Zápisky z tajného deníku

fantazie
Začínam mít stres, do Galaktického setkání zbývají tři měsíce a my jsme ještě nezvládli dat do kupy reaktivní jednotku, a pak frr zpátky domu. Je to tady pěkný, vo tom žádna, ale doma to taky nevypadá zle a přece jenom, človek je tam navyklej. Schází mi Kortona, naše druhý slunce.

Tiše klouzat nočním tichem, jen elektrické výboje mezi zadními nožkami brouka Pádníka Obloukového, brumem připomínají okolní prostor. Možná je to ševelení myšlenek, protékající jedna za druhou.
Rád vzpomínám na jednu dovolenou. Jeli jsme s Grr-Itmah na Antarktidu, na jedno moc pěkný místo. Samo, že v zimě. Bylo kolem sedmdesáti pod nulou. Potkali jsme hejno tučňáků. V tý kose se v obrovským hejnu, přimknutí těsně na sobě vzájemně zahřívali a co chvilku se ty z venku přesunuli dovnitř a tak se bez přestání střídali aby nezmrzli v tý nelidský kose. Když jsem si všiml, že ještě navíc každej zahřívá ve zvláštní kapse vejce, musel jsem se zeptat. Co tady blbnete takovejch mil od pobřeží v brutální kládě s budoucími potomky? Jeden ze šéfíků mi vysvětlil, že tady jim hrozí akorát ta kosa. Ta filozofie se mi líbila.

Nebylo zbytí, vyrazil jsem na chrust, abych měl na podpal. Potkal jsem chramostejla. Vyprávěl, že ho honil starej Škáb, četník z Parezí, a jak se mu snažil zdrhnout, škobrtnul nohou o kraj lokáče a už se kutálel. Když se probral, válel se v talutě na kraji silnice. Stěží se pak dobelhal k chalupě starýho Charypara, kterej mu pak celej večer nadával, že dělá mníkoviny. Přitom musel poslouchat chramostejlovo mocné buchcování, který totiž nastydl, a tak řval jako týkr, co je to za cvíbach v takové slotě a nevzít si balousy.

Prý mu už nejde kouř do očí. To bychom ho mohli použít jako značkovací bóji při našich námořních expedicích za Morlorem, nejstarším tvorem, povídala tuhle Grr-Itmah svým specifickým humorem. Radši jsem nereagoval, kolem bylo moc svědků. Pak někam přijdu a mám to na talíři.

Přišla ke mně policie. Požádali mě o identifikaci mrtvoly. Nejdřív jsem myslel, že se spletli, ale když padlo jméno Qwimby, hrklo ve mně. Když otevřeli mrazák a rozepnuli pytel, musel jsem kývnout, byl to on. Po chvíli smutku jsem se s tím smířil. Stejně to bylo pako, co vraždilo lidi za peníze. I tak jsem ho měl rád. Byl takový "jiný".

Původně jsem chtěl zůstat a začít se skrývat před nebezpečím, které mi hrozí. To Grr-Itmah mi otevřela oči a přesvědčila mě, abych žil v míru. Vracím se tedy domů o zkušenost bohatší. Tam u nás mi to k ničemu nebude, přesto jsem vděčný.

Vracím se do dílny. Čím dříve bude jednotka opravena, tím dříve odletím.

¡Sdílet!

2 komentářů:

Anonymous

Mám radost že sis vzpoměl Dago,připomělo mi to krásný léta dávno když jsme chodili chrnět na parnu a nebyli jsme kmíni a starej řval že polívka je studená a tys musel vzít za vděk jidášema,drž se a nebuď mník.Dafano

Daga

Híml máš recht. Ještěže byl sklep plnej Pláteníků, ty Jidášové pak líp klouzali.

Okomentovat

Můžete použít některé značky HTML, jako například <b>, <i>, <a>,  Nápověda

Hledat

 

DC Bublina v síti

Qwimbyho sloupek

Qwimby je nájemný zabiják, ze staré školy, s neomylnou muškou. Svou práci si nebere osobně, a v duchu jeho vlastního hesla: "Jeden výstřel, jedna mrtvola, jedna odměna", kráčí vpřed od jednoho kšeftu ke druhému a ještě stačí prohodit některé ze svých "hlubokých mouder."

Nové články

DC Bublina © 2012 obsah volně šiřitelný s uvedením zdroje | Články: RSS | Pohání: Blogger