Panoptikum města děčínského

Každá díra v této zemi má svoje legendární obyvatele, nejinak je tomu i v Děčíně. Nemyslím legendární ve smyslu velikánů v jakémkoliv oboru, ale pro mne tito lidé znamenají mnoho. Nutí mě k zamyšlení a za to jim z celého srdce děkuji.

MODROZUB
Potkal jsem chlápka s hlavou neustále nakloněnou na stranu. "Proč tu hlavu nedržíš rovně", ptám se ho? Odpověděl, že to má ze zaměstnání, kde v jednom uchu neustále nosí bluetooth sluchátko, které svou vahou táhne hlavu na stranu.

To snad nemůže myslet vážně, přemítal jsem, vždyť má ta mašinka sotva pár desítek gramů. Vysvětlil mi, že jeho hlava pozná i velmi jemné rozdíly hmotnosti a reaguje na ně vychýlením do strany. Bylo mi jasné, že tenhle člověk si naložil moc. V hantýrce toxíků, jasný přeřach. Mě však poměrně dlouho přesvědčoval, že drogy užívá jen výjimečně a to pouze z léčebných účelů. Ten chlapík mě začal bavit.

LOBO
Říkají mu Lobo. Jeho vzezření připomíná gorilu, intelektem ji mírně převyšuje. Dříve se vyžíval v násilí, dnes je to spíš zlomený samec, který štěká, ale nekouše. Vzbuzuje ve mně hlavně soucit. Myslím, že nemá vůbec lehký život. Mé poslední setkání s ním začalo tím, že mi složil kompliment jaký jsem fešák a že by mě rád "ojel". Jeho klasické hláška, kterou počastoval již spoustu lidí.

Myslím, že jsem ho poslal do háje, což ho popudilo a začal se naparovat kolik má "odboucháno" a jak hodně je počmáranej. Abych od něho měl pokoj, s radostí jsem jeho "hru" přijal. Nasadíce výraz drsňáka, začal jsem ze sebe teatrálně strhávat oděv. Lobo si mě udiveně prohlížel a znalecky uznal, že mám určitě také hodně "odboucháno" a nechal mě na pokoji.

Musel jsem s ním sice na baru vypít panáka nějaké odporně chutnající vodky, ale na druhou jsem byl rád, že to takhle dopadlo. Lobo je o dobrých 30cm vyšší a o 30 kilo težší než já. Asi by to dopadlo, jako když nosorožeč nasupeně rozdupává mraveniště.

APAČ
Je znám pod přezdívkou Apač. Možná proto, že se trochu podobá indiánovi, ovšem se silnou nadváhou. Než jsem ho sám potkal, slýchávaje o jeho kouscích, kterak polil výtah benzínem a zapálil ho, když v něm byl uvězněný soused s kterým měl nějaký konflikt.

Prostě je to cvok, který má "papíry na hlavu" a střídavě ho zavírají do blázince kde se ho snaží léčit. S oblibou napadal lidi, bez racionální příčiny. Stačilo že se špatně díváte, což se mu nelíbí.

Přišel den kdy jsme se spolu setkali K mé smůle (štěstí) jsem vůbec netušil s kým mám tu čest a při našem rozhovoru jsem s ním komunikoval jako s jakýmkoliv jiným člověkem, kterého neznám. Bylo mi sice divné, že mě pod stolem, kope nenápadně do holeně můj kamarád, který ho znal, vždy když jsem se ohradil na nějaký Apačův výprud, ale nedal jsem se.

Asi jsem Apače svým jednáním úplně vykolejil. Na žádný útok nedošlo, přestože mi kámoš potom říkal, že s mnoha jinými "vytřel podlahu" za mnohem menší prohřešky než jsem napáchal já.

Když jsem se dozvěděl s kým jsem před chvílí vedl dialog, polykaje na prázdno chtěje zdrhnout, protože Apač stále seděl u baru, kde jsem byl také přítomen. Nakonec vše dopadlo dobře.

MEDVÍDEK
Medvídek nebo také "Lalok" je dobrák od kosti. Rád si pokecá, a při té příležitosti se pokusí vysomrovat nějakou tu kačku, hlavně na kafe, jak nezapomene zdůraznit, stěžujíc si na matku která mu ho zakazuje, a dodává, že bere léky na lalok, chytaje se za ohryzek na krku. Poté začne vysvětlovat, že lalok je vlastně nádor a léky které na to užívá se s kafem nesnášejí.

Všechno to vypráví se zvláštním tajemným úsměvem, pomrkávaje spiklenecky prasečími očičky. Jeden by věřil, že to na vás hraje a ve skutečnosti zastává nějakou důležitou funkci na městském úřadě. Bohužel Medvídek má skutečně nějaký problém, znám ho již moře let, ale to ty na úřadě nepochybně také.

Nechci aby to vyznělo hnusně, ale jakékoliv setkání, mě nabije dobrou náladou. Je postižený a já se tím bavím. Vypadá fakt věrohodně, jakoby hrál. Nicméně s ním vždy jednám s náležitým respektem, avšak na jeho některé hlášky se neubráním smíchu.

Pokračování příště...