Existuje velké množství látek při jejichž spalování se uvolňuje dým. Mnoho z nás dým fascinuje. Jeho struktura, neustále se měnící tvar, celá škála barev takřka bez omezení, vůně dýmu nebo jeho zápach, to záleží na gustu, či na to navazující účinky dýmu při jeho inhalaci, ať už chtěné nebo vnucené.
Dým nás provází celý život napříč všemi společenskými vrstvami, aby nabídl pomocnou ruku, v boji proti různým chorobám, k usnadnění spojení s Bohem, k uvolnění a relaxaci, k ochraně před obtížným hmyzem ( bohužel některé druhy např. Homo hmyzus blbus, jsou na dým rezistentní), při uzení masa a následném vysílání kouřových signálů jako pozvánka na hostinu. Je libo trochu dýmu na efekt? Žádný problém, dým má mystiky na rozdávání.
Známé přirovnání o dobrém sluhovi ale zlém pánu se dobře hodí stejně tak pro oheň jako pro dým. Dýmem můžeme rozplakat, účastníci demonstrací a návštěvníci krematorií dobře znají, dýmem můžeme zabíjet. Smrtící dým vám buď během chvilky zakroutí krkem nebo zcela nenápadně, avšak jistě, mění intelekt a tělo.
Rozeznat dobrý dým od toho špatného, jeho případnou kvalitu nebo nebezpečnost vyžaduje notnou dávku zkušenností a cesta k nim je trnitá, doslova řehole, provázená dřinou a odříkáním. Hlavně tréning dělá mistra, takže pokud to chcete někam dotáhnout, musíte s dýmem pravidelně "obcovat". Pokládáte své zdraví na oltář vaší soukromé vědy. Přestože může dým i jeho zdroj obsahovat léčivé látky dáváme plicím pěkně pokouřit. Stejně jako špičkový atlet toužící po vrcholu, dávaje v sázku své zdraví, musí i dýmolog.
Správný dýmolog, probuzený o půlnoci, musí okamžitě rozeznat dým z hořícího polystyrenu či ze škvařícího se methamphetaminu na skle. V dnešní době je to mnohdy problém. Kvalita polystyrenu, pokud vím je stálá. To ale neplatí v druhém případě a dým stoupající ze skla může být podobný humus jako sajrajt stoupající z hořícího polystyrenu. Jistě se najde mnoho rádoby dýmologů kteří přitom znalecky pomlaskávají máchaje při chůzi rukama až nad hlavu vyrážíce zbrkle městem hledat "jádro pudla".
Včasné rozeznání druhu dýmu nám může zachránit život. Tam kde udeří dým bez barvy a zápachu, nám zůstává pouze analýza patologických příznaků. Z toho vyplývá potřebná krátkodobá odolnost, kterou získáme jen usilovným tréninkem jakým je pravidelná inhalace malých dávek i prokazatelně karcinogenního a toxického dýmu. Pokud to nějakou chvíli ustojíme, poznáme co to vlastně (ne)kouří.
Pokročilý dýmolog ač nabitý vědomostmi, zdravotně chátrá. Některý rychleji, ostatní to jen tak šolíchají. Ty co chátrají rychleji lze podezírat s určitého stupně závislosti na konkrétním dýmu. Pokud dým spadá do kategorie toxický, nelze se divit, že dýmologovo zdraví slábne rychleji. Proto přeji všem dýmologům: Ať vás provází dým.
Dým aneb po kouření pokouření
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentářů:
dik
Rádo se stalo. ;-)
Okomentovat
Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>, Nápověda