc ta Podlampa je nějaká silná. Pořád odbíhám, zalil jsem palmu a vracím se k monitoru. Pusť fantazii z řetězu ať se vydá na cestu. Už mám ohryzaný skoro všechny nehty na levé ruce a pořád nic, jen překotný úprk myšlenek bez ladu a skladu, proudí jako voda potrubím bez nouzového uzávěru.